PWM

Přečtené 82



Noční můry zabíjejí
? - leden 2021
Noční můry zabíjejí 2006, Frédéric Lenormand

odpad!

V tomto případě je zbytečné se rozepisovat – jednoduše je to jeden z nejslabších příběhů soudce Ti. Dost možná by to byla hezká „Četnická humoreska“, ale rozhodně to je velmi špatný „Nový soudce Ti“. Autor zcela ignoruje reálie, čínskou společnost i postavení jednotlivých osob. Zatímco některé jiné Lenormandovy příběhy jsou svižné, vtipné a mají hezkou zápletku, Noční můry jsou k uzoufání špatné. Nejenže je celý příběh zcela nepravděpodobný a neuvěřitelný, navíc je i nelogický a nesmyslný, což kvality detektivky přeci jen poněkud snižuje… Celkově vzato: Noční můra


Pohřbený obr
? - leden 2021
Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Zvláštně vyprávěné podobenství, které si každý může vyložit po svém v závislosti na tom, co bude považovat za jádro příběhu, hlavní postavy a jaké symboly budou v dané chvíli nejčitelnější. Pro mě osobně se jedná o příběh o našich životech i našem světě, světě, ve kterém není možné odpustit, ale je možné zapomenout. Světě, ve kterém není možné se smířit, ale je možné zapomenout. O světě, kde se rány vlastně nehojí, ale jsou zdánlivě zapomenuty. Zavřít oči a nevědět. Nevědět a nehledat. Poznání pravdy může zničit naše malé soukromé mikrokosmy i celý náš svět. Jenže, je to špatně? Vždy se objeví nějaký Sas a bude se snažit vnést světlo do tmy a rozehnat mlhu z našich očí i myslí a pokročit vpřed a vždy budou existovat ti, kdo se budou za každou cenu snažit ubránit starý pořádek, protože to je to dost možná pro dobro všech… Co je vlastně žádoucí? Co je pro nás lepší? Co je důležitější, pravda, nebo smír? Slovy klasika A: „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“ Slovy, Jižtéměřklasika B : „Co je to Matrix? Manipulace. Počítačem vytvořený iluzorní svět. Stvořený k tomu, aby nás mohli ovládat…“ Každý se musí rozhodnout sám, na kterou stranu se postaví… Ačkoli mnozí fanoušci Fantasy z ní asi nebudou příliš nadšení, protože je to spíše pouze „jentaktrochufantasy“, je to každopádně velmi dobrá kniha a stojí za přečtení. Dost možná opakovaně.


Boží pěst
? - leden 2021
Boží pěst 2004, Frederick Forsyth

Musím se přiznat, že tentokrát výjimečně nehodnotím knihu, ale audioknihu. Není to právě žánr, po kterém bych obvykle sáhl. Ve skutečnosti jsem na ní narazil náhodou postupným přehráváním různých knih. Ve zkratce řečeno, vzala mi dech - něco takového jsem nečekal - uvěřitelný, možný a možná i pravděpodobný a navíc strhující příběh se spádem. Je zajímavé, jak knihu každý vnímá maličko jinak, právě body, které někoho často ruší – velké množství postav, detailní vyprávění, pohled na stejné situace z různých perspektiv, navzájem propletené osudy a mnoho různých „koleček“, které v příběhu spolupracují či pracují proti sobě, v mých očích dávají celému příběhu náboj a oživují jej. Vlastně je to ukázkový příklad dokonalého lháře: na velkou porci pravdy je přidána „poleva“ z dokonale a detailně vypracované lži pro skvělý a harmonicky vyvážený výsledek. Autor namíchal svůj koktejl historických faktů a fikce tak dokonale, že sice pravdivý není, ale klidně by být mohl.


Myši - Každému jednou dojde trpělivost
? - leden 2021
Myši - Každému jednou dojde trpělivost 2011, Gordon Reece

Dodnes mi není úplně jasné, pro koho je kniha zamýšlená - pro dospělého čtenáře působí příliš nevýrazně a prázdně, pro dopívajícího čtenáře může být naopak místy příliš explicitní a může svádět k chybné interpretaci. Příjemné je, že se autor snaží do děje vměstnat spoustu dějových zvratů, ale děj nechává plynout téměř stejně nezúčastněně až odosobněné. Zároveň celé pojetí téměř jakoby dodržovalo jednotu místa a děje navíc s minimem postav a díky tomu evokuje divadelní jeviště, na kterém se odehrává psychologické drama. Kniha se čte rychle a stejně rychle se na ní zapomíná.


Staré řecké báje a pověsti
? - leden 2021
Staré řecké báje a pověsti 2006, Eduard Petiška

Jedna z výtečných knih, která dětem a přiznejme si to, klidně i nám dospělým, pomůže seznámit se alespoň se základními postavami bájí starého Řecka a rozšířit si tak všeobecný rozhled. Naprostá většina vyprávění má navíc zajímavý děj, jednotlivé příběhy jsou velmi čtivě a svižně napsány. Pokud se Vám poštěstí a dostane se vám do ruky vydání ilustrované Zdeňkem Sklenářem, budete mít nejen báječnou, ale navíc i nádhernou knihu, ke které se budete rádi čas od času vracet.


