parxel přečtené 481

Mrtvá kočka 2007, Václav Cílek

Mrtvá kočka je malá útlá knížečka plná zenových příběhů a koánů. Osobně jsem zenu nikdy moc nepřišel na chuť a koány jsem považoval za takový podivný úlet bez hlubšího smyslu. V poslední době, však tento svůj vnitřní postoj začínám přehodnocovat a začínám si uvědomovat, že na tom asi něco bude. To nic nemění na skutečnosti, že mám po přečtení této knihy pocit, že jsem skoro nic nepochopil. Tak pořád hledám způsob, jak to uchopit za správný konec a stále ne a ne ho najít. Naštěstí jsem tak trochu nezmar a nevzdávám to. A podle prapodivné logiky zenu zřejmě hledám ten okamžik, kdy to vzdám a konečně mi to dojde a stane se ze mě bódhisatva nebo nějaká jiná potvora. :) V nejlepší tradici zenu doporučuji tuto útlou knihu všem čtenářům, ale nečtěte ji.... celý text

Zátiší s vránami 2004, Lincoln Child

Zátiší s Vranami bylo moje první setkání s dvojicí autorů Lincoln Child & Douglas Preston. Do knihy jsem ve velmi rychle začetl a moc se mi líbila její atmosféra. Hodně mi připomínala kultovní seriál Městečko Twin Peaks. Pro ty z vás, kteří zmiňovaný seriál neznáte, tak si to na chvíly zkuste představit. Malé městečko, ve kterém chcípnul pes (zde doslova :)), kolem dokola se vlní lány kukuřice, staré indiánské pohřebiště opředené legendami, neobvyklá vražda a do toho všeho se z čista jasna objeví agent FBI, ze kterého má místní šerif svrbění na zadnici. No prostě paráda. Já osobně jsem si Zátiší s Vranami moc užil. Je to mysteriózní detektivní příběh se vším všudy. Třešničkou na dortu je vynikající postava agenta Pendergasta, která celý příběh posouvá o stupeň výš. Bez něj by to prostě nebylo ono. Jedinou drobnou výtku mám k závěru, který byl na můj vkus zbytečně moc akční. Nicméně to nijak neovlivnilo můj výsledný dojem, který byl vynikající. Knihu doporučuji všem příznivcům tajemně laděných příběhů.... celý text

Tajná mantra 2021, David Michie

Tajná mantra je volným pokračováním románu Kouzelník ze Lhasy. Osobně jsem si z předchozího románu téměř nic nepamatoval a tak jsem zpočátku trochu tápal v paměti, co že se to vlastně přihodilo. Nicméně to nebyl žádný problém. Příběh samotný mi připadal akční a první dojmy nebyly vůbec špatné. S přibývajícími stránkami se však mé dojmy začaly postupně měnit. Nadbytek akce jaksi způsobil, že se z románu z velké části vytratila atmosféra první knihy a už to prostě nebylo ono. A ten závěr!? Co to jako mělo být!? Červená knihovna hadr. Jednou větou laciné, až běda. Tajná mantra je podle mého názoru průměrný román, který nedosahuje kvality Kouzelníka ze Lhasy. Příběh klade velký důraz na děj a v závěru vyloženě sklouzává do laciného romantického klišé, které jaksi v kombinaci s budhistickou tématikou vytváří nepovedený "guláš".... celý text

Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Půl krále pro mne bylo velkým zklamáním. Upřímně přiznávám, že svou roli sehrálo i příliš velké očekávání. Po přečtení série První zákon jsem očekával temnou fantasy, s detailním popisem postav a jejich vývoje atd. Nic z toho jsem nedostal. Tohle bylo všechno v takové hodně "light" verzi, ale nic pořádně. Půl krále jsem nakonec dočetl, ale s velkým sebezapřením a pocitem, že to nestálo za to. V dalším čtení série nebudu pokračovat. Obecně bych od Abercrombieho doporučil jiné knihy např. z již zmiňované série První zákon.... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Cykly času 2013, Roger Penrose

