Satyrka přečtené 418

Neboj se 2015, Lisa Gardner

Druhá přečtená kniha od Lisy Gardnerové. První jsem četla Najdi ji a ta mě neuvěřitelně potěšila. Ani tento díl není výjimkou (ano, asi první série, co čtu na přeskáčku). Za mě nemá děj žádné zbytečné pasáže, baví mě, jak se stále něco děje, pořád se něco řeší. Opět střídání kapitol D.D - Adeline - někdy vrah - to se mi líbilo - Líbí se mi, že vše nevidíme jen z pohledu vyšetřovatelky, ale také z pohledu jiné osoby, u této knihy z pohledu Adeline, kterou jsem si dost oblíbila. Téma vězení mě v knihách láká, takže další plusový bod, a téma bolesti také plusový bod, takže já nebudu váhat, dám plný počet hvězdiček. Co se týče motivu, ten jsem tedy opravdu nečekala, ale (MINISPOILER) prachy hýbou světem.(KONEC MINISPOILERU) Tahle spisovatelka mě zkrátka baví! Rozhodně si chci pořídit co nejvíc jejích knih v tomto žánru.... celý text

Kruh 2015, Bernard Minier

Tak já nevím, jak mám hodnotit. Zase. První díl Mráz mě totálně dostal, v podstatě jsem díky němu začala zase pořádně číst (přečetla jsem asi před rokem a něco), přestože byla kniha tlustá, každá stránka mě bavila, ale o Kruhu to bohužel napsat nemůžu. Já vlastně nevím, co mi vadilo, ale zkrátka mě to pořádně nechytlo. Možná protože Marianne mi byla těžce nesympatická. Možná kvůli tomu, jak se Martin potýkal s minulostí. Nevím. Nicméně Zieglerovou jsem měla ráda už v prvním díle, to se nezměnilo (jen nemám tušení, proč jsem si ji pamatovala jako zrzku), Margot a Elias mě též bavili. I tak si ale brzy pořídím další díl. Jen já tak nemám ráda, když se nějaký vrah a jeho působení táhne několika díly...... celý text

Bird Box 2019, Josh Malerman

Díky mému novému způsobu rozhodování, jakou knihu si přečtu teď, protože jich mám doma plno nepřečtených, se dostalo na Bird Box. Já jsem tak nějak tušila, že tohle by měla být bomba. A byla! Styl psaní mě ze začátku trochu překvapil, ale pak jsem si zvykla a k tomu příběhu to prostě sedlo. Přeskakování v ději mi vůbec nevadilo, dá se to stíhat sledovat úplně v klidu. Nebo v klidu... Tohle je jedna z těch knih, co musíte číst, dokud ji nedočtete. Chtěla jsem vědět, co bude dál. A ten nápad, ta myšlenka. Za mě je tenhle "konec světa" děsivější než zombíci. Žít v temnotě, mysl si s vámi pohrává, když nevidíte, co se kolem vás děje... To je daleko strašidelnější. ( Mně stačí, když ve tři ráno slyším myši v domě a kolik fantazie ty zvuky rozvíjí... ) Nikdy neuvidíte vašeho nepřítele, kvůli kterému musíte zavírat oči, ledaže by to bylo to poslední, co uděláte. Tedy... Skoro to poslední. No... Přemýšlela jsem, kolik hvězd knize dát, a i když jsem původně chtěla dát 5 z 6, myslím, že těch 6 si to nakonec fakt zaslouží. Strhávat hvězdy za nic nechci, děj, styl psaní, postavy, i nepříjemné věci, to tam prostě sedlo. Opět - važme si toho, co máme, nikdy nevíme, kdy o to můžeme přijít. Zároveň nám ale postavy jako Malorie nebo Tom ukazují, že je potřeba nikdy neztrácet naději. Rozhodně si pořídím i pokračování. (MINI?)SPOILER: Nevím proč, ale doufala jsem, že na zvířata ten "tvor" nepůsobí, takže když přišla scéna s Viktorem v baru, nebylo to vůbec příjemné. Obdivuji Malorie, že dokázala nechat oči zavřené při takových těžkých situacích. To s dětmi, že jedno z nich neporodila ona, jsem začala tušit jen co do domu vstoupila těhotná Olympia. I její konec nebyl dvakrát příjemný.... celý text

