roman9739 přečtené 173

Německo: Vzpomínky jednoho národa 2021, Neil MacGregor

Wow! Tahle kniha je opravdový majstrštyk! Výborné členění textu, pointy jednotlivých kapitol, fantastické plynutí vyprávění, podpořené, v tomto případě, skvělým překladem. Už jenom samotné zpracování knihy, grafika, obrazové materiály, ale i obsáhlost, s tím související váha (tuhle knížku si prostě odnosíte - pokud jako já, čtete při cestách - až ke svému srdci). Nejsem historik, zajisté autorův výběr highlightů může ledaskdo zpochybnit, ale pro mne jsou to opravdové podklady a poklady k úvahám, obzvláště k té nejdůležitější: Německo není pouze tranzitní zemí, Německo nejsou jen dálnice s neomezenou rychlostí... V první řadě je to historický soused, jenž stojí za objevování.... celý text

Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety 2019, Džuniči Saga

Vynikající soubor příběhu, vzpomínek a vyprávění, který rozhodně stojí za přečtení. Život holt není peříčko v žádné zeměpisné délce i šířce, ani v zemi, která je obehnaná zvláštním nádechem tajemna a cizična, a jež je většinou oslavována za jiné, viditelnější, příspěvky evropskému způsobu vnímání světa. Inu, zdá se mi, že třeba Češi mají k Japoncům blíže, než by si, třeba, sami byli ochotni připustit. Ale to je jen taková moje malá spekulace, dojem s právě dočtené výborné knihy...... celý text

Palomar 2021, Italo Calvino

Moje láska k Městské knihovně v Praze je známá - o to větší je má radost, kdy se mi díky jejím pravidelným pondělním sjetinám nových titulů, dostane do rukou dílo, které bych jinak asi těžko objevil. Vypadá to, že bez výjimky to bude platit i o díle Itala Calvina. Jeho Kosmické grotesky mám zatím rozečtené, ale mezitím jsem si střihnul tuto krátkou prózu, ze které jsem absolutně nadšen! Ano, je do jisté míry experimentální, ale zřejmě jsem zrovna na toto experimentálno správně naladěn - ať žije pan Palomar. Pískání kosa musí být povinnou četbou každého, kdo jen zmínkou zavadil o Setona, Ligu lesní moudrosti, indiány, jaro... Naprostou trefou do černého je oddíl Palomar nakupuje, tyto kapitoly považuji za zcela nadstandartní myšlenkové variace. Díky knihovno, svazek vracím a nakupuji svůj vlastní!... celý text

Kojotí stesk 1998, Christopher Moore

Tahle kniha je klasika, i když tak trochu svým způsobem... Pro mne to byla první kniha s indiánskou tématikou, později jsem četl podstatně serióznější, opravdovější, ale tahle bude na vždy tou první. Je pro mne s podivem, že jsem se k ní, od prvního přečtení, nevrátil, až letos zasáhla náhoda, nebo ten starý rarach Kojot, a s velikou radostí jsem se do ní znovu pusti. Právě díky obzoru, který mi otevřela, jsem si dnes s chutí vychutnal veškeré detaily, pobavil se nad její naivností, užil si motorkáře, zasmál se naroubovanému Egyptu, ale hlavně jsem si královsky odpočinul od vší té, mnohdy zbytečné, tíhy, kterou v sobě nosím...... celý text

Wakan Tanka 2021, Marek Vácha

Tohle byl můj první Vácha; a hned s takovým krásným, pro mne velmi důležitým názvem! Bilance: tři záložky v knize odkazující na zajímavé pasáže, jedna celá okopírovaná kapitola do sbírky podobných stěžejních textů. Na pana Váchu jsem se těšil již od Evangelia Lesní moudrosti, kde jsem na něho, v podobě citací, narazil poprvé - nějakou dobu to trvalo, dozrávalo, a jak už to u mne bývá, trefilo se to přesně do správného okamžiku. Takže paráda; na můj vkus příliš mnoho tykání (už asi nejsem tou cílovou skupinou textu) a příliš mnoho démonického Facebooku. (Ale věřím, že to tak asi musí být, přece jen si žiju ve své bublině a je skutečně možné, že ona platforma hýbe světem více, než tuším.)... celý text

Hudba v číslech, čísla v hudbě - Od Pythagora k Schoenbergovi 2020, Eli Maor

Maor napsal milé pojednání na téma, které jsem již mnohokrát zaregistroval a, na základě názvu této studie, i zapůjčil; ač by autor rád jednoduše podal poznatky čtenáři, často zabíhá do přílišné abstrakce a takové pasáže jsem přeskakoval, páč jsem jim prostě nerozuměl. Na druhou stranu je představena plejáda netušených souvislostí, takže jsem nakonec rád, že jsem tuto útlou a čtivou knížku držel ve svých rukou.... celý text

