MrKrahujec
přečtené 1534
Nevědění
2021,
Milan Kundera
Je opravdu pozoruhodné, jak se v případě Kunderově ostře vyhrotil rozpor mezi uměleckým talentem a křivým charakterem. Bohužel mi nezbylo než uvěřit (po zveřejnění konkrétního příběhu konkrétní oběti, anglického letce Dvořáčka), že Milan Kundera skutečně spolupracoval s StB a skutečně donášel, což navíc podporuje i ten fakt, že pak začíná celé jeho zdánlivě nevysvětlitelné chování dávat jasný smysl. Kundera se nechce vrátit do Čech, ba dokonce brání překládání svých pozdních děl do češtiny vůbec ne z nějakého mystického pohrdání zaostalým rodným krajem a národem, ale z docela prostého a obyčejného strachu, že ho tu poznají a usvědčí další jeho oběti. Proto také především chce, aby se na něj v Čechách pokud možno úplně zapomnělo a z toho důvodu všemožně brání novým českým vydáním svých knih. No a tahle kniha je přímo kabinetní ukázkou toho, jak se snaží co nejrafinovaněji vymyslet a vyspekulovat jiné důvody pro svoji nechuť k návratu. Teď už ale musím uznat působení jeho opravdu značného uměleckého talentu. Tím, že pro větší naléhavost zvolil raději ženskou hrdinku (to je přece jenom takové intimnější a osobnější než vyznání starého chlapa) a tím, jak košatě rozprostřel všechny ty hluboce citové (ve většině převzaté z červené knihovny) důvody strachu z návratu a v závěru dokonce (velmi profesionálně) neváhal zapojit i špetku toho sexu, dosáhl toho, že jsem jeho text i s vědomím jeho pravého účelu přečetl dychtivě a téměř s požitkem. Je pravda, že mne osobně nejvíc bavily ty myšlenkové veletoče a zvědavý jsem byl vlastně jen na to, co si všechno nevymyslí, aby zastřel skutečný důvod svého strachu z návratu, ale nakonec jsem (trochu i s údivem) musel konstatovat, že to funguje. I když jen do takové míry, jakou vyjadřuje mé hodnocení.... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
U téhle knihy se nabízí hned dvojí podnětné srovnání: Jednak s legendární sci-fi Aldouse Huxleyho "Konec civilizace" a jednak s naší českou "Katyní" od Pavla Kohouta (Orwellův román "1984" raději vynechám, protože je jednak nejprofláknutější a jednak je tematicky přece jen vzdálen natolik, že to na srovnání nestačí). Snad by šlo přidat ke srovnání i Zamjatinovu utopii "My", která je přece jen tematicky blíž, i když zase ne o moc. Umělecké úrovně uvedených knih tahle bohužel nedosahuje, což je jaksi dopředu omluveno tím, že je vlastně určena mladším čtenářům, i když by závažnost tematiky mluvila spíše proti. Pokud tomu ale tak je, je jen dobře, že se mladý čtenář seznámí s touto tematikou napoprvé alespoň takhle, otázkou ovšem je, najde-li si pak také cestu k těm výše zmíněným klasikám. Pokud ne, je to škoda, protože tahle kniha opravdu to burcování Kohoutovy Katyně, jakož i naléhavost Huxleyho Konce civilizace bohužel skutečně postrádá, ale vnukne-li mladým lidem otázku, jestli by tradičně představovaný ráj byl opravdu až tak příjemným místem k životu, taky dobře.... celý text