Nezvěstná 2015, Rachel Abbott

Váhám nad "bodováním"... Od knihy jsem čekala větší "wow" na základě velmi dobrého hodnocení i anotace, ale nakonec nevím, jak hodnotit. Kniha má krátké kapitoly, což jak už jsem psala několikrát, je docela cesta k úspěchu, protože věta "ještě jedna kapitola" nabývá nových rozměrů. Pořád se něco dělo, pořád bylo plno akce. Nicméně na mě možná moc akce. Závěr? Knedlík v krku a chuť třást s knížkou, dokud se neobjeví ještě jeden konec!! PS: Od kdy je jméno Jack málo obvyklé jméno? A s tím hodnocením - budu hodná, přece jenom je to první přečtená kniha po znovupřečtení mé srdcovky Harryho Pottera.... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (p)

Jak píšu u každého dílu - po velmi dlouhé době jsem se rozhodla přečíst HP znovu. Více v komentářích u předchozích dílů. A teď ke knize. Pamatuju si, že pátý díl byl můj nejoblíbenější. Možná protože je nejrozsáhlejší a máte trochu pocit, že se dozvíte víc než lidé, kteří "jen viděli HP filmy", že jste dostali trochu víc přístupu do tohoto světa než "ne-čtenáři". Teď, po letech už bych ale pátý díl nenazvala mým nejoblíbenějším. Neznamená to ale, že mi přišel nudný. Vůbec ne. Mám pocit, že i když byl tento díl nejtlustší, stejně chci vědět víc! Svět HP je prostě tak báječný, že ho nikdy nemáte dost. Alespoň já ne. Nechci se opakovat, ale zase mi přišlo škoda, že Zmijozel má mít víc různých vlastností a přesto se dá v knihách popsat jednoduše jedním slovem - zlý. A mnohdy i zbabělý. Opravdu škoda. Draco mě opět štval, jak urážel, ale na něho nikdo nic říct nemohl, Snape tou svou nespravedlností též. Všem, kteří jsou nespokojení s tím, že Brumbál dává Harrymu "až moc bodů", stačí si přečíst knihy a přejde vás to. Trochu mě překvapilo a naštvalo, co se stalo po famfrpálovém zápase, když Draco opět urážel a Harry a jedno z dvojčat na něj zaútočilo. Opravdu pak McGonagallová vykřikovala, že žádné horší chování ještě neviděla? Já nevím, ale stačí se podívat na chování zmijozelských... Ti se chovají neskutečně odporně každou chvíli, ale...ok.. :D (Fakt nejsem zaujatá proti Zmijozelu, jen v knize jsou prostě hrozní....) Přiznám se, že co se týče Siriuse, nikdy jsem ho neměla ráda a Jamese jakbysmet, což se stále nezměnilo. Siriusovi jsem ale samozřejmě smrt nepřála, kvůli tomu, co pro Harryho Sirius znamená. Už jsem se taky nekoukala na Harryho chování tak jako kdysi. Snažila jsem se ho chápat. No a pak Umbridgeová... Asi nejvíc se mi líbila poznámka Kratiknota, že by si s tím samozřejmě poradil sám, ale nevěděl, zda na to má pravomoc. A taky jak drsná byla McGonagallová na Umbridgeovou. Pěkně válela! Percy... Blb prostě... Která kapitola mě v knize ale moc nebaví, je ta o Drápovi... Shrnutí - tenhle díl mě sice bavil, ale zároveň mě i štvalo chování různých postav a ministerstva hlavně. Což byl ale záměr, takže... Navíc tu přibylo pár nových skvělých postav, jako třeba Tonksová nebo Lenka/Luna. A přestože díl byl dost vážnější a temnější, přesto nechybělo plno vtipných a zábavných scén. Zároveň mě baví, jak je potřeba pozorně číst a "sledovat", protože vše do sebe krásně zapadá, a co se zdá jako naprosto nedůležitá věc, se dřív nebo později ukáže jako důležitá. (Tyhle komentáře si píšu hlavně pro sebe, také si pak svoje hodnocení zapisuji do "čtenářského" sešitu. Proto píšu plno detailů o tom, kdo a proč a co. ) A ještě malá poznámka: v mém vydání této knihy je Lenka často "nepřeložená" a její jméno se vyskytuje v originálním znění, tedy Luna.... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Dočteno se slzami v očích... Nejdřív jsem si myslela, že příběh bude takový "typičtější", jestli to správně nazývám, zkrátka o domácím násilí fyzického i psychického rázu, a o tom, jak se z toho dá dostat. Nakonec to tak ale nebylo. Knihu jsem nedokázala zavřít, přestože mi z ní nebylo úplně nejlépe, ale já chtěla vědět, jak to skončí, takže jsem musela číst dál. Kniha ale není jen o tom zlém, líbilo se mi to sesterské pouto mezi Grace a Millie, což ukazovalo, že láska k někomu není slabost, jak se většina záporáků domnívá, ale naopak to dokáže hodně. Millie byla úžasná. Závěr, jak jsem psala, mi vrhl slzy do očí. Ke konci mě to i trochu zmátlo, ale pochopila jsem později záměr. Dávám 4 z 5, protože mi tam něco málo chybělo. . . . Trochu mi to tématem připomnělo knihy, které se mi velmi líbily a doporučuju je: Stupně viny a Poslední paní Parrishová. MINISPOILER: Napsala bych, že s mužem, kterého sotva znám, bych se rozhodně hned nebrala a rozhodně bych mu nedala peníze z prodeje svého domu, nechtěla bych aby vybíral dům beze mě, a nedala bych mu právo na opatrovnictví své sestry s Downovým syndromem, ale nemůžu to napsat, protože v situaci, v jaké Grace byla, nejsem a přece jenom, každý jsme jiný v mnoha ohledech. Každé jedno rozhodnutí nějak náš život ovlivní.... celý text