Slavík
? - leden 2021
Slavík 2016, Kristin Hannah

Vezmu-li v potaz, že se jedná o dobrodružný román pro ženy (či young adult román) o lásce v jejích různých podobách, který je zasazen do období druhé světové války a je to tedy žánr, ve kterém je možné očekávat cokoli, dá se kniha velmi lehce přečíst a je i pochopitelné, že se tak dobře prodává. Pokud bychom se ale rozhodli brát knihu o trochu vážněji, jednalo by o spíše jazykově i obsahově podprůměrné čtení, které se vše snaží dohnat velikostí svazku s dnes tak oblíbenou a zcela zvrhlou logikou „velká kniha = dobrá kniha“. Díky tomuto rozsahu vám kniha dokáže nabídnout pestrou a téměř úplnou mozaiku témat a událostí, které je možné si asociovat s válkou. Oč pestřeji, o to povrchněji. Stále ve mně přetrvává dojem, že autorka při psaní celou dobu doufala, že nepíše román, ale předlohu k budoucímu hollywoodskému velkofilmu. Celkově vzato: autorka Slavíka se svého zajímavého tématu zřejmě zalekla, raději je proto utopila v žalostně dojímavých dialozích, málo uvěřitelných epizodách děje, spoustě velkých slov a rozbouřených potocích slz. (Pokud někoho zajímá život v okupované Francii a činnost odboje, může být velice zajímavé pojetí například v knize gen. Fajtla „Sestřelen“, ta se tím sice zabývá „jen tak mimochodem“, ale přesto podává mnohem přesnější a přesvědčivější svědectví o životě Francouzů pod německou nadvládou…)


Člověk na konci
? - listopad 2020
Člověk na konci 2004, Michael Crichton

Ve své době určitě velice výrazná a inovativní kniha, která dnes ztratila na modernosti, její nápady již nejsou tak neotřelé a přelomové, technologie je již zastaralá a děj díky tomu ztrácí na zajímavosti a čtivosti. Na druhou stranu Crichton jako i v ostatních svých knihách dokáže skvěle nastínit důsledky přehnané nabubřelosti a sebedůvěry lidské rasy a účinně vztyčit varovný prst: „člověče, dobře rozvaž, co činíš, neboť tvé kroky mohou mít nedozírné následky“


Paní Ti na stopě zločinu
? - listopad 2020
Paní Ti na stopě zločinu 2006, Frédéric Lenormand

Sice s ohledem na starou Čínu poněkud nepravděpodobné, ale opět komplikovaný a zajímavě vystavěný detektivní případ. Zajímavé je „odidealizování" jednotlivých postav Čínské společnosti a jejich polidštění. Detektivka se vším vzdaluje svému předobrazu Čínských detektivních příběhů, na druhou stranu je ale čtivá, vtipná a zábavná a mnohé postavy působí jako živoucí lidé a ne pouze jako symboly. Příběh je navíc velmi temný a s mnohými překvapeními. Lenormand naneštěstí udělal zásadní chybu, že využil jména proslulého Gulikova soudce Ti, který je ale přeci jen velmi odlišný od jeho vlastního pojetí a to znalci Gulikova díla jen těžko „spolknou“. Nový soudce Ti zdaleka neodpovídá ideálu Tchangského úředníka, nepředává reálie staré Číny tak přesně a není takovým symbolem ctnosti a spravedlnosti. Na druhou stranu je právě o to všechno více člověkem. Jako tak často u Lenormanda zábavná a svěží detektivka se zajímavou zápletkou a škodí jí především to zbytečné využití jména Ti a s tím spojená očekávání.


Zelený čaj s arsenikem
? - listopad 2020
Zelený čaj s arsenikem 2017, Frédéric Lenormand

Lenormand naneštěstí téměř s každou svou knihou na vlastní kůži trpce zažívá starou pravdu, že každá mince má dvě strany. Ať již z obdivu, nebo marketingové vypočítavosti, využil dobrého jména proslulého Gulikova soudce Ti a to mu ve velké konkurenci zajisté zlepšilo šance své knihy prodat. Na druhou stranu je ale stále srovnáván s předobrazem svého detektiva a s tím samozřejmě naprosto nedokáže držet krok, výsledek je výrazně odlišný od svého předobrazu a o to hůře přijímán. Přestože Lenormand ani zdaleka není tak detailní jako Gulik a „jeho“ Ti ani zdaleka nedokáže stejně dokonale předat atmosféru a reálie staré Číny, nedá se říct, že by kniha byla špatná. Je to velmi zábavná a svěží detektivka se zajímavou zápletkou i postavami. Jediné, co jí opravdu škodí, je právě ono zcela zbytečné využití jména Ti a s tím spojená očekávání. Ty u „pravověrných“ čtenářů soudce Ti nelze naplnit a hle, zklamání je tu…


Konec Věčnosti
? - listopad 2020
Konec Věčnosti 1993, Isaac Asimov

Asimov mě nikdy nepřestane fascinovat svou schopností využívat několik témat a ta rozpracovávat k dokonalosti navíc vždy v mírně filozofické formě Soft science fiction. Konec Věčnosti je pojatý o něco techničtěji a méně spaceoperovitě něž série Nadace, Říše apod., přesto je ale i tento román nejen velmi zdařilá filozofická úvaha ale navíc vystavená na základech časového paradoxu. Asimov mě nikdy nepřestane fascinovat svou schopností využívat několik témat a ta rozpracovávat k dokonalosti navíc vždy v příjemně filozofické formě. Konec Věčnosti je pojatý o něco techničtěji a méně spaceoperovitě něž série Nadace, Říše apod., přesto je ale i tento román nejen velmi zdařilá filozofická úvaha ale navíc úvaha vystavená na základech časového paradoxu. Román nicméně skvěle rozvíjí dvě podstatná témata, která se vyskytují i v dalších dílech – princip Věčných (kteří jsou nicméně pojati jinak, než např. v sérii o Nadaci) a především důležitou úvahu o výzvě jako spouštěči vývoje (která se, reprezentovaná první vlnou kolonizace, v románech galaktické říše naneštěstí tak trochu ztrácí) Pro mě osobně se dost jedná snad o nejlepší dílo autora, které mi přišlo do rukou a rozhodně stojí za přečtení. Možná není až tak známé jako sama Nadace, ale rozhodně je mnohem hutnější než většina knih z vesmíru Nadace. Konec Věčnosti je inteligentní, rafinovaný, překvapivý a vpravdě mistrovský. Pro mě osobně se dost jedná snad o nejlepší dílo autora, které mi přišlo do rukou a rozhodně stojí za přečtení. Možná není až tak známé jako sama Nadace, ale rozhodně je mnohem hutnější než většina knih z vesmíru Nadace. Konec Věčnosti je inteligentní, rafinovaný, překvapivý a vpravdě mistrovský.


