RemiBlack
přečtené 320
Supernova
2020,
Marissa Meyer
2020/25 Tahle knížka - vlastně celá série - je úžasná. Mám přečtených celkem dost knih a všichni tři Renegáti jsou jedni z mých all time favorite. Dobře se čtou, i když všechny díly mají kolem 500 stran; člověk tím příběhem vážně žije. Skvělé zakončení příběhu Novy a Adriana, ale i všech ostatních. To je jedna z velkých předností knih Marissy Meyer, že její postavy (i ty vedlejší) jsou různé, ale všechny výborné. Baví mě její hrdinové (Oscar, Simon&Hugh, Max, Ruby...) i padouši (Leroy, Phobia, QB...). A ten smysl pro detaily! Z prvního dílu, který jsem četla téměř hned potom, co vyšel, jsem si mimo jiné zapamatovala chlapce, kterého odmítli u zkoušek - měl schopnost ovládat origami. Tehdy jsem si říkala, že je to pěkný detail, a že je škoda, že tam o něm není víc. ;) Jinými slovy, tenhle příběh o odvaze, přátelství, hrdinství a všem tom zmatku okolo je prostě bezkonkurenční. S klidným srdcem dávám 5*.... celý text
Rozvaliny Gorlanu
2008,
John Flanagan
2020/26 Bývaly doby, kdy jsme s kamarádkou Hraničářova učně četly spolu a doteď má tahle série v našich srdcích speciální místo. A tak mě napadlo, proč si ji nepřečíst znovu? Bylo to dobré rozhodnutí, to můžu rovnou potvrdit. ;) Rozvaliny Gorlanu (a pokud si dobře pamatuji, nevztahuje se to jenom na první díl) je skvělá knížka o přátelství, odvaze a samozřejmě našich milovaných hraničářích. Příjemně mě překvapilo, že mě baví po letech úplně stejně, jako když jsem ji četla poprvé. Čte se krásně, lehce, a už kvůli rozsahu i rychle. Teď si uvědomuju víc aspektů příběhu - že řeší témata jako dospívání, šikana, a třeba i to, že nevadí, když se staneme někým jiným, než jsme čekali. Asi si teď víc všímám i drobných nedostatků - nevyužitého charakteru George a celého světa, kde se příběh odehrává atd. Ale to nic neznamená a nic to nemění. Hraničářův učeň je skvělá série, kterou by si měl přečíst každý, a kterou budu mít vždycky ráda.... celý text
Zrcadlo, zrcadlo
2019,
Rowan Coleman
2020/24 Narazila jsem na tuhle knížku ještě dlouho před jejím vydáním. V anotaci jsem si tehdy přečetla, že "...Naomi zmizí a po pár týdnech pátrání je vytažena z řeky v bezvědomí", a řekla jsem si, že takovou pitomost jsem dlouho neslyšela. Je to nějaká superhrdinka nebo jen Mary Sue? Naštěstí se ve mně cosi pohnulo a zapřísáhla jsem se, že si knihu přečtu, než na ni budu nadávat všem známým. Kupovat jsem si ji samozřejmě nechtěla - znáte to, čtení z recese. A tak jsem nenápadně sledovala její status v naší městské knihovně, který byl pernamentně "nedostupné". Až konečně, jednoho dne, se ke mně dostala. A páni? Páni. Měla jsem očekávání na bodu mrazu a Zrcadlo, zrcadlo přitom bylo fakt dobré. Bavily mě postavy, příběh byl zajímavý. Za jedno odpoledne jsem měla dočteno a přiznávám, měla jsem (neopodstatněné) předsudky. :D... celý text
Co když jsme to my
2019,
Becky Albertalli
2020/22 Obrovským plusem těchhle sladkých jednodílových YA knih je, že se čtou hrozně rychle a jednoduše a nejlepší kamarád hlavního hrdiny je většinou boží postava (*Dylan*). No a pak jsou taky případy, kdy tyhle klady jsou klady jediné. Protože "Co když jsme to my" bylo cringe af. Normálně mám tyhle knížky fakt ráda, a nevadilo mi, že je Art romantik (hodně lidem tady v komentářích to lezlo na nervy). Ale... Art a Ben si bylo dost podobní, až jsem nevěděla, kdo zrovna mluví. Vztah Arthura a jeho rodičů... To je moc i na 'velká šťastná rodina' typ příběhu (vážně konzultoval psaní na seznamku s tátou? Jestli chcete podobnou knížku s pěkným - ne tak