Cykly času byly mou první knihou od sira Rogera Penrose. Trochu mne mrzí, že jsem se k jeho knihám nedostal o pár let dřív. Líbí se mi originalita jeho matematických představ a jejich přesah do kosmologie a dalších oblastí fyziky. Jeho nápady se často zdají být pohou matematickou konstrukcí bez fyzikálního základu, ale i přesto jsou moc inspirativní a zajímavé. Hlavní myšlenku této knihy jsem pochopil tak, že poté co hvězdy spotřebují veškeré palivo, černé díry se vlivem Hawkingova záření rozpadnou, tak ve vesmíru zbydou jenom částice a záření. Zbylé částice se postupně také rozpadnou na záření, tedy na částice s nulovou klidovou hmotností, čímž se "smaže" entropie, pak se přeškáluje konec jednoho vesmíru na druhý a je to. Celý cyklus začíná znova. Penrose přitom vychází ze skutečnosti, že současný kosmologický model Lambda-CDM předpokládá na počátku období velkého třesku a na konci zrychlující se rozpínání. Penrose k tomu říká, že obě tyto fáze jsou si v něčem nápadně podobné a prostě je na sebe jenom matematicky přeškáluje. Celá tato konstrukce obsahuje některá slabá místa. Představa, že se všechny částice rozpadnou na záření je zatím neprokázaná. Rovněž není jasné jak fyzikálně odůvodnit přeškálování konce jednoho vesmíru na začátek vesmíru následujícího. Matematicky to není problém, ale co to znamená fyzikálně není ani trochu jasné. V každém případě Penrose navrhnul i možnost jak tuto skutečnost ověřit analýzou reliktního záření, ale přesvědčivý důkaz pro dokázání své teorie nenašel. Podle mého názoru se jedná o vynikající knihu, která čtenáře nešetří a pokud jí nechcete jenom tak proletě, tak vám dá zabrat. Odměnou za vloženou námahu je seznámení s neotřelými myšlenkami jednoho skromného, ale geniálního pána, který v roce 2020 dostal Nobelovu cenu. Pro mne jasný "must read". Na youtube je volně dostupná krásná, ale dlouhá přednáška "Roger Penrose - legenda matematické fyziky" od prof. J. Podolského. Zájemcům vřele doporučuji.... celý text

Pustá duše 2019, Dan Simmons

Knihy Dana Simmonse ve mne vzbuzují trochu rozporuplné pocity. Některé mi přijdou zajímavé a mám chuť se k nim po čase vrátit. Jiné mi připomínají dlouhou útrpnou pouť. Pustá duše se nechází někde upostřed mezi těmito dvěma póly. Kniha má velmi zajímavé téma a mě osobně se velmi dobře četla. Nicméně zklamal mne závěr, který se nesl v duchu "králíčku a země se zachvěla". Kdo četl Hemingwaye, tak asi tuší na co narážím a ostatní se nechte překvapit. V každém případě se domnívám, že Dan Simmonse napsal lepší knihy, než je Pustá duše a proto dávám pouze průměrné hodnocení.... celý text

Nonstop 2018, Brian Wilson Aldiss

Nonstop je takový "děděček" mezi sci-fi příběhy. Podobně jako u románu Hvězdná pěchota mne velmi mile překvapilo, že i po více než 60. letech, které uplynuly od jeho vydání, je tento román stále čtivý a zajímavý. Pointa už dnešní čtenáře asi moc nepřekvapý, ale podle mne se jedná o klasiku žánru, která stojí za přečtení.... celý text

Osudová přitažlivost gravitace 2013, Martin Rees

Osudová přitažlivost Gravitace je další ze série vědecko populárních knih. Od ostatních knih se odlišuje zejména tím, že se soustředí výhradně na astronomii a astronomické objekty. Nenajdete v ní téměř nic o kosmologii a kosmologických modelech. Osobně oceňuji detailní popis různých procesů, které probíhají ve hvězdách, v aktivních galktických jádrech apod. To se mi opravdu moc líbilo. Na druhou stranu je tato publikace celkem hutná. A pokud si z ní chcete něco odnést, tak to zabere určité úsilí a čas. Není to zkrátka kniha, kterou proletíte letem světem jako zrychlíku. Mě osobně se Osudová přitažlivost Gravitace moc líbila a obohatila mne o lepší chápání výzkumu, který se provádí v astronomii. I přes to, že kniha není úplně snadná na čtení, tak bych jí vřele doporučil všem zájemcům o astronomii a přírodní vědy.... celý text

Děti zmaru 2020, Adrian Tchaikovsky (p)

Děti zmaru volně navazují na Děti času. Hlavní dějová linie se taktokrát soustředí na vývoj inteligentního druhu chobotnic a vše opět vyvrcholí konfrontací s druhem pavouků a lidí z Dětí času. Přiznám se, že popis světa chobotnic byl pro mne mnohem méně srozumitelný a pochopitelný, než popis světa pavouků. Současně mi příběh přišel nepřehledný, špatně jsem se v něm orientoval a při zpětném ohlédnutí mám pocit, že mne moc neoslovil. Prostě jedna z těch knih, která mnou prošla jako nůž máslem, ale nic víc. Zkrátka tato kniha mi moc nesedla a podle mého názoru je celkově slabší než předchozí díl. Nicméně věřím, že se najdou čtenáři kterým se bude líbit. Já osobně však nemám žádný důvod se k Dětem zmaru znovu vracet.... celý text