Ta, která prohraje 2020, Liv Constantine

A sakra! Moc se mi líbila Poslední paní Parrishová, díky které jsem začala číst knihy v tomto žánru a v tomto tématu. Pořád si myslím, že Poslední paní Parrishová byla lepší, ale to neznamená, že Ta, která prohraje je k zahození. Stačilo mi pár prvních kapitol, abych se pořádně začetla a pak už to jelo. Chtěla jsem vědět, co bude dál, co se stane, zuřila jsem, musela jsem prostě číst dál, takže jsem to zvládla za jeden den. Sice jsem si ze začátku říkala, že děj je až moc rychlý, vztahy se rozvíjejí moc rychle, ale nakonec jsem za to byla ráda, nepotřebovala jsem rozvinutější popisy. Celou dobu jsem nesnášela Piper, Lea, nechápala jsem to, že matka dá synovi po zadku a je z toho obří haló (zatímco plno dětí zažívá domácí násilí a nikdo s tím nic nedělá nebo nezmůže (viz například kniha Jestli to řekneš)), a pak, chvíli před koncem, mi najednou přišlo, že čtu úplně jinou knihu... Byla jsem naprosto zmatená... Nicméně... Bohužel... (Teď možný spoiler) Když celou knihu o Piper nemáte valné mínění a o Leovi už vůbec ne, konec to nespraví, a spíš zajistí, že se cítíte zklamaní a podvedení, protože celou dobu fandíte Joanně a těšíte se na pomstu pro Piper (já vím, jsem hrozná) a ono je to celé úplně jinak. Nestačila jsem se vůbec rozkoukat a těžko jsem se z toho vzpamatovávala. A těch posledních pár vět... Cože...?! Zkrátka.. Stejně jako u paní Parishové - Ne vždycky je všechno tak, jak se na první pohled zdá.... celý text

