Phoenix16.cz přečtené 474

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Tenhle druh literatury vůbec nečtu. Chtěla jsem téma zkusit a podlehla reklamě a zkusila Hanu. Byla jsem nadšená. Dlouho jsem nečetla silný příběh, ke kterému se stále vracím. Líbila se mi provázanost příběhu, kdy se prolínaly tři generace, jejichž životní příběh byl sice předvídatelný, přesto často překvapil.... celý text

Příběhy od kapitánova stolu 2018, Keith R. A. DeCandido

Poměrně slušná sbírka příběhů napříč ST světem. Je tu představená směs dobře známých seriálových postav a přidávají se i ti méně známí. Kvalita povídek není úplně vyvážená, každá je pojatá jinak, napsaná samozřejmě jiným autorem. Žádná vyloženě nevyčnívá ani nepropadá. Prostě celkem dobré Star Trek povídky.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Za mě rozhodně ne. Příběh téměř o ničem. Sice je to z války, ale s tou se tam prakticky nesetkáme, a pokud ano, tak jsem z příběhu měla pocit, že to zas tak nic strašného nebylo. Občas lidé zalezli do sklepa, jindy jim po ulici šli Židé, ale jinak kromě toho že byli chudí, se jim nic zásadního nedělo. Děti si užívaly života jako v jiných dobách. Tohle mi do hitlerovské doby prostě nesedí. Po první kapitole jsem bojovala s nutkáním knihu už neotevřít. Nakonec jsem se prokousala až na konec, který opravdu byl dobrý (proto 2 hvězdičky), ale jinak jsem se 80 % knihy nudila. Pořád se nic nedělo. Styl psaní byl do jisté míry originální, ale mě úplně nesedl. Vypravěčka byla spíš rušivá, než aby příběh oživila. A nejvíc mě iritoval překlad německých frází. Buď tam tu němčinu necpat, nebo nechat čtenáře, ať si větu odvodí z kontextu nebo přeloží sám. Co se filmu týče, ten se hezky držel knižní předlohy a byl rozhodně lepší, protože rozvleklý příběh, ve kterém se moc věcí nedělo, se musel vměstnat do dvouhodinové stopáže.... celý text

Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy 1999, Edgar Allan Poe

Za mě je to spíš sbírka průměrných povídek. Když si z obsahu odmyslím takové ty klasické (kocour, dům Usherů apod.) vlastně mi tu nezbude žádná, která by mě nějak víc oslovila. A přitom Poeovy povídky oslovit umí.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2015, Douglas Adams

Z termínu "humorná sci-fi" mi vždycky naskakovala husí kůže, tak jsem zkusila filmového Stopaře v kině a domů se vracela s pocitem, že si nejsem jistá, jestli to bylo tak geniální nebo tak debilní. A po čase jsem se přeci jen odhodlala sáhnout po knize. A výsledek? Byla jsem nadšená. Stále si stojím za tím, že humor do sci-fi nepatří, ale Adams je čestná výjimka potvrzující pravidlo. Jen co začnete číst, jste vhozeni do víru Galaxie, který vás pohltí a už nepustí. Prvnímu dílu nemám co vytknout, protože i děj, který jsem vůbec nečekala, to mělo docela slušný.... celý text

Konec Věčnosti 1993, Isaac Asimov

Na této knize se mi asi nejvíc líbilo, jak se mi nedařilo předvídat další děj. Vždycky když už jsem si byla jistá, kam Asimov míří, on zamířil ještě někam jinam. Tím pádem byl pro mě děj velice zajímavý, i když zpětně si uvědomuju, že tento příběh určitě nepatří mezi tvůrcovu špičku, přesto rozhodně stojí za přečtení, minimálně jako oddechovka na dlouhý večer. Do plného hodnocení mi chyběl trochu víc rozvedený děj, vůbec by nebylo na škodu, kdyby kniha měla o sto dvě stě stran víc a čtenář se tak dověděl víc o všech nakousnutých tématech. A že jich tu bylo. Taková utajená století by rozhodně stála za podrobnější probádání.... celý text

Meč osudu 2016, Andrzej Sapkowski

Obecně mi příběhy v povídkách přišly slabší než v předchozí sbírce. První díl obsahoval povídky většinou založené na pohádkových motivech. V Meči osudu jsou prostě povídky ze života zaklínače. Jsou dobré, ale mně tam ta pohádková atmosféra trochu chyběla. Vyzdvihla bych povídku stejnojmenou a potom ti, kdo už znají celou ságu, určitě ocení epilogovou povídku, kde autor vzpomenul na spoustu postav a událostí, které se v zaklínačovi objevily.... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

Nebylo špatné podívat se na Krysaře dospělýma očima. Jako každý jsem znala osekanou dětskou verzi. Ne že by mě příběh nějak zvlášť nadchnul, ale vzhledem k rozsahu je to snesitelné. Autor toho dokázal říct hodně o lidských vztazích na velmi omezeném prostoru.... celý text

Svět zkázy 2006, Peter David

Na tuhle knihu jsem byla jak zvědavá, tak jsem se bála pustit do čtení. Důvodem je směska autorů. Všichni sami o sobě píšou velice dobře, jenomže tady píšou všichni dokupy a to jeden příběh. Je to vůbec možné, aby to byl jen jeden příběh? Jde to, i když dře to. Na románu je vidět, že hlavní linii příběhu měli promyšlenou a domluvili se na ní. Máme tu seznámení se situací, problém, řešení a vyřešení problému. Tak jak to má být. Ale samotné čtení už mě moc neuchvátilo. Ve chvíli, kdy jsem konečně přivykla pohledu a stylu vyprávění, bum, jiná kapitola a i když se to točilo kolem daného problémů, bylo to přeci jen jiné. Jako spisovatelský pokus fajn, zkusili jste to, ale asi bude lepší, když si každý bude psát to svoje.... celý text

Říjnová země 2006, Ray Bradbury (p)

Velmi zdařilý výběr povídek. Jsou tu zástupci typických Bradburyho motivů smrti (Jezero, Malý vrah, Kanály, Zástup...). Jsou tu jeho snové mystifikace (Strýček Einar, Rodinná sešlost). A jsou tu i odlehčené příběhy s náznakem humoru (Žila byla stará žena). Zbylé povídky jsou až na jednu výjimku nadprůměrné. Pokud chcete zažít všechny vypravěčské stánky autora, zde máte možnost.... celý text

Placen za život 2018, Karel Keslly Mazánek (p)

Zaujala mě obálka, zaujal mě příběh, který se po chvíli stočil trochu jiným směrem, než jsem čekala. Myšlenka je tu originální, vyprávění příběhu odsýpá a je to velmi krátké. A právě rozsah je to, co mi na knize vadilo nejvíc. Je to spíš trochu delší povídka a tím pádem tu chybí prostor pro více detailů. Všechno je zkratkovité. Najednou šup a je porod a konec. Jsou tu naznačené linky, které by se v delším příběhu daly využít (např. že maminka také měla zkušenost s Cestovkou). Mám roční dítě, vím, o čem je v knize řeč. Kdybych ji ale četla před těhotenstvím, asi bych na ni pohlížela úplně jinak. Těžko říct, jestli by se mi líbila víc, nebo míň.... celý text

Hvězdy z hlubin 1998, Arthur Charles Clarke

Poslední díl šesti dílné série nám volně navazující předchozí díly pěkně zakončil. Spojil všechny nitky, které předchozí příběhy natáhly a uzavřel je do jednoho celku. Podle počtu hodnocení (doteď hodnotili tři lidé včetně mě) moc lidí nedočetlo až sem, což je asi škoda, protože v podstatě přišli o to hlavní, konec. Možná už je nebavily předchozí díly, které možná byly trochu slabší, ale tady se Paulovi Preussovi podařilo vrátit se do formy, kterou měl na začátku.... celý text

Noc trifidů 2008, Simon Clark

Od pokračování jsem čekala kompletně nový příběh zasazený hodně mimo původní Den Trifidů. Opak byl pravdou a pokračování je opravdu pokračování. Děj začíná o pár let déle, než končil DT. Autor hezky shrnul předcházející události, krátce ale výstižně, takže kdo nečetl Wyndhama, rychle pochopí, no, a kdo četl, tak malá rekapitulace neuškodí. Poté, co se seznámíme s hlavním hrdinou, jsme vhozeni do víru událostí, kde jedna následuje druhou a dojde na čekané i nečekané zvraty. Děj ubíhá, nenudí a najednou je konec, ani nevíte jak. Jediná výtka, která mě napadá a během čtení mě trochu mrzela, bylo nevyužití zmutovaných Trifidů. Když už je autor nakousl, mohl jim dát mnohem větší prostor. Takhle v příběhu působili jako jedna nepříliš důležitá linka.... celý text

