Pablo70 přečtené 497

Boží člověk Issa 2006, Issa Kobajaši

Všimli jste si, že Issa měl těžký život? A není to ani 200 let, co zemřel. Zajímavé je, že jeho umělecké jméno Issa znamená „šálek čaje“, nebo vlastně „jedna bublina v máčeném čaji“ - to je víc buddhistické. Podle jiného zdroje je správný překlad jeho pseudonymu „čajový keřík“. Zelený čaj tedy čajovník, je Japoncům stejně drahý jako Issova zlidověná haiku. V Límanových knihách se poučíte, jak se píše opravdové haiku. Lodníku ne abys čúral na měsíc ve vlnách. Ostatní Issova haiku najdete v knize Pár much a já. Zkuste poezii přímého prožitku. Nebo lépe zachyťte své vlastní okamžiky na papír.... celý text

Zánik samoty Berhof 1973, Vladimír Körner

Temné Jeseníky, Kolštejn se dnes jmenuje už jen hrad v Branné. Stavoval jsem se tam na vynikající kremrole. Tak tedy Goldenstein, tu temnou historii jsme odsunuli. Klášter Grulich dnes leží v Králíkách. Autor byl po vydání knihy nařčen z toho, že fandí werwolfům. V knize je konfrontován český živel s německým, ten český také není bez vady a Němci jsou zobrazeni jako lidé, to komunistický tisk neskousl. A ještě se tam míchali mezi sebou Můj otec, který zažil mobilizaci v 38., měl přísloví: Každej máme něco z války. Trvalo mi dost dlouhou dobu, než jsem pochopil. Dnes si to můžou říkat na Ukrajině. Jo, časy, ty se mění. Celou dobu jsem tipoval, kdo přežije. Kniha je skvěle napsána. Ač byl autor v té době prakticky neznámý (1973), psát už opravdu uměl. Vynikající.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

I když překvapivě je v knize adorována západní kultura, je znát, že ji psal Japonec. Hranice mezi reálným a nereálným je velmi tenká. V japonské literatuře to tak často bývá. - Omezenost, netolerance a nedostatek fantazie jsou jako cizopasní červi. Střídají hostitele, mění formy, pořád, donekonečna. Není proti tomu léku. - Když začnete brát lidi s nedostatkem fantazie vážně, stojíte vždycky proti přesile. - Jen prostřednictvím metafor přijímáme ironii. A tím se prohlubujeme a rosteme. - ...svět stojí na zániku a ztrátách. My jsme jen pouhé stínové obrazy tohohle principu. (buddhismus) - Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. Tak poučuje Óšima kluka o životě. Pak tu je také řeč o odpuštění, jako jediné životní šanci, jak se vyrovnat s druhými. A všimněte si, že děda je prázdný. A co je prázdné, skýtá netušené možnosti. (buddhismus) - ...když jsi v lese, staneš se beze zbytku jeho součástí. Když jsi v dešti, budeš beze zbytku součástí deště atd. (Kafka také nahý tančí v lijáku ještě jste to nezkusili?) Být dokonale přítomen, je také buddhistické. A je potřeba mít imaginaci která se obejde bez protiargumentace. A poslouchat vítr. - Až bouřka přejde, sám vlastně nebudeš pořádně vědět, jaks ji přestál. Nebudeš mít ani jistotu, jestli vůbec přešla. Jistá je jen jedna věc: až z ní vyjdeš, budeš někdo úplně jiný než na začátku. A všimli jste se, jak jsou tu lidé laskaví? O tom to je.... celý text

Zen a umění lásky 2005, Brenda Shoshanna

Měl jsem štěstí a v poradně jsem narazil na poradkyni (psycholožku), co měla buddhistický výcvik. Její pojetí mi moc pomohlo. Zanedlouho jsem si koupil „Brendu“ (tak jsme knize říkali) a našel v ní vše potřebné pro životní karamboly i lásku. Napsal jsem své milé, že nejlepší se mi jeví stať na str. 138 o úrazech z lásky (všichni jsme je prožili). Napsala mi: Stranu 138 mám založenou vylisovaným listem. Stojí tam: BOLEST A LÁSKA má motto: Jak lékaře, tak léky vyřazujeme ze hry tím, že bezvýhradně přijímáme nemoc. V pojetí mnohých je utrpení lásce vlastní, a je tudíž od ní neoddělitelné Ze zenového hlediska se zármutek, otřesy ani ztráty rovnováhy ve vztahu za neduhy nepovažují. Nejsou ničím, co by bylo od základu špatné, ani ničím, čemu bychom se měli vyhýbat. Chápeme je jako hosty, kteří k nám přišli na dočasnou návštěvu, a tak je i přijímáme. Nesnažíme se jimi obšírně zabývat a „řešit“ jejich otázku. Jsou pro nás prostě nevyhnutelnými výkyvy, jimiž život prochází, tak jako den a noc či jasná a zatažená obloha. Podobně mě „léčila“ i ona psycholožka. Řekla mi, ať se nehrabu ve svém životě, a místo toho začnu opravdu znova žít. Tato kniha je plná dobrých rad a návodů jak žít a přitom milovat. Doporučuji! Pokud porozumíte (což může pro někoho problém viz), zjednoduší vám život.... celý text