Najdi ji 2018, Lisa Gardner

Tak toto... Po delší době zase kniha, která mě neskutečně nadchla! Vtáhla mě hned na první straně a nechtěla mě vůbec pustit. Od začátku do konce děj jede, plyne bez nudných pasáží. Zároveň si řeknete, že můžete být rádi za to, kde jste a vážit si toho. Střídání pasáží D.D., Flory z minulosti a Flory ze součastnosti jen dodávalo příběhu napětí. Knihu jsem kdysi dávno koupila v nějaké akci, kdy jsem ještě nebyla zkušená ohledně sérií a hledání knih zde na Databázi, takže tohle je má první kniha od autorky a taky první kniha ze série, i když, přiznám se, že jsem trochu zmatená v tom, jak to jde popořadě. Určitě si ale pořídím i další knihy od Lisy Gardnerové, protože se trefila přímo do mého vkusu. Pokud se to tak dá napsat. Zkrátka tenhle styl čtu nejraději. Připomněl mi nedávno objevenou Kim Stoneovou (kterou jsem si zamilovala) v tom, jak děj plynul, šokoval a obsahoval dost překvapení. Já rozhodně naprosto doporučuju! Ale pozor, je zde únos, sexuální násilí, násilí obecně a následky z toho všeho... Což je na druhou stranu dost zajímavé, dostat se do myšlení a přemýšlení někoho, kdo tohle zažil a přežil, dozvídat se, jaké následky to zanechá (přestože se jedná o fiktivní postavu). Aneb Přežitím to nekončí... "Přežití není cíl, nýbrž cesta."... celý text

Tuhá zima 2021, Kim Faber

Moje první detektivka od severských autorů. Pro mě trochu jiná detektivka než obvykle čtu. Asi není úplně pro mě, místy jsem se trochu ztrácela, někdy jsem se ani nedokázala soustředit. Přesněji tohle téma není úplně pro mě. Mám ale i další díl a protože se mi jinak kniha líbila, přečtu si i ten.... celý text

Úplně cizí lidé 2019, Liane Moriarty

"Frances se zdálo, že dřív čtenáři mívali větší trpělivost, nevadilo jim, když si vývoj příběhu dával na čas, když se děj některých kapitol poklidně vinul krásnou krajinou a moc se toho tam nestalo, snad až na nějaký ten významný pohled do očí." ... Moje první kniha od této spisovatelky. Čekala jsem úplně něco jiného, dokonce i jiný žánr, nevím, proč jsem si myslela, že je Liane Moriarty něco jako Shari Lapena, takže moje chyba. Styl psaní se mi moc líbil. Byl něco jiného než obvykle čtu. Jen proto jsem stále ze svého "wishlistu" (knihy, které si chci přečíst a pořídit) nevyhodila Sedmilhářky. Ale co se týče příběhu, nijak zvlášť mě nenadchnul a já četla dál jen proto, protože jsem čekala nějaké "wow". Ale kniha není špatná, příběhy postav byly zajímavé, jen jsem moc nenašla tu pointu. Ale asi jen proto, že jsem zvyklá na něco jiného. Celkově tedy knihu osobně hodnotím "nemastná - neslaná", ale se skvělým stylem psaní. ... Úryvek z příběhu, který obsahuje malé spoilerové informace: "Henry, ty jsi byl můj druhý manžel," řekla Frances. "Ale já byla tvoje první manželka. A tudíž jsem byla tak hezká." "Proč si svoje manžele pořád počítáš?", zeptala se jí Gillian. "Čtenářky jsou nedůtklivé, když jim dělá potíže zorientovat se v postavách," vysvětlovala Frances. "Člověk jim s tím musí pomoct. Nikdo z nás nemládne" "Jenže tady nejsme v knize," namítla Gillian. "Já myslím, že přijdeš na to, že jsme," odvětila Frances. " A já jsem samozřejmě hlavní hrdinka." "Mám pocit, že ti šlape na paty ta vytáhlá Ruska," poznamenala Gillian. "Nešlape," řekla Frances. "Je to celé jenom o mně. Jen pořád nevím, do koho se mám zamilovat." "Ach můj bože, vždyť je to tak jasné," prohlásila Gillian. "To by poznal i slepý." Pak vykřikla do nebe: "Že jste to věděly hned od prvního dne?"... celý text