Palác na jezeře Ču-An
? - srpen 2020
Palác na jezeře Ču-An 2006, Frédéric Lenormand

Snažím se nepropadat prvnímu dojmu a knihy většinou hodnotím až po druhém přečtení a myslím, že se mi to vyplácí. (Možná se ale taky s věkem zjednodušuji a klesají moje nároky, těžko říct…) I když jsem se při druhém čtení zbavil neustálého porovnávání s Gulikovým Soudcem Ti (a z tohoto zcela samozřejmého a oprávněného zklamání), stále zde zůstává zcela nepravděpodobný, neuvěřitelný a v prostředí Tchangské Číny neuskutečnitelný příběh. Ačkoli „šaty dělají člověka“ platilo snad více, než kdekoli jinde, je naprosto neuvěřitelné, že by ani mandarín nedokázal rozlišit vzdělance a šlechtice od lidu… I když přivřu obě oči, stále je to jeden z nejslabších a nejhloupějších příběhů „nového soudce Ti“.


Příručka čínského soudce pro přežití
? - srpen 2020
Příručka čínského soudce pro přežití 2015, Frédéric Lenormand

Snažím se nepropadat prvnímu dojmu a knihy většinou hodnotím až po druhém přečtení a myslím, že se mi to vyplácí. (Možná se ale taky s věkem zjednodušuji a klesají moje nároky, těžko říct…) Při prvním čtení mě vše neustále nutilo srovnávat s Gulikem a při tomto srovnání kniha samozřejmě dopadla neslavně… Při druhém čtení a po zvyknutí si na myšlenku, že tento Ti, není „ten Ti“, jeho pojetí, styl vyprávění i vazba na reálie Tchangské Číny jsou zcela jiné než u původní předlohy, toto hodnocení ale dopadá jinak. Příručka čínského soudce pro přežití je vlastně zábavný a dobře napsaný příběh, téměř thriller, se zajímavě sepsanou zápletkou a neobvyklým dějem. Celý, jako by ani nebyl brán zcela vážně a s lehkým nadhledem vypráví ve skutečnosti složitou a chytře konstruovanou zápletku. Téměř se zdá, že tuto knihu ani nepsal Lenormand… Knize by výrazně pomohlo, kdyby se přejmenoval detektiv, a nikdo neměl pocit, že musí „obě verzemi“ srovnávat, byla by pak jistě mnohem lépe přijímána…


Jak se dělá chalupa
? - duben 2020
Jak se dělá chalupa 1968, František Nepil

František Nepil pro mě představuje obrovský problém, nedokážu jeho úžasné knížky číst, aniž bych je v duchu nečetl jeho nezapomenutelným hlasem, intonací a tempem - mám prostě stále pocit, jako by mi je předčítal do ouška… Mám proto i pocit, že bych měl číst vždycky jen jednu kapitolku každou neděli ráno a to je u tak báječně laskavé knihy jako je třeba Lipová Alej opravdu těžké. Naštěstí Jak se děla chalupa je trošku odlišná – je „Nepilovsky“ laskavá a hravá, kouzlí se slovy, významy i skladbou a samozřejmě mistrovským vyprávěním ukazuje každodenní starosti v novém světle, hledá a nachází zajímavé a úchvatné věci i v tom nejobyčejnějším, ale je zároveň maličko méně lyrická než je obvyklé. O to více je v ní zábavy a humoru, jak slovního tak i faktického. Je škoda, i když ve skutečnosti je to skvělé, že nejmladší generace spoustu věcí již nepochopí, protože svět, který se v knize zobrazuje, dnes již z velké části zanikl. Velká většina problémů z knihy je dnes již minulostí a kniha z velké části již není úplně aktuální. Mnoho mladších čtenářů ji proto nemusí hodnotit tak vysoko. Pokud máte rádi Františka Nepila, krásu slova, Češtinu, laskavý humor, vidíte neobyčejné v každodenním, nebo jste před třiceti lety něco stavěli, pak tuto knihu budete pravděpodobně milovat a opravdu stojí za to jí přečíst a občas se k ní vrátit. Ani po opakovaném přečtení neztrácí nic ze své krásy. (a pokud to chcete mít s veškerou parádou, pokuste se sehnat vydání s ilustracemi Miloslava Jágra)


Harry Potter a Fénixův řád
? - duben 2020
Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (pseudonym)

Stále silněji si myslím, že Rowlingová podléhá myšlence, že dětský čtenář musí stále dostávat stejné množství událostí, akce a napětí, jinak by to nemusel vydržet. Možná se ale naopak jen snaží psát tak, jak je tomu i v životě – to důležité se odehraje během několik málo okamžiků a zbytek je jen nudná každodennost. Asi proto se autorka při psaní napříč všemi knihami tak „vyžívá“ v téměř „těsnopisném“ podání klíčových událostí, které se obvykle odehrají v několika málo větách a když se nic neděje, tak toho musí být alespoň hodně, aby se to vyrovnalo. Ve Fénixově řádu se neděje prakticky vůbec nic, a asi právě proto je taky tak dlouhý. Dalo by se s klidným svědomým škrtat, klidně půlka knihy (navíc pověstná "libovolná půlka"), a nic by se vlastně nestalo. Dost možná by se dala vypustit celá kniha a navázat hned tou příští a nikdo by to ani nepoznal. Aby toho nebylo málo, z postav, které se v minulém dílu probudily k životu, se opět staly toporné loutky poslušně hrající svoje až přehnaně archetypální role Samozřejmě to neznamená, že by tady nebyly hezké nápady a okamžiky, jako už tradičně je to především zajímavý počátek knihy a zejména scény na Grimauldově náměstí. Nedá se ale nic dělat, Harryho školní docházka musí trvat předepsaný počet let a tak je třeba napsat knihu i pro tento rok, ačkoli by dost možná stačil jen krátký zápis v ročence a jedno datum úmrtí na gobelínu…


