PWM přečtené 82

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Tahle krásně klasicky svázaná a v dnešní době, nevídané, i s pouzdrem a navíc podmanivou grafikou zpracovaná novela padne v knihkupectví do oka jistě každému. Totéž již ale jistě neplatí o jejím lyrickém a trochu mystickém příběhu o hledání vlastní podstaty, útěku z šedi vlastní prázdnoty a ochotě zničit vše a symbolicky i ve skutečnosti zemřít v marné touze konečně žít. Příběh je bezpochyby určen především všem Bilodům tohoto světa, kteří oslepení přáním dosáhnout nedosažitelného, nevidí zjevné, ostatní tento subtilní příběh pravděpodobně „mine“. Pevně věřím, že potíže se samotnými Haiku jsou způsobeny pouze náročností překladu. Občas se i nepříliš pozorný čtenář jistě zarazí na rozporu s pravidly Haiku a Renga, které přeci jen trochu kazí celkový dojem. Stojí za povšimnutí, že Denis Thériault v knize překvapivě v některých pasážích používá strhující a velice bohatý jazyk, jako by si sám oblékl kimono a jeho pero vedla nenadálá inspirace a kniha se tak sama částečně stává básní a již jen kvůli tomu stojí za přečtení. Na druhou stranu se musím přiznat, že čím více se ke knize vracím, tím silněji mě trápí neodbytná myšlenka, že kniha je stvořena „jen na efekt“. Vše je „doladěno“ k naprosté dokonalosti, tak jako by knihu tvořila spíše marketingová agentura než spisovatel. Stále mi totiž připadá krásná, ale zvláštně neživě prázdná…... celý text

Vězněná 2015, Pavel Renčín

Rozdělení na dvě dějové linky vytváří dva natolik odlišné příběhy, že se jejich propojení zdá být vedené pouze snahou vytvořit jediný větší celek a působí poněkud umělým a vynuceným dojmem. Viditelné nadpřirozeno, které v závěrečné části nahradilo dosavadní všudypřítomný strach, hrůzu a boj o život působí rovněž nevěrohodně a uměle, jako by bylo „nasazeno“ na poslední chvíli. Nicméně oba samostatné příběhy mají něco do sebe a jsou vyprávěny se strhujícím spádem. Příběhy prostupuje dusná atmosféra těžkého strachu, vyprávění je syrové, bezohledné. Autor jako kdyby k vyprávění přistupoval se stejným neosobním nadhledem, jako sám Šváp přistupuje ke svým vraždám. Především převyprávění příběhu jedné z nejtemnějších postav kriminální historie, Huberta Pilčíka, s jeho úchylnou bezohledností, pohrdáním životem a bestialitou by stálo za samostatné dílo bez zbytečného uměle vnuceného nadpřirozena. Strhující příběh, navíc vyprávěn očima jeho nejznámější oběti, je velice silný a hluboký. Dětské strachy a naivita jsou tváří v tvář dospělé brutalitě nahrazovány silou, odosobněním a ukončeny předčasným dopěním. Jednotlivé epizody jsou vyprávěny často bez emocí a jakoby „mimochodem“ a to dodává vyprávění na síle. Je zbytečné hledat zlo v nadpřirozenu, protože zlo číhá v nás…... celý text