Kočičí holka 2008, Thomas Brezina

Dotek anděla 2008, Thomas Brezina

Vesnice 2022, Kristýna Trpková

Jak začít. Jsem asi zklamaná a znechucená. U prvního dílu jsem byla nadšená, že je to kniha z českého prostředí, česká spisovatelka. Nesedly mi hlavní postavy, ale dala jsem ji šanci. A bohužel. Naprosto rušivý "prvek". Já nemám problém s rozvíjejícími se vztahy dvou vyšetřovatelů nebo s nějakou romantickou linkou navíc, ale bohužel Lauru ani Adama nedokážu snést. Nemám je ráda, Laura je nudná, náladová, věčně se trápící a utápějící se ve svém neštěstí, za které si může sama, Adam je zase sice popisován jako úžasný a hodný chlap, ale je výbušný a v tu chvíli bych tohle doma nechtěla, a posedlý Laurou tak, že mě to nebaví. Kazilo mi to celý zážitek z knihy, tak, že jen zvědavost ohledně vyřešení případu zmizelých dětí mě donutila knihu dočíst. Já vím, že každý má rád jiné typy lidí, no, mně tyhle dva neskutečně štvali. Takže tohle je můj osobní problém, jiným tyhle postavy sednou. Úplný konec mě trochu zklamal, zvědavost úplně ukojena nebyla. Z toho důvodu musím dát knize bohužel 3/5. Po přečtení některých komentářů nejvíce souhlasím s komentářem od elfka.saf Mini spoilery a vypisování se: Radši bych uvítala méně Laury a Adama, tedy jejich vztahu, a místo toho přidala pár stran o rozluštění toho, co se tedy stalo s prvním ztraceným chlapcem. I když ani v opravdovém životě není vše vyřešené. Co jsem fakt nesnesla, je ta jejich neprofesionalita - to si jako můžou mlátit podezřelé jak chtějí nebo co? Tohle mě na Adamovi štvalo už v předchozím dílu - To, že u každého podezřelého si je tak jistý, že to byl on, že je na ně hnusný, nepříjemný a díky tomu jsem pak na straně toho podezřelého, přestože je to (bývalý) pedofil. A pak ten vztah s Laurou. Nechápu. On je na ní naštvaný, rozbije plno věcí, pak se s ní vyspí, pokud jsem pochopila správně, a pak je zase naštvaný... Tohle jde úplně mimo mě.... celý text

Stvůra 2021, Kristýna Trpková

Vzhledem k tomu, že z 99% čtu spíš zahraniční autory a navíc hlavně detektivky, na tuhle knihu od české autorky jsem se těšila. A to i proto, protože v minulosti jsem měla čest s pár českými autorkami fantasy žánru a ty mě tedy dostaly! A ani tady nejsem vůbec zklamaná! Teď to možná ale bude znít jako opak - Ano, je pravda, vraha jsem tušila už tak nějak od začátku a nějakou dobu před koncem mi i došlo, co se vlastně stalo a proč, nicméně to knize nijak neubírá. Nad čím jsem se rozčilovala byla Laura. (Jedno z mých nejoblíbenějších jmen.) A vlastně i Adam. Laura taková super hrdinka (SPOILER: v čem mi přišla jako hrdinka byla scéna s Pittnerem, když vtrhl na oddělení), nebyla mi vůbec sympatická. Když jsem se dozvěděla, proč ji na oddělení nemusí, nebylo mi ji vůbec líto. A (tohle by možná někdo mohl označit za MINISPOILER:) když Adamovi řekla její verzi příběhu, i tak mi jí nebylo líto a možná mi byla ještě víc protivná. (Tady ten možný MINISPOILER končí) Adam mě štval těmi jeho výbuchy a tím, že každým lehce podezřelým si byl strašně moc jistý. To byl jediný případ, kdy jsem se přikláněla na stranu Laury. Taky ten vztah mezi nimi... Oba mi moc nesedli, takže tak. To bylo jediné, s čím jsem nebyla spokojená, ale každý je nějaký. Ale jinak případ mě opravdu bavil, celý proces byl zajímavý. Líbilo se mi to, že kniha nekončí odhalením vraha, ale ukazuje, že je potřeba víc. Dále - Například u Cartera jsou mi popisy místa k ničemu a vlastně je co nejrychleji přelétávám, ale tady se jednalo o mně známé české prostředí a to bylo takové to "Tohle znám!" - "Tohle je kousek od nás!" Celkově se hodně ztotožňuji s komentářem pode mnou od Mychaeli... Kniha opravdu povedená! Teď jdu na Vesnici.... celý text