Muži jdou v tmě
? - duben 2020
Muži jdou v tmě 1962, J. Marek (pseudonym)

Mé obavy, že se bude jednat o „dobou agitku“, které mnozí autoři museli plnit, aby se mohli věnovat své vlastní tvorbě, se naštěstí nenaplnily. Přestože novela je samozřejmě do značné míry tendenční, Marek opratě třímal velmi pevně a tak stvořil zajímavé a čtivé vyprávění o partyzánském výsadku do Protektorátu. Marek své díky svému skvělému nadání nejen podpořil povědomí o parašutistech přicházející ne z Londýna, ale z východní fronty, ale především podal hezkou studii vnitřního světa, rozdílů i podobností v motivacích a myšlení sovětských a českých vojáků.


Vysoké sázky
? - červenec 2019
Vysoké sázky 1980, D. Francis (pseudonym)

Knihy Dicka Francise milovala moje babička. Koneckonců milovala spoustu zvláštních knih. Kdo by vůbec chtěl psát detektivky o koních? A kdo by to chtěl opravdu číst? Copak se v dostihovém prostředí může dít tolik věcí, aby o tom mělo smysl psát detektivku? Že by někomu v Ascottu ukradli klobouk..? A bude detektivem alespoň kůň? A pak už jednou nebylo po čem sáhnout a objevily se Vysoké sázky. A s nimi i poznání, že knihu vůbec nepsal kůň, ale že má navíc spád jako pořádná steeplechase, skvělého hrdinu, milostný příběh, spoustu akce i různých překážek, které je nutné překonat. Pro mě osobně skvělé překvapení a rozhodně jen první kniha Dicka Francise v řadě. Ale co se divím, moje báječná babička prostě vždycky věděla, co je skvělé…


Lupiči nedobytných pokladen
? - červenec 2019
Lupiči nedobytných pokladen 2015, * antologie

S překotným vydáváním dalších a dalších knih mnohé starší knihy mizí v zapomenutí a s nimi jsou zapomenuti i jejich autoři, kteří neměli to štěstí být zařazeni mezi klasiky. Je skvělé, že je jejich dílo připomínáno alespoň v těchto antologiích. Proto zejména první povídky od pozapomenutých autorů prvopočátků české detektivky jsou velice zajímavé a zaslouží si přečíst. Tento konkrétní výbor si dal za cíl obsáhnout velice široké téma a kvůli tomu klouže jen po povrchu problematiky. Jistě k tomu nemalou měrou přidává i neobvykle malý rozsah knihy. Jistě by bylo zajímavější věnovat delší výbor samotným počátkům detektivky někdy do počátku dvacátých let, nicméně je otázkou, zda by tato kniha stále byla ještě prodejná…


Tři jízdenky do Dobrodružství
? - květen 2019
Tři jízdenky do Dobrodružství 2000, Gerald Durrell

Ačkoli se rozhodně nejedná o nejlepší knihu Geralda Durrella, je to milá a laskavá kniha plná humoru a lásky ke světu a všemu živému. Útlá knížečka se čte jedním dechem a báječně se hodí na proslunění kdejakého deštivého dne.


Synnøve ze Slunečného návrší
? - duben 2019
Synnøve ze Slunečného návrší 1981, Bjørnstjerne Bjørnson

Příjemná a čtivá kniha se zajímavým, záměrně jednoduchým jazykem. Je třeba přiznat, že autorova myšlenka, že dobro a vytrvalé úsilí o spravedlivou věc mají být po zásluze odměněny je krásná. Nicméně jsou nám čas i místo děje vyprávění natolik vzdálené, že postavy se marně snaží vzbudit jakékoli city sympatie. Jsou tam a vyprávějí svůj trošičku archaický příběh plný krásných popisů úžasné severské přírody. Nic jiného ve mně ale kniha asi nezanechala…


Tajná Čína
? - leden 2019
Tajná Čína 1965, Egon Ervín Kisch

Jsem si vědom komunistického přesvědčení Kische i jeho schopnosti nacházet a odkývat mnoho špatného. Jsem si samozřejmě i plně vědom roku, kdy kniha vznikla i za jaké situace Kisch Čínu navštívil i co se právě dělo v Evropě. Přesto v této knize porušil své slavné krédo „Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska.“ Tajná Čína je totiž výrazně tendenční a plná stanovisek. Ve skutečnosti je natolik tendenční a tak plná stanovisek, až se téměř nedá číst. Některé reportáže jsou ale samozřejmě povedené, čtivé a zajímavé. Zbytek bohužel působí spíše jen jako „agitka“.Neznamená to, že by se jednalo o lež, pouze o selektivní interpretaci faků…


Harry Potter a Ohnivý pohár
? - leden 2019
Harry Potter a Ohnivý pohár 2017, J. K. Rowling (pseudonym)

