messi@h
přečtené 74
Povídky o manželství a o sexu
2001,
Michal Viewegh
Po řemeslné stránce se nedá knížce nic vytknout, je čtivá, zajímavá. Chápu, proč Viewegh patří mezi naše nejčtenější autory. Ale přesto mi chybí nějaká hlubší myšlenka, hlubší poselství, protože hlavní hrdina je až příliš ironický, až příliš negativní a jeho osobnost se nijak nevyvíjí.... celý text
Alenka z planety Země
2006,
Kir Bulyčov (p)
Kouzelná knížka, která mě jako malého přivedla ke čtení SF. Původní vydání bylo opravdu vypiplané, plné krásných ilustrací.
Mimozemšťané v Guslaru
1979,
Kir Bulyčov (p)
Naopak, žádná nuda a šeď, ale inteligentní a vtipná knížka. Podivné příhody lidí z Guslaru nádherně odkrývají lidský charakter humornou cestou, je přitom znát, že autor má svoje postavy přes všechny jejich nedostatky opravdu rád. Povidky z Guslaru si můžu číst pořád dokola.... celý text
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Snad můj nejoblíbenější díl HP a pokud ne úplně nejoblíbenější, potom první ze série, který mě bavil se vším všudy a po kterém jsem věděl, že musím dočíst celou sérii až do úplného konce. Teprve po přečtení HP a Ohnivého poháru jsem si přestal klást otázku, co na tom HP všichni mají. První 3 díly jsou víceméně pořád knihy pro děti, od čtvrtého dílu ale můžu s klidným svědomím říct, že už nejde o pohádku, ale o kvalitní fantasy knížku jak pro děti tak pro dospělé. Vzpomínám si, že když jsem 4. díl četl poprvé, občas jsem si říkal - dočtu do konce kapitoly a jdu spát - jenže konec kapitoly skončil většinou tak zajímavě, že jsem si přečetl ještě několik dalších kapitol :) Snad jen jako poznámku pod čarou uvedu, že mě svět knih Harryho Pottera okouzlil snad i ještě jednou věcí - tzn. jak moc mi připomínal studentská léta. Ale tím nemyslím studentská léta na střední škole, ale na vysoké, kde jsem bydlel na koleji a užil si studentský život se vším všudy :)... celý text
Čtvrtá kniha krve
2005,
Clive Barker
4. Kniha krve se mi četla ze všech Barkerových knih krve asi nejlépe. Zdálo se mi, že tady už konečně vystupují postavy z masa a krve, které mají své problémy, úzkosti a obavy. V předchozích knihách krve postavy spíš připomínaly nereálné archetypy, které jednají tak, jak autor potřebuje, ale jejichž motivace je neznámá. I tak ale Barker zůstává Barkerem, nic příliš nevysvětluje, na všechno se dívá nezúčastněným pohledem pozorovatele.... celý text
