Selket přečtené 555
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Ke knize jsem se vrátila po dlouhých letech (kdy jsem si slibovala, že si to celé přečtu zase znovu). Poprvé jsem jí četla v době vydání, kdy mi bylo 14 a říkám si, jak je možné, že mě to tak strašně chytlo už tenkrát. Že jsem vnímala všechny ty niance a drobné náznaky mezi postavami. Nemusela jsem řešit nějaké jmenné rejstříky a prostě jsem se do toho vnořila. Po té dlouhé době to má ještě pár bonusů navíc, protože si pamatuji i to, co se bude dít dál a nevyhnula jsem se tedy pár pousmáním, když jsem našla odkazy na nastávající díly, nebo si vzpomněla, co kterého hrdinu ještě čeká. Pokud mám s odstupem (a znovu) zhodnotit Měsíční zahrady, tak jsem si spousty věcí pamatovala trochu jinak a jsem překvapená, jak moc věcí jsem vlastně přehlédla a které jsou vlastně ještě geniálnější, než jsem si původně myslela. Že i zdánlivá roztříštěnost děje a zmar (vlatně všech) postav tu má svůj důvod. Teď už jen najít ve svém TBR časovém harmonogramu místo pro další díl - protože cítím potřebu si jej přečíst v co nejbližší době!... celý text
Bezva kamarádi z 1. třídy
2023,
Zuzana Pospíšilová
Každý večer dvě kapitolky, tak akorát na zapamatování. Jednoduché úkoly děti baví - alespoň ty moje.
Věčná noc
2021,
Ross MacKenzie
Moc se mi líbil příběh, nápady, obálka i spád. Kniha mi nejvíc připomněla Zlatý kompas, který je ovšem obsáhlejší a proto jsem se u něj také lépe napojila na hrdiny, tady je takových zvratů, postav, které zmizí během několika minut čtení a nejspíš nás má jejich ztráta bolet, ale na tyhle emoce tam není čas. Co se týká násilí, ano, je ho tam víc, ale pořád mi to nepřijde tak hrozné (Kniha je myšlena pro děti od 12 let, a já v té době četla Malazskou knihu padlých a Cusslerovky...)... celý text
Historie včel
2017,
Maja Lunde
Postavy mi nepřirostly k srdci, ani jedna, abych se přiznala, na druhou stranu včely - ty teď miluji snad ještě víc, než dřív!
Pohřbený obr
2017,
Kazuo Ishiguro
To, co se mi na knize líbilo, byla rozhodně atmosféra, která mrazí v duši, konec byl rouhodně vykreslený velice emocionálně. Vrstevnatost děje a postav (a zapomínání) byla sice taky z mé strany velice vítána, ovšem až do té doby, než bylo vše odhaleno - pro mně asi ve druhé třetině knihy - pak už jsem bohužel jen čekala, až to samé docvakne i postavám a ty si dávaly v záplavě zdlouhavých dialogů, které mi připomněly MacDonaldovi Snílky (z roku1858) víc než cokoliv jiného.... celý text
Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction!
1996,
Martin H. Greenberg
Na to, že jsem koupila téměř náhodně, jsem velice spokojená. Slabší mi přišly asi jen dvě povídky, zbytek je buď nadprůměr a nebo jsem nadšená, ale myslím, že jde hlavně o osobní preference každého. Když máte načteno a nakoukáno, tak už vás povídky ničím nepřekvapí. Je tu předchůdce Vetřelce, Streanger Things, najdete tu podobnost se seriálem Archiv 81 a nebo knihou Druhá šance. Já se ovšem bavila. Nejvíc se mi líbili Sklepení v Yoh-Vombis, Otec, ta věc, Lístek do nebe a Oranžová je bolest, modrá šílenství (ta je za mě úplný top).... celý text
Piranesi
2021,
Susanna Clarke
Nejlepší je o téhle knize vědět opravdu jen to, co je v anotaci. Autorka tu znovu (ostatně jako ve Strangeovi a Norellovi) rozehrává takový poklidný balet slov a "všední" magie. Skvělé popisy prostředí i propracovanost hlavní postavy a do toho drobné střípky něčeho, co by člověk spíš očekával ve sci-fi. Za mě jen jediná výtka - bylo to moc krátké!!... celý text