Sedm rozchodů Amy a Craiga 2020, Don Zolidis

Tuhle knihu jsem si koupila ještě předtím, než jsem se začala v koupi knih rozhodovat i podle hodnocení zde na DK. Naštěstí mě stála nějakých 30 Kč, takže ani moc nesmutním za zbytečně vyhozené peníze. Ale takhle - zbytečně....? Nerada knihu nedočítám a tak jsem jí dala šanci, kde jsem se řídila pravidlem, že pokud po 100 stranách bude stále nudná, kašlu na ni. I když bych ji možná i tak dočetla/ přeletěla. Naštěstí po 103 stranách mě docela i začala bavit. Zbytek už jsem přečetla docela rychle. Co k ní ale říct? Kniha o ničem? Ne tak docela. Několikrát jsem se zasmála, měla fakt vtipné části, naopak ale někdy i dost na sílu vtipné, smutné části a i části, co patří k životu. Amy... Amy mi trochu připomínala holku nejmenovaného člena mé rodiny, protože ten by taky mohl napsat o tom, jak se s ním jeho přítelkyně nesmyslně za půl roku stihla rozejít asi čtyřikrát... Nebo to bylo víckrát? Nevím. Ale bylo by to rozhodně zábavnější, neuvěřitelnější a tragičtější a smutnější, protože si nad jejími způsoby a nesmysly, co vyplodí, někdy (pořád) klepu na hlavu... Ale... Amy je aspoň lepší než tahle holka nejmenovaného člena mé rodiny.... No a komu bych knihu doporučila? Možná těm, kdo si potřebují oddychnout od těch hororů a kriminálek a celého světa a přečíst si něco, co ani nevíte, proč bylo napsáno a vydáno. Dávám 2,5 hvězdičky, to proto, protože knihu Společníci a Poslední dívka jsem ohodnotila 2 a tohle bylo zábavnější. (Můj komentář dává smysl asi stejně jako tato kniha)... celý text

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Po díle Duch domu Ashburnů, Tajemství sídla Craven Manor a Duchové rodiny Folcroftů, mi přišlo, že Přízraky domu Carrowů jsou temnější, zlověstnější a tentokrát tu umírají i postavy. Stejně jako u prvního dílu, který ve mně stále zůstává, jsem jen tajila dech, bušilo mi srdce a byla jsem velmi napjatá. Taky jsem ji nedokázala odložit. Celou knihu jsem vše jasně viděla jako film, a slyšela vlny, moře nebo praskání ohně (je možné že dost napomáhalo chrápání buldočka vedle mě...). Někdy mi příběh připomněl knihu Nevítaný host od Shari Lapeny, jen s prvky duchařiny navíc. Je pravda, že s námětem "všichni trčíme na jednom místě a někdo z nás je vrah" nepřišla ona, ale byla to první kniha, kterou jsem s tímhle námětem přečetla. Kniha je napsána tak, že jsem si několikrát řekla, zda to stále píše stejná spisovatelka. Je tak nějak více propracovaná a detailnější. Nicméně, na první díl to stejně nemá, aspoň u mě. Miluju happyendy. Pomáhá mi to věřit, že vždy existuje nějaká naděje a nikdy není vše ztraceno. Líp se mi pak i po přečtení spí, a pocitem, že vše dobře dopadlo. Ovšem to "znovuzrození" Lucille, Pierse a Marjorie mi přišlo trochu přehnané, vlastně i to, že Taj přežil, ale za to jsem se vlastně modlila, takže jsem ve výsledku s tímhle "přehnaným" happyendem spokojená. Rozhodně chci přečíst všechny díly, baví mě to, ale Darcy Coates bych za Královnu hororu rozhodně neoznačila.... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Kniha se čte snadno a rychle, děj plyne bez zbytečných zastávek. Hlavní postavy Tara a Kyle jsou sympatičtí. Knihu bych možná označila za oddychovku, přijde mi jednoduchá, při čtení jsem se ani nebála. Jasné, kdybych měla prožít to, co se v knize stalo, tak jsem mrtvá strachy, ale jinak... Nicméně ji neoznačuji za nudnou. Podle mě je ideální i pro náctileté. Lepší než druhý díl, první díl Duch domu Ashburnů ve mně naopak velmi silně zůstal do teď.... celý text

