Sam33 přečtené 89

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Knihu jsem si poslechla v audioverzi, každou z 12 postav namluvila jiná herečka, což pro mě bylo fajn a ano, trochu jsem si spojila vizáže daných hereček s postavami (například postavu milenky Rebeky zde načetla Sandra Nováková a já fakt viděla Rebeku jako hubenou tmavovlásku). Ovšem ke knize jsem se dostala docela dlouho potom, co vyšla a už byla všeobecně profláknutá jako "nejlepší kniha od Třeštíkové". Mě to zas tak skvělé nepřišlo. Nebo možná má očekávání byla příliš vysoká. Nevím. 12 žen různého věku, postavení i povah se proplétají. Oddechovka ano, znovu po ní nesáhnu a ani mě to nenalákalo sáhnou i po jiné knize od Třeštíkové.... celý text

Předčítač 2006, Bernhard Schlink

Skutečně výborná kniha! Ale musím podotknut, že jsem první viděla film a tohle je snad i poprvé, kdy se mi právě i víc líbil film. Kniha je přitom napsaná hezky, dobře se čte, ale možná jí paradoxně škodí "jen" těch 150 stránek. Navíc oproti filmu zde hlavní hrdina na konci nejde se svojí dcerou na hřbitov, což se mi právě u filmu velmi líbilo jako důvod, proč o tom příběhu vůbec Michael začal. Protože to vyprávěl své dceři. Ale i tak doporučuji k přečtení. Snad i proto, že je to něco, co hlavní hrdinka nemůže.... celý text

Jmenuju se Tomáš 2017, Ota Kars

Kniha mě zaujala v knihovně. Ovšem ani zdaleka nesplnila mé očekávání. Autor se sice snažil ukázat Tomáše především jako člověka, ale nemyslím si, že forma, kterou zvolil, byla vhodná. Už tím, že se autor rozhodl psát knihu z pohledu Tomáše, tudíž v ich-formě, ovšem text je doplněn výpovědmi kamarádů a blízkých lidí, kteří o něm logicky mluví ve 3. osobě. Do toho i popisky u zajímavých fotografií se tlučou (např. já a můj pes X Tomáš na natáčení). Ale musím přiznat, že ten kult Tomáše Holého je neuvěřitelný. Ten chlapec stihl natočit během nějakých 5-6 let asi 13 filmů a pak skončil. V knize je hezká věta, která si myslím, sedí na Tomášův život dokonale: Tomáš byl jako kometa. Rozzářil oblohu, ale pouze na chvíli.... celý text

Nesmazatelné záznamy 2020, Edward Snowden

Šarlatán 2020, Josef Klíma

Asi jsem od knihy očekávala něco jiného. Za mě je kniha popsána dost povrchně, žádné velké myšlenkové procesy postav, zkrátka jen jako přepsaný scénář, kde navíc zůstaly i krátké scény a skoky do minulosti. Ovšem jsem ráda, že se po letech můžeme opět dozvědět, že někdo jako pan Mikolášek žil a bezpochyby zachránil život spoustě lidem. I když on sám se svými démony bojoval asi každý den.... celý text

Kdo se postará o Annu 2023, Kateřina Pantovič

Kniha byla pro mě dost smutná, ale doporučuji k přečtení. Obálka knihy je velmi vydařená a autorka píše snadným a srozumitelným jazykem. I když kniha obsahuje mnoho ironických, cynických, potažmo lehce vtipných poznámek, téma je skutečně hluboké. Zaprvé: skutečně je důležitá komunikace. Byť by si člověk řekl, co je na komunikaci těžkého, začínáme mluvit cca od 1,5 roku a pak už mluvíme až do konce života, přesto spolu komunikujeme špatně. Kdyby Lenka skutečně řekla Olívii pravdu, nemuselo to být hned, třeba až když bylo Olívii 25, ale skutečně jí vysvětlit, jak se věci měly, co Lenka prožívala a popovídat si o tom, možná by Olívie nakonec neudělala to, co udělala. Ale kdo ví. A zadruhé: kniha mě opět trochu utvrdila, že každý tu máme něco jako poslání nebo osud. Olívie prostě nemohla svobodně vykonat Projekt Suicidium, protože se musela dozvědět pravdu o svém otci. Takže až po tom martyriu v akvárku bylo Olívii umožněno Projekt Suicidium úspěšně dokončit. A nakonec jsem se rozhodla tuhle knihu zařadit do letošní čtenářské výzvy. Protože i když jsem si myslela, že kniha z prostředí, kde bych se nechtěla ocitnout, bude nějaká z války nebo z nějaké nesvobodné země, tahle stačí. Protože v akvárku a bez očních víček bych se vážně nechtěla ocitnout.... celý text

