Propast propasti přehled
Vladimír Holan
Pátý svazek spisů Vladimíra Holana obsahuje jeho závěrečné knihy: Předposlední (verše z let 1968–1971) a Sbohem? (1972–1977). Od jara 1977 až do své smrti 31. března 1980 Holan nepíše. Zemřela dcera Kateřina, zasáhly ho dvě mozkové mrtvice a básník ztratil zájem o život. Obě knihy tvoří jeden celek "deníkového" typu. Jde o šestnáct let zarputilé i osvobodivé tvorby, o poslední fázi Holanova uměleckého zápasu, který znamenal být svědkem a dobývat tajemství. Ostatně jasně o tom svědčí i název tohoto souboru Propast propasti, jako by nicota volala nicotu. A pojmenování poslední knihy Sbohem? je stejně výmluvné. Jde o onen otazník za slovem rozloučení, jímž se autor přiznává, že neví, zda ono sbohem je věčné nebo dočasné.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Propast propasti. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Propast propasti v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 10x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1955 | Bajaja |
Poslední dvě sbírky, které autor schválil k vydání, než se po smrti dcery úplně odmlčel. Vynikající básně, do kterých je těžší proniknout, ale o to víc se zarývají pod kůži. Chce to jim dát čas. Já sosobně jsem Propast propasti dvakrát vrátil zpět do knihovny po pár přečtených básních, protože jsem jim vůbec nerozuměl a pročet jsem se k ní opět až po několika letech, kdy mě její podivná obrazotvornost naprosto uchvátila. Chce to trpělivost a řekl bych, že spíš nočního čtenáře. Rozhodně to není poezie do hospody, na pláž a na jiná veřejná místa, i když proti gustu.. Její síla se ale vyjeví spíš v tichosti a plném soustředění na četbu. Samotnou kapitolou jsou pak grafiky Bohuslava Reynka, které básně doprovázejí, a jež si Holan přál užít výslovně pro tento poslední svazek, jako hold jednomu ze svých nejlepších přátel a příznivců, s nímž se paradoxně nikdy nesetkal (viz Bohuslav Reynek Korespondence). Vzniká tak ojedinělé setkání dvou solitérů české poezie, potažmo grafiky, v jediném svazku poezie Vladimíra Holana. Neznám lepší doporučení.