Harry Pottera čtu rád a s chutí. Nicméně opravdu nemohu napsat, že knihy považuji za vyloženě dobré a už vůbec bych si to netroufal tvrdit o Rowlingové jakožto spisovatelce… Přesto je ale Ohnivý pohár v sérii mimořádně povedený. Zatím mám tedy přečteno pouze 6 dílů, ale ohnivý pohár je, z mého pohledu, nejpropracovanější a nejkvalitnější z doposud přečtených knih série. V postatě celé vyprávění dává smysl, postavy jednají téměř logicky a oproti předchozím dílům výrazně získávají na plastičnosti. Již od začátku knihy jsou k nalezení bezmála „detektivní“ náznaky, ze kterých je možné vyvozovat, že je „něco špatně“. Nicméně nejsou jednoznačné a tak úspěšně svádí z cesty… Skvělé je poměrně široké spektrum různých „záporáků“, kteří mají odlišné motivace a cíle a různým způsobem ovlivňují děj. Navíc je zde výborné členění jednotlivých postav téměř ve stylu různého „přesvědčení“ někdy z dávnověku Dračího doupěte… Především hlavní záporná postava knihy je pojata opravdu skvěle, s uvěřitelnou a propracovanou motivací i jednáním. Už si zvykám, že Rowlingová má ráda vyprávění a detektivní dedukci ve stylu slečny Marplové (koneckonců, pokud vím, sama snad i nějaké detektivky napsala) a příliš neholduje „akci“. Proto mě ani nepřekvapuje, že hlavní akční momenty jsou opět převyprávěny jen nedbale a povrchně a navíc samozřejmě málo uvěřitelně. Knize ale ani jen-aby-se-neřeklo souboj s dračicí ani naprosto-šíleně-neuvěřitelný souboj s nejmocnějším nejneschopnějším kouzelníkem všech dob a jeho kamarilou ve skutečnosti nijak podstatně neubírají na působivosti. Je mi líto přetrvávajících nelogičností v propojení kouzelného a mudlovského světa. Velmi mě mrzí, že ani v této rozsáhlé knize autorka nenašla místečko na vysvětlení, proč kouzelníci tak málo vědí o mudlovském světě. Zejména s ohledem na to, že jen málokdo je „čistokrevný“ a většina z nich tak vyrůstala v běžném světě a navíc obrovské množství kouzelníků bydlí ve velkých městech, jako obyčejní lidé…záhada… Dlouhé knize by samozřejmě prospělo drobné proškrtání, například právě závěrečné setkání s Voldemortem by bylo dobré zkrátit či zcela vyškrtnout. Kdykoli je tato postava jen jménem a tím, o kom se nemluví, je dostatečně děsivá a nahání hrůzu, jakmile se objeví na scéně, je to obvykle úsměvné. Dodnes mi není jasné, zda ho v této části knhy autorka zesměšnila omylem, nebo zcela záměrně ve stylu Boba Saint-Clare v Muži z Acapulca… Celkově vzato: je to velmi povedená kniha, dost možná nejlepší z celé série. Výrazně předčila má očekávání a zaslouží si snad i čtyři hvězdičky…


Pláň Tortilla
? - leden 2019
Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Moc hezky napsaná kniha o lidech, jejichž volbou byl útěk před problémy, o lidech o nichž si rádi přečtete, nahlédnete do jejich světa, pokusíte se porozumět jejich hodnotám a filozofii, ale přitom stále budete děkovat Bohu, že je nemáte za sousedy… Ačkoli děj může, zejména kvůli proslulosti Hroznů hněvu, svádět k dojmu, že se odehrává za krize, z čehož vyplývá všeobecný “marast“, je děj ve skutečnosti zasazen více než desetiletí před ní do poválečného optimismu a konjunktury a stav, do kterého se hrdinové dostávají je vpravdě jejich vlastní volbou. Vlastně je to úchvatný beatnický román, až na tu malou drobnost, že vnikl dávno před beat generation… Vydání z roku 1960 má sice možná maličko slabší překlad, je ale obohacené o nádherné ilustrace Radima Maláta a navíc ještě i krásnou vnitřní stranu přebalu s ilustracemi Zdenka Seydla…


Harry Potter a vězeň z Azkabanu
? - říjen 2018
Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (pseudonym)

Před hodnocením jednotlivých dílů této série každý raději přečtu dvakrát. Samozřejmě s ohledem na „mánii“ okolo knihy mám vždy vysoká očekávání, která jsou kvůli spisovatelské úrovni Rowlingové obvykle zklamávána. Nechci knihám proto křivdit a hodnotit zbytečně nízko a raději čtu dvakrát, abych se zbavil prvotního zklamání. Nevím, zda si na Rowlingovou zvykám, nebo se opravdu postupně zlepšuje, nicméně tento díl je opravdu velmi podstatně lepší, než předcházející knihy. Přestože jsou postavy stále poněkud „nijaké“ a ploché a svět naprosto neuvěřitelnou slupkou na povrchu postrádající jakékoli „vnitřnosti“, je děj podstatě zajímavější a propracovanější. Opět jej sice trápí překotné vyprávění klíčových událostí, nekonzistence a nevěrohodnost některých událostí, rozhodnutí a jednání, přesto je vyprávěn podstatně lépe, čtivěji a zábavněji a již by jej nebylo možné zredukovat na několik málo stránek, jak tomu bylo u předchozích dílů. Dost k tomu zřejmě přispívá téměř absolutní absence nejmocnějšího nejneschopnějšího kouzelníka všech dob, jehož obvyklý prostor je zde vyplněn jinými postavami a je dána šance i jiným událostem, které pomáhají rozvíjet děj celé série. Celkově vzato: hezká kniha, která by klidně mohla úspěšně existovat i nezávisle jako samostatná pohádka.


Tvář válečné Anglie
? - říjen 2018
Tvář válečné Anglie 1946, John Lehmann

Přestože chápu, proč kniha vyšla a do jisté míry i oceňuji kombinaci povídek od spisovatelů a spisovatelů-amatérů, přeci jen je třeba přiznat, že podobně jako u jiných tiskovin, se povídky neotiskovaly podle úrovně jejich kvality, ale podle jiných kritérií. Dnes, když tato kritéria ztratila důležitost, zbylo v knize, vedle několika zajímavých počinů, mnoho nepovedených pokusů stát se spisovatelem. Cením si ale všech těchto pokusů, proto jsem knihu neodhodil a poctivě dočetl až do úplného konce. A to i přes fakt, že se čtení táhlo jako kus žilovatého hovězího, který se marně snažíme rozžvýkat a dost možná, pokud bych vše měřil, byly by to asi jediná kniha, kterou trvalo déle přečíst, než napsat… Celkově vzato: i přes několik pěkných povídek knihu asi není třeba ani otvírat…


