Pohan
přečtené 46
Ztracený symbol
2010,
Dan Brown
Čtivý jako předešlé díly a samotná šifra se mi zdála nejpropracovanější, co zatím v sérii byla. Nicméně to prostředí. Historie Spojených států je v mých zájmech mnohem níže, než historie Evropy. Dobrá kniha, ale těším se více na další díl a znova Itálii.... celý text
Příslib krve
2016,
Brian McClellan
Tak jo. Politická fantasy zní sakra dobře. Zvlášť když je z období střelného prachu. Muškety proti mágům a do toho po světě pobíhají bohové? Nápad, který mě ihned zaujmul. Bohužel to není bez chyb. Největším kladem knihy je rozhodně fakt, že Prachmistři nejsou nějací nudní kladní hrdinové. Naopak pragmatik Tamás nemá problém při své revoluci nechat popravit aristokraty ve velkém, včetně žen. K dalšímu plusu řadím většinu hlavních postav, které se dle mého dost povedly. Co se týká záporů: Magie mi přišla, že ji autor zesiluje a zeslabuje podle toho, jak se mu to hodí. Na věci typu: “Zabijete ho a bude konec světa” a věc, která nosiltele nutí pomstít krále, nebo ho zabije fakt nejsem moc zvědaví. Nevím moc se mi to sem nehodí, spíš bych to nechal u pohádek a young adult fantasy, ne tady... Ps: na sousloví: vojáků BYLO PROSTĚ PŘÍLIŠ mnoho, kouzla BYLA PROSTĚ PŘÍLIŠ silná,... jsem byl fakt už alergický.... celý text
Da Vinciho kód
2005,
Dan Brown
Kniha byla čtivá hned od samého začátku na rozdíl od předchozí knihy, kde mě začátek v CERNu moc nebavil. Na druhou stranu prostředí mě až tak nezaujalo, jako v Andělech a Démonech. Holt Francie a Anglie nemají Řím :D Hádám, že co se týče křesťanského umění, tak se Itálii nemůže rovnat nic, snad z vyjimkou samotné svaté země. Postavy tu byly také super, překvapil například biskup Aringarosa, který byl úplně jiný, než ve filmu (o dost kladnější). No a luštění šifer bylo tradičně nejlepšími momenty knihy. Konec bohužel se více zdařil ve filmu, než právě v knize. O něco lepší, než první kniha a váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Ale co... Dávám plné hodnocení :)... celý text
Daň pro ohaře
2015,
Steven Erikson (p)
Darúdžhistán! Město desítek příběhů... Doslova. !!!Může obsahovat spoilery!!! Začnu tou horší dějovou linkou a tou je Černý Korál. Děj kolem Vykupitelovi mohyly byl asi nejnudnější částí knihy (pro mě). Spinnok a Věštdomin sice byli dobré postavy, ale moc se toho tady nedělo. Endest Silann byl pro mě celkem překvapením. Zezačátku bych se vsadil, že mě jeho linie nebude bavit, ale opak byl pravdou. Skvělé nakouknutí do minulosti Tiste Andii a já dostal obrovskou chuť se přečíst trilogii Charkanes (asi až dočtu poslední dva díly, tak Svoření Temnoty bude další kniha, po které sáhnu). Karsa měl skvělou linku hlavne kvůli Dassemovi, toho jsem si hodně oblíbil, naopak Karsa mě štve čím dál víc (jeho fanoušek fakt asi nikdy nebudu). Nimanderova linka taky hodně pozitivně překvapila. Hororový nádech se mi líbil a Kallor k tomu. Trygallská obchodnická gilda mi přišla jako Oulané z předešlé knihy. Ne nudná, ale pro knihu zbytečná (více méně). Stejně jako u Oulanů, tak i zde doufám, že na to další knihy ještě naváží (zde asi jo, jsou tam přeci jen důležité postavy). Říše uvnitř Dragnipúrů bavila moc. Vždy jsem se na tyto kapitoly těšil. Darúdžhistán nabídl tolik příběhů a dějových linek, že by bylo hlopé vše vypisovat. Z toho co mě bavilo: Kvítko a Kalista (nevím, ale strešně mi tento příběh připoměl Shakespearovi tragédie), Paliči mostů, Harllo... No tady asi nebude žádná linka, která by mě nebavila. Snad Iskaral už mě celkem štval, ale na druhou stranu měl tam jednu hlášku, na kterou snad nikdy nezapomenu. Sbíhaní bylo epické... Hodně! Souboj Murillia a Gorlase, Kvítko proti Gorlasovi, Bůh smrti procházející městem, Anomander proti Dassemovi (jeden z nejlepších okamžiků v knize), Souboj o měč a zakončení v Dragnipúru. A vše tak velkolepé. Jeden okamžik ale byl naprosto úžasný, a to rozhovor Kallora a Spinnoka (a jejich souboj). Na to jak jsem měl Kallora rád se v tento okamžik stal jednou z nejlepších postav vůbec. Překonala kniha sedmý díl? Nevím, možná. Ale jedno vím, byla Geniální.... celý text
Andělé a démoni
2006,
Dan Brown
Tak jsem se snad poprvé odpoutal od mého oblíbeného žánru (fantasy) a přečetl si i něco jiného. No ono by se v určitém směru dalo nazvat fantasy i tohle, jelikož vědeckých, historických, nebo teologických nesrovnalostí tam jistě bylo více, než dost. Pro účely knihy mě to ale nijak nevadilo. Začátek v CERNU mě moc nebavil, věda je pro mě celkem nudné téma, ale jamile se děj přesunul do Říma proskoumávat křesťanství a díla slavných umělců, už se mi nechtělo přestat číst. Těším se na další díly, kde budou hrát roli díla mých oblíbenějších umělců, než je Bernini. Leonardo Da Vinci a hlavně pak Dante. Jen škoda, že jsem již viděl všechny tři filmy...... celý text
Vichr smrti
2009,
Steven Erikson (p)
A vracíme se do Lederu. V této knize se konečně naplno propojí linie Ledeřanů z páté knihy s Malažanama. A střet těchto dvou říší toho nabídne hodně. Taktéž se vrací postavy z páté knihy, kvůli kterým jsem si ten díl tak oblíbil. Zejména Tehol a Bugg… Zkrátka, sedmý díl byl zatím nejlepší. !!!Může obsahovat spoilery!!! Linie v Lederas byla pro mě asi nejlepší. Tehol a Bugg měli znova vtipné dialogy. Bavily mě intriky uvnitř Věčného příbytku mezi kancléřem a císařem. A ve stínu skrytým Bloudem, který vše pozoroval. Bloud dostal více prostoru a já nevím… Doslechl jsem se, že to má být jeden z hlavních záporáků, ale já mu prostě zatím fandím. No a pak tu jsou ještě patriotisti, parchanti, ale bavily mě číst jejich kapitoly. Tedy Karose. Tanala jsem nesnášel. Linie v Dren nabízí akci už od začátku knihy (později se o to postarají mariňáci). Jsem rád za Toca a za K'Chain Che'Malle. Bavilo mě to, ale celá ta akce ohledně Rudomaska a Oulanů byla pro knihu celkem zbytečná. Tak snad v dalších dílech bude o tom něco více, aby tato linie měla smysl. Linie Silchase byla pro mě bohužel nejnudnější a to jsem se na něj dost těšil. Silchas byl nevýrazný, a celou linie táhly postavy v jeho doprovodu. Což byl problém, protože kromě Silchase a Stracha mi byl osud ostatních postav celkem jedno. Tato linka mě ale dostala ve sbíhání. Dopadlo to dost smutně, když si uvědomím, že jediný kdo musel zemřít byla Konývka a Strach padl naprosto zbytečně. Mariňáci zde byli parádní. Moc se mi líbilo jejich tažení k Laderas. Ne jako velká armáda, ale jako malé jednotky. Zase trochu odlišný druh války. Sbíhání bylo po mírném zklamání z finále šesté knihy opět super. Jak už jsem napsal, sbíhání v chodbě Tellann (teda, doufám, že to byla Tellann) se Silchasovou linkou a Trullovou linkou mě zaskočila. Ale to nebylo nic proti sbíhání v Lederas. Zobákovi svíčky byl ten nejsmutnější moment zatím v sérii. A pak tu byly další skvělé momenty, Karsa proti Rhuladovi, Icarium najde svůj stroj. Zkrátka sbíhání bylo velké. Jsem rád, že se vrátil Brys a Křováka. Jsem rád, že jsem se po tolika knihách dozvěděl, co se stalo s Šedými meči a nebo, kde se ukrývá Fener.... celý text
Lovci kostí
2008,
Steven Erikson (p)
Kniha, která konečně ukončuje dlouhou dějovou linku ohledně Smršti a propojuje příběh s pátým dílem. A jelikož Paliči mostů skoro zanikli a ti co přežili jsou na odpočinku, dává kniha vzniknout nové legendě - Lovcům kostí. Po pátém díle zatím druhá nejlepší kniha. !!!Může obsahovat spoilery!!! Na to že mě mariňáci čtrnácté armády ve čtvrtém díle celkem zklamali, zde měli rozhodně nejlepší dějovou linku. Vojenský humor jel naplno a hned ve třetině knihy jsem se dočkal obrovské bitvy. Prokleté město Y'Ghatan, noční můra všech Malažanů. Leoman pro Čtrnáctou vytvořil peklo, na které nikdy nezapomenou. Jen jsem měl dost zmatek ve jménech těch vojáků, bylo jich tam strašně moc. A mrtvých znovu přibývá. Jsem rád za návrat Parana, který se ve třetím díle stal velice zajímavou postavou a zde to znova dokazuje. Jeho linie mě hned po mariňácích bavila nejvíce. Hodně se mi líbil nápad ohledně moru. Karsova dějová linka mě moc nezaujala, přišlo mi, že se v ní toho moc ani nestalo. Kvítkova linie byla asi z knihy nejslabší. Kvítko je dost průměrná postava a jeho doprovod mě nezaujal už vůbec. Heborik, nefritový obři a skoro konec světa byla část, kterou jsem při čtení moc nepochopil, snad pochopím o co šlo v dalších dílech. U Icaria a Mappa mě překvapilo jejich rozdělení, jsem za to rád, jelikož to dává prostor pro Icaria, konečně ukázat svojí temnou část a linie Mappa, hledající svého kamaráda by mohla být taktéž zajímavá, uvidíme. Zášť bohužel dostala tak málo prostoru a v podstatě tam nemusela ani být, což je škoda, když si vzpomenu, jak “roztomilá” byla její sestřička. Tak a ke sbíhání. Finále mně tentokrát mírně zklamalo, společně s čtvrtým dílem mi přišlo nejslabší z dosud přečtených knih. Bitva u přístavu byla skvělá, Koryk tam svým zápalem překvapil a zase jsem si oblíbil dalšího vojáka. Šumařův žalozpěv byla úžasná scéna, ale Kalamův boj proti Spárům mě nijak nebavil. Zvlášť, když už jsem to jednou četl ve sbíhání druhého dílu. Perela mi bylo líto, asi nejsmutnější smrt v téhle knize, Císařovnu nijak nehodlám řešit, zachovala se, jak se zachovala… Bylo vidět, že je v úzkých, ale mohla to vyřešit lépe. No co, stalo se. Myslím, že Malazská říše už moc dlouho nevydrží. Útok na První trůn byl zajímavější, konečně Icarium ukázal co umí. Nakonec bitva o Y'Ghatan byla pro mě velkolepější, než finále knihy.... celý text
Hořící most
2008,
John Flanagan
Ze začátku mi dělalo problém zvyknout si na tu jednoduchost (to je tak, když člověk součastně s tímhle čte Malaz), nicméně jak sem si zvykl, tak mě kniha po většinu času bavila a líbila se mi více, než první díl. Bohužel mě celkem zklamal konec. Nad hodně věcmi jsem kroutil hlavou, jednání některých postav mi přišlo nelogické a vše bylo strašně moc uspěchané (to už bylo i v prvním díle). Zatím hodnotím stejně, jako díl první :)... celý text
Půlnoční vlny
2007,
Steven Erikson (p)
Nový kontinent, nové postavy (kromě Trulla a Chromýho boha) a nový systém magie, zezačátku sem si připadal, jako když čtu Malaz od začátku, ale rychle sem se zorientoval a vychutnával si další příběh z Malazu. Hned ze začátku řeknu, že společně s třetím dílem se jedná o nejlepší knihu z první poloviny ságy. !!!Může obsahovat spoilery!!! Tiste Edur se objevili už v předchozích dílech, kde neměli zase tolik prostoru, proto se mi líbilo, kolik ho dostaly v této knize. Linka představila zajímavou kulturu této rasy a dala pár skvělých postav. Trull a Rhulad jsou zatím nelépe zpracované postavy ságy. Trulla, který mě ve čtvré knize zase tolik nebavil jsem si konečně zamiloval. Rhulad je na druhou stranu dosti rozporuplná postava. Chvílemi jsem ho nenáviděl, chvílemi jsem ho litoval. Udinaas mě ze začátku zrovna moc nebavil (někdy měl docela dost složité kapitoly). Stejně tak Seren mě moc nebavila, dokud nepotkala Rudou gardu, tito tvdí hoši tuto linii dost oživili... Linii v Laderasu jsem měl ohodně radši. Ať už díky vtipné dvojici Tehol a Bugg, nebo zajímavým rozhovorům Bryse a Kuru Qana. Opravdu nejodpornější postavy knihy byly ale v Laderské politice a to ti na straně královny (Králova strana mi až tak nevadila). Princi a Královně jsem vážně přál smrt... Obrovský plus má u mě fakt, že obě strany mají své klady a zápory a čtenář si může vybrat, komu bude fandit. (Za mě to byl rozhodně Laderas) Finále bylo obrovské (jak už je v Malazu tradicí). Boj s Forkrul Assailem. Proběhnou velkolepé duely (Kuru Qan proti Hannanu Mosagovi, nebo Rhulad proti Brysovi). Odhalí se pár bohů. Z mrtvé Azathské věže se derou na povrch strašlivé bytosti. Scéna, kdy Chalas brání Tehola vlastním tělem a co následovalo, mě dojala.... celý text
Rozvaliny Gorlanu
2008,
John Flanagan
Příjemná oddechovka, s celkem sympatyckými postavy. Bohužel je příběh dost předvídatelný... Ale další díly si určitě přečtu, jako start dobrý...
