1. Domů
2. Autoři
3. Jindřich Šídlo
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Jindřicha Šídla

Já si to všechno pamatuju

„Jindřich Šídlo dosáhl ve svém oboru mnoha uznání a ocenění. Sám sebe přezdívá chodící sbírkou logopedických vad, nicméně je jedním z nejsledovanějších lidí na na české mutaci sítě X (dříve twitter), nositelem ceny Ferdinanda Peroutky, moderátorem či politickým komentátorem. Ve své osobě spojuje věci opticky neslučitelné jako intelektuální zaměření a fanouškovství fotbalu. Své začátky v mediích jako byl Český deník či Respekt líčí bez obalu včetně stinných stránek novinařiny. Jeho vhled do české politiky, osobní názory na její aktéry jsou mi velmi blízké a nemalý fakt v tom hraje skutečnost, že jsme oba husákovi děti. Generace, která sice v komunismu nestrávila velkou část svého života, nicméně si jej již dost zřetelně pamatuje. Knihou se vinou linky pracovní, které velmi pevně protíná linka osobní. Jeho dětství, prožité pouze s matkou a nepřítomným otcem, které ve zranitelném věku dospívání potká sametová revoluce a zcela změní chod věcí okolo něj. Za svou pracovní kariéru má možnost pracovat pro významné osobnosti, ne všechny nabídky však z osobních důvodů přijímá. Z toho všeho pro mě vychází tento představitel mé generace více než sympaticky a kniha mi v mnoha ohledech mluvila z duše.“... celý text
— ELIKALLY

---

Kdo ví, kde budu zítra

„Výborná četba kvalitního a profesionálně vedeného rozhovoru. Protože to byl můj první od Tomáše Etzlera, chápala jsem to jako svého druhu "seznamovačku", ale i ta byla velmi zajímavá. Jeho úvahy o poctivé žurnalistice neztrácejí na váze - a zvlášť dneska, samozřejmě životní peripetie jsou taky zajímavé, nikdy jsem si neuvědomila, u čeho všeho se jako reportér octnul. A jako malý benefit: vzhledem k časovému odstupu vzniku knihy od dneška mě zaujalo, jak moc se některými svými odhady vývoje budoucnosti trefil.“... celý text
— Vojslava

---

Já si to všechno pamatuju

„Čekala jsem trochu více humoru na způsob Šťastného pondělí, které milujeme a pravidelně sledujeme. První polovila knihy se mi líbila víc. Pak přišlo (pro mě zdlouhavé) povídání o fotbale, vystřídané politikou. Takže už jsem se těšila na konec knihy.“... celý text
— Hani77

---

---

Já si to všechno pamatuju

„Posloucháno jako audio a kdo nechce žit v zapomění po "Sametu" a má objektivitu rád, tak bude potěšen jesti né, nadčen...“
— Pekky

---

Kdo ví, kde budu zítra

„Kdo ví, kde budu zítra od Tomáše Etzlera se mi četla velmi dobře a v mnoha rovinách mě zasáhla víc, než jsem čekal. Jeho životní příběh self-made mana je bez zbytečné pózy inspirativní – ne jako návod „jak být úspěšný“, ale spíš jako upřímná zpráva o ceně, kterou se za takovou cestu platí. Pasáže o USA jsem si vyloženě užíval. Devadesátá léta, Amerika „za Bushe“, ještě před plnou globalizací a dnešní polarizací – měl jsem možnost ty staré státy tehdy také zažít, a právě proto mi tahle část sedla. Bylo v ní něco důvěrně známého, atmosféra doby, která už se nevrátí. Čína mě nijak nepřekvapila – názor si o ní nesu už dlouho. O to zajímavější bylo sledovat Etzlerův pohled, který není černobílý, ale zároveň si nehraje na naivitu. Přiznám se, že jsem si při čtení říkal, kdy zazní jméno Kellner. A když zaznělo, četl jsem se zatajeným dechem. To, co si autor dovolil napsat o byznysu tehdy oficiálně nejbohatšího Čecha, považuji za mimořádně silnou a odvážnou pasáž knihy. Velmi trefně je v knize pojmenovaná i věc, která se často obchází: pokud chce člověk v jakémkoli oboru dosáhnout skutečné světové úrovně, znamená to obrovské oběti – a ty se většinou platí hlavně v osobním životě. Právě tady jsem si uvědomil, že já osobně asi nikdy na světovou úroveň mířit nebudu. A vlastně jsem s tím vnitřně smířený. Kniha mi dobře zapadla i do kontextu titulů o Severní Koreji, které jsem četl nedávno. Společným jmenovatelem je pochopení moci, systému a ceny, kterou za ně platí jednotlivci. Rád si od Tomáše Etzlera přečtu ještě něco dalšího, ideálně znovu o Číně. Tenhle typ osobní, ale přitom analytické výpovědi mi dává smysl.“... celý text
— j.vitek