1. Domů
2. Autoři
3. Václav Vokolek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 63
• Bazar 11
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 2

Nová kniha Václava Vokolka

Hledání ztracených snů

Román Hledání ztracených snů je třetím "dílem" zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny... detail knihy

Nové komentáře u knih Václava Vokolka

Krajiny vzpomínek

„Ke knize jsem se dostal skrze návštěvu Pardubic, kde není možné minout rodinu Vokolků - tiskařů. A musím ocenit, že Václav Vokolek se tady pokusil načrtnout svůj život v úplně nezvyklé perspektivě. To nejsou běžné vzpomínky. To je procházka po různých typech krajin (skvělý nápad!), protože krajinou se člověk může toulat kudy chce, tady nás vlastně trochu navádí a nechá člověka pronikat do různých vrstev(nic) a kontextů (rozhledů). Ocenil jsem, že si nebral servítky a přímo napsal, kdo se na jeho otce prostě vykašlal, když potřeboval pomoct, ocenil jsem, jak líčí vývoj svých vztahů a jak je u toho upřímný a obrazotvorný. I ponurá krajina severních Čech má v jeho pojetí krásná místa a momenty, a to i když se krása v jednom mžiku pak zhroutí. A jeho další životní epizody (včetně té polské se Solidarnosčí), to je skutečně síla. On totiž byl jakoby vždycky nějak mimo, ale stále svůj a zachoval si vnitřní integritu. To mu můžeme opravdu jenom závidět a přát. Krása!“... celý text
— Apo73

---

Neznámé Čechy

„Souhrn bezesporu zajímavých míst popisovaných pro mne poněkud nepřehlednou formou. Informace o konkrétním místu zaniká v podružných souvislostech a odbočkách k dalším tématům. Kniha (i další ze série) mi posloužila pouze jako výčet míst, o nichž si bližší informace najdu z jiných zdrojů.“... celý text
— tut

---

Cestami zelených mužů

„Je to stejné jako s každou "povídkovou" knížkou, některé příspěvky se vám prostě líbí víc a jiné méně. Ale i u těch, které nepovídaly přesně to, co jsem chtěla číst, jsem se dozvěděla zase soustu zajímavého. I když to třeba nebylo úplně recht, podle komentáře pode mnou, který ale taky považuju za moc inspirující. Já jako Pražanda aspoň teď vím, kam přesně čučet, když budu procházet tajemným středověkým centrem. Zelený muž je prostě tak neuchopitelný, že si ho každý vykládá tak trochu podle svého. Já jsem naopak za druhé vydání ráda, protože to první je lehce nesehnatelné nebo v aňtících dost drahé, takže když jsem knížku zahlídla v knihkupectví, skočila jsem po ní jak ohař. Už jsem ve věku, kdy se mi naopak líbí, že určité věci jsou už navždy zahaleny rouškou tajemství a neodhrneme ji úplně, ať si bádáme, jak si bádáme.“... celý text
— Vidlička

