1. Domů
2. Autoři
3. Josef Hiršal
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 50
• Bazar 14
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Josefa Hiršala

Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala

Bohumila Grögerová (1921-2014) a Josef Hiršal (1920-2003) prosluli především jako tvůrci experimentální poezie a autoři četných literárních překladů. Jejich roz... detail knihy

Nové komentáře u knih Josefa Hiršala

Párkař

„Hiršal + Slíva. Dokonalé. Ještě před mnoha lety jsem koupila několik balení pro přátele, pod fólií každého byla přibalena ještě HOŘČICE! (Tuším, že plnotučná...) Při včerejším silvestrovském úklidu knihovny se mi znovu objevila a dnes 1. ledna 2026 ji znovu čtu. Půvabné! Dobré! Skvělé! Párkování párování párkoní pokání proní prká pár pá p“... celý text
— Předčítačka

---

Enšpígl

„Tuhle knihu jsem dostala před více než 25 lety od taťky. Dodnes jsem její čtení odkládala a asi jsem věděla proč. Bylo to děsné a nebýt toho, že mi splnila téma do čtenářské výzvy, určitě bych ji odložila. Možná má nějakou historickou hodnotu, ale rozhodně není pro děti a číst třeba o tom, jak pro srandu zabije psa mi přijde naprosto zcestné. Vtipné tam nebylo nic a popravdě nechápu, jak se tohle může v dnešní době někomu líbit...“... celý text
— KatnissLavender

---

Baron Prášil (převyprávění)

„Knihy ilustrované Cyrilem Boudou účelově vyhledávám...a je příznačné že jsou hodnotné i písmem...“
— paganblood

---

---

Let let

„To je skutečně Kniha Knih. Nejen svým rozměrem, tj. před tisíc stránek, ale formou, hloubkou a záběrem. Zdánlivě jednoduchý nápad - životní partneři Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, dva výrazní překladatelé a básníci, dali k sobě své poznámky a deníky, které si psali mezi lety 1952-1968. To už samo o sobě je pozoruhodné a málokdo takový materiál má, představa paralelních deníků je jistě lákavá. Ale oni šli dál - zcela zrušili "vypravěcí osobu" záznamů, čtenář na první pohled neví, kdo z nich to psal, jedinou nápovědou je mužský nebo ženský rod. A ono se to při čtení začíná pomalu stírat. Jejich životní zkušenost je podobná, překonávají překážky i během vlastního sbližování, každý si už s sebou nesl jiné vztahy, tak to jiskří, malátne a zase se nabíjí a tak je to zpočátku spíše deníkový dialog či konfrontace pohledů. Jak se ale pak spolu pustí do díla na poli exterimentální konkrétní poezie, překladatelské činnosti a obsáhlé korespondence s celým světem, jak se uvolňují poměry 60. let a mohou i vyjíždět na různá čtení, konference apod. do růtbých zemí, začíná to být skutečně deníkový souzvuk, který se navzájem posiluje. A to už by taky stačilo. A nestačí. Autoři text prošpikovávají svými různými básněmi (nejen jejich a jejich překlady) a dalšími napůl prozaickými texty, které jsou vyloženě reflektivní - je to jakýsi paralelní svět k tomu jejich dokumentárnímu, je řazen a přiřazován spíše asociativně, přičemž ty básně a texty mají opravdu experimentu. A třetí vrstvou jsou citáty z oficiálních novin a časopisů, které se týkají letů do vesmíru, zahraniční politiky, propagandistického poplivávání Ameriky, oficiálních recenzí těch textů, o kterých se v denícícch mluví, vyloženě je tu konfrontován jejich záznam např. ze Sjezdu spisovatelů a různé projevy tam přednesené apod. apod. Není v tom žádný řád, ten spočívá vyloženě v asociativnosti a posílení (zejména negací) řečeného. Skutečně kniha, která nemá v naší memoárové literatuře obdoby. Opakuji nejen rozměrem, ale i pojetím a díky tomu hloubkou a podrobností, kterou tyto roky české kulturní politiky a vůbec klimatu 50. a 60. let nahlíží. Když se člověk tím nechá skutečně unášet, má už téměř pocit, jako by to prožíval. JJe schopen rozpoznávat i nuance a valéry, a to tak plasticky, jak to normální memoáry nedokážou. Říkat tomu "experimentální román" je podle mne mimo, spíš bych použil výstižný podtitul knihy Pokus o rekapitulaci. Je to mix subjektivního, objektivního, reflektivního a asociativního, je to olbřímí dílo. Myslím, že spolu se Zábranovými Deníky, Mertlovými Kruhy pod očima, Divišovou Teorií spolehlivosti a memoáry Václava Černého se to řadí k základním dílům, přesvědčivě vypovídajícím o době, ve které jsme žili. Kdybych měl přeci jen něco vytknout, byla by to přílišná podrobnost v popisování rutiny. Těch návštěv, té korespondence, těch výjezdů, těch "Kolářových stolů ve Slávii apod. je víc, než je podle mne únosné a třetinu by to sneslo zkrátit, aniž by to onu intenzitu ztratilo. Možná naopak, ještě by to zesílilo. Na druhou stranu je to krásné svědectví o tom, jak se žilo bez mobilních telefonů a bez internetu, jak to šlo, jak to bylo horoucí, nadšené, vášnivé a plné. Skvělé, životní zážitek.“... celý text
— Apo73

---

Šťastně dojeď, dlouhý vláčku

„Pro malé i velké vláčkomily, s půvabnými ilustracemi oblíbeného pana Lhotáka.“
— Hanina61