Mooneylan
přečtené 380
Temná půle
1997,
Stephen King
Vypozorovala jsem zajímavý jev. (A určitě jsem objevila Ameriku :D ). Když si chcete přečíst klasickou kingovku, jděte do starších kousků. Tituly nad rok 2000 jsou sice dobré, ale je na nich znát, že je King v psychické pohodě (alespoň částečně) a jeho tituly už nemají takový šmrnc. Jestli chcete dobrý příběh, hledejte v historii Kingových depresí, závislostí a životních krizí, protože tam vznikají ta správná díla. Já vím, je to trochu přitažené za vlasy, ale přesně takhle to funguje ;) Temná půle je přesně takovým kingovým hororem, který si chcete přečíst, když chcete pravého Kinga. Drsný popis vražd, cesta do hlubin vrahovy duše, rozepsané myšlenkové pochody detektivů a spisovatelova morální dilemata doplněná o pořádnou dávku nevysvětlitelných věcí. Upřímně mě tento kousek vrátil do doby, kdy jsem s Kingem začínala a přesně tímto stylem mě uchvátil. Ach, ty vzpomínky... (a ne, nebudu sem psát "Vrabci zase letí", i když se mi hrozně moc chce! Dělá to každej a já nejsem mainstream...tak... :D )... celý text
Povznesení
2019,
Stephen King
Obyčejně, když sáhnu po Stephenovi, čekám horor. Temný příběh, rozervané postavy, morální dilemata, tichou hrůzu našlapující tiše ve vašem stínu... Ale tohle jsem nečekala! Krátký milý příběh o lidskosti, běžných věcech v ne zcela běžné situaci. Pokud si chcete obnovit vnitřní naději v lidstvo a zároveň u toho vnímat genialitu Kingova psacího stroje, jděte do Povznesení ;)... celý text
Elementálové
2021,
Michael McDowell
"3,6... not good, not terrible" I když bych to tady na databázi spíš hodnotila jako 2,5/5. Elementálové jsou podle mě milý odkaz na klasické gotické romány se strašidelnými domy. Jižanská kultura je tady trochu zvláštně vykreslená a nemyslím si, že zcela správně. Mnoho dialogů je tu psáno na sílu a celý příběh se nejdřív dosti táhne a k vyústění dojde tak rychle a nesmyslně, že než vystrašení jste spíše otrávení. Přitom má titul skvělý koncept i myšlenku, postavy, na kterých by se dal stavět opravdu dobrý horor. Ale autor možná sám psal dílo někde v hlubinách Beldamu a bylo mu tak strašné vedro, že už to prostě jenom chtěl mít za sebou. Obecně mi přijde, že poslední dobou se z hororu stává spíše žánr odpočinkový, takový na to "letní čtení". Aby vás zaměstnal jen tak napůl, aby zaujal, ale nenutil moc přemýšlet. Co mě ale upřímně děsí na tomto (a dalších titulech), jsou přeložená doporučení na přebalech mistrů Petera Strauba nebo Stephena Kinga. To jako fakt...? Když to ale vezmu kolem a kolem, jsou Elementálové odpočinkové čtení. Možná i skvělým startem pro dospívající čtenáře, kteří chtějí začínat s hororem z lehka.... celý text
Ta, co jde první
2022,
Livia Llewellyn
Když jedete do Brna pomocí Českých drah a vaše hodnoty, morálka i duševní rozpoložení se hroutí do lovecraftiánských temnot, není nic lepšího, než sáhnout po pořádném knižním bizáru. V pořadí druhý nakladatelský počin Medusy vám zpříjemní cestu do kterýchkoliv horoucích pekel. Skoro jednohubkový, hororově weirdový příběh koncipováný jako pocta HPL a vytvořen jako vzteklá a hořká zpověď osobního života autorky na vás dýchne těžkostí, úzkostí, drsnou surovostí a snovým oblakem plným kouzel a krve. Vtáhne vás do magického cyber světa plného strojů a tajemné energie a donutí vás přihlížet nejbizarnějšímu porodu v historii městečka Becher. To vše za zvuku skvěle sestaveného playlistu, který je pro vás díky QR kódu a vkusu samotné autorky k dispozici na zadní straně titulu. Takže Romane, moc díky za výbornou literární svačinku! Co bude k večeři? 3:)... celý text
Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo
2016,
Oscar Wilde
No dobře, tady jsem to vzala při své cestě za klasiky trochu zkratkou, neb Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední :D Ale co Cantervillské strašidlo? Krom toho, že jsem ho znala jen jako filmovou adaptaci s panem Bartoškou a paní Bohdalovou (díky Mikýřovi už slyším jen "Jiřinkoooooooooooooo" :D ), jeho knižní verzi jsem spolkla při jediné jízdě metrem. A co o strašidlu říct? Je v depresi (a není divu!), chce se vám ho pohladit a nalít mu sklenici horkého kakaa, zabalit ho do deky a pak po špičkách odejít do druhé místnosti a hlasitě se celému jeho osudu zasmát. Celá povídka je opravdu humorná a vážně si u ní odpočinete, pokud hledáte satiru na konzumní americkou společnost stojící proti tajuplné a mlhou zahalené britské smetánce.... celý text
Marťanská kronika / 451 stupňů Fahrenheita
1978,
Ray Bradbury (p)
Ray Bradbury byl mojí další zastávkou na cestě za doháněním klasiky. Já vím, já vím. Správný knihomol by si měl klasiky číst už tehdy, když mu je diktují školní osnovy, ale já holt byla rebel a četla si pod lavicí komiksy (nebo hrála DrD), místo povinné četby. Ale teď vše napravuji, tak se pojďme mrknout na dvě hitovky "dospělýma" očima. 451 STUPŇŮ FAHRENHEITA Jako závislák na knihách snad ani nemusím popisovat tu tíži celé atmosféry, kdy se pálí knihy a s nimi i obrovský kus kultury, znalostí a svobody. Krátký, v utopii vybudovaný příběh, ve vás vyvolá zmar, depresi a naději...a pak znovu zmar, kdy si říkáte, že ke stejnému konci beztak svou "pokrokovou" myslí a snahou nikoho neurazit nevyhnutelně spějeme... MARŤANSKÁ KRONIKA Vlastně jde o stejný pocit, jako z předchozího díla, jen v tmavě modrém. Lidstvo kolonizující Mars ze začátku chápete. Jejich nadšení je setřeno, nechápete co se děje a chvíli je vám pozemšťanů líto... ale potom? Možná je dobře, že nás ještě nekontaktovaly (opravdu ne?) jiné druhy života. Protože bychom je nejdřív rasisticky odsoudili, pak bychom se jim snažili vzít půdu, potom jim prodat levné párky u silnice a potom je prostě a jednoduše vyhladili... Možná si říkáte - Mooney, come on! Tolik pesimismu v jedné reakci na sci-fi? Well, bohůmžel. Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla bez toho, aniž by se mi dělalo zle z lidstva a ze sebe samé. Abych nepropadala hlubokým myšlenkám o lidstvu a o tom, kam jako druh spějeme. Možná by takovou knihu měl každý alespoň jednou za rok přečíst, abychom měli o čem přemýšlet. Třeba bychom se přestali nudit, tvořit nadbytečné věci/myšlenky a zastavili se nad samotným životem a řekli si: Mno, tak tohle jsme pos*ali...... celý text
Spirála
2021,
Džundži Itó
Spirály mě provází celý život, ale nikdy mě nenapadlo na ně nazírat z té druhé strany, z té strany hororu. Příběh malého města nakaženého spirálou vám tento útvar vypálí do mozku a donutí se zamyslet nad tím, čím jste ve vašem životě nakažení vy sami? Čemu se podřizujete, co ve vás vyvolá touhu se přeměnit a co po vás zanechá stopu (byť jen jako spirálový kouř na obloze)? Kromě obsahu samotného vás na této japonské manze uchvátí i to, jak mistr Junju Itó v hororu zachytí i tak obyčejnou věc jakou je spirála. Rozhlédněte se... trojúhelníky určitě něco kujou!... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