Sám a sám 1966, Richard Evelyn Byrd

Sám a sám je osobní zpovědí člověka, který strávil osamotě několik měsíců na předsunuté meteorologické stanici v oblasti Antarktidy. Schodou nešťastných okolností se přiotrávil oxidem uhelnatým a nebýt jeho kolegů asi by tam zemřel. Upřímně si sám sebe v podobných podmínkách vůbec nedovedu představit. Když autor líčil, jak se oteplilo a teplota dosáhla na 18 stupňů pod nulou, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Prostě nic pro mne. :) Velikou výhradu mám ke stylu, kterým je kniha napsána. Přišel mi nezáživný, krkolomný a příběh se mi nečetl moc dobře. Podle mého názoru je vidět, že autor nebyl spisovatel a možná, že svou roli sehrál i špatný překlad, což nedovedu posoudit. Celkově hodnotím knihu třemi hvězdami, protože po čtenářské stránce mi přišla spíše průměrná. Její hodnotu spatřuji především v osobní a autentické výpovědi. Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi skutečné příběhy o souboji člověka s drsnou přírodou.... celý text

Návrat z hvězd 2011, Stanisław Lem

Knihy Stanislawa Lema jsou pro mne v určitém smyslu nadčasové. Četl jsem Solaris, Fiasko a další knihy a vždy mne zaujaly svým nápadem a neotřelým pohledem na věc. U Návratu z hvězd to bylo trochu jiné. Přestože téma pro mne bylo velmi poutavé, tak vlastní zpracování mne moc nezaujalo. Nedovedl jsem se do hlavního hrdiny pořádně vcítit a chápal jsem ho pouze rozumově, což mi na dobrý čtenářský zážitek u podobného typu knihy nestačí. Podle mého názoru napsal Stanislaw Lem lepší a zajímavější knihy, než je Návrat z hvěd. Není to samozřejmě tak černobílé, protože každému sedne něco trochu jiného. Já jsem se každopdáně v této knize nenašel a případným čtenářům bych doporučil jiné knihy od tohoto zajímavého poského autora.... celý text

Konec světa & Hard-boiled Wonderland 2010, Haruki Murakami

Konec světa & Hard-boiled Wonderland je román, ze kterého mám smíšené dojmy. Příběh je hodně symbolický a nelze ho chápat doslovně. Spíše ho musíte nechat na sebe působit a vnímat různé pocity, které ve vás vyvolá. Osobně nedovedu moc dobře vyjádřit, o čem celé to vyprávění vlastně je. Na jednu stranu mám pocit, že ústřední téma pro mne v současnosti není aktuální a neoslovuje mne. Na druhou stranu, některé scény a obrazy z tohoto nevšedního románu mi utkvěly v paměti. Možná, že mne oslovily na nějaké mnohem hlubší úrovni, než si dovedu uvědomit a než dovedu vyjádřit prostřednictvím slov. A to je mnohem víc, než se podařilo spoustě jiných knih. Dávám čtyři hvězdy, protože jiné Murakamiho knihy mne oslovily o chlup víc a byly pro mne srozumitelnější.... celý text

Jupiter 2014, Ivan Havlíček

Jupiter je krátká a popisná kniha o výzkumu Jupiteru a jeho měsíců. Podle mého názoru osloví tato publikace zejména fanoušky astronomie. Na ostatní čtenáře může působit trochu podivně, protože přiznejme si to, číst si o tom, jak vznikly nějaké rýhy a podobné útvary na Jupitrerových měsících nezní úplně záživně. Každopádně za mne spokojenost a jako doplňková literatura k astronomickému kurzu naprosto ideální.... celý text

Děti času 2018, Adrian Tchaikovsky (p)

Adrian Tchaikovski mne zaujal svou knihou Klec duší a proto jsem se rozhodl, že od něj zkusím něco dalšího. Děti času jsou klasickou sci-fi, která se odehrává v daleké budoucnosti. Příběh má dvě paralelní větve. Jedna se soustředí na planetu, kde se jako důsledek lidského zásahu vyvine vysoce inteligentní hmyz a druhá se soustředí na zbytky lidstva, které putují v hybernační lodi a hledají nový domov. Okolnosti nakonec svedou oba druhy k vzájemné konfrontaci. Přestože z toho co jsem napsal, by to mohlo působit, že kniha je o konfliktu dvou různých druhů, tak tomu tak není. Děj se totiž mnohem více soustředí na vývoj v delším časovém hozintu a na odlišnost vývoje obou kultur. To se stane i hlavním prvkem závěrečného rozuzlení. Více již nebudu prozrazovat. Na knize mne nejvíce zaujalo její pojetí. Děj se odehrává v horizontu několika století, ale přitom je líčen z pohledu stále stejných postav. Hmyz má něco jako kolektivní paměť a lidé vždycky pár let hybernují. Na druhou stranu mi hlavní postavy přišli trochu chladné a moc jsem se s nimi nezžil. I přes zmíněný nedostatek dávám Dětem času plný počet hvězd. Kniha mne velmi rychle vtáhla do děje, zaujalo mne její pojetí a překvapil netradiční závěr.... celý text