trapným vztahem teenagera a jeho rodiči, doporučuju Aristoteles a Dante). Další věc je, že Arthur vážně neměl žádnej filtr. Co na srdci to na jazyku, ale při páté divné situaci, kterou tím způsobí, to přestává být sladký a je to prostě hrůza. Pak všechny ty dramátka, který tam prostě nemusely být. Just a little too much. Navíc téhle konkrétní knize hrozně ubírá na kvalitě překlad (a tím chci říct, že některá slova by se neměla překládat. Můj pohled na jistá zvířata už nikdy nebude stejný). V angličtině zní určitě o něco líp. Ale v zásadě nemám ani tak problém s kvalitou příběhu (...tbh znám spoustu lepších amatérských příběhů). Hlavní věc je, že se mi nelíbí obsah - nejdřív Ben a Arthur neměli vůbec žádnou chemii, na a pak ji zase měli a... Taky se mi moc nelíbí, když v knížkách pořád někdo nadává. SPOILER! Předposlední věc, kterou zmíním, je asi jen můj osobní problém. Přátelství Harrietty, Hudsona, Bena a Dylana - jak se i na konci začali zase bavit, ale už to nikdy nebude stejné jako dřív. To mi bylo hrozně líto. A poslední věc. Hrozně, ale hrozně mi chyběl happyend.... celý text
Dobrá znamení
1997,
Terry Pratchett
2020/21 Dobrá znamení, jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla. :) Ani nevím, co bych měla napsat, protože ta kniha je prostě geniální! Vtipná, duchaplná, úžasná. A jeden z mála případů, kdy stejně (možná i o kapku víc) doporučuji naprosto bezkonkurenční seriál (2019, Amazon Prime; hlavní role David Tennant a Michael Sheen; scénář Neil Gaiman). Rozhodně doporučuji!... celý text
Podlý král
2019,
Holly Black
2020/16 Tak tohle byla jiná jízda, než první díl. Podlý král mě určitě bavil o hodně víc a i když mu k čistým pěti hvězdičkám něco málo chybí, stojí za přečtení. Jude se sebrala a jde si za svým (i když si tím není moc jistá). Začaly mě bavit ty postavy - třeba Cardan, který mi v prvním díle lezl na nervy, a děj se taky příjemně rozběhl. Těším se na pokračování, jen se mi vůbec nechce čekat... ;)... celý text
Dlouhá noc v Démonii
1996,
Craig Shaw Gardner
2020/15 A jsme ve finále. Guxx je v plné síle a rýmuje, co mu jeho nebásnické síly stačí. Ve třech čtvrtinách knihy to dokonce (!) vypadá, že bychom se mohly taky podívat do Vušty. Z naší různorodé skupinky je tým, který nezaskočí snad ani celá Démonie, Hrůzní Exekutoři, Guxx a sliz-o-ráma dohromady. Taky se konečně na většinu knihy zbavíme Alei (měl to být pokus o milostný trojúhelník, nebo jak? Ale nakonec to dopadlo dobře, tak to necháme být), na druhou stranu zase nafasujeme nejotravnější meč, jaký kdy v Démonii viděli. Člověk nemůže mít všechno. Tenhle díl je docela jízda. Distributor smrti (to je, lidi, tak skvělá postava) se mihne taky, a co teprve ty fretky! Ty jsou úžasné. I ten konec se mi celkově líbil. Odpočinková, nenáročná, ne úplně duchaplná, ale zábavná trilogie. 3,5*... celý text
Příliš mnoho příšer
1996,
Craig Shaw Gardner
2020/14 Totéž, co první díl. Jednoduchá fantasy, kdy se hrdinové probíjí přes nové a nové problémy na cestě do Vušty. Už ne tak vtipné, zato možná o chlup víc děje. Upřímně, trošku mi lezlo na nervy neustálé opakování se skřítků a zdlouhavá část s mytologickými bytostmi. A ještě jedna věc: dostanou se už konečně do té &*§!* Vušty? Mluví se o tom pořád, ale po Vuště ani vidu ani slechu. Chjo. Zase mě ale začaly hodně bavit takové ty úryvky na začátcích kapitol. Snarks a Hendy začínají být docela dobrý tým, a Brax je taky zabávné spestření. Celkově to bylo fajn.... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2017,
J. K. Rowling (p)