Zelený dům 2005, Mario Vargas Llosa

Složité komponování se střídáním časů mi ztěžovalo čtení. Jinak mám jihoamerickou literaturu docela rád. Exotika se prolíná do života, divošství do osudů bílých Ale Márquez to není, co naplat.... celý text

Zámek 1989, Franz Kafka

Řeknu vám (bláznivej nápad): tohle tak dostat do rukou Cimrmani! Když už zparodovali Slezského barda, proč ne Franze? Je to fakt absurdní groteska, děje jsou popsány jednoduše až naivně, pomocníci sedí na nálevním pultě a pod nimi se v loužích piva muckají zeměměřič a ta holka Myslím, že Cimrmani dobře vystihli 19. století a nás baví ty staré časy sledovat, ale vidět v tom současnost (jako někteří čtenáři)? Je to neuvěřitelně statické a naivní. Ale jak píše Roberto Calasso: Přání je totéž co neznámo Vládne a rozhoduje neznámo a ne ten, kdo si skrz ně něco přeje. (K.) Tak to asi Kafka myslel. Depka se rychle šíří. Není dobré jí podlehnout. Zvlášť dnes ne. Jestli to vážně dokážete vydržet, tak si počtěte.... celý text

Cesta bílých oblaků 2005, Anagárika Góvinda (p)

Já tu doplním: Strojový čas moderního člověka jej neučiní pánem, ale otrokem času, čím více se snaží ušetřit čas, tím méně ho má. Je to jako pokoušet se chytit řeku do kbelíku. Je to proud, nepřetržitost jejího pohybu, co dělá řeku, a s časem je to stejné. Jedině ten, kdo ho přijme v celé jeho úplnosti ho může ovládnout a učinit novým. Přijmeme-li čas tímto způsobem ztrácí nad námi svou moc a my jsme unášeni na hřebeni vlny aniž bychom ztratili zorný úhel naší absolutní bezčasovosti Dopřejte si alespoň občas o víkendu pocit této bezčasovosti. Je to fajn. Tato kniha vypráví o tom, jaký byl Tibet a již nikdy nebude.. Zkuste si přečíst jeho poutavý životopis na wikipedii. Po Tibetu cestoval hlavně kocem 40. let. Za války byl internován v Indii. Dožíval pak v USA, kde se o něho staral mj. Alan Watts. R.I.P.... celý text

Variace 1979, Robert Creeley

Toto je báseň pro každého, říká autor. Ale jak to bývá, co je pro každého, není pro nikoho. S tím máme zkušenost co je všech, není vlastně nikoho. Creeley má být antiformalista, ale jeho básně jsou formálně omezené teorií snadných slov a dalších všelijakých teorií. Nebyl jsem nadšen.... celý text

Milarepa 1999, Eduard Tomáš

Nakonec tam řekli, co se dalo tušit : autor se s Milarepou ztotožnil (dosáhl i jeho osvícení?). Když jsem přečetl, co vše musel Milarepa vytrpět, než došel osvícení, bylo mi jasné, že to je naprosto nemožné něco takového opakovat. Poznání - Láska není jen o tom, koho milujeme. Je především v nás samotných. Tak se to tam píše a je to hluboká pravda.... celý text

Mlčící kameny: Putování Himálajem 1995, George B. Schaller

Četl jsem jako doplněk ke knize Petera Matthiessena, který se této expedice zúčastnil a své vnitřní pocity geniálně vylíčil v knize Sněžný levhart,

Skoncovat s Eddym B. 2017, Édouard Louis (p)

Příběh není ani tak šokující tím, že se zabývá otevřeně sexem a lidskou bídou, ale tím, jakou úroveň lidství a ekonomiky ukazuje ve Francii. Takhle uboze snad u nás lidé nežijí. No ale někdo tu tvrdí opak já to alespoň nikdy nezažil. Nejvíc mi chyběl popis vnitřního přerodu Eddyho. Ten je sotva naznačen. Ve srovnání s desítky stran popisu vnitřního světa hrdiny knihy Polský jezdec, to je slabota.... celý text

