Metla
přečtené 1066
Erebus - Příběh ztracené lodi
2019,
Michael Palin
Jak hodnotit? Z hlediska zábavnosti pro mě nebyla až taková hitparáda číst o každém šroubku, o každém červotoči v palubě smutně proslulé lodi Erebus (Terror pluje ve vedlejší brázdě, jak napovídá už název knihy). Pokud však hltáte fakta, bude pro vás mravenčí práce Michaela Palina zcela fascinující. Shromáždil snad veškeré dostupné informace od stavby lodi, přes její plavby, všemožné úpravy pro arktické podmínky, záznamy z dopisů námořníků i důstojnických deníků. Po zmizení výpravy následují popisy záchranných expedic, spekulace, jaké se vynořily současně s nalezením nemnoha stop, nedávný objev vraku a také autorovy postřehy z cest, které podnikl, aby lépe pochopil prostředí i podmínky, s nimiž se posádky lodí musely vypořádat. "Taťána mylně nabyla dojmu, že jsem slavná filmová hvězda, čemuž tak docela neodpovídá moje mrňavá kajuta ani rozcuchané vlasy. Neodvažuju se jí, Marii, kapitánu Běluhovi ani komukoliv z Rusů přiznat, že mou poslední rolí je Vjačeslav Molotov ve filmu Ztratili jsme Stalina." Z hlediska čtivosti + atmosféry u mě vede Simmonsův fiktivní román "Terror", ovšem Palin dal dohromady spoustu zajímavých detailů a jeho pečlivosti nelze než zatleskat. Hodnotím tedy stejným počtem hvězd, ačkoliv připouštím, že jsem od člena slavných Monty Pythonů čekala trochu více humoru. Ale to je můj problém - tragické téma zřídka nabízelo prostor k satiře.... celý text
Škola Malého stromu
2007,
Forrest Carter (p)
"Dědeček říkal, že je vo moc lepčí někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života. Dědeček říkal, že mu vlastně prokazuješ medvědí službu, protože dyž bude na tobě závislej, vemeš mu jeho charakter. Vlastně ho vo charakter vokradeš. Dědeček říkal, že někerý lidi se můžou vytahovat, že pořád někomu něco dávaj, dělá jim to víc dobře než těm, co něco dostávaj; ačkoliv by bylo lepší, dyby svýho bližního něco pořádnýho naučili, aby se moh spolehnout sám na sebe. Dědeček říkal, že lidská povaha už je taková, že sou lidi, kerejm došlo, že druhejm lidem dělá dobře, dyž se můžou vytahovat, a tak ze sebe dělaj takový ubožáky, že by po nich ani pes neštěk. A tak se naučili štěkat sami na pány Vejtahy, místo aby si zachovali charakter. Říkal, že pořád kňučej vo almužnu, zatímco by potřebovali, aby je někdo pořádně kopnul tvrdou botou do zadku." Dědeček byl moudrý muž. Výše uvedený citát by se měl (ve spisovné češtině) tesat zlatými písmeny do mramorové desky a tím šutrem omlátit hlavy všech dobroserů, kteří za peníze daňových poplatníků vytvářejí jedině přemnožené davy nezodpovědných budižkničemů. Nebudu řešit charakter autora, pravdivost příběhu ba ani ten použitý jazyk, obtížný pro osobu nelibě snášející prznění mateřštiny. "Školu Malého stromu" jsem absolvovala formou skvěle zpracované audioknihy a byl to pro mě ohromně milý, po duši hladící zážitek. Rozhodně v prvních dvou třetinách, ta poslední poněkud potemněla, ale v nejmenším nesnížila dojmy, zaslzela jsem si kvalitně. Píšu okouzlujícímu Malému stromu jedničku s hvězdičkou a za několik let se do jeho školy jistě vrátím. Pravděpodobně opět ušima. 95%... celý text
Stíny v létě
2009,
Daniel Abraham