2020/12 Po pár letech si zase dávám rereading, tentokrát anglicky. A nemám co dodat. Harry je klasika mého dětství. :)
S alergií na magii
1996,
Craig Shaw Gardner
2020/13 Tak si to shrneme. Není to žádná fantasy vysoké kvality a dalekého přesahu. (Ale to snad podle anotace ani nikdo nečekal, ne? - Proto to neberu jako mínus.) Místy je to trochu zdlouhavé, na druhou stranu místy je to hodně vtipné (první díl je zdaleka nejvtipnější) a člověk si u toho krásně odpočine. Rýmující démon Guxx rýmuje úžasně hrozně (vážně, ty jeho verše jsou za moc), Ebenezum a Wuntvor příběhem proplouvají, jak jen mohou ("Ta ovce se neukradne sama!"). Zbožňuji prostinké požitky. Jsou posledním útočištěm složitých povah. - to jediné se na to dá říct. Fajn oddechovka. :)... celý text
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
2020/11 Konečně jsem Obraz Doriana Graye přečetla do konce (rozhlasovou hru, kterou jsem doteď poslouchala, můžu taky vřele doporučit). Oscar Wilde je za mě jeden z nejlepších autorů vůbec a Dorian zase jeho nejlepší dílo. Tohle se prostě nedá dostatečně vynachválit. Baví mě to vykreslení zkažené společnosti, rozdílnost postav: Basil, který s tím neměl nic společného, okouzlující a cynický lord Henry (označení Princ Paradox je rozhodně na místě ;)), krásnej Dorian a vývoj jeho osobnosti, a samozřejmě obraz. Normálně lidem v komentářích ty ochutnávky z knihy necpu, ale tady je výjimka: • „Já nikdy nevím, kde je má žena, a má žena nikdy neví, co dělám já. Když se setkáme – a tu a tam se přece jen setkáváme – vypravujeme si s nejvážnější tváří nejnesmyslnější historky.“ • „Ten tvůj cynismus, to je jen a jen póza.“ „Být přirozený, to je vskutku jen a jen póza, a to ta nejprotivnější, kterou znám.“ • „Smích není špatný začátek přátelství a určitě je to pro ně daleko nejlepší zakončení,“ řekl mladý lord a utrhl si jinou sedmikrásku. • „Říká věci, které mě rozčilují: dává mi dobré rady.“ • „Mám raději lidi než zásady a jedince bez zásad mám raději než cokoli jiného.“ • „Zbožňuji prostinké požitky. Jsou posledním útočištěm složitých povah.“ • Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje. Veškeré umění je zcela neužitečné.... celý text
Jak se vám líbí
2007,
William Shakespeare
2020/10 Tak tahle knížka, ta byla ale hodně šílená. :D Nemůžu se zbavit pocitu, že v dnešní době patří spíš na Wattpad, než do nakladatelství, nicméně to zdaleka neznamená, že by mě nebavila. Shakespeare was crazy, but so am I.... celý text
Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
2005,
William Shakespeare
2020/9 Večer tříkrálový za mě určitě patří mezi Shakespearova lepší dramata. Dnes už je zde použitá zápletka určitě cliché, ale dokážu si představit, že Shakespeare s tím měl ve své době mega úspěch. Bylo to docela pěkné, odpočinkové čtení na jedno odpoledne. Viola si mě získala. ;)... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
2020/8 Na maturitu fajn (jednoznačné, prosté), na čtení se najdou lepší dramata. Možná by mě víc bavilo provedení na prknech.
Nimbus
2019,
Neal Shusterman
2020/7 Původně jsem nechtěla dávat pět hvězdiček. Ještě pořád mě nebaví všechno to 'morální rozpolcení', jestli je teda kosit v pořádku nebo ne. Pořád je tam spousta otevřených věcí. Pořád je tam spousta věcí, co mě štvou (Tygerova linka třeba, nebo jak Nimbus co pět stran zopakuje, že nesmí zasahovat do záležitostí smrtek. Mně to po padesáté už vážně došlo!) . Ale Nimbus mě baví. Četla jsem ve dvě ráno, to je dobrý znamení. Nevím, čím to je, ale i přes nějaké ty nedostatky si u mě Nimbus 5* zaslouží. Jenom to čekání na pokračování, že? ;)... celý text