Dělníci moře
? - říjen 2018
Dělníci moře 1969, Victor Hugo

Když pominu první část, tak nemohu říci, že by mi popisy připadaly zdlouhavé (ačkoli musím přiznat, že první část šla opravdu jen obtížně zdolat, zejména když se popis některých květin i živočichů zdá spíše jako sci-fi, neboť jejich tehdejší jména v dnešním slovníku ani neexistují…) Kniha je příjemně čtivá a napínavá. Některé pasáže jsou velice slibné, některé samozřejmě o něco slabší. Rušivé je velmi časté opakování a opakované vysvětlování téhož, které občas vyvolává dojem, že šotek některý text nechal vytisknout dvakrát. Mám pocit, že se při psaní mírně „ztrácel“ i autor a zapomínal, co již napsal a co ještě napsat chce. Děj je poměrně předpokládatelný, nedá se očekávat, že by hrdina díla dopadl „na jedničku“, je to přeci jen Hugo… V knize (vydání 1953) jsou velice hezké a hojné ilustrace. Kniha je to poměrně pěkná, vlastně nic ale nevybízí k opětovnému čtení a z mého pohledu je poněkud opomíjená celkem právem. Málokterý autor dokáže mít se svým jménem po takové době spojeno více knih a vedle Bídníků i Chrámu Matky Boží prostě zůstává stranou...


Mlčení plukovníka Brambla
? - září 2018
Mlčení plukovníka Brambla 1969, André Maurois

Útlá kniha, která se elegancí a grácií dokáže poukázat na tragičnost válek a jejich děsivou realitu – to vše téměř bez krve, s minimem akce a napětí. Žádné hory mrtvých. Žádný patos. Z přátelských rozhovorů pěti přátel se odvíjí anglický pohled na život, svět, morálku a čest a všichni společně ukazují, jak si zachovat lidskost i nelidském prostředí. To vše s jemným nevtíravým humorem a nadhledem. Shrnuto: Pro milovníky akce není, ale rozhodně stojí za přečtení


Zvláštní problém Františka S.
? - září 2018
Zvláštní problém Františka S. 2003, Petr Šabach

Evangelium podle Houbaře… Po všech v poslední době přečtených knihách českých autorů by mě vůbec nenapadlo, že zde někdo ještě vůbec umí psát a dokáže napsat takhle skvělou knihu. Netuším, zda to byl Šabachův záměr, nebo jen náhodný omyl, ale je to výborná kniha a stojí za přečtení.


Stopařův průvodce Galaxií
? - září 2018
Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Otevíral jsem jí jak humoristickou knihu a parodii na Sci-fi, za kterou je Stopařův průvodce vydáván. Měl jsem matné povědomí o vogonské poezii a několika dalších detailech a s tím jsem do toho šel… Musím přiznat, že předsudky a očekávání jsou hrozná věc…zatmí naše oči i srdce a vidět vše v nezkaleném světle se nám podaří, jen když máme obrovské štěstí…. Já ho měl… Teprve po přečtení Stopaře (ve skutečnosti se obávám, že to bylo až po „Život, vesmír a vůbec“) mi došlo, že Adams vůbec nepsal humoristickou knihu, ve které se to hemží skvělými „frky“ a je to parodie na Sci-Fi „k popukání“, jako třeba filmoví „Space Balls“ apod. Adams je podle mého názoru spisovatel se spoustou skvělých nápadů, který si ale nevěří dost na to, aby se s nimi rozepisoval do klasické SF a tak jí ukryje do humoristického hávu a zamaskuje jízlivým humorem, vtipem a sarkasmem, čímž se kniha stává čtivou i pro ty, kdo by jinak po SF asi nesáhli. Humor se mu nedá odpárat a tak se v něm nápaditost a originalita knih tak trochu ztrácí. Myslím, že velmi dobře to ilustruje již sám fakt, že s dalšími knihami (musím přiznat, že jsem zatím četl jen první tři) humor do jisté míry vyčpívá (asi proto jsou další knihy maličko méně oblíbené) ale nápaditost a komplexnost myšlenek přibývá a knihy jsou proto méně „třeskuté“, ale ještě lepší SF. Celkově vzato: je to skvělá a netradiční Sci Fi plná nápadů a humoru.


Bojovníci se smrtí
? - září 2018
Bojovníci se smrtí 1960, Paul de Kruif

Velice pěkná a poutavá kniha z historie mikrobiologie. Přestože pravděpodobně opravdu nedosahuje úrovně a věhlasu Lovců mikrobů, zejména první dvě části jsou mimořádně zajímavé a čtivé. Styl autorova vyprávění je tak strhující, že se kniha stává bezmála až dobrodružnou literaturou… Kapitoly ze „současnosti“ lékařství se již zabývají stále aktuálními problémy medicíny a jsou podstatně vážnější a o něco méně čtivé a zůstávají stále otevřené. I přes používaný jazyk se nezdá, že by kniha stárla a stávala se archaickou. Bude vždy zajímavá a lze ji jen a jen doporučit všem, kdo se zajímají o mikrobiologii, lékařství apod.


Harry Potter a Tajemná komnata
? - září 2018
Harry Potter a Tajemná komnata 2002, J. K. Rowling (pseudonym)

Strašně moc by mě zajímalo, jakou knihou by se Harry Potter a Tajemná komnata stal, kdyby se toho namísto Rowlingové ujal nějaký spisovatel… Někde jsem četl, že lidé buď mají nápady, nebo umějí psát. Pro tuhle knihu (konec konců i pro předchozí díl) je to velice trefné. Na jednu stranu je o maličko lépe napsaná než Kámen mudrců, na druhou stranu je v podstatě její kopií - tedy celkem lineární příběh, otrocké plnění po sobě následujících úkolů a konec. Stále nechápu neochotu, nebo snad neschopnost, autorky klíčové události rozepsat na více než jen pár vět - například odbyté vyprávění závěrečné scény. Vždy mi to připadá, jako by autorka samou nervozitou ze sebe všechno vychrlila tak překotně, až jí není rozumět… Na druhou stranu je zajímavé, že mnohé vedlejší události jsou popsány velice obsáhle, ale s vtipem a velice zábavně. Například scény v Doupěti, které na děj (pravděpodobně) žádný vliv nemají a přitom jsou napsány lépe, než podstatnější části knihy. Rovněž jsou zde nové hezké nápady, např. deník. Celkově vzato je to ale čtivá a zábavná kniha, která potěší a stejně jako první díl baví děti a dává jim chuť číst – a za to dík!


Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
? - srpen 2018
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) 2007, Jerome Klapka Jerome

Tři muži ve člunu mají svůj věhlas a stalo se téměř povinností je přečíst, stejně jako téměř patří k dobrému tónu, mít je rád, ale co naplat, kniha už byla napsána před nějakým tím pátkem a je to z ní velmi znát… (Vydání Alois Srdce, 1929) Kniha je plná tak velice jemného anglického humoru a vytříbené satiry, že jej čtenáři zvyklí na novodobý „třeskutý“ humor mohou lehce přehlédnout. Komu se líbí „pecky“ typu „Rafťáci“ a podobné, pravděpodobně Tři muže ve člunu příliš neoslní. Humor i styl vyprávění prostě odpovídají době, kdy ještě existovaly společenské konvence a ne vše bylo možné udělat, či vyslovit. Jakmile knihu ale čteme s vědomím doby vzniku (1889), je s pokorou třeba uznat, že ačkoli popisuje svět, který již neexistuje, dobrodružství v místech, která by dnes již nikdo nepoznal, společnost, která již dávno vymřela, přes to všechno je stále neuvěřitelně aktuální a trefná a opravdu vtipná. Celkově vzato: Můžete jí klidně číst i v tramvaji: nebudete smíchy padat ze sedadla, ale budete se stále jemně a decentně uculovat…


Velký cirkus
? - srpen 2018
Velký cirkus 1990, Pierre Henri Clostermann

Nechci jakkoli hodnotit mimořádnou odvahu, sílu a odhodlanost, kterou autor, stejně jako ostatní popisovaní letci museli projevit, ale pouze knihu jako takovou. Ta je čtivá, napínavá, strhující, brutální, syrová a opravdu se čte jedním dechem. Jenže poměrná „nabubřelost“ a především častá manipulace s fakty knize ubírají na autenticitě a důvěryhodnosti. V knize je tak výrazné množství nepřesností a tolik „autorské licence“, že to naneštěstí „shazuje“ i ostatní části knihy, které tím přestávají být uvěřitelné. Kniha je velice čtivá, napínavá a zajímavá a jistě bych jí doporučil přečíst, nicméně bych jí nebral jako literaturu faktu.


Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti
? - srpen 2018
Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti 1947, Roark Bradford

Zábavné převyprávění klíčových událostí Starého Zákona překvapí neabrahámovským pojetím boha, který rozhodně není ani všemocný, ani vševědoucí a aby dosáhl svých cílů, může sice vůči světu činit zázraky, ale vůči lidem často jen hrát „tricky“. Kniha je napsaná jadrným „černošským“ nářečím, a přestože by jí bylo v některých kapitolách možné interpretovat jako „urážlivou“, je to přeci jen milé a vtipné vyprávění na jedno odpoledne.


Vynález proti sobě
? - srpen 2018
Vynález proti sobě 1964, Josef Nesvadba

Vůbec netuším, proč jsem Nesvadbu dosud opomíjel. Kniha i v ní obsažené povídky jsou staré – ano, to je pravda. Postavy, děj i ladění jsou poplatné době vzniku – ano, i to je pravda. Některé náměty byly poté obsáhleji a často lákavěji zpracovány jinými autory – ano, i to je pravda. Jenže tohle všechno ve skutečnosti není tím, co je třeba „strhat“, ale naopak tím, co je třeba vyzdvihnout. Plně to ukazuje, jak jsou kniha i její autor famózní, jak i v šedém komunismu může vznikat skvělá SF literatura plná spousty nápadů. Ukazuje, jak ve zkratce a formátu krátkých povídek dokázal autor popsat mnohé problémy, aniž by bylo zapotřebí vytvářet zvláštní světy a psát celé romány. Nesvadba si většinou vystačil s ČSSR a pár soudruhy vědci, soudruhy piloty, soudruhy lékaři apod. Zatímco z podobného materiálu např. uznávaný Dietl stvořil paskvil typu „Okres na severu“, Nesvadba celou kulisu naplnil úžasnými nápady a tématy, které jsou ve skutečnosti aktuální dodnes. To vše navíc na pár stránkách, kde se nezabýval složitými popisy a „vatou“, ale šel vždy přímo k jádru tématu, zatímco jiní autoři potřebovali pro stejnou, často i slabší výpověď, mnohem více prostoru (například Nesvadbova povídka Poslední dobrodružství kapitána Nema (1960) vs. Lemův Návrat z hvězd atd.) Některé povídky jsou samozřejmě slabší, některé zcela mimořádně silné (Ostrov pirátů, Po stopách sněžného muže, Ztracená tvář, Blbec z Xeenemünde, Anděl posledního soudu) Celkově vzato: Mimořádně příjemné překvapení.