Na "Stíny v létě" jsem se těšila, ale jak už mám ve zvyku (po tuzemských zkušenostech), s koupí a četbou jsem čekala, až u nás série vyjde kompletní. Čekala jsem a čekala... a čekala... Co se dá dělat, "Kvartet vysoké ceny" postihl osud mnoha jiných cyklů, které se v češtině nedočkaly zakončení. Takže jsem se po dlouhých třinácti letech vyčkávání vyprdla na nákup, četbě jsem však neodolala. A pochopila neúspěch. Začátek byl nadějný, po prologu ovšem následuje nevýrazná zápletka, děj založený prakticky pouze na pletichaření a více či méně drobných posunech rovnováhy ve vztazích mezi jednotlivými postavami. Postavami, k nimž jsem si úplně nedokázala najít cestu. Oslovila mě cílevědomá babka Amat Kyaan, u ostatních mé sympatie kolísaly, nebo vůbec nevznikly (např. kdyby Liat spadlo na hlavu piano, uvítala bych to s ulehčením). Dobrodružství ani akce se nekonají, byť na nějaké násilí i vraždy přece jen dojde. Většina stránek se odehrává na ploše jednoho města, magie v podání andat a básníků je poměrně nenápadná, přestože má na fungování světa zásadní vliv. Různé formální postoje a hierarchie společnosti odkazují kamsi ke středověké Asii, nicméně už jsem se s těmito exotickými ingrediencemi setkala v lepším, intenzivnějším zpracování u knih jiných autorů. Ačkoliv mám styl Daniela Abrahama ráda, ještě nikdy ode mě nezískal pět hvězd. Tentokrát jej bohužel musím ponechat těsně pod hranicí 70%. Nevím, zda se budu pouštět do "Zrady v zimě", snad jen kvůli "drsné děvce" Amat.... celý text
Pes Jejího Veličenstva a jeho mise
2017,
David Michie
Nesnášíte psy a britskou královskou rodinu? Ruce pryč, tato knížka je pro vás toxická! Milujete psy a zbožňujete britskou královskou rodinu? Tato knížka je pro vás dar z nebes, budete slintat blahem. Máte rádi psy, ovšem nepolidšťujete si je, a britskou královskou rodinu máte na salámu? Pak pravděpodobně stejně jako já zjistíte, že nejste připraveni přijímat životní moudra od chlupaté továrničky na lejna, schopné tyto produkty konzumovat. A nejspíš nebudete žrát ani předloženou ideu laskavých anglických aristokratů, trávících veškerý čas filozofickými debatami s podobně osvícenými lidmi (a dalšími bytostmi). Taková eko - nábožensko - psychoenergo agitka, s pozvednutým nosem trousící své pravdy a znechuceně jej ohrnující nad obyčejnými omezenými smrtelníky. Ono v tom je kus přijatelného (nic objevného, ba i těžce obehrané "následuj své srdce" zaznělo), ovšem dalajlámovi se naslouchá jaksi přirozeněji, ochotněji než bulvárem ostře sledované šlechtě. V zemích Commonwealthu má výtvor Davida Michieho lepší podmínky k úspěchu, u nás asi málokdo vnímá členy britské monarchie coby nezpochybnitelné morální autority a duchovní vůdce. Audiokniha v podání hlasového pitvoření Borka Kapitančika vyzněla parodicky - nevím, zda šlo o záměr. 50-55%... celý text
Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války
2011,
Jan Dobiáš
Vzít klasický fantasy příběh, překopat zavedené postupy (například z kladných hrdinů udělat nafoukané balíky ducha mdlého, záporáky přetavit do role obětí a podobně), to už lze stěží označit za novátorský postup. Nevadí, originalita je nedostatkové zboží a chápu, že přijít s něčím objevným je nesmírně těžké. Mám s touhle knihou dva jiné problémy: 1) zápletka je dost neučesaná, velmi rychle se střídají linie jednotlivých postav, osobně nefandím zběsilému skákání od jednoho k druhému, třetímu... 2) Charaktery můžu rozdělit do dvou skupin: ta početnější mi byla buřt, zbytek mi brnkal na nervy. Pokusy o humor mě kdovíjak nepobavily, ale kniha pravděpodobně cílí na mnohem čerstvější čtenáře, než jsem já, Metla ve fosilizačním procesu. Pokud jste +/- ve věku, kdy s občanským průkazem získáváte punc dospělosti, mohla by se vám "Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války" zamlouvat. Za mě průměr, který nenadchnul, ani nenaštval. 55%... celý text
