Madla81 přečtené 152

Spad 2016, František Kotleta (p)

Klasická kotletovina tak, jak ji mají čtenáři rádi. Plná akce, napětí, krve, střev, hustodémonsky krutopřísných hlášek a s hlavním hrdinou, napsaným tak neuvěřitelně lidsky, že mu prostě musíte držet pěsti, ať už dělá cokoliv.... celý text

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Smrt, bolest, zmar, ale i kousek naděje v postavách divokých. Děj opět odsýpá a je hustej jak mozek rozsekaný mačetou.

U severní zdi 2023, Petra Klabouchová

Neskutečně silné, neskutečně bolestné. Už od prvních stránek jsem měla knedlík v krku a do očí se mi tlačily slzy. Nulová péče o těhotné či rodící ženy, na něž bylo nahlíženo jako na něco podřadného, i když mnohdy byla jejich jedinou vinou víra ve svobodu a nechuť se přiznat ke smyšleným obviněním. Nelidské zacházení s odsouzenými a s jejich dětmi, vydírání toho nejhrubšího zrna. Bolavé osudy, které měly být vždy přikryty mlhou zapomnění, a které skončily u severní zdi Ďáblického hřbitova, v nekonečných šachtách, do nichž házely popravené nejprve gestapáci a po nich komunisti. Díry plné dětských i dospělých těl, potracených plodů a kusů končetin. zapomenuté. Kniha je věnována ženám, jejichž příběhy odvahy, síly a vlastenectví se ztratily v tichu zapomnění. Ve stejném tichu a mlze pochybností, které obklopují ďáblický dětský hřbitov již od chvíle jeho vzniku. jakákoliv narážka na spravedlnost a konec je pouze literárání fikcí. pokud hledáte silný příběh, který budete už navždy nosit v hlