Pohan
přečtené 46
Vzpomínky ledu
2004,
Steven Erikson (p)
Kniha čtenáře vrátí zpět na Genabakis, kde zůstala spousta hrdinů z prvního dílu, takže pokud vás zklamalo, že se v druhém díle neukázal Paran, Whiskeyjack, Anomander a další postavy, zde si je užijete do sytosti :) !!!Může obsahovat spoilery!!! Jak už to u Malazu bývá, máme i v této knize více linek. Konkrétně tři velké (Paliči mostů, Vrč a Toc), kde mohu říci, že ani jedna nezaostává a těžko bych vybíral, která je nejlepší. Je zajímavé sledovat nejisté spojenectví mezi houfcem Jednorukého a aliancí Caladana a Anomandra, zvlášť když se na povrch dostává, jak to s onou rebélií ve skutečnosti je. Kallor je super "svině" postava. Jak na začátku proklel ty tři bohy mě dost pobavilo. Paran s nově získanými schopnosti se stal mhohonásobně zajímavější, než byl v prvním díle. Vrčova linka nebyla taktéž špatná... Trochu jsem se bál, jak do světa zapadne rasa K´chain Che´malle, ale jakmile se lovci K´ell objevili na scéně, byl jsem s nimi více, než spokojen. No a Tocova linka nám zase představila Segulehy. A upřímě, kdo po dočtení Vzpomínek ledu nepřemýšlel, kdo by mohl být první seguleh? :D + paní Závist je jedna z nejsympatičtějších postav, co zatím v Malazu byly. Někde v půlce knihy začne bitva o Capustan, mnohem větší bitva, než jakou jste zatím v prvních dvou knihách viděli. Obyvatelé Capustanu stojí proti přesile a aliance Jednorukého a Caladana má před sebou ještě velký kus cesty, než se k městu dostanou. Čekáte nějaké hrdinské bránění města a záchranu v posledním okamžiku? Na to rovnou zapomeňte. Dostanete jen krutost války a zoufalou snahu o přežití. Kanibalismus, nekrofílie a žádná morálka... a to není to nejhorší co nepřítel představuje. Nicméně si myslím, že druhá bitva z této knihy je ještě lepší. Bitva o Korál a finále: Paliči mostů dokazují, jak super je tato jednotka. Jejich souboj s lovci K´ell v ulicích Korálu je super, teda dokaď nezačnou naši hrdinové umírat a to ve velkém množství... Tato bitva vezme mnoho postav, mnoho dobrých postav, některé hrdinsky, jiné absolutně zbytečně... Tak už to prostě bývá a já mohu jen prohlásit Vzpomínky ledu za nejlepší knihu co jsem kdy četl (hádám, že po dočtení celé série ji nějaké díly ještě předběhnou). Nakonec jsem nebyl tak smutný, jako ze smrti Coltaina, nicméně mi bylo líto spousty postav. Jedinou výtku ke knize by byla Mhybe, která je neuvěřitelně nudná...... celý text
Dóm řetězů
2005,
Steven Erikson (p)
Vracíme se opět do Sedmiměstí, kde se z Felisín stala Ša'ik a do Arenu míří její sestra Tavore, aby povstání ukončila (a taky aby našla svojí sestru), která se musí vypořádat s tím, že kráčí ve stínu Coltaina. Do toho se představí Karsa Orlong, Trull Sengar a taktéž první Forkul Assail :) Zní to lákavě? !!!Může obsahovat spoilery!!! Začátek s Karsou byl vynikající ze začátku o dost "jiný", než jiné kapitoly z Malazu a Karsa po těch 200 stran postoupí neuvěřitelný vývoj... Když si vezmu Karsu ze začátku knihy a potom, co oznamuje Tavore, že není jeho nepřítel... skoro bych neuvěřil, že to je ta stejná postava :D (ale bijec je to furt stejný). Osvobození Klidnosti bylo super, představilo rasu Forkul Assail a jasně