Rozvod po čínsku
? - srpen 2018
Rozvod po čínsku 2018, Frédéric Lenormand

Nechápu sám sebe. Po každém přečtení některé z knih Nových případů soudce Ti si říkám: „blbče, proč to kupuješ, vždyť je to knihu od knihy slabší!“ Rozvod po čínsku už vlastně není ani detektivka – spíše politický „thriller“ a téměř nic zde nepůsobí věrohodně – postavy, děj, prostředí, logika ani nic jiného. Kniha má několik zajímavých momentů ze vztahů císařské rodiny, ty jsou ale povětšinou až spíše v samém závěru knihy. Je pozoruhodné, že autor dokáže tak výrazně pokřivit nejen zobrazovaný svět i charakter postav, ale zvládne bez mrknutí oka i protiřečit sám sobě. Ve zkratce: Kniha je slabá i na Lenormanda


Německé jaro
? - srpen 2018
Německé jaro 1951, Ludvík Aškenazy

Popravdě řečeno, dílo z počátku padesátých let bylo i u tohoto úchvatného autora z pochopitelných důvodů výrazně formováno komunistickou ideologií a bylo jí zcela zřejmě naprosto oddáno. A je tedy třeba přiznat, že dříve, než se Aškenazy „našel“ jako auto několika úžasných knih pro děti, souborů minutových románů i cestopisů, dokázal napsat i několik opravdu příšerných knih – jako například právě Německé jaro. Když čtu podobné knihy, vždy se obávám, aby se nějakým nedopatřením nedostaly do rukou někomu, kdo nic jiného od Aškenazyho nečetl a mohl by si tím udělat chybný obrázek o autorovi a zavrhnout jej. Je pro mě téměř nepředstavitelné, že by pak tito lidé kvůli tomu nakonec vůbec nečetli takové klenoty, jako jsou Dětské etudy, Indiánské léto, Černou bedýnku či Putování za švestkovou vůní…


Harry Potter a Kámen mudrců
? - červenec 2018
Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (pseudonym)

Harry Potter a Kámen Mudrců je pro mě výjimečná kniha – patří totiž do velice exkluzivního klubu, kde filmové zpracování výrazně předčí svou knižní předlohu… Tuto knihu jsem četl poprvé až v dospělosti a dost let poté, co jsem zhlédl film. Musím přiznat, že hlavní pocit, který jsem při čtení měl, bylo zklamání. Celé vyprávění en bloc je vlastně milé a hezké a je to čtivý příběh se spoustou vtipu, děje i hravých nápadů, milých kouzel a spousty zábavných postaviček. Na druhou stranu je ale z knihy výrazně cítit autorčina „nevypsanost“ a velice rušivá povrchnost - vyprávění je velice ploché, postavy jsou výrazně černobílé, jednají schematicky, naivně a zcela lineárně - vše trochu podle hesla „buď jste s námi, nebo proti nám“. Prostředí působí jen jako divadelní kulisa – jakoby existovaly jen dvě koleje, jen několik místností a nikoho nezajímalo, co je se zbytkem obrovského hradu apod. Kniha se vlastně celkově vyvíjí jako „počítačová adventura“ s plněním různých úkolů. (Nechci nijak komentovat náročnost samotných úkolů – např. obranných opatření na ochranu kamene – kdyby je měl zdolávat někdo jiný, než malé děti - je to přeci jen dětská knížka a nějak se vyřešit musí.) Samotný způsob vyprávění je velice překotný, zásadní dějové zvraty se odehrají mimořádně rychle na několika málo řádcích. Nemohu se tak zbavit dojmu, že to je takový komiks bez obrázků… Z celé knihy mám pocit, jako by si sama autorka nebyla jistá, zda chce pokračovat – jde tedy pouze o příběh a vše okolo je „šité horkou jehlou“ a takové „nedomrlé“. A celý svět se tak rodí zároveň s knihou a je proto naplněn spoustou nelogičností a nedokonalostí. Kdybych se měl rozhodovat, zda dám dětem číst Harryho Pottera, nebo Hobita, samozřejmě vyhraje Hobit, stejně jako by vyhrál Mluvící balík a další knihy. Nicméně jsem moc rád, že právě Harry přivádí tolik lidí ke čtení… Celkově vzato: Sám si Harryho rovněž někdy znovu rád přečtu, i když kvalita psaní je slabší, je to zábavná a čtivá kniha.


Zepelín na Měsíci
? - červenec 2018
Zepelín na Měsíci 1990, Ondřej Neff

Tato překvapivě poutavá sbírka povídek je důkazem, že i v Čechách vzniká kvalitní Sci-Fi. Povídky jsou zajímavě kombinované, velice pestré a plné nápadů, děje i zábavy a jsou velice čtivé. Kniha může být zajímavou sondou do žánru pro ty, kdo SF nijak neholdují.


Velké vody Iguazú
? - červenec 2018
Velké vody Iguazú 2010, Jiří Hanzelka

Moc pěkný cestopis pro ty, kdo mají tento typ literatury rádi i pro ty, kdo ještě nevědí, zda se jim cestopisy vůbec budou líbit. Je poměrně krátký, zábavný, zajímavě napsaný a navíc díky době vzniku ještě i bohatší o dobrodružství „dřevních dob“ cestování, kdy vše bylo o trošičku méně snadné...


Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho
? - červenec 2018
Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho 2003, Douglas Adams

Kniha je takový dost klasický a zároveň zcela neklasický Adams… Kniha je totiž hrozně chytrá a nacpaná spoustou nádherných, absurdních a zajímavých myšlenek. Ty jsou navíc napěchované do Adamasovského humoristického hávu, což krapítek mate zařazení žánru, zda se jedná o sci-fi, nebo humoristickou novelu. Podle toho, který pohled na žánr si čtenář vybere, bude pak hodnotit výsledek jako více či méně povedený… Prostě Adams… Naneštěstí je kniha tak přecpaná myšlenkami, narážkami, postavami i hříčkami a hádankami, že v ní prakticky nezůstává místo pro plynutí děje a kniha se topí sama v sobě, což ještě více komplikuje čtení a řekl bych, že máte tak cca 35%, že s tím praštíte. Každopádně pro čtenářovo dobro je dobré si před začátkem četby několikrát zopakovat ústřední mantru: „Toto není Stopařův průvodce Galaxií ani jeho žádný díl, toto je Dirk Gently“, jinak je zde vysoká šance na zklamání. Facit: „Je to moc dobré.“ Oprava: „Je to moc dobrého najednou.“


1