Rozvaliny Gorlanu 2008, John Flanagan

Hraničářův učeň je kniha, ke které jsem se dostal, když jsem hledal dárek pro své syny. Jedná se o čistou fantasy. Přestože postavy mohou místy působit trochu přímočaře a černobíle, tak mě osobně přijde, že pro mladší děti je to ideální. Mě jako dospělákovy se kniha líbila. Více mne zaujala témata ohledně rodinné minulosti hlavních postav. Z tohoto pohledu mi kniha přišla celkem chytrá a měla mi co nabídnout. Navíc velikánské plus dětské nadšení. Těším se, až si s dětma přečtu druhý díl.... celý text

Veronika se rozhodla zemřít 2000, Paulo Coelho

Číst tuhle knihu mne moc nebavilo. Přišlo mi, že mi stále něco uniká, ale nevěděl jsem co. Teprve v závěru mi do sebe vše krásně zapadlo a já měl pocit, že tento příběh ve mne zanechala něco hlubšího. A toho si cenním.... celý text

Až do konce času 2021, Brian Greene

Z této knihy jsem trochu na rozpacích. Briana Greena znám především jako fyzika. V knize "Až na konec času" se však pouští mnohem dál. Zabývá se vznikem života, vývojem komplexních biologických tvorů, vývojem řeči, a mnoha dalšími otázkami z evoluční biologie, psychologie, náboženství atd. Problém spatřuji v tom, že je velmi dobře poznat hranice, které části textu píše z pozice odborníka a kde se lidově řečeno nechává unést svou fantasií. Přestože i tyto části píše s odkazem na zdoje, ze kterých čerpal, jsou více obecné a celkově takové nemastné, neslané. Osobně jsem si nejvíce užil kapitoly 2 a 3, ve kterých autor velmi podorobně vysvětluje pojem entropie a její fyzikální interpretaci. Dále kapitoly 9 a 10, ve kterých popisuje životní cyklus hvězdy. Zde jsem si ujasnil některé detaily, které jsem nepochytil na astrokurzu v pražském planetáriu. Tyto části knihy se mi moc líbili. Vzhledem k výše uvedeným výhradám nemohu knihu jako celek doporučit. Pokud bych se k ní vracel, tak bych si přečetl pouze výše zmíněné kapitoly a ostatní přeskočil. Takto mi přijde, že se na jednom místě motá moc věcí dohromady a to mi nesedí. Kniha navíc obsahuje rozsáhlý počet poznámek pod čarou, které jsou umístěny v závěru knihy, což je značně nepraktické a neustálé listování tam a zpět narušuje plynulost čtení.... celý text

Šibumi 2006, Trevanian (p)

Šibumi je skvělý román. A to dokonce tak moc, že se divím, že ještě nikoho nenapadlo ho zfilmovat. Příběh je přitom z dnešního pohledu celkem banální, ale to co mu dává jedinečný šmrnc je hlavní postava. Postava najemného vraha, který ovládá umění "hoda/korosu". Takže je schopný vás zabít třeba kancelářskou sponkou, roličkou od toaletního papíru nebo čímkoliv co vás napadne. Ano i prázdným obalem od tyčinky deli. Prostě sympaťák na první dobu. Něco jako kříženec Stevena Seagala s Thórem, jenom mu místo kladiva dáte do ruky mucholapku. Proti němu stojí nadnárodní koncern zlých ropných magnátů, kteří jsou režiséry na velkém jevišti zvaném svět. Neunávají hranice, ovládají vlády a dokonce i proslulou CIA. Možná i KGB, ale o té se v knize nic nepíše. Karty jsou rozdány. On je ten hodný a ropný magnáti ti zlí. Jak to asi dopadne, si každý dovede představit, ale i přes očividnou předvídatelnost je to skvělý čtení. Dávám plný počet hvězd a knihu vřele doporučuji všem čtenářům bez rozdílu věku, pohlaví a čehokoliv jiného.... celý text

Dračí chrám 2022, Bernhard Moestl

Dračí chrám je prezentovaný jako příběh o šaolinu. Mě osobně po přečtení této knihy přišlo, že jsem se o šaolinu vlastně nic moc nedozvěděl. Sem tam nějaká zmínka o cvičení, ale mnohem více jsem vnímal různá poučení inspirovaná budhismem. Za sebe nedovedu posoudit, které z popsaných zážitků se skutečně přihodily a které si autor vymyslel pro potřeby tohoto románu. Některé příhody na mne však působily lehce vyumělkovaně. To ovšem nic nemění na tom, že jsem si čtení užil a knihu bych doporučil všem zájemcům o budhismus a východní filosofi.... celý text