1. Domů
2. Autoři
3. Roberto Bolaño
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 4
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Roberto Bolaño

Divocí detektivové

„Je to úchvatný čtení. Milion malejch příběhů, který mnohdy fungujou absolutně skvěle sami za sebe, bez nutnýho vztahování do širšího rámce. Myslim, že člověka strašně osvobodí, když se nesnaží se ve všech těch postavách vyznat a nechá se jen tak prostě tim crazy opusem pinkat dál a dál. Protože je to dlouhá cesta, každý si tam najde silnější a slabší místa, stojí to ale za to i navzdory těm pár slabším. Pro mě osobně highlight začátek a cestování po Liberii. Má to ale všechno, doporučuju všem, rozhodně bych se nenechala odratit množstvím literálních odkazů (vymyšlenejch i reálnejch), co tu dost lidí zkloňuje, pro mě to v knížce hrálo tak osmnáctý housle. Hlavně ta atmosféra a živelnost, to je fakt něco.“... celý text
— natymau

---

2666

„Tak tento kousek je vynikající. Nakonec jsem nesmírně rád, že nebylo naplněné Bolañovo přání a kniha vyšla jako jeden celek. Navzdory své spletitosti a rozházené chronologičnosti se totiž jedná o tematický celek podobného duchu jako Kunderova Kniha smíchu a zapomnění. Pokud bych vám měl, drazí čtenáři, sdělit, proč stojí za to 2666 číst či proč se vyplatí strávit spoustu hodin u tohoto knižního behemonta, nejspíše bych vám nedokázal podat adekvátní odpověď. Avšak nikterak tím není srážena kvalita knihy. Ba naopak! Bolañův největší román je jako mozaika. Jisté bludiště významů a zdánlivě zbytečné nespojitosti jednotlivých částí. Jako celek složen z jednotlivin, které však samy o sobě nedokáží vyjádřit fascinující komplexnost celku; jinými slovy jako čirá multiplicita nezredukovatelná na souhrn svých částic. Při čtení jsem si kolikrát nebyl vůbec jist, co to vlastně čtu. Co prožívám či co se to vlastně děje. Příběh se točí kolem legendárního autora Archimboldiho a severní části Mexika, jež nechvalně proslula díky svým vraždám mladých dívek, což Bolaño s grácií kritizuje na až sadovsky frenetickém opakování nikam nesměřujících popisů dalších a dalších vražd. Skrze opakované a nikde nevysvětlené a patřičně detailně nastíněné mrtvé ženy je čtenáři nabídnutá kritika neschopnosti fakticky řešit kriminalitu v Mexiku. A to jsme pouze u jednoho tématu jedné části tohoto literárního kolosu. 2666 je tak dokonalé dílo primárně svou neuchopitelností. Domnívám se, že každý čtenář si zde odnese zcela unikátní prožitky, zážitky a myšlenky do takové míry, až bych se nebál prohlásit toto dílo označit za archetyp otevřeného románu. Záleží čistě na tom, co do něj sám čtenář vloží a jak jej bude nahlížet. Já tento gargantuovský kolos na první pohled sdružených novel skutečně obdivoval a četl s nadšením, jakého se mi dlouho nedostalo. A po skončení první části jsem i litoval, že příběh čtyř takřka kryptobibliologů končí. Avšak skutečné kouzlo začíná v momentu, kdy přistoupíme na autorovu hru a dokážeme se nechat unášet dílem ve vší jeho komplexnosti a oprostíme se od tradičních očekávání románu. Poté Bolaño ukáže svou geniální šílenost naplno a ačkoli nechápu, jak se mu to povedlo, dokonale mě uhranul. Další na řadě jsou Divocí detektivové, ale potřebuji chvíli oddech od takového stylu psaní. Ale že za to stojí.“... celý text
— Dyaebl

---

2666

„Tak já nevím, mě 2666 docela zklamalo. Spíš než vyprávění mi kniha často připomínala popis děje a souhrn událostí. Celek na mě působí jako pompézně nasvícené psaní pro psaní.“... celý text
— nokir_pel