Jeptiška 1963, Denis Diderot

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Než jsem si něco o knize zjistila, myslela jsem si, že se bude jednat o kostel v Mostě, který byl přesunut ze starého Mostu. Jakmile jsem si ale zjistila, že se nejedná o mostecko, ale o úplně druhou stranu České republiky, neodradilo mě to, spíš jsem si řekla, že je to taky region, kde se těží uhlí a je to spojeno s historií, kterou mám ráda. Prvních pár stránek jsem si potřebovala zvyknout. Jak na autorčin styl psaní, tak i na jazyk a trochu i děj, protože mi pouť pro sůl nepřipadala nijak zajímavá. Ale nakonec jsem se do knížky ponořila. Ač jsem si myslela, že bude více hlavních hrdinů, v podstatě nejdůležitější, nejvíce popsanou postavou, je Barbora, žena, které je na začátku knihy lekce přes čtyřicet, je plna síly, má fungující rodinu a čeká své čtvrté dítě. Čtenáři je ihned představena i Julka, která je například v mých očích mnohem zajímavější postavou. O to víc mě mrzelo, že v knize není více popsána její povaha, přišlo mi, že měla dosti ostrý jazyk a byla trošku horkokrevnější. A i když byla provdána, z nefungujícího manželství se rozhodla odejít, což značí, že byla i odvážná a cílevědomá. Proto mě též mrzí, že není úplně vykresleno jejích 10 let v Ostravě. Jelikož jsem teda z úplně opačného konce republiky, velmi mě zaujala historie tohoto regionu. Žití Čechů a Poláků vedle sebe bez problémů, dokuď si "támhle někde ve Francii nenakreslí hraniční čáru". Knihu doporučuji, ale narovinu pro mě byla dosti těžká, protože lidské osudy v knize vykreslené mi vháněly slzy do očí. Druhou knihu si přečtu, ale chvíli si na ni počkám.... celý text

Kdo ví, kde budu zítra 2019, Jindřich Šídlo

Původně mě k této knize přivedla moje máma, která si knihu chtěla přečíst, a jelikož z ní byla nadšená, rozhodla jsem si, že si ji v rámci čtenářské výzvy 2021 přečtu taky. Vyplatilo se. Kniha je formou rozhovoru a skutečně působí, jako kdyby se dva chlapi sešli někde v kavárně a povídali si o životě toho jednoho, který v roce 1991 odešel z Československa a procestoval celý svět. Pan Etzler má své názory, pevně si za nimi stojí a myslím si, že nemá problém to někomu říct na plnou pusu. Líbilo se mi politické téma, jak hezky popsal vládu Bushe, Obamy a trochu i Trumpa (u něj hlavně jak se mu podařilo vyhrát volby). Pokud to pan Etzler zvládne, nasadí konečně tempo a dopíše knihu, kterou zmiňuje, tak si ji též s chutí ráda přečtu.... celý text

Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! 2016, Jan Novák

Skutečně velmi hezky zpracovaná asi nejdůležitější část života Emila Zátopka. Velmi chválím i barevné provedení, protože pro mě to dobře prezentuje ten konec 40. let a začátek 50. let. Prostě komunistické Československo. Důležitě zmíněný i příběh "netrenéra" Jana Haluzy. Určitě stojí za přečtení.... celý text

Mrtvý holky 2007, Miloš Urban

Žert 2007, Milan Kundera

Chtěla jsem si přečíst Kunderu ještě jako žijího autora. Ale bohužel, cestu jsem k němu nenašla. Kniha mě nezaujala, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se to vypráví retrospektivně. Přišlo mi to utahané a nijak zvlášť mě to nezaujalo.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Věkem už nejsem cílovka ani omylem, ale překvapivě mě to bavilo, knihu jsem přečetla za 3 dny. Velmi se mi líbilo, že se Prašina nachází v současné Praze a i přes to je to úplně jiný svět. Co se týče hlavních hrdinů - Jirky a En - byla jsem trochu v rozpacích. Přes svůj nízký věk se do všeho pouští naplno, podávají neuvěřitelné fyzické výkony a během těch (asi) 3 dnů, kdy se děj odehrává, nemusí spát nebo se najíst. Ale ve výsledku je to příjemná oddechovka s docela zajímavou zápletkou. Jako dospělá čtenářka dávám 4 hvězdy.... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné. Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč). Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží. Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech. Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.... celý text

Baletky 2020, Miřenka Čechová

Darker 2018, E. L. James (p)