2008,
Jaroslav Hašek
O Švejkovi jsme se učili, o Švejkovi jsme slyšeli, Švejka citujeme, když voláme "Na Bělehrad!" nebo "...žral, kdybys mi dal." Ale ruku na srdce, kdo ho kdy doopravdy četl? Já určitě ne :D Až nyní, kdy jsem si tuto klasiku poslechla ve formě audioknihy, vyprávěné mistrem Werichem. Konečně dostal Švejk i jiný tvar, než mu vtisknul nezapomenutelný Rudolf Hrušínský. Jestli ještě váháte nad čtením klasiky, sáhněte po audioknihách. Ulehčí vám život a rozšíří obzory! :)... celý text
Ryby - Útok z hlubin
2017,
Džundži Itó
Když jsem o Rybách slyšela (poprvé cca před třemi lety), říkala jsem si, že to bude pěkná blbost. Chodící ryby? Cože? Ale jak už to u hororových mang bývá, tak z původního tématu, které může být tak trochu cringe s přitaženým culíkem, se vyklubal luxusní příběh. V dnešní době by mi vlastně nepřišel ani až tak nesmyslný (ha, ha....ehm). Skvělé jsou i trešničky na dortu v podobě dvou krátkých horůrků na konci titulu. Zcela doporučuji k odpolední kávě, která přerazí ten odporný hnilobný puch...... celý text
Černá orchidej
2014,
Neil Gaiman
Abych se přiznala, některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát. A to hned ze dvou důvodů. Ten první, horší z nich, byl zamotanost celé situace. Někdy se nedalo na první dobrou odhadnout kdo je kdo a k čemu směřuje. Druhý, ten lepší, byl naprostá dokonalost kreseb. Obzvláště těch, které se odehrávaly v pralese. Černá orchidej je zásadní komiks, který, dalo by se říct, formoval Gaimana k sepsání série Sandman. Snovost, absurdnost a éteričnost celého příběhu jen volá po pánu snů! A Batman je jen třešinka na dortu ;)... celý text
Tráva
2021,
Anya Martin
Zcela unikátní jednohubka, prvotina nakladatelství Medusa. Jedná se o vydání vskutku kapesní, takže si můžete těchto 152 stran Trávy v klidu "ubalit" cestou v metru nebo při čekání na další lahůdku z tohoto weirdového nakladatelství. Musím ocenit, jak autorka dokázala propojit jemné prvky hororu se sci-fi ve skvěle fungujícím příběhu, který, a to se podržte, čerpá z osobních zkušeností blízkých autorčiných bytostí. Já vím, sci-fi a horor v kombinaci s titulkem "napsáno podle skutečné události" zní trochu fórově, ale nenechte se odradit! Celý příběh je opravdu "smyšlený", ale zkušenosti s toxickým vztahem, rozporuplnými emocemi, pocity povinnosti a zadostiučinění jsou skutečné. Co bylo třešničkou na dortu? Určitě seznam hudby. Já, jakožto člověk přežívající na hudbě, jsem tyto stránky ocenila nejvíce. Kombinace hudby s knihou je něco tak silného, že vás příběh opravdu vtáhne a nepustí. Víc takových vychytávek!... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Poprvé jsem viděla film. Nadchnul mě, protože koho by nenadchla Eva Green v modrých šatech a s dýmkou? Ale musím říct, že oproti knize se jedná o slabý odvar celého světa, který autor vymyslel. Na druhý díl jsem přeskočila plynulým pohybem a jsem zvědavá, co se v podivném světě s těmi podivnými lidmi ještě odehraje.... celý text
Mláďata v Zemi hraček
2021,
Bill Willingham
Miluju Mýty! A přesně u takových komiksů mě mrzí, že nejsou delší, robustnější, detailnější. Tereza v Zemi hraček by jistě snesla o pár stovek stránek víc!