řeklo, že si s nima není radno zahrávat :) Po těch 200 prvních stranách sem si ho ale užil až moc, proto mě jeho kapitoly dále (výprava za koněm) už tak nebavily... Karsa si mě získal zase až na konci, ale to až zachvíli. Tavore a 7. armáda... Musím říci, že tato dějová linka mi přišla nejslabší z celé knihy... Moc se toho nedělo a celé to nějak zachraňoval Šumař a Sépie. Prostě sapéři a jejich osobitý smyl pro humor mě každou knihou více a více překvapuje a vždy mě dokáží nějakou hláškou pobavit. Mám rád Šumaře, měl sem rád Křováka, tak sem rád, že se ukázal nový sapér... Nejlepší na této dějové lince byly ale porady :) Kalam... zde nemám co bych řekl... prostě starý dobrý Kalam, více méně pokračuje na stejné vlně, jako měl v 2. knize. Apsalar a Řezník... Z těhle dvou se vyklubali dobří assasíni... Drift Avalii a bránění trůnu stínů byla celkem podívaná, a taky se konečně předvedl Kotilion a já jen žasl nad jeho schopnosti (Asi jako Kalam, když společně s Kotilionem bojovali proti Apokalypse na konci knihy) :) Onrack a Trull... Dobře přiznám se, že tato dějová linka mě zas tak neuchvátila. Trull si mě získal až v páté knize (kterou momentálně čtu), ale, chápu že více méně sloužila k seznámení těchto dvou charakterů a konec sliboval, že se v šesté knize je ohledně těchto dvou na co těšit... Tiste Liosan byli taktéž zajímavý. Perel a Lostara... Tyto dva neměli zase tolik prostoru, ale z vedlejších linií mě bavili nejvíce... Jejich zajímavý vtah mě dokázal i pobavit a objevení otatarové dračice bylo zajímavé. Tábor Ša'ik...Sem překvapen, že dějová linka plná tak odporných postav bude tou nejzábavnější z celé knihy... Líbil se mi L’orik, Felisín mladší, konečně sem si oblíbil i Heborika... Na druhou stranu jsem našel postavu, kterou sem nenáviděl zatím v Malazu nejvíce (samozřejmě jím je Bidithal). Dost mě překvapila Felisín (v druhé knize tak otravná a teď sem ji měl i rád :D). Konec? Trochu mě zklamalo, že se obě armády neutkaly v boji a že Apokalypsu těsně před tím rozprášily duchové, ale aspoň se ukázalo, jak důležité bylo setkání Šumaře a Kimloka v 2. knize. Ascendace celé jednoky paličů mostů? Páni... Ale zaslouží si to :D Karsův příchod rozpoutá skvělé zadostiučinění, na které sem čekal od konce 2. knihy. Kamist a Febryl umírají, Korbolo je zajat... Bidithal umírá opravdu příšernou smrtí (Nakonec sem ho i trochu zalitoval, ne kvůli němu, ale kvůli Felisín, jelikož Bidithal byl snad jediný, kdo zůstal na její straně a chtěl ji varovat). Bohyně smršti taktéž umírá a Felisín najednou je bez své moci a zrovna se má utkat se sestrou. V tomto duelu sem byl jasně s Tavore (přesto že sem si Felisín celkem i oblíbil). Škoda, že to nejvíce odnesla zrovna ona. Nakonec jsem rád, že se nedozvěděla, koho ten den vlastně zabila... Dóm řetězů mi přišel slabší, než předešlí díly, ale stejně se jedná o kvalitní knížku :)... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Už je to nějaká doba, kdy jsem přečetl Měsíční zahrady a tento díl si už nepamatuji tak dobře, jako ostatní, ale stejně jsem se rozhodl, že ke každé přečtené knize z Malazu napíši nějaký krátký komentář a dojmy :) !!!Může obsahovat spoilery!!! Všude jsem četl, že je série hodně složité čtení, kde autor nic nevysvětlí a čtenář až v průběhu čtení (ne této knihy, ale celé série) pochopí, co jak funguje. Začátek knihy mi zase tak složitý nepřišel. Ve jménech jsem se orientoval dobře a u systému chodeb jsem dost hledal na internetu, takže jsem taky jakž-takž chápal. Nicméně sem si vychutnával až překvapivě silnou atmosféru díla. Pořád mám před očima temné opuštěné ulice Dřevnova, kterýma se plíží obrovský ohař :3 Ps: Paliči mostů jsou borci! Děj v Darúdžistánu byl taktéž zajímavý, zase jsem neměl problém se jmény, ale trochu mi vadil Kruppe. Moc jsem si na tohohle chlapíka a jeho zvláštní mluvu nezvykl (aspoň v tomto díle). Kruppeho sny s K´rulem mě nudily a ani jsem je moc dobře nechápal. Co říci k finále? No... Zde se konečně pořádně ukázalo proč je Malaz považován za těžké čtení. Dělo se toho moc, ale kupodivu to nepůsobilo přecpaně. Souboj Rallika Noma a Turbana Orra byl skvělý (a rychlý :D). No a souboj Jaghutského tyrana Reasta a Eleintích převtělenců, jenž trhal krajinu v rozsahu několika mil na kusy zanechával pocit velkoleposti. Prostě Erikson finále umí a jak sem zjistil, finále Měsíčních zahrad je jen slabý čajíček, oproti tomu, co v sérii ještě přijde. Každopádně musím dat plný počet bodů a vřele doporučit všem milovníkům temné fantasy.... celý text
Dům mrtvých
2003,
Steven Erikson (p)
Dům mrtvých vás vrhne do jiného kontinentu- Sedmiměstí, kde se zrovna rozpoutalo povstání. Čtenář sleduje příběh jak postav z prvního dílu (nutno říci, že jen pár z nich, většina zůstala na kontinentě Genabakis, kde se odehrával první díl), tak úplně nových postav. !!!Může obsahovat spoilery!!! Linka Kalama nebyla špatná, ale když se Kalam dostal na ostrov Malaz a utkal se se Spárama, bylo až moc do očí bijící, že příběh původně vznikl jako hra. Pak je tady Felisín! Nejotravnější knižní postava, kterou znám (a to znám Daenerys z Písně ledu a ohně)! Ne, že by dějová linka byla nudná, ale stejně jsem ji nenáviděl a přál si, ať se děj vrátí k jiné postavě. Společníci Felisín mě taky moc nezaujali. Dějová linka také obsahuje jednu z nejtěžších scén na pochopení... Samozřejmě myslím tu, kde jsou postavy na Silandě v úlomku chodby Kurald Emurlahn. Ke scéně se vrátíme ještě ve 4. díle, ale ten přidá ještě více otázek... Pak když se tam objevili T´lan Imass jsem si poprvé v sérii uvědomil, že se začínám ztrácet ve jménech. Šumař? Tak to je prostě borec! V první knize byl celkem nevýrazný, ale zde jsem si ho oblíbil hodně. Jedna z nejlepších postav v Malazu. Taky se tu představí dost důležitých postav - Mappo a Icarium - Dobré postavy, ale s celkem smutným osudem. (Když Icarium stál u svého stroje ve vesnici, kterou sám v zuřivosti zničil - to byl hodně silný okamžik.) No a pak je tady Iskaral Pust, aneb druhý Kruppe (no... zlatý Kruppe :D) Na Iskarala jsem si opět moc nezvyk. Zakončení linky v Azathu bylo taky skvělé. No a zlatý hřeb - Psí řetěz! Jeden z nejdokonalejších válečných příběhů, co jsem kdy četl! A na konci jsem málem plakal. Coltain je hrdina! Pormqual je debil! Díky Psímu řetězu budu na tuto knihu vzpomínat ještě dlouho... Znova maximální hodnocení a mohu jen doporučit. :)... celý text