Napsáno krví 2020, Chris Carter

Jeden díl lepší než druhý. Další série, která nezklame. Ukazuje svět z té temné stránky, ale také z té světlé. Robert skvělá postava, a to, že je někdy až neuvěřitelně dobrý se dá omluvit - to jsou všechny hlavní postavy, zvlášť v detektivkách, a navíc - vlastně doufáte, že i bude neuvěřitelně dobrý. Garcii je mi trochu líto, Robert ho dost zatemňuje a upozaďuje. Tento díl mě i málem rozbrečel, trochu mě zabolelo srdce - (MINISPOILER), ohledně scény s Tracy... (Konec MINISPOILERU) ... A navíc... Bylo mi líto toho, co asi autor musel prožívat během psaní knihy... Kvůli své ztrátě... ... Sečteno a podtrženo - tuto sérii doporučuji, ale jak vždy píšu, hrozí noční můry i za dne.... celý text

Nenávist 2019, Chris Carter

Přiznám se, že nemám moc ráda krimi, kde se vrací záporák z nějakého předchozího dílu, a tak jsem byla snad jediná, kdo se na tento díl zas až tolik netěšil... Zprvu jsem byla, dá se říct nespokojená, protože mi pomsta Robertovi přišla tak předvídatelná a pak... Ježíši, autor je prostě geniální! Prý předvídatelná, cha. Carter prostě umí psát. Na to, jak jsem se na začátku na díl netěšila, jsem pak ponocovala do brzkého rána a nemohla se od knihy odtrhnout. Dvakrát jsem se i zasmála a ne ničemu černému. I když z ní mám občas noční můry, tuhle sérii miluju. Jediné, co mi ale vadí ve všech dílech, je to, a není to jen u této série, že hlavní postava na všechno přijde, je super geniální a jeho kolegové působí jako největší blbci, co nikdy na nic nepřijdou a kdyby nebylo hlavní postavy, tak snad všichni přijdou o práci... Chápu, že Robert je génius, ale i tak... Je mi líto Garcii, že vypadá pak jako tupec.. Díky tomu jsem ho, mini spoiler, ....na konci dílu i dost podcenila, ale nakonec mě příjemně překvapil. Jen jsem na něj v duchu křičela, ať není blbec, ať není blbec :D... celý text

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

Tento díl jsem omylem vynechala, protože jsem myslela, že už jsem ho přečetla, takže jsem se k němu teď vrátila po přečtení dílu Galerie Mrtvých... A tohle... Byla pecka. Opět velmi silný díl, z kterého mi bylo fyzicky špatně. MINISPOILER: Nejvíc mě ale zasáhl způsob smrti u druhé oběti, protože s bruskou pracuji téměř každý den osm hodin a povedlo se mi s ní jednou opravdu lehce zavadit o svou kůži na ruce a bolelo to ještě dalších pár dnů. A to to bylo opravdu velké NIC oproti tomu, co bylo v knize, takže... Fuj... U poslední oběti jsem doufala do poslední chvíle, že se z toho dostane a stihnou ji ještě zachránit... SPOILER: A Červ... Celý jeho příběh mě také zasáhl a říkala jsem si, že tohle přece jedenáctileté dítě nemůže přežít v psychické pohodě a že přesně takovou minulost má dost vrahů, také jsem si říkala, co se s ním asi stane, pokud ho najdou, jak jeho život může pokračovat, že se to na něm určitě hodně špatně podepíše.. A pak přišel závěr a rozuzlení a já jen zírala! Prostě... Pecka! Chris Carter je sázka na jistotu, jen jak už jsem psala u jiného dílu, hrozí noční můry...... celý text