Majdule přečtené 430

Jana Eyrová 2006, Charlotte Brontë

Inspirována 200 letým výročím autorky jsem se vrátila k jedné z největších romancí nejenom své doby. A protože jsem ji četla skutečně již několikrát, rozhodla jsem se tentokrát se na ní podívat jinýma očima. A uvědomila jsem si, že je to především příběh o jinakosti a o tom, jak jí umí svět trestat, jak se jí bojí a proto jí vytlačuje na okraj. Týkalo se Jany a její tety i Heleny v Loowoodu. Postava Heleny Burnsové vůbec vnáší do knihy až spirituální tón a nesouvisí to jen s hlubokou vírou. Helena je v pojetí víry totiž zcela novátorská, moderní i v dnešní době. Podivuhodné a své době zcela se vymykající. Jana Eyrová je také vpravdě feministická kniha, bez negativních konotací, které to slovo vzbuzuje. Vždyť jak odvážná, rozhodná a samostatná Jana je, jak si uvědomuje svoji cenu, jak si cení důležitosti vzdělání a práce. A kolik silných a nezávislých ženských postav příběh nabízí. Samozřejmě se nevyhne některým dobovým předsudkům, nejspíš jsou to ty, které si autorka ani neuvědomovala: dítě si musí zasloužit, aby bylo milováno, Francouzi jsou lehkovážní a chlípní, venkovani tupí a nevzdělatelní (byť právě s tímto klišé se autorka "popere"). Ústřední konflikt, tedy to, že Jana s Rochesterem nezůstane, protože je nezrušitelně ženatý, by se v dnešní době mohl zdát překonaný a možná z pohledu dnešní morálky až úsměvný. V čem je tedy je hluboká působivost? Samozřejmě v tom, že tím skutečným tématem nejsou vnější okolnosti, ale vnitřní integrita člověka, jeho osobní morální imperativ. Z mého pohledu je silnou devizou příběhu také osobnost Jany. Stále obdivuji její sílu, vůli, kázeň, ale i vášeň a odboj. Cením si jí i proto, že je daleka toho lhát, byť jen sama sobě, kolika lidem okolo tato schopnost chybí! Schopnost definovat a poté také sama sebe unést je obdivuhodná. A funguje to nejenom, když jí Rochester vede k hříchu, ale i tehdy, když jí Jan vede ke svatosti. A po této vskutku hlubokomyslné úvaze je nutné dodat, že nás to baví hlavně proto, že je to excelentní milostný příběh.... celý text

Hospoda Jamajka 1970, Daphne du Maurier

Mistrně napsaný příběh o pobřežních pirátech a o tom, jak zasáhli do života mladé dívky Mary, která se po smrti matky nastěhovala k tetě a strýci na hospodu Jamajku. Dívka brzy pozná, že s hospodou ani hospodským není všechno v pořádku. Příběh graduje, když je Mary donucena zúčastnit se lupu na pobřeží, a vyvrcholí v závěrečném odhalení mozku všech operací. Tajíte dech, koušete si nehty a tleskáte odvážné Mary. Autorka má téměř skvělý cit pro thiller. Mimořádný je ale i milostný příběh Mary a Jema, bratra hostinského, kterého Mary podezřívá z toho, že je oním mužem v pozadí. Autorka nám neservíruje žádnou selanku nebo sladká slovíčka. Láska, která vzniká proti vůli hrdinů, je hodně fyzická, omezující a bolestná, plná podezření na straně jedné a posměchu na té druhé. Přesto je to láska, která si svou cestu najde a jíž oba hrdinové, i když s očima otevřenýma a bez růžového závoje, podlehnou. Romantika v drsném prostředí nehostinných slatin.... celý text

Divocí detektivové 2008, Roberto Bolaño

"Problém je v tom, jestli je zlo (nebo delikt nebo jak tomu chcete říkat) náhodné, nebo má příčinu. Pokud má příčinu, můžeme proti němu bojovat, je sice těžké ho přemoci, ale ta možnost existuje, něco jako zápas dvou boxerů stejné váhy. Zato pokud je zlo náhodné, jsme v prdeli. Takže ať nás Bůh, pokud existuje, načapá radši po zpovědi." Tahle úvaha jedné z postav podle mě Divoké detektivy docela charakterizuje. Tenhle obrovský příběh, který mapuje asi dvacet let života hlavních hrdinů prostřednictvím vyprávění přátel, náhodných známých i lidí, kteří se životem těch dvou jenom mihli, obsahuje všechny emoce. Smutek, pláč, radost i strach. Cítíte život, ale i zlo, někdy vzbuzuje obavy, někdy upřímně baví. Některé střípky do příběhu vlastně nepatří a některé okolnosti se vůbec nedozvíme, příběh si prostě uchovává svá tajemnství. Je to příběh o zlu? Nebo o životě, o umění? Možná to vůbec není důležité. Rozhodně, i když jsem všemu nejspíš nerozumněla, je to hlavně příběh, který stojí za to číst.... celý text

