1. Domů
2. Autoři
3. Josef Jiří Puchwein
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 49
• Bazar 41
• Životopis
• Citáty 4
• Diskuze 4

Populární knihy

/ všech 49 knih

Nové komentáře u knih Josefa Jiřího Puchweina

Můj strýc Odysseus

„Toto je kniha, která byla u nás vyřazena z knihovny (a to je vlastně dobře, protože jinak bych si jí určitě ani nevšimla) - a je skvělá, skvělá. S jakým humorem je napsaná! Strýc v tom prostě uměl chodit a poradil si v každé situaci. Jeho životní peripetie i životní moudra mě bavily po celou dobu čtení.“... celý text
— Mindy

---

Panoptikum starých kriminálních příběhů

„Většina příběhů byla humorná, takové milé detektivky z českých luhů a hájů za první republiky. Některé mě ale naopak dost zasáhly a rozesmutnily. Třeba ten o smrti starého policejního rady, který kromě práce nic jiného neměl. Anebo ten poslední, Spravedlnost, o osudu jasnovidce... Moc pěkně napsané.“... celý text
— drakamena

---

Můj strýc Odysseus

„rovněž děkuju čtenářům komentujícím níže (Hobo, Apo73, uxor, vvikingg, bertrand...) za doporučení, román by si opravdu zasloužil větší publicitu propracovaná travestie homérského eposu vyprávěná poetikou Hrabala, Poláčka či Neffa, a nemohu nevzpomenout taky Tillierova Mého strýce Benjamina; životní pouť Markova svérázného, důvtipného, svobodomyslného a pragmatického strýčka Josefa Frajvalda, symbolicky uzavřená na podzim 1938, vypovídá s kapkou ironie i nostalgie o naší národní povaze, a místy se strefuje i do let autorovy současnosti: * "někteří fanfaróni chtěli znárodnit velkostatky! Republika byl stát demokratický … musela potlačit ty, kdož jim chtěli škodit" * "v novinách se tomu říkalo politický boj a ti, kdo neměli čas a chuť se ho účastnit, tomu říkali lumpárna. Prozíraví lidé měli často v kapse legitimaci dvou stran..." * "když vedeš valacha z horší stáje do lepší, musíš být opatrný, protože se brání a kope. Lidé vůbec nevědí, co je pro ně dobré. Vědí jenom, nač jsou zvyklí..." * "pokud svoboda není tak samozřejmá jako vzduch, který dýcháme a o němž proto ani nevíme, je ohrožena; jakmile se o ní mluví, začíná se ztrácet..."“... celý text
— los

---

---

Autopohádky

„Když jsem kupoval Autopohádky za 10 korun ve výprodeji, hned se mi líbily krásné ilustrace Jaroslava Divíška (pouze ve vydání z roku 1975 v Olympii). Zatímco postavičky jsou na nich lehce karikaturní, auta jsou realistická a poznatelná, od Jaguára přes švestkovou Oktávii až po Zetor nebo loga na závodních vozech. Vděčná je hlavně dvoustránková kolona všech zastoupených aut, u které je zábava s dětmi přiřazovat, ze které pohádky které auto je… Jde o příběhy z dnešního pohledu starosvětské, kde najdeme slova jako garážmistr a automontér a většinou mužské řidiče. Jiří Marek tady parafrázuje známé pohádky, takže tu najdeme perníkovou chaloupku, zlatou rybku, tahání veliké řepy nebo smutnou princeznu. Ale taky třeba příběh Jak si pan Chrysler koupil šoféra, jakýsi mýtus o tom, jak auta začala mít řidiče, takže prvotní situace dává vzpomenout na pixarovská Auta, kde je všechno bez lidí… Různorodost příběhů zajišťuje to, že je tu i Autopohádka se smutným koncem, přičemž neveselé jsou i další – Jak automontér Serbousek potkal Autoneštěstí nebo Jak se Novákovic vzmohli na bourák, což je vlastně příběh o upsání se ďáblu a taky o závisti a posedlosti. Naštěstí zábavné a vtipné situace převládají - „poustevník okresního formátu“ se vydává napravit loupeživý traktor, zatímco jinde se spolujezdkyní usedlého účetního Pištory stává lesní víla, kterou vzrušují auta a předjíždění… Bonusem je pak lehoučce satirický či ironický tón, například časté zmínky o tom, jak řidiči z povolání kradou benzín, nebo když loupežník Zetor oslovuje postavu „soudruhu poustevníku“. Na rozkrádání a šmelinářství, na kterém se nechce podílet poctivý náklaďák Garant, je pak postavená celá zápletka jedné z pohádek: „Na konec svého bouřlivého života se dostal nějakou náhodou do jézédé v Horní Dolní, což je menší vesnice na našem okrese. Nic zvláštního na ní není, sedláci tam nikdy za moc nestáli a družstevníci se vyvedli po nich. (…) Jenomže v té Horní Dolní nepanoval žádný pořádek, a tak dostal Garanta lenoch a lajdák Vopelík, protože byl příbuzný pana předsedy." A zatímco rozkrádání má a v budoucnu bude mít možná jenom jinou podobu, do historie a bájného vyprávění starců se možná posune to, co bylo v Markových Autopohádkách naopak to moderní, nepohádkové – tedy kouř z výfuků, nafta a benzín. A pan Chrysler - v duchu mýtu věčného návratu – už zase nebude potřebovat šoféra. No a slovem do dnešní pranice je reakce místní autority na auto s nestandardním pohonem: „Starosta se rozhněval: Všechno, co nemá správný motor a není na benzín, je, jak vidím, nebezpečné, a proto se veškeré jízdy zakazují!“ To by si mohla dát strana Motoristů na billboardy…“... celý text
— Lískaran