Demian / Klingsor / Siddhártha 2000, Hermann Hesse

Tento pátý svazek Souborného díla výborně funguje jako celek, a jsem nesmírně rád, že jsem se k tomuto celku vrátil, a že je mou první přečtenou (opět přečtenou) knihou v roce 2022. V loňském roce jsem si prošel celou plejádou pochyb (Demian), strachů (Klingsor) i radostí (Siddhártha), takže mohu s jistotou říct, že jsem si to s Vámi prožil, Hermanne, a velice Vám děkuji za tato témata. UPDATE 18/1 - A ještě jedno mi připadá pro všechny kusy svazku společné: téma obdivu. Ať už k ostatním nebo k sobě samému.... celý text

Ve stínu Všemocného: Pravdivý příběh františkána mezi nacisty 2021, Gereon Goldmann

Fantastická kniha na závěr tohoto potrhlého roku: kniha o naději a odzbrojující (i ozbrojující, však jsme ve válce) hluboké víře, kterou nesmírně obdivuji. V mnohém mi tato kniha připomněla můj milovaný, byť fiktivní, ale jistě na základě osobních prožitků sepsaný, román Všechno jen ne hrdina. Mnohdy se pravdivé příběhy Gereona zdají až neuvěřitelné, jenže se jsou podány s takovou jistotou a lehkostí (a pokorou), že čtenář nemá důvod ani na okamžiku pochybovat; proč taky, stačí si přečíst stručný autorův životopis v datech na konci knihy. Jsem rád, že tato pozitivní kniha uzavírá můj letošní soubor. Krásný nový rok.... celý text

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Těžko se dostávám k současné literatuře, nemám k ní důvěru, proto jsou pro mne Vánoce příjemným zpestřením, neboť dostávám knihy, ke kterým bych se normálně nedostal. Většinou to, bohužel, bývá katastrofa, spíš pro mne, než pro štěstí darujícího, ale překvapení se čas od času vyskytne... Pohřbený obr se původně zdál být takovou překvapivou knihou, velmi snadno jsem se začetl, pohltil mne strhující děj, nemohl jsem se odtrhnout a kvapem se, bohužel, blížil ke konci knihy. Vlastně jsem nic neočekával, ale NIC jsem nečekal! Ale vezmu to popořádku: Příběh v mnohém připomíná Tolkiena, dokonce se mi, navzdory dechu dračice, vybavily vzpomínky na sladké okamžiky se hrou Dračí doupě, kdy nás Pán jeskyně provázel podobnými zákoutími a chystal na nás podobné léčky. (Dostali jste se do starobylého kláštera, mniši Vám nejsou příliš nakloněni a tušíte, že vojáci jsou blízko; a shodou okolností věž kláštera vypadá jako komín...) Atmosféru příběh nepochybně má, to mu nelze upřít, těšil jsem se z toho. Ale! Co dál? Bilbo našel prsten, Frodo nesl prsten, Sir Gawain vyměnil Zeleného rytíře za stárnoucí dračici. Ano, stáří - to je možná leitmotiv celého příběhu, i když, na pozadí chřadnoucího těla i duše, je tu stále láska, která jako vždy přetrvá. Nakonec nám zbývá to zapomínání a to považuji za podstatné, zde nám autor ukazuje podstatu našeho společenství - neboť právě naše společné vzpomínky utužují nebo katastrofálně rozvrací naše životy: v zásadní pasáži knihy zapřísahá Axl svou ženu, aby si, navzdory vývoji pozdějšího děje, zapamatovala aktuální okamžik, kdy svého muže obdivuje a miluje. Je to právě ten okamžik, v jakém se, na základě předchozí zkušenosti, tedy vzpomínek, rozhodujeme; v němž jsme silní a stateční (nebo malincí a bojácní), ale je to jen na nás, jak přistoupíme k sobě samým a k druhým, milovaným. Bez ohledu na následky. Pokud se dopouštím své oblíbené nadinterpretace, tak pouze proto, že se nemohu smířit s plytkým závěrem příběhu.... celý text

Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou 2020, Martin Řezníček

Milý Martine, Tvá kniha mne bavila, smlsnul jsem ji takřka na jeden zátah; dokonce jsem rád, že jsem ji v sérii televizáckých monografií zařadil za "divokého" Tomáše Etzlera. Ten na prvních sto stránkách svého vzpomínání vypil minimálně tři basy piva. Ty jsi podstatně střídmější, k pivu jsi se dostal jednou, až na 226 straně a ještě jsi s ním polil kojící matku na zápase... Toliko rozdíly, ještě k tomu humorné a řečené s nadsázkou - co z obou knih přímo sálá je absolutní profesionalita, oddanost novinařině, dechberoucí srdcařina, která mne fascinuje, jak u vzpomínek z totalitní Číny, tak u těch "méně" dramatických z kolébky demokracie. Úvod knihy je poněkud nastavovaná kaše, zřejmě bylo zadání od vydavatele obsáhlejší, než původní rukopis, ale i zde jsou velké pecky a tento pomalý rozjezd dává tušit sílu druhé poloviny. Rád bys čtenáře inspiroval k dalšímu studiu amerických reálií, škoda jen, že chybí rejstřík citované literatury - to je snad jediná má výtka k celému, skvělému, dílu.... celý text

Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal 2021, Tomáš Etzler

Tomáši, velice vám děkuji za tuto fantastickou knihu, kterou jsem doslova vdechnul na jeden víkendový zátah - knihu jsem četl i u kuchyňské linky při čekání až se ohřeje voda na čaj... Jste nesmírně poutavý novinář, s úžasným postřehem, osobní odvahou i nadhledem a Vaše lidská i politická nekorektnost přímo lahodí mým očím, potažmo uším. Díky za otevření očí a pozvání do neuvěřitelných koutů světa.... celý text

Panský dům / Kniha vyprávění / Knulp 1999, Hermann Hesse

Žít tady a teď - Rozpoznat, ten okamžik, pro který žijeme a nezaměnit ho s okamžikem, pro který bychom chtěli žít; toť důležité vyznění obou hlavních děl tohoto svazku, Panského domu, i Knulpa. (Viděno optikou opětovného čtení.)... celý text

Gertruda / Malý svět 1999, Hermann Hesse

Pomalu se vracím k Hesseho dílu, s pozměněnou optikou, s vědomím celku, a musím se přiznat, že se Gertruda pro mne stala zvláštním překvapením; jednoznačně zde rezonuje Hesseho zkušenost s prvními krůčky literární slávy, kterou zde prožívá skrze svého skladatele. (Paralela opery a románu je milá.) Z hlavní postavy cítím, více než cokoli jiného, určitou bezcitnost, možná i určitý druh parazitování na svých přátelích a rodičích. Plácá se odnikud nikam, sem tam něco zkomponuje, ale neustále se utápí v nejistotě, v otázkách, v bezradnosti a neupřímnosti. Jenže nelze kritizovat bez přihlédnutí k dobové morálce, k představě, nám možná již poněkud vzdálené, že existují v mezilidských vztazích témata, o nichž se nehovoří, a do kterých nikomu nic není. Bohužel pan Kuhn, ani po dramatickém zážitku s přítelovou smrtí, ani po předchozím okamžiku, kdy zjišťuje, že ho přítel měl raději, než sám očekával, ani v tomto prozření se mu nepodaří překročit svůj stín a do posledních slov románu zůstává zakuklen a vláčen "dějinami".... celý text

Malé Pašije 2021, Václav Vokolek

Těžko napsat komentář k natolik intimní věci, jakou je tématická sbírka básní Malé Pašije; kde, jak název sám napovídá, sledujeme Velikonoční příběh pohledem, řekl bych, nezaujatých osob.... Těch se ostatně celé tajemství týká nejvíce... Jistě se k dílu vrátím právě v době velikonočního půstu, coby předzvěsti Velkých dnů a nocí.... celý text

Parmenidova filosofie 2013, Záviš Kalandra

Fantastická kniha, nečekaně čtivá, ohromně objevná! Nejsem odborník, ani znalec, ale filosofie a hlavně její výklad, který nám tu předkládá, řekl bych s potutelným úsměvem ve tváři, tento "levicový intelektuál", je strhující a dech beroucí; a na nikom nenechá nit suchou, své závěry prezentuje s takovou jistotou, že i kdyby se mýlil, kdyby jeho výklad byl sebe víc extravagantní, jedu teď na jeho vlně a těším se z toho.... celý text

Svatý Antonín z Padovy : život a duchovní profil 2020, Vergilio Gamboso

Na začátek si vypůjčím slova samotného Svatého Antonína jak je ve své knize cituje Gamboso: Podobně jako boty ochraňují chodidla, tak příklady svatých ochraňují naši duši. Mám rád knihy o svatých, protože mi, nám, dávají naději, že vždycky může být svět lepším místem. Tento životopis je nesmírně čtivou a poutavou sondou do života třináctého století, kterým putujeme s jednou z nejinspirativnějších postav katolické církve.... celý text

