1. Domů
2. Autoři
3. Vlastimil Třešňák
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 17
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Vlastimila Třešňáka

49 + jedna / 49 + One

„49 + jedna je kniha, která působí jako osobní galerie ve formě knihy. Nespoléhá na lineární příběh ani klasickou esej, místo toho nabízí sérii olejových portrétů slavných osobností, doplněnou texty, které připomínají drobné ozvěny z vernisáží a autorovy vlastní úvahy. Výsledkem je publikace, která stojí někde mezi výtvarným katalogem, autorskou koláží a osobním zápisníkem. Třešňákův malířský rukopis je výrazný, často ironicky jemný, až lehce surrealistický. I čtenář, který normálně výtvarné umění moc neřeší, tady najde vstřícnost - obrazy mají civilní, trochu poťouchlý tón, a i díky tomu se kniha dobře „čte“ vizuálně. Textová část funguje jako druhá vrstva, spíš náladová než vysvětlující, jako by autor záměrně nechával prostor pro vlastní interpretaci. Třešňák je písničkář, malíř i spisovatel, a všechno to je tu nějak slyšet i vidět. Kniha bude dobře rezonovat s lidmi, kteří mají k autorovi vztah - jeho osobnost, životní příběh a tvorba tomu totiž dávají kontext. A právě tahle mozaikovost je jedním z kouzel té knihy: nechává čtenáře, aby si z Třešňákova světa poskládal vlastní celek.“... celý text
— uwe.filter

---

49 + jedna / 49 + One

„Malování vnesla koncem 60. let Třešňákovi do života jeho první žena, výtvarnice Marcela Třebická. V 70. letech uspořádal Vlastimil Třešňák v Praze několik výstav svých obrazů, výtvarné tvorbě se však věnoval zejména v emigraci. Vystavoval jak v oficiálních galeriích, tak na nejrůznějších příležitostných místech ve Švédsku, Belgii, Německu, Francii, Holandsku či Rakousku. Roku 1986 mu v Německu vyšla kniha Adam und Söhne s padesáti dvěma portréty slavných osobností a doprovodným textem Pavla Kohouta, která byla později vydána i u nás. V Československu se první ucelená výstava Třešňákových obrazů konala v roce 1991 v Praze, od té doby vystavuje Vlastimil Třešňák pravidelně po celé republice. Třešňákovy obrazy nezapřou literární inspiraci, a naopak ve dvou starších písňových textech lze najít inspiraci malířstvím, např. v písni Zrzavý malíř: „... na jeho portrét pak smíš použít bílou / o trochu modři poprosit len...“ a v písni Ne úplně vymyšlený sen: „Jaké vrásky, Giocondo? / Jsi mladá / jsi mladší, než se zdáš / mně táhne čtvrt / a ty než čtyři století / Počata na paletě...“. Námět se vrací na albuAlter ego z roku 2013 v písni Poznaná nutnost (Delacroix + Spinoza): „Stávala modelem / s pochodní na barikádách / zestárla a paleta je suchá...““... celý text
— uwe.filter

---

ENTé: 25 obrazů ze zákulisí

„Kniha eNTé od Vlastimila Třešňáka působí jako velmi osobité, intelektuálně hravé a citlivé dílo. Není to pouze sbírka obrazů, ani čistě textová esej: je to hybrid, který spojuje Třešňákovy malířské vize se silnými tematickými reflexemi na hudbu, mediální realitu a symboliku. Autor nechce být ve svých textech mezi fabulací a pravdou konkrétní ani jednoznačný – spíše zve čtenáře k dialogu, k přemýšlení o tom, co je pravda a co výtvorem fantazie nebo interpretace. To, co dělá knihu silnou, je právě ta neurčitost. Třešňák si pohrává s fakty, legendami a mýty tak, že není nutné (a možná dokonce možné) oddělit „ověřené“ od „neověřeného“. To odráží i samotný název – eNTé, neověřeno, nebo chcete-li německy kachna. Pro čtenáře, kteří mají zájem o hudbu 20. století, o výtvarné umění, či jen o hlubší pohled na legendy popkultury, může být tato kniha velmi inspirující. Zároveň je to dílo, které potěší i ty, kdo oceňují umění s nadhledem, ironií a intelektuální lehkostí.“... celý text
— uwe.filter

---

---

Melouch

„Textové pásmo románu je složeno ze dvou – graficky odlišených vyprávění. První se odehrává v dřevních dobách rock'n'rollu. Čtyři mladíci - hlavní hrdina, autorovo alter ego Florian, dále Spratek, Žid Hantl a Cikán Fučko zakládají kapelu a nejvíce času a energie, jak to v takových případech bývá, věnují vymýšlení jejího názvu. Druhá linie příběhu se odehrává v současnosti, v níž Florian „přihrává“ v tanečním orchestru jedné vinárny a přitom se dostává k melouchu, k filmové hudbě. Také ostatní ze čtveřice, která se na konci knihy znovu po letech setkává, melouchaří. Spratek je kulturním redaktorem, který o jedné události píše do dvou periodik pod dvěma různými pseudonymy dva protichůdné názory. Cikán Fučko jezdí sice s taxíkem, ale má ho jen půjčený. A Žid Hantl je majitelem krátkého filmu, v němž přistihl celebritu v nehumanistickém projevu, takže jednou dostane honorář za to, že film poskytne, jindy zas za to, že jej poskytovat nebude. Nerozlišující pozornost Ani v Melouchu nechybí „pátrání“. Ve střední Evropě se samozřejmě odkrývá, že někdo byl esesák či estébák... Ve dvou vypravěčských pásmech se svět „rozlamuje“ na čas tehdy a čas nyní. Hořkost a někdy i ztráta noblesy „nutí“ vypravěče v rámci zachování rovnováhy k nostalgii po čase mládí, které je zde přece jen obětí značného odstupu – a tedy idylizované. Tato polarizace života však kvalitě jeho románu nepomáhá. Třešňák zůstává plebejským vypravěčem, který nenudí, ani po čtenáři nevyžaduje nijak zvlášť velké vypětí. Začíná ale postrádat to hlavní, v čem navazoval na Bohumila Hrabala – totiž vědomí, že v lidském životě a na světě vůbec „je“ všechno podivuhodně vedle sebe. A tomu je okem vypravěče věnována „nerozlišující pozornost“. Obraz světa jako nedílného, trpce pestrého ohňostroje v Třešňákových románech postupem času bohužel přece jen bledne.“... celý text
— uwe.filter

---

Klíč je pod rohožkou

„Dalším opusem, v němž hraje prim duo pan Prag a pan Moritz, je tento pětisetstránkový román. Duo českých outsiderů se tentokrát pohybuje převážně v exilu americkém. Znovu má pan Prag milostný poměr, znovu mezi dvěma pány probíhá to, čemu Němci říkají „Hassliebe“, tedy nenávistná láska, a znovu kroužíme po větných refrénech, které udržují románovou strukturu pohromadě. Ovšem ne tak pevně a zároveň výbušně jako v předchozí novele "To nejdůležitější o panu Moritzovi".“... celý text
— uwe.filter