Přezimování pod širým nebem 1999, Seamus Heaney

Heaneyho básně jsou zamazané od rašeliny, bomb, násilí, mrtvé děti plavou v moři Irsko je strohá a pro nás nehostinná země. Dokonce i láska je drsná. Země nikoho, Není kam se skrýt, Předpeklí, Po vraždě, Přírodozpytcova smrt, Elegie, Žárlivost ve snu ...polámané tělo, bolest, po níž zůstaneš jak rozrytá země zase syrová. Nobelovka za literaturu...... celý text

Polský jezdec 2018, Antonio Muñoz Molina

Love story na pozadí Španělska krvavého i romantického. Dějiny fiktivního městečka Mágina. Prý dosti autobiografické. O spolehlivosti a nespolehlivosti našich pamětí. Velmi pěkně bylo vylíčeno, jak vtrhla 60. léta XX. století do zaostalého Španělska a začala ho měnit. Vzpomínal jsem (samozřejmě nespolehlivě a po svém) na naše mládí a jak tyto změny probíhaly zde. Španělská mládež byla také ovlivněna anglo-americkou pop music, jaky my. To mě hodně bavilo. A pak také introspekce postav, to byla radost číst. A v neposlední řadě LOVE. Vo to tu go. Knihu jsem si zakoupil z bazaru. Jsem spokojen. Molinu jsem dříve neznal, psát tedy rozhodně umí. Doporučuji.... celý text

Sto sonetů o lásce 1985, Pablo Neruda (p)

Neruda napsal tyto sonety ve zralém věku 55 let. Jsou opravdu neotřelé a je radost je číst. To už se v italském exilu neplatně oženil potřetí stal se vlastně bigamistou i když se později přece jen rozvedl. V Chile byl tenkrát rozvod nezákonný, proto ten neplatný sňatek. Urrutia, pro kterou verše psal a roku 1966 se konečně stala jeho ženou, nebyla jeho poslední láskou zamiloval se ještě do její neteře Alice, ale tento románek netrval dlouho, byť vnesl zmatek do jejich vztahů Onemocněl a všechny tři domy, které sdílel s Matyldou, jsou dnes přístupné jako muzea. Je to kompaktní dílo. Předně musím ocenit sílu jeho poetiky, je vidět, že svou milou opravdu miloval, já se taky v tomto věku šíleně zabouch. Miloval ji, aniž by ještě znal její tvář, zdávalo se mu o ní. Já ale dopředu věděl, jaký bude /její obraz . Podoba./ Přirovnává ji ke chlebu, kterým se živí. Ten pocit znám. Opěvuje její každodennost: Mé srdce, královno díží a celerů: ty malá levhartko cibule, zeleniny. Vyznává dobře známý pocit zamilovaných nemiluji tě a miluji. Chce potkat "nenadále nekonečno", aby ji už nikdy nepřestal milovat. Dva životy se v mojí lásce křižují. Proto tě miluji, když tě nemiluji, a proto tě miluji, když tě miluji. V Odpoledni se věnuje apologetice své lásky před nevlídným světem. Vzývá splynutí: teprve když jsi ty, začínám být i já, teprve když jsi ty, jsme tady oba dva Věští, že jejich láska přežije i smrt smrt znamená totiž neomezenou volnost: Nepřítomnost je dům tak prostorně vystavěný, že můžeš volně projít skrz jeho stěny a pověsit si obrazy do vzduchu pod nebem. To je velmi dobrá představa. Je to tak. Dobro, láska, se nevytratí ani po smrti: Nastanou jiné dny a bude pochopeno mlčení rostlin a planet a nový věk, tolik čistých věcí bude poztráceno... Bude ti podoben chléb, pečený v peci, a bude mít tvůj hlas, tvou vlastnost obilí I když se láska vytratí, je věčná, veliká /jak praví Osho/ a vlastně nesmrtelná. Je to dlouhé navždy Zralá láska je jiná než ta mladá, divoká. Neruda měl už jistě svůj život, který byl náročný sám o sobě. Dalo by se dlouze psát i o dalších básních. Sám autor píše v předmluvě, že při jejich tvorbě mnoho vytrpěl a že nejsou elegantní-veršované, nýbrž tesané ze dřeva. To odpovídá jeho stylu. K překladu: Pilař vše přebásnil, zveršoval, snad se držel předlohy. Jazyk je bohatý a neotřelý. Sbírka vyšla roku 1959. Neruda byl známý komouš, ale svého horování pro Stalina později litoval. Právem dostal Nobelovku. Politický aspekt básník naštěstí vynechal kromě jednoho sonetu.... celý text

Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

Také já byl na předlohu filmu zvědavý. Nu, je to trochu jiné, ale nezklamalo mě to, ty peripetie se zvířátky mi připadaly zpočátku až humorné. Chtěl bych však ocitovat autora: Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch zvířat se noří do země? ptá se Bible. Jednou, v kterési pozdější verzi, to možná bude znít takto: Kdo ví, zda lidský duch stoupá k nebi a duch androidů se noří do země? Kam dospějí duše androidů po smrti? Ale - pokud nežijí, potom nemohou také zemřít. A když nemohou zemřít, pak budou stále s námi. Mají vůbec duši? A máme my nějakou? Jsem přesvědčen, stejně jako Bible, že všichni jsme na cestě k jednomu společnému cíli. Ale tím není hrob, je jím život za ním. Svět budoucnosti. To je autorův příspěvek k tématu, o které tu jde. Ale vyjádřil se i k lidskému tématu: ...jisto však je, že Dick - a tady parafrázujme jeho vlastní slova - fungoval jaksi "chybně", vytvořil podivuhodné "chybné" dílo a učí "chybnosti", učí pochybovat o sobě. Možná, že tahle vlastnost je to jediné, co nás odlišuje od androidů. Praví se v doslovu. Pochybovat o sobě, to je oč tu běží. No, nenadchlo vás to? Ty, kteří nepochybují, to dozajista zklamalo...... celý text

Kašpar Hauser 1994, Jakob Wassermann

No, tenkrát baby boxy nebyly, ani později: nalezenec byla ještě moje tetička. Tu prý našli na schodech do kostela v povijanu, ale nikdo z ní proto možnou šlechtičnu nedělal. Hauserův případ vzbudil velkou pozornost, protože šlo už skoro o dospělého hocha. A bylo snadné spekulovat. O případu si můžete přečíst hodně článků, kniha je dobovou kritikou mravů. Autor snil i o tom, jak celou věc prožíval Kašpar. Ale nejméně polovina textu je o tehdejších poměrech. Nebyly zrovna ideální a nalezenci to měli těžké. Ale jak tu čtu, pořád to někoho dojímá, že dámy? Poslouchal jsem jako audioknihu.... celý text

Sputnik, má láska 2009, Haruki Murakami

Murakami má čtivý styl, v tomto případě jsou hůře stravitelné storky Mjů (proč zešedivěla a je prázná), vnitřní prázdnotou trpí i učitel, jeho kleptomanský žák a matka Jinak si užijete obvyklých koček i mystického konce knihy. Přečteno v jednom dni. Jenom musím souhlasit s těmi, co tu upozorňují, že Murakami má lepší knihy.... celý text

Věk bohyně Kálí 2002, William Dalrymple

POZOR, TOTO NENÍ CESTOPIS! Dalrymple se zabývá velkými kauzami, které se objevily na cestě Indie do 21.století. Na jedné straně velká nostalgie po tom, co je již zničeno nebo zaniká, na druhé straně obrovská setrvačnost indické společnosti: sektářské problémy, lpění na náboženských zvycích a představách (o náboženských válkách nemluvě tady naposled snad za třicetileté války). Od napsání jeho knihy uplynulo čtvrtstoletí, co je to v několika tisícileté tradici indické společnosti? Popsané kauzy dodnes šokují. Kálí je bohyně spojená se smrtí a zánikem. Není to veselé čtení...... celý text

Starověká Indie 1985, Dušan Zbavitel

V 60. letech naši zvídavost o Indii nastartovali The Beatles, zvlášť George Harrison, který se o indickou hudbu velmi zajímal a ve svých skladbách ji napodoboval. Později byli Beatlesáci dokonce sami v Indii a postupně jsme Indii vnímali skrze yogu, kterou jsme se snažili cvičit. Jak tak koukám, dnes se Indií skoro nikdo nezabývá. Zbavitelova kniha je přehledným pokusem přiblížit nám její prastaré dějiny, s přesahem do českého národního obrození, kde se spisovatelé začali indickou literaturou zabývat. Veliký Ašóka, by byl veliký i dnes sláva mu! (Snad si to také někdo přečte...)... celý text

Bohové s lotosovýma očima 1997, Dušan Zbavitel

Hinduismus je velmi spletité náboženství, bohové mají mnoho inkarnací a podob, je velmi složité se v jejich záplavě orientovat. Tisíce příběhů a mýtů se navzájem prolíná a sám Zbavitel přiznává, že v knize může prezentovat jejich pouhý zlomek. Pouhý zlomek mi také uvázl v hlavě. Ne, že by to bylo nezajímavé, ale svět hinduismu je nám, Evropanům, značně vzdálený. Přesto musím před autorem smeknout, neboť jeho znalosti jsou neuvěřitelné. Snad nahlédnete do světa hinduismu, který sdílí skoro celý indický subkontinent...... celý text