peří
přečtené 111
Evropa a doba poevropská
1992,
Jan Patočka
Jsem z knihy trochu rozpačitý. Téma Evropa ve stati Europa und Nach-Europa končí někde v polovině, pak (od strany 47) už se pan profesor Patočka věnuje "péči o duši" u atomistů a Platóna. A nějak jsem nepochopil jak má péče o duši souviset s dobou poevropskou... Řecké myšlení považuji, možná na rozdíl od prof. Patočky, za globální, nikoli evropské dědictví lidstva. A jak známe autora, než se přes úvody a polemiku se svými předchůdci dostane k vlastnímu tématu, pár stránek také mezitím uplyne. Vychází mi z toho, že se pan prof. Patočka moc nedržel tématu, což je samozřejmě velká škoda.... celý text
Náš národní program
1990,
Jan Patočka
Vytrhnu z knihy co mě zaujalo, promiňte že stručně. Úvodní text "Česká vzdělanost v Evropě" je nejdelší, vyšel poprvé v roce 1939. Patočka kritizuje Masarykův demokratizační omyl a kdeco a končí výzvou "přivést ne lid, ale českou inteligenci zpět k pokoře a skromnosti". Vzhledem k dátu vydání... "Náš národní program a dnešek" je datován 1968. Mnoho prostoru je věnováno Herderovi, což nechápu proč. Syntéza indiviuálních svobod a velké strukturální proměny prý je hlavní úlohou naší doby. "Dilema.. Jungman a Bolzano", rok 1969, dva údajně významní autoři, jeden 1806 a druhý 1816. Patočka přiznává, že "teorie Bolzanova unikla takřka úplně pozornosti". Tak proč potom tato stať? Do toho Kollár a zase ten Herder, který sice "nemá systematicky rozvinutou teorii národa, ale..", a krize v důsledku dekretů Josefa II. Poslední, "Filosofie českých dějin", opět 1969, jak píše Patočka na str. 69 "je dnes neaktuální" (ta filosofie). Autor odmítá "kontinuitní teorii", český národ prý "vznikl v důsledku odcizení vyšších vrstev.., faktickým zánikem českého státu, na základě osvobozovacích dekretů Josefa II., z třídy původně zbavené politických práv". Tak.... celý text
Němá planeta
2022,
Miroslav Černý
Autor sám knihu uvádí jako "mozaiku ukázek, příkladů, záznamů, citací a komentářů", psáno za Covidu. Jak "jazyková smrt.. zasahuje i ty nejizolovanější oblasti světa" (str. 12). Přečte se to rychle. Ostatně, tento 46-letý autor napsal, editoval nebo redigoval již 42 knih (jak o něm prozrazuje wikipedie).... celý text
Hubertova brána
1979,
Václav Horyna
Bohatý slovník a pedagogické vzdělání jsou dobrým vkladem, i když tím ještě nedělají dobrého spisovatele. Aniž je upřímná láska k přírodě a obdiv k lesnickému povolání snad zárukou bystrého oka nebo kritického ducha. No a přikrašlování z komunismu neudělá budoucnost lidstva, za mě tedy bohudík. Uprostřed knihy je 24 stran nic moc ilustrací. Sebestřednosti autorovy jsem si také všiml, textu nepomáhá. Tento "deník zkušeného" je lesnickým slovníčkem a svědectvím doby ve které vznikl. V tom je jeho hodnota.... celý text
Sestry
1969,
Olga Scheinpflugová
Příběh je hodně subjektivní - psán z pohledu jedné či druhé sestry. Hodně popisuje komorní situace a jejich interní prožívání. Kniha původně končila rokem 1938 (to vyšlo první vydání), někdy pak asi autorka dopsala posledních deset stránek, škoda. Jen tak naznačený konec by mi připadal lepší, původně byl ponechán prostor fantazii čtenáře. (Ale chápu, asi se jí čtenáři bez fantazie ptali: "Co ten Jirák?" a "Jak sestry dožily?"). No tak to tedy vysvětlila a napsala depresivní závěr.... celý text
To tajemství je pevný pár
2023,
Marek Herman
Poslední dobou mám smůlu, že padnu na memoáry nebo sbírky fejetonů/blogů. Možná je to dobrá kniha pro rodiče miminek, jenže nejsme všichni v té roli. S autorem většinou souhlasím, nikdy bych si ale nedovolil něco tak rozvláčného vydat. Někdo ale potřebuje zabít čas v metru nebo uniknout ze své reality někam jinam, ok. Z mého pohledu se to číst dá, konzistentní názory, literárně ale trochu horší, bez děje, příběhu, struktury. Velká škoda že autor trochu neškrtal. Na druhou stranu je výhoda, že blogy není nutno číst postupně, ani vše od A do Z. Hezky je tam třeba vyjádřeno to co znají všichni zpovědníci: "(Vlastní) vina je jako starý vlhký svetr" (je těžký, smrdí a táhne tě k zemi).... celý text
Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
2010,
Jan Hnízdil
Sbírka novinových článků, které jsou v podstatě na jedno kopyto: "Jak jsem na pacientovi AB hned poznal bezmocnost klasické medicíny." Kniha by také mohla mít podtitul: Z dobrého lékaře amatérským psychoterapeutem. Nebo: Jak zaměnit vědecký přístup lékaře za nekritickou propagaci psychosomatiky. Podpořeno pseudoargumenty typu "odborníci zjistili, že" nebo "jak se píše v jedné americké studii..". Druhá část je o hrabivosti výrobců léků. Děkuji za upozornění na aféru vioxx (str. 69), ale ten lék se začal později opět používat, píše wikipedie. Díky za termín medikalizace (str. 79), ale to není jediná, a nejspíš ani hlavní, příčina rostoucího počtu pacientů. Naopak, lepší diagnostika logicky vede k více diagnózám, co je na tom divného? Takže jak je vidět, ani dobrý lékař nemusí být dobrým prognostikem nebo dobrým analytikem. Abych také nebyl jen negativní, odnáším si varování autora před slovem "syndrom" a pár pěkných citátů. Knihu doporučuji jen ochutnat.... celý text