---

---

Vzdialená hviezda

„Táto útla kniha predstavuje moje prvé stretnutie so svetoznámym čilským autorom Robertom Bolañom. Musím sa priznať, že sa mi vôbec nepáčila. Dej je síce zo začiatku pútavý, ale ako celok mi to prišlo skôr len výstredné, než nejak obohacujúce. Stále netuším či mi ušla nejaká podstatná informácia ukrytá pod pokrievkou alebo ten záver skutočne nemá pointu. Veľkou nevýhodou knihy je, že obsahuje početné odkazy na dejiny Čile, ale autor čitateľovi nič nevysvetlí. Jednoducho predpokladá, že kontext udalostí pozná. To, že o dejinách tejto krajiny nič neviem je síce môj problém, ale myslím si, že predsa len by bolo dobre aspoň bazálne veci vysvetliť. Autorov štýl je popisný, obsahuje minimum dialógov a postavy sú pre mňa osobne nijaké. Nezapamätal som si ich, zistil som o nich minimum informácii a boli mi úplne ľahostajné. Vzdialená hviezda je taký skutočne zvláštny kokteil fikcie a skutočnosti. Ústrednou témou je, predpokladám, zlo ako také. Toto je kniha pre fajnšmekrov, možno skôr skutočných znalcov literatúry a milovníkov experimentálnej prózy, než pre bežného čitateľa. Mrzí ma to, ale musím dať jednu hviezdičku. Z tejto knihy som si nedokázal nič odniesť.“... celý text
— Ahmose

---

2666

„"Velšani jsou prasata, naprostý prasata. Angličani jsou taky prasata, ale o trochu míň než Velšani. Teda po pravdě řečeno jsou stejný prasata, ale snaží se to zakrývat, a protože se umí přetvařovat, nakonec působí jako o trochu menší prasata. Skoti jsou horší prasata než Angličani a jen o trochu menší než Velšani. Francouzi jsou stejný prasata jako Skoti. Taliáni jsou selata. Selata ochotný sežrat vlastní mámu prasnici. To samý se dá říct o Rakušácích: prasata, prasata, prasata. Nikdy nevěř Maďarovi. Nikdy nevěř Čechovi. Lízaj ti ruku, a ukousnou ti přitom malíček. Nikdy nevěř Židovi: ten ti sežere palec a ještě ti poslintá celou ruku. Bavoráci jsou taky čuňata. Když budeš mluvit s nějakým Bavorákem, dávej si bacha, abys měl pořádně zapnutej opasek. S lidma z Porýní radši ani nemluvit: než se naděješ, uříznou ti nohu. Poláci vypadají jako slepice, ale když jim vyškubneš pár per, uvidíš, že mají prasečí kůži. No a to samý Rusáci. Vypadají jako hladoví psi, ale ve skutečnosti jsou to hladový čuňata, co sežerou, na co a na koho přijdou, vůbec o tom neuvažujou, žádný výčitky pro ně neexistujou. Srbové jsou totéž, co Rusáci, jen v menším. Jsou jako prasata převlečený za čivavy. Čivavy jsou mrňavý trpasličí psi, malí jako vrabčák, žijou na severu Mexika a občas se mihnou v amerických filmech. Američani jsou samozřejmě taky prasata. A Kanaďani veliký nemilosrdný prasata, i když tam v Kanadě jsou nejhorší čuňata kanadský Francouzi, stejně jako nejhorší prasata v Americe jsou tamní Irové. Ani Turci z toho nevycházej nijak dobře. Taky prasata, a navíc sodomiti, jako tamhle v Sasku a ve Vestfálsku. O Řecích můžu jenom říct, že jsou stejný jako Turci: chlupatý čuňata sodomiti. Jen Prušáci jsou jiný. Jenže Prusko už neexistuje. Kde je Prusko? Vidíš ho snad? Já teda ne. Někdy si myslím, že všichni zařvali ve válce. Jindy mám zas pocit, že zatímco já ležel ve špitálu, v tom smradlavým prasečím špitálu, Prušáci masově emigrovali někam daleko odtud. Někdy jdu na útesy a dívám se na Balt a pokouším se uhodnout, kam asi tak mohly pruský lodě zamířit. Do Švédska? Do Norska? Do Finska? To není možný: to jsou země prasat. ..."“... celý text
— Šero