V době karantény jsem se dostala od fyzických knih ke čtečce (poprvé v životě), kde jsem našla tuhle knihu. Upřímně nejsem fanoušek Odstínů a ani jsem je nečetla. Ale jelikož karanténa, tak jsem se do toho pustila (a sem i přiznám, že mě uklidňovalo, že díky čtečce nikdo doma neví co čtu a neutahuje si ze mě). Takže ano, vím že je to druhý díl psaný z jeho pohledu a vůbec mi nevadí, že některé drobné souvislosti z předchozí knihy mi unikají. Ovšem příběh jako takový z jeho pohledu mi přijde daleko lepší. Tím, že je to dospělý chlap, byť v této knize dost fňuká a plazí se před Anastasií, mi přijde kniha zajímavější. Jinak se samozřejmě jedná o oddychovku pro ženský, jen teda ty sexuální scény mi přijdou na jedno brdo. Nejsem cílová skupina, za kterou teda já považuju ty maminy okolo padesátky, ale možná to bylo i tím, že v tomhle díle moc nechodí do té své mučírny, ale nic mě nepřekvapilo. Sexuální styk popisovaný pořád na jedno brdo, stále ty stejné slovní obraty  (já tě tak chci, Ano), v podstatě pořád ta samá poloha milionáře a vždycky přichází orgasmus u obou společně  (což teda nechci nikoho urazit, ale mě se to teda nestává ve 100 % případů). A ještě mě fascinuje, že oba můžou třeba i pětkrát denně v jakoukoli denní i noční hodinu a únava asi vůbec neexistuje, respektive se o ní mluví, ale ta touha je větší. Takže z mého pohledu je tam toho sexu zbytečně moc i když je vlastně hrozně nudný a bez nápadů. Ale jelikož je to sexuální román, tak tam logicky musí být. Do toho mě dost fascinuje, že Christian působí na okolí  velmi sebevědomě, jistě a cílevědomě, ale uvnitř je to absolutně zoufalý, sebe si nevážící uplakánek, který nemá ani kapsu sebeúcty. Což teda mě, ač nejsem psycholog, připadá dost zvláštní. Vybuduje si firmu, je bohatý, ale nedokáže se na sebe podívat do zrcadla? Neustále sám sebe nazývá zmrdem? Zkrátka pro mě to bylo velmi velmi oddechové čtení, kterého ale nelituju. V trilogii dál pokračovat nebudu, nejsem totiž cílovka, takže o tvrdém sexu nemusím jen fantazírovat, ale můžu ho jít si užít.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Nepatřím k fanouškům Jo Nesba. Ani kriminálky a detektivky moc nečtu, ale Sněhuláka jsem si přečetla. Líbilo se mi to, byť hlavní hrdina Harry Hole mě příliš nezaujal. Autor mě rozčiloval s tím, jak zajímavý děj najednou utnul. Kdo byl vrah jsem nevěděla a zajímavé odůvodnění proč vraždil.... celý text

Ví o tobě 2017, Sarah Pinborough

Přečteno v karanténě, kdy jsem doma hledala knížky, které jsem ještě nečetla. Tuhle jsem si vybrala na základě dobrého hodnocení na netu. Pro mě příjemné překvapení, měla jsem přečteno během 2 dnů. Milostný trojúhelník, kde je všechno ještě kapku komplikovanější. Hlavní hrdinka Louise mi ovšem nepřirostla k srdci, ale nevadila mi. Naopak Adele mě zaujala mnohem víc, i když mi postupem času začalo vadit, jak jí všechno vychází. Kapitola 56 je celkem úlet, byť mě to bohužel tak nepřekvapilo a hlavně jsem měla chuť Louise praštit za její blbost a nakonec mi ji ani líto nebylo. SPOILER Paradoxně mi bylo víc líto opravdové Adele a její lásky s Davidem, která skutečně odešla v den, kdy skutečná Adele zemřela. KONEC SPOILERU Za mě pohodové čtení, brala jsem to s nadhledem a chápejte, že v době koronaviru si přečtu i méně kvalitní literaturu s chutí.... celý text

Svetlo medzi oceánmi 2012, M. L. Stedman

Knihu jsem četla v létě a když jsem ji dočetla, byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem si řekla, že to musím trochu zpracovat a pak že bych to nějak sepsala. No nebudu lhát, zapomněla jsem na to. Ale na knihu jako takovou nikoli! Kniha je skvělá. Napsala ji žena, ale hlavní hrdina je MUŽ a celé téma knihy je takové ženské a ano pro ženy. Už snad tím mě to dostalo. S hlavním hrdinou Tomem jsem nějak splynula a chápala ho. A ano, u knihy jsem brečela. Takže ženy, jestli nevíte co s dlouhými podzimními večery, zapalte si svíčku, připravte si kapesníky, zachumlejte se do deky a čtěte. Až dobrečíte, běžte obejmout své děti a partnera taky. A buďte vděčné za to štěstí, co máte.... celý text

Hypnotizér 2010, Lars Kepler

Na to, jaký jsem literární milovník, mi Lars Kepler úplně vypadl. Narazila jsem na něj teprve nedávno při rozhovoru a velmi mě zaujalo, že manželská dvojice spolu takhle píše. Našla jsem si jejich první knihu, a tak jsem se dostala k Hypnotizérovi. Musím napsat, že skutečně krimi a detektivky nejsou má krevní skupina. Ovšem jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Velmi mě překvapilo, že jsme vlastně nehledali vraha, jelikož toho známe celkem brzy. Hlavní příběh je skutečně jinde. Než jsem došla k pasáži, kde je flashback (strany asi 320-400), tak jsem si říkala, co ksakru chce autor ještě psát na dalších dvou seti stranách? Flashback to ale zachránil, moc se mi líbil, a pak už to jde rychle. Takže závěrem- kniha se mi líbila, myslím si, že v budoucnu se k tvorbě Larse Keplera a příběhům komisaře Joony Linny určitě vrátím, ale ne hned. Tyhle vraždy a krveprolití nepatří k mým srdcovkám.... celý text