---

Panoptikum Města pražského

„Vacátko, Bouše a Brůžek. Pokud vám tato jména nic neříkají, pak zřejmě patříte mezi velmi mladou skupinu lidí, anebo jste v životě nevlastnili televizor. Zasvěcení již vědí, že se jedná o jednu z nejslavnějších mordpart na české scéně. Samozřejmě té imaginární. Panoptikum Města pražského nás vezme zpět do první poloviny 20. století, kdy ještě existovala taková funkce jako vrchní rada, policisté se dali snadno identifikovat podle nezaměnitelné buřinky a zlodějíčkové, půdaři a kasaři měli ještě značnou úctu před policejními inspektory. Dokonce si jich svým způsobem i vážili. Soubor povídek vyniká hlavně svým jazykem, který má úžasné kouzlo. Jako mávnutím kouzelného proutku dokáže navodit tu správnou prvorepublikovou atmosféru. Vzhledem k tomu, že o necelých tři sta stran menšího formátu se dělí osm povídek, je jasné, že předkládané zločiny nepůjdou tolik do hloubky a přesto bych si ani u jediné netroufla říct, že mi něco chybělo. U některých příběhů jsem se i příjemně zasmála, protože autorovi očividně nebyl humor cizí. A člověka kolikrát pobaví i přezdívky, které si mezi sebou členové podsvětí dávají. Nečekejte žádné mrazivé kriminální případy, v Panoptiku se řeší takové ty zločiny ze života, kde k vyřešení kolikrát poslouží i nečekaná náhoda a u řady případů se ukáže, že při prvním předpokladu řešení byli páni inšpektóři vedle jak ta jedle. Vítejte zpátky v dobách, kdy si členové mordparty při pekelném přemýšlení nad případem neváhali poslat pro pivo a v detektývně na čtyřce tak skláněli hlavy nad flaškami zlatavého moku a nutili své mozkové buňky k nejlepším výkonům. Vítejte zpátky v časech, kdy byl drobný kriminálníček schopen přijít na pohřeb policejního rady, aby mu vzdal poslední úctu a kdy se lotrovská banda rozhodla, že poškádlí mezinárodní policejní konferenci sérií krádeží hodinek jednotlivých účastníků. Člověku to koneckonců někdy nedá a ti zločinci mu jsou kolikrát sympatičtí. Jiří Marek stvořil spoustu osobitých postav s jejich vlastními starostmi, všedními dramaty i radostmi. Možná proto vám budou hrdinové Panoptika připadat tak nějak blízcí. Dejte na chvíli vale předvánočnímu shonu a zapomeňte na své starosti s touhle milou knížkou v ruce. Můžete se přesvědčit, že i o zločinech se dá psát téměř poeticky a krásnými slovy. Vraždy, atentáty, loupeže, nastražené pasti i prostituce, to vše tu najdete. Vyštrachejte píšťalky a vrhněte se na pronásledování utíkajícího zloducha a nezapomeňte si při tom běhu přidržet vaši černou buřinku. --- Pan Rous zvláště měl za zlé, že se zločiny pášou tak daleko; byl pevného názoru, že vraždit se má za rohem Bartolomějské, protože to se policie může dostavit vcukuletu. Ono není maličkost takhle po ránu sehnat mordvágn, daktyloskopové taky nevisí na hřebíčku a fotograf je bůhvíkde, jestlipak tohle dřív bejvalo! Za starého Knotka, to se na techniku nedbalo, pan rada si všechno zapamatoval, že to bylo nad všechny fotografie. ---“... celý text
— Thanyss