Anglické listy 2009, Karel Čapek

Od Čapka se mi líbilo hodně knížek, ale tahle se k nim nezařadí. A přitom je mi jako učitelce angličtiny tématicky blízká. I když je rozsah malý, četla jsem to poměrně dlouho a rozhodně ne s chutí. Je to poprvé, co mi Čapkův popis připadal hrozně nudný. Skákalo se z místa na místo a nemám pocit, že bych si výlet po Anglii a přilehlých oblastech nějak užila. Není to knížka, kterou bych doporučila svým žákům.... celý text

Poslední přání 2015, Andrzej Sapkowski

Ságu jsem četla kdysi dávno a moc se mi líbila. K povídkám jsem přistupovala trochu nedůvěřivě, ale i ty si mě velmi rychle získaly. Povětšinou jsou založené na nějaké klasické pohádce, ale přenesené do světa zaklínače působí úplně nově. Za důležité považuji vyzdvihnout kvalitu audiobooku. Tenhle byl nejlepší, jaký jsem kdy poslouchala. Věřím, že další knihy si při poslechu užiji stejně.... celý text

Diamantový měsíc 1998, Arthur Charles Clarke

Preuss v pátém díle značně upustil od akčnosti příběhu a zaměřil se spíš na popis nových objevů na měsíci Almathee. A objevy to byly ne nezajímavé, z Clarkovy povídky Jupiter V sice moc nezbylo, ale i tak z děje vyplývalo, že se pomalu blížíme k zásadnímu odhalení, které si autor nechává do posledního dílu.... celý text

Batole: návod k obsluze 2010, Joe Borgenicht

První díl "mimino" se mi líbil víc. Líbila se mi jeho stručnost a jednoduchost při zachování nezbytné informační hodnoty. Ve dvojce "batoleti" je to obdobné, ale ty informace samotné jsou výrazně slabší. U mnoha rad jsem si říkala "tak to je snad jasné/samozřejmé/normální..." Jiné mi přišly přehnané, např. doporučení, jak dítě oslovovat ("Běž, Honzíčku, prosím, a přines mi tu hračku, která leží na křesle.") Podobné formulace byly opravdu strašné.... celý text

Zahradníkův rok 2007, Karel Čapek

Zahradníkův rok se asi nejvíc podobá Měl jsem psa a kočku, jen téma je jiné. Autor tu poukazuje, vyjmenovává, pozoruje a popisuje "fakta" a odlehčenou humornou formou je předkládá čtenářům. Je to ohromné množství názvů různých rostlin! Bohužel pro mě většinou neznámé.... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Den Trifidů je taková nenápadná knížka, která toho v sobě skrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příběh je vyprávěný v ich-formě, čímž čtenáře spolehlivě dostane do děje a už nepustí. Skvělý vypravěčský styl Wyndhama čiší z každé stránky románu, ani chvilku nenudí zbytečnými popisy zbytečných detailů, ale zaměřuje se na nejpodstatnější věc, která hlavního hrdinu trápí, a to je přežití nejen jeho, ale i celého lidského rodu, který je zranitelnější, než si mnoho jeho zástupců odmítá připustit.... celý text

Kyborg / Zázrak 1994, William F. Wu

Předchozí díl mě svým roztroušeným dějem moc nenadchnul, ale ze zvědavosti jsem četla dál. V Kyborgovi moje nadšení postupně začalo nabírat na intenzitě a říkala jsem si, že to není vůbec špatné. Zázrak mě opět shodil na průměr, přičemž pasáž s přípravou hry jsem skoro prospala. Celou bych ji vynechala, nebo spíš nahradila něčím zajímavějším. Přesto hodlám pokračovat 4. dílem, protože i když kvalita příběhu velmi kolísá, je celkem zajímavý a přeci jen se konečně dovíme něco o hlavních postavách a Městě robotů.... celý text