Dědictví otců 1989, Robert Merle

Jeden z návratů nejmilovanějších. Krásný jazyk umocněný skvělým překladem, příběh spojujující rodinné osudy Sioraků s dějinami Francie. Řada filozofických úvah a historických exkurzí jakýmsi zázrakem děj neruší, ale obohacují. Postavy jen jen vyskočit z papíru a vztahy doslova pulzují životem. Děj se otevírá zvolna a přesto plyne rychle a zábavně. Dětství Petra ze Sioraku slibuje, že se máme na co těšit i v dalších dílech.... celý text

Cirkus Humberto 1955, Eduard Bass (p)

Po letech jsem se vrátila ke své milované knize Cirkus Humberto. A byl to krásný, silný návrat. Hodnotit tuto knihu je skutečně nelehký úkol. Má smysl konstatovat, že ta část, kde sledujeme dětství Vaška Karase, Vašku, je nejdojímavější a má i půvab roztomilosti, aniž by byla dětinská nebo kýčovitá? Zdá se být klišé, když napíšu, že je to hluboce lidský příběh? Vypadá hloupě, když konstatuji, že je to příběh o síle povinnosti, o lásce k práci a kumštu? A přeci Cirkus Humberto naplňuje všechny tyto znaky a ještě mnohem víc. Nabízí totiž také velmi čtivý a dobře postavený děj, prokreslené charaktery a geniální črty vedeljších postav a dějů. Číst Cirkus Humberto je všech směrech radost.... celý text

Chlupatý sluha pana faráře 2005, Arto Paasilinna

Je to skutečně zábavná kniha, mnohokrát jsem se zasmála, ale ještě mnohem víc než komické pasáže a medvěda, který se vycvičí na sluhu, jsem ocenila tu schopnost jemně a s porozuměním podat čtenáři krizi muže středního věku, který má pocit, že mu život utíká mezi prsty a on ještě nic nedokázal. Tenhle hořký úsměv, který pod příběhem můžete cítit, stojí za přečtení.... celý text

Vzpoura na lodi Primátor Dittrich 1948, Jaroslav Žák

Nejsem zrovna fanda humoristických knih (snad vyjma klasiky jako je Švejk nebo Saturnin). Ale tohle není vůbec špatná kniha a na to, jak je stará (pár křížků na krku už má) je pořád docela zábavná.... celý text

Zlatý kříž 2008, Pavel Renčín

Tahle fantasy mě okouzlila v mnoha směrech: 1, Myšlenka měst jako bohů s vlastními charakterovými rysy je fascinující. Praha je vylíčena fantasticky, a to říkám jako rodilá Pražačka :-) Už se těším na další města a doufám, že tam budou i města mladší. 2, Hlavní hrdina je skutečně netradiční, rozporuplný a zábavný. Koncept NEhrdiny je docela běžný, ale velmi se mi líbí, že Václav zpočátku postrádá jakékoliv sympatické rysy (alespoň jsem si jich nevšimla) a přesto jeho příběh hltáte. Navíc se mi zdá jeho přerod v kladnou postavu uvěřitelný. 3, Miluji šéfa bezpečnosti, lord Itivan je kouzelný: "Vidím ti až do žaludku. Nedovedeš si představit, že by tvým pánem mohl být kocour, co? Rasisto!" :-) Na druhý díl se víc než těším.... celý text

Babička 2005, Božena Němcová

Tak mám pocit, že přesně na téhle knize je vidět, jak je hodnocení knih subjektivní (a je to dobře :-)). Babička je samozřejmě klasika v tom nejlepším slova smyslu, krásný jazyk, silné postavy, poutavé příběhy. Ale chápu, že generace odkojená Šifrou mistra Leonarda (taky jí miluji) se tady asi nechytí. Škoda, někdy i nenápadný půvab a životní moudrost mohou do našeho života přinést novou kvalitu.... celý text

Apage Satanas! 2010, Vlastimil Vondruška

Detektivky Vlastimila Vondrušky jsou inteligentní, poutavé a napínavé, sice nejsou, jak jsem byla nedávno poučena historicky přesné, ale rozhodně vás vtáhnou do děje a někdy máte i pocit, že do minulosti. Tahle je zvláštní tím, že v první polovině knihy vůbec nevystupuje tradiční hrdina této série Hříšných lidí Království českého královský prokurátor Oldřich z Chlumu. Hlavní roli přebírá jeho žena Ludmila z Vartemberku. A Oldřich mi prostě chybí. Ovšem ve chvíli, kdy se objeví na scéně, dostane příběh obvyklý spád a šmrnc. Do konce jsem jej potom přečetla jedním dechem.... celý text