Sestry
Olga Scheinpflugová
Román líčí příběh tragické sesterské lásky a závislosti dvou protikladných ženských postav, které svému přepjatému sourozeneckému vztahu obětují osobní štěstí a končí v sebeničivém osamělém soužití v ústraní malého města.
Přidat komentář
Už jsem tu psala, že se ráda vracím - k českým i světovým autorům....
A tento návrat byl smutný - příběh dvou dívek, které v útlém věku ztratí matku, poté i otce a musí se postavit osudu ....
Olga Scheinplugová píše pěkně o období první republiky, o vzájemné lásce i obětování ....
Je to jiná forma lásky - nepochopitelná a zničující ....
Líbilo se mi, vzpomínka na českou historii ....
Olga Scheinpflugová skvěle popisuje nejen, jak mocně působí sugesce a manipulace, ale jak skutečně vypadala doba obdivované první republiky a smutných let po ní. Zápletka je vlastně jednoduchá, dvě sestry brzy osiří a ze strachu z budoucnosti a z vlastního života se vzájemně zničí. Napsané bravurně, s mnoha působivými detaily, až je z toho člověku zle. Scheinpflugová je moderní autorka, i když dávno opustila tenhle svět.
Není to zrovna veselé čtení, tedy když jsem to četla ve škole pod lavicí vyděsila jsem tím jen učitelku chemie, ale dnes po letech musím říct že už jí chápu.
Navíc mi dochází, proč se její životopisná kniha jmenuje Český román. Dost to sedí. Opravdu.
Jak už název napovídá, máme zde příběh dvou sester - Bobiny a Inky alias Boženy a Jiřiny. Celá atmosféra je velmi pochmurná a už ohraničení příběhu není zrovna optimisticky laděné. Začíná se smrtí matky a první světovou válkou a končí se také smrtí a druhou světovou válkou.
Celý román je v podstatě sled jednotlivých, osobních tragédií sester, které nejsou schopny vybojovat si své místo v životě. Pokud už se na ně štěstí usměje, nejsou schopny ho chytnout do rukou a jít svému osudu naproti. Viníkem této neschopnosti je paradoxně jejich vzájemná sesterská láska, neboť nejsou s to jedna druhou opustit. A tak Bobině ztroskotá manželství, protože zanedbává muže kvůli Ince, Inka pro změnu ani nezačne vztah s mužem, který se jí líbí, právě pro těžkou depresi Bobiny ze zhrouceného manželství. Příběh pak vrcholí tragédií, kdy v podstatě jen dožívají v rodném městečku, jedna pro druhou tajně šetří peníze a aniž si to uvědomují, celý jejich život směřuje pro neschopnost žít ke smrti.
Četla jsem kdysi dávno jako holka okolo 13 let a pamatuji se, že šlo tenkrát pro mě o velmi, velmi depresivní čtení.
Štítky knihy
psychologické romány první republika, 1918-1938 sestry sebeobětování
Autorovy další knížky
| 1969 |  Český román |
| 1994 | Byla jsem na světě |
| 1970 | Přežitá smrt |
| 1972 |  Karanténa |
| 1962 | Bílé dveře |
Kniha Sestry je v
| Přečtených | 19x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Příběh je hodně subjektivní - psán z pohledu jedné či druhé sestry. Hodně popisuje komorní situace a jejich interní prožívání. Kniha původně končila rokem 1938 (to vyšlo první vydání), někdy pak asi autorka dopsala posledních deset stránek, škoda. Jen tak naznačený konec by mi připadal lepší, původně byl ponechán prostor fantazii čtenáře. (Ale chápu, asi se jí čtenáři bez fantazie ptali: "Co ten Jirák?" a "Jak sestry dožily?"). No tak to tedy vysvětlila a napsala depresivní závěr.