Deníky z cest 1999, Franz Kafka

Inu, člověk musí být neustále ve střehu a učit se novým věcem! Proč? Dobrým příkladem je tato kniha. Jmenuje se Franz Kafka, Deníky z cest - co na tom, že polovinu zabírají deníky Maxe Broda. "Dobrá", řeknu si, "stane se, že jsi nepochopil vydavatelský záměr, ani tě netrklo, že v poznámkách ke Kafkovu jsou Brodovy deníky tolikrát zmiňovány ku srovnání..." Nakonec mi to došlo, škoda, že na to není upozorněno v úvodu knihy, ale asi jsem hlava zabedněná, čtu vždycky knížku od začátku. Ale dost ironie - tohle byl můj první Kafka, zajímavé čtení, spousta přesných postřehů a popisů, romantika, cestování, poznávání. Fakt super. Brod je bohužel o poznání lepší, obzvláště když je to postaveno jako srovnání. Myslím, že je čas na Kafku....... celý text

Emil Davidovič: Jsem rabín a jdu tam, kde jsou Židé 2021, Věra Trnková

Poslední dobou se setkávám s knihami, které jsou opravdu psány srdcem, a takovou je i tato útlá knížečka. Při čtení jsem si uvědomil, jak jsou dějiny Evropy úzce propojené, jak se vlastně jedná o velmi malou oblast, kde by nemělo být místo pro agresi a nenávist, ale naopak pro porozumění, pokoru a souznění - vždyť jsme to všechno prožili v těsném sousedství... Ač to není explicitně řečeno, obdivuji vnitřní sílu Emila Davidoviče, překonávat "dobu"; ostatně motto v názvu knihy hovoří o mnohém... "Péčí Věry Trnkové tak vystupuje ze stínu velmi důležitá etapa poválečné reality, z dnešního pohledu místy velmi drsná a syrová, na druhou stranou opravdová. Je to sice odrbaná fráze, ale nevíš-li odkud jdeš, nevíš ani kam jdeš. Nemohu se ubránit pocitu, že knížka „Jsem rabín a jdu tam, kde jsou židé“ se okamžitě zařadila mezi pomyslné majáky na cestě porozumění dějinám poválečné židovské obce." zdroj citace: Maskil dvojčíslo 10 - 11, ročník 20, David Kraus, strana 10 - 11 https://www.bejtsimcha.cz/_files/200000339-43ad143ad3/Maskil%205781%202020-%202021%2010-11.pdf... celý text

O pravdě a Bytí 2020, Martin Heidegger

Musím souhlasit s předchozím komentářem, který říká, že se jedná o jednodušší Heideggerův text; on je také podstatně kratší, tak amatérský filosof jako já udrží pozornost a má radost, že mu to rychleji utíká - kór, když je text dvoujazyčný, takže se vlastně, opět v mém případě, čte ob stránku.... Někdy má člověk při četbě Heideggera pocit, že si z něj tento významný filosof, dělá, mírou jazykové a logické abstrakce, mírně řečeno srandu, protože je to prostě něco neuvěřitelného, jakým způsobem MH uvažuje a dokazuje.... celý text

Exil a království 2005, Albert Camus

Asi to bude hloupé, ale, stejně jako u Moru, považuji všechny Camusovy povídky za příběhy o lásce. A to v různých podobách, jak je umí vycítit jen zkušený pozorovatel. V Cizoložnici je to téma zjevné, touha po již neopětované lásce, která živoří v letitém stereotypu. Odpadlík fanaticky miluje svého Boha (i boha), pro něhož je ochoten strpět mnohé, i děsivé mučení. Němí - Yvars miluje svou ženu natolik, že přemůže i své přesvědčení, aby ji nevystavil zbytečné nejistotě. Daru v Hostu představí klasickou lásku k bližnímu, tak jak ji hlásá křesťanství. Jonáš opět v první řadě miluje svou rodinu, ať už je sám nebo s nimi... Jen s Rašícím kamenem je to složitější, zde se spíše jedná o radost, než o lásku, ale i nezištná pomoc může být interpretováná jako láska. (Ostatně tato povídka, snad díky svému místu děje, se velmi blíží k mému oblíbenému magickému realismu.) Inu, možná je to těžká nadinterpretace, ale tak to, přes veškeré výklady, cítím. Rozhodně nechci být nějakým oportunistou, na to nemám potřebné vzdělání, ale ač jsou povídky existenciální, rozhodně nejsou beznadějné, nebo snad tragické. Co je všem povídkám společné je rozhodnutí, které musí každý udělat sám, nikdo mu s ním ve finále nepomůže; ať je dobré nebo špatné, je naše, moje, a musím si za ním stát, minimálně do okamžiku, kdy se ukáže, že to bylo rozhodnutí mylné a je čas na další rozhodnutí...... celý text