Kus temnoty
2017,
Margaret Atwood
Touto knihou si mohu Čtenářskou výzvu 2022 odškrtnout jako splněnou a jakkoliv mě Margaret Atwood přiměla vykročit z mé komfortní zóny, "Kus temnoty" mi rozhodně cosi dal. Pravděpodobně se mi z hlavy hned tak nevypaří, což není zásluhou divadelního prostředí, které mohu stěží nazvat blízké mojí letoře. Navíc mi zápletka svým průběhem i vyústěním přišla poněkud málo věrohodná, téměř pohádková. Zajímavější pro mě byla komornější psychologická linie o ztrátě a (ne)vyrovnávání se s ní. Paní spisovatelka umí čtenáře přilepit ke stránkám, vzbudit jeho zájem o další dění, přimět k zamyšlení. Nebýt takový kulturní barbar, jistě bych si knihu užila víc, ovšem i tak zvedám oba palce. 75-80% P.S.: Moc se mi líbily shakespearovské nadávky :-)... celý text
Prokletí rodu Usherů
2021,
Robert R. McCammon
Když se hororová klasika přistříkne současností (přesněji nedávnou minulostí, krásnou dobou předmobilovou) a spisovatel není vyloženě marný, může z tohoto spojení vzniknout velmi zajímavé dílo. Robert R. McCammon vsadil na důkladné budování atmosféry a dobře udělal. Čtenář se snadno přenese ze svého útulného obydlí na odlehlé, ponuré panství zdegenerované šlechty a pomalu odhaluje tajemství, která doslova otřásají zdejším krajem. Potud vše šlapalo skvěle, akorát finále bylo takové... sice nepřekvapivě, přesto béčkově laciné. I tak je "Prokletí rodu Usherů" solidním zástupcem žánru a měl by kápnout do vkusu každému, kdo preferuje pozvolné pojetí, soustředící se na prostředí, historii a psychiku postav, ačkoliv v závěru nechybí také nějaká ta akce se záplavou krve + dalších tekutin. Mistr Poe nemusí v hrobě rotovat. 75%... celý text
Adam detektivem
2021,
Zdeňka Študlarová
Tak trochu promarněná příležitost pro čtenáře ve věku 5-7 let. Adam jede na svůj první tábor, několik dní mezi malými detektivy a jejich instruktory mu přinese nové zážitky. Překvapivě všední zážitky - snad každý z nás, kdo se někdy účastnili libovolného tábora, jsme absolvovali různé hry, noční hlídku, zpěv u ohně s kytarou, deštivý den... Přesně tohle autorky svým čtenářům v krátkých kapitolách poskytly, lišila se pouze jediná: ta, ve které děti řešily detektivní případ. Na těchto stránkách měla dětská mysl možnost zapracovat, zkoumat stopy, zapojit logiku, což bylo příjemným oživením (spolu s otázkami, návody a úkoly v závěru kapitol). Být v knížce více podobných stimulů k zapojení mozku a méně popisu průměrných táborových dní, hodnotila bych lépe, čtvrtou hvězdu dávám jen díky mínění mojí ratolesti. 70%... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Když máte pocit, že se ve vaší vlasti leccos obrací pos*aným navrch, neuškodí si přečíst / poslechnout něco o tom, jak se žije jinde. Pravděpodobně si uvědomíte, jak dobře se pořád máme. Nina Špitálníková shromáždila výpovědi několika šťastlivců, kterým se podařilo zdejchnout z KLDR, kupodivu nejde pouze o protirežimní živly. Pro nás, co jezdili do školy na dinosaurech, jsou mnohá vyprávění nepříjemně povědomá. Naštěstí se v ČSSR, snad i díky švejkovské povaze, nepodařilo utáhnout šrouby až tak pevně. Co je v Severní Koreji považováno za normální, to je v civilizovaném, svobodném světě nepřijatelné. A neměli bychom si svou volnost nechat brát jménem žádné ideologie, ať se tváří sebeušlechtileji - obvykle se to vyšší dobro nějak zvrhne. Velmi civilní a věrný náhled do všední reality v nejtvrdší diktatuře světa, všechny palce nahoru.... celý text
Jestli to řekneš...
2022,
Gregg Olsen
Přečteno s krajním sebezapřením; mnohokrát jsem zvažovala, že se na tu nekonečnou spirálu fyzického i psychického týrání, ponižování a mučení prostě vykašlu. Co stránka, to řádění sadistické psychopatky s neuvěřitelnou schopností manipulovat s lidmi a dělat ze života peklo každému, kdo se k ní dostane příliš blízko. Ale vůbec nejhorší, nejvíce iritující pro mě byla pasivita obětí, jejich neschopnost, ba přímo neochota zachránit sebe i ostatní, zastavit teror či přinejmenším uniknout. Rozumím nečinnosti dětí, ty v tom bizáru vyrůstaly a leccos nepochopitelného braly jako samozřejmost, šílená bestie nad nimi měla odjakživa moc. Ovšem dospělí, co se sebou nechali takovým obludným způsobem orat, zabíjet pro ni nebo se nechat zabíjet, nemohli mít všech pět pohromadě. Kéž by tu mrchu někdo vzal zavčasu kramlí mezi oči. Letos byla podmínečně propuštěna a může řádit dál... Jak se teď asi žije jejím dcerám? "Jestli to řekneš" klade naléhavé otázky především o nevšímavosti okolí, také o vlivu prostředí, výchovy a genů na lidskou osobnost. Kniha vznikla na základě výpovědí, kombinuje dokument s beletrií a nečetla se mi zrovna dobře. Téma velmi nepříjemné a styl psaní nic extra, dle mého názoru v různých obměnách stále totéž dokola. Jak mám hodnotit otřesný skutečný příběh? Nevím, házím na hvězdičky bobek a pokusím se ten hnus vypudit z hlavy. Hned tak se mi to nepovede, tím jsem si jistá už teď.... celý text
Planeta mezi dvěma slunci
2002,
Robert Fabian
Neznámá planeta, vyhrocené vztahy, cosi cizího a boj o život; osvědčené ingredience, jaké má Metla v oblibě již od dětství. Přesto trpí "Planeta mezi dvěma slunci" několika neduhy, které mi brání v nadšeném komentáři, nešetřícím superlativy. Tempo. Přesněji jeho absence. Román je dle mého názoru zbytečně dlouhý na to, jak málo se v něm vlastně odehrává. Kdyby pečlivé budování atmosféry bylo podpořeno perfektní prací s charaktery postav, budiž. Jenže já jsem žádného z těch chlapů nepoznala natolik, abych měla potřebu nějak urputně držet palce. Tohle je správňák, tohle hajzl, tohle drsňák, tohle jsou komparzisti v šedé zóně. Osm malých černoušků v Bermudském trojúhelníku, předem odsouzených ke zkáze... a já neviděla důvod, proč se o ně bát, mé slzné kanálky odmítaly dojatě zvlhnout. Takže: ubrat přinejmenším stovku stran a máknout na tom, aby trosečníci nebyli této čtenářce více či méně ukradení. A třeba i trošku detailněji zapracovat na vysvětlení havárie + doprovodných jevů, ovšem na tom bych netrvala, mně by pro větší úspěch stačilo splnit první dva body. Současné dojmy z audioknihy odpovídají těm pradávným z prvního čtení: 75%.... celý text
Dívka pod hladinou
2021,
Andrew Mayne
Další čtvrt roku starý rest, který si ode mě zaslouží pár slov. Moji oblíbení čtenáři jsou v názoru na knihu poněkud rozpolcení mezi nadšením a zklamáním, mně navíc nepřirostl k aortě Theo Cray z autorovy série "Naturalista", tudíž jsem neměla přehnaná očekávání. A možná i to je důvod, proč se mi pod hladinou líbilo. Pravda - zápletka není z nejchytlavějších, příběhy z drogového podsvětí mě úplně neberou, ale bavil mě styl, jakým je tenhle napínavý mix detektivky, dobrodružství a thrilleru napsán. Policejní potápěčka Sloan má zajímavou práci v pro mě cizím a tedy fascinujícím prostředí, kromě toho je sympaticky sebeironická, její "úhlavní nepřítel" taky není vyloženě marný. Tahle dvojka má do budoucna slušný potenciál a pokud knihovna nedodá další díl, asi ze své keramické kadibudky vytřepu nějaké úspory (holt ta luxusní jachta, ve které hodlám brázdit místní odkalovací nádrž pod kravínem, bude muset počkat). 75%... celý text
Píseň oceli
2019,
Michaela Merglová
Příjemná fantasy záležitost, psaná formou chronologicky řazených povídek, ve kterých se moderní postupy solidně doplňují s pocitem staré dobré klasiky. První příběh mě až tak neoslovil - ač pěkně napsaný, byl jaksi naivní, nedotažený, zkrátka z toho zavánělo: talentovaný amatér oprašuje svůj šuplík a jde s kůží na trh. Postupně jsem si však zvykla na poněkud jednoduchého hrdinu bez bázně a hany, sloužícího coby múza záletnému bardovi. Hodně dialogů, málo popisů, nechybí dobrodružství, romantika, kouzla, ke slovu se dostávají meče i bystrý rozum... snad jen to vtipkování bylo (na můj vkus) často z infantilního soudku. Nemít v žánru tolik najeto, jistě bych hodnotila lépe, přesto je mých 75% velkou poklonou autorce, jejíž tvorbu hodlám se zájmem sledovat.... celý text
Krvavé jahody
2008,
Jiří S. Kupka (p)
Opět se pokusím odhlédnout od kontroverze kolem pamětnice, jejíž slova Jiří S. Kupka zpracoval. Nebudu spekulovat, co je pravda, co smyšlenka, co rozmlžila dlouhá desetiletí a nakolik idealizovaný obraz Věry Sosnarové vznikl. Jsem si však poměrně jistá, že si paní (tehdy slečna) užila v Sovětském svazu své a nic příjemného to nebylo. Mnoho uvedených detailů působí věrohodně. Pokud "Krvavé jahody" vezmu jako připomínku zvěrstev, pak autor odvedl výbornou práci: je to silný, ošklivý příběh o nejtemnějších stránkách lidství (zdráhám se toto slovo vůbec použít v souvislosti s popsanými událostmi). Krutost, utrpení a hnus. Čas bohužel ukázal, že se ruská mentalita příliš nezměnila, většina nadále ochotně páchá zlo, když jejich ikona, jejich milovaný, nezpochybnitelný diktátor zavelí. Zlatí Češi, byť zdaleka ne dokonalí. Představte si, jak podroušený Zeman ze svého vozíku pompézně zavelí k útoku na Slovensko... a kam by ho od svých půllitrů občané ČR bez váhání poslali. Komentář píšu s odstupem čtvrt roku a vzpomínkám to nijak nevadí, zapustily v mém průtokovém mozku kořeny. Být kniha plně autentická, dala bych 5 hvězd.... celý text
Volající
2022,
Jonathan Dylan Barker
Obecní pidiknihovna vypůjčila několik novějších titulů, které neunikly mé pozornosti a následně hlubinám mého batohu. Ne, nenosím kabelku. Dokonce ani žádnou nemám. A nikdy jsem neměla - nač taky, vždyť se do toho nevejde pořádná kniha + veškerý letitý bordel a samozřejmě natřískaná šrajtofle :-). Tohle by hlavní hrdinka "Volajícího" asi nechápala, jelikož je to úspěšná moderní žena, populární moderátorka, oslovující z rádia masy lidí. Sebevědomá, s pravidly si hlavu moc neláme, jezdí bourákem, chodí na jehlových podpatcích, obléká se značkově a jistě má i nepřebernou zásobu kabelek světových jmen. A také jednoho posluchače, který se od ostatních liší: je všemocný, vševědoucí, všehoschopný a Jordan mu zjevně přišlápla kuří oko, proto ji zapojil do svých úchylných hrátek. Hrátek s množstvím výbuchů, obětí a postupným odhalováním, kdo, co, proč a jak. Tohle je zkrátka akční jízda ve stylu "Smrtonosné pasti" křížené s "Telefonní budkou", svižně plynoucí, hladce čtivá, s morálním přesahem... ale mozek doporučuji před otevřením románu přepnout do stand by režimu. Nebo úplně vypnout, jelikož schopnosti arcipadoucha jsou jednoduše nadpřirozené. Naštěstí přesně takové knihy momentálně potřebuji, napínavé a oddechové, tudíž jsem ochotná nad blbostmi přivřít oči (ačkoliv zcela ignorovat je nelze). 70-75%... celý text
Skleník
2007,
Brian Wilson Aldiss
Po desetiletích od puberty jsem se k této knize vrátila formou poslechu a výsledek je poněkud rozpačitý. Na jednu stranu nespoutaná fantazie, na druhou pochybná logika Aldissem stvořeného světa, která ne vždy hledí na realitu - jak věci či organismy skutečně fungují. To mi vlastně nevadilo: nad ulítlé jevy jsem byla schopná se povznést, dokonce si je užívat. Postavy, ty mě štvaly až k nepříčetnosti. Břuňobřichové k tomu byli pro svou prostoduchou pasivitu přímo napsáni, měli čtenáře vytáčet, jenže já brzy začala z duše nenávidět hlavního (anti)hrdinu Grena (Smrž pro jeho chování nemohl být omluvou) a ty přihlouplé pipiny, co se na něj z nepochopitelných důvodů oddaně lepily. Každý krok jejich dlouhého putování skrz různá nesourodá prostředí se tak stával důvodem k postupně sílícímu skřípení mých zubů. Tři hvězdy z nostalgie a jako poklona autorově divoké imaginaci; k jiným dílům tohoto spisovatele se možná ještě vrátím, do Skleníku už rozhodně ne.... celý text