---

---

Cestami zelených mužů

„Tak tohle jsem příliš nepochopila. Když kniha vyšla poprvé, bylo to oprávněná první vlaštovka, protože k tématu zeleného muže u nás do té doby nic moc nebylo. Ale uplynulo 13 let a naše vědění se posunulo dál. Není mi jasné, proč byla kniha vydána znovu, když nebyly v textu provedeny žádné změny v souladu s pokračujícím bádáním na toto velezajímavé téma. Jediný, kdo v novém vydání zveřejnil úpně jiné povídání, byl Matouš Jaluška, nejsem si však jistá, zda nám jeho nový text pomáhá proniknout k zelenému muži blíž. Drobné změny můžeme zaznament i v úvodní Cílkově kapitole, ale bohužel se od zeleného muže spíše vzdaluje, než by se mu přibližoval. Jak jinak si vysvětlit vyškrtnutí pasáží o Baradě a Gerase (vyobrazení mozaiky z Gerasy tak nedává v textu nového vydání příliš smysl), které se v 1. vydání alespoň snažilo odhalit nějaké předevropské kořeny či inspirační zdroje zeleného muže. Místo toho nám Cílek předkládá povídání o karbonském lese, které nemá s kulturním fenoménem do kamene tesané olistěné hlavy vůbec co do činění (lidsky samozřejmě chápu, že Cílek jako přírodovědec k vytváření podobných oslích můstků inklinuje, ale z vědeckého hlediska je to prostě nesmysl, když zvážíte, že v té době neexistoval nejen člověk, ale ještě ani savci jako takoví). Původní úprava (včetně obálky) mi připadala hezčí, elegantnější, navíc o zeleném muži z Norwiche, který je na obálce nového vydání, se v textu snad ani nemluví. V obrazové příloze se sice objevila pozvánka na korunovaci Karla III., není však nijak okomentovaná, což je škoda, protože pozvánka se zeleným mužem vyvolala v západních akademických kruzích poměrně ostrou, avšak podnětnou debatu. V dubnu 2023 o ní referoval Jiří Dynda v časopisu Religio (článek "Zelený muž krále Karla III." je dohledatelný na internetu). Je to jen můj dojem, nebo se autoři opravdu v zájmu zachování záhadnosti a tajemnosti tématu cíleně vyhýbají textům, v kterých "přihořívá" a záměrně odvádí naši pozornost do končin, kde je "samá voda"? Cílek se v této i v několika svých dalších knihách vyznává ze své lásky a celoživotní fascinace zeleným mužem (Makom, Krajiny vnitřní a vnější, Posvátná krajina,...), často se však pouští na tenký led. Například jeho fabulování o cypřiši, do něhož se pouští na stanách 22-26 je poněkud mimo, o této symbolice si můžeme přečíst více například v textu Aleše Mudry: K branám ráje a Jeruzaléma. Významy reliéfu na portálu klášterního kostela v Plasích v časopise Umění, roč. 68, č. 4 (2020), s. 350-364). Autorka jednoho z příspěvků, Michaela Ottová, se tematikou zelenéh muže zabývala i ve svých dalších textech, z nichž většina není v novém vydání této knihy vůbec zmíněna. Přitom jde o texty k zeleným muřům v českém prostředí zcela zásadní (kniha "Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory", článek "Na hranicích posvátného prostoru. Zelený muž v presbytáři kostela sv. Matěje v Horšicích", Pod Zelenou Horou, 14(26), č. 4, 2011, s. 6-9;) Divím se, že nebyli přizváni takové osobnosti, jako je třeba Aleš Mudra nebo Jiří Kroupa. Na závěr - zcela zásadní text poslední doby, bohužel jen v angličtině, představuje stať Ronalda Huttona "The Green Man" (najdete v časopise Journal for the Study of Religion, Nature & Culture. 2023, Vol. 17 Issue 2 - celé číslo vzniklo právě v souvislosti s diskusí, rozpoutanou korunovační pozvánkou Karla III.), kde jsou shrnuty a vysvětleny největší mýty a také vývoj fenoménu zeleného muže. Je tam vyvrácena spojitost s Jackem in the Green, Zeleným rytířem i Chidrem (čímž ztrácí na relevanci třeba kapitola Jakuba Hlaváčka). Jak napsala Mercia MacDermottová, hledači zeleného muže mají mít otevřenou mysl a být vnímaví i vůči zdánlivě nepravděpodobným stopám.“... celý text
— Sisssi

---

Jak odhalit tajemství geopatogenních zón

„Starý pan Andres se rozpovídal o své celoživotní práci geologa a současně proutkaře. Druhý autor pan Vodkolek tomu jenom dal formu. Kniha je velmi zajímavá, autor nebrzdí a líčí i hodně zážitků ze svého života, ty stojí za přečtení samy o sobě. Jen okrajově je to i o střetech s lidmi někdy i na vysokých funkcích, kteří chtějí cenzurovat skutečnost. Bohužel, knížka i autor patří plně do dvacátého století. Dnes už celá tahle tématika nikoho nezajímá. To je možná i důvod, proč to smělo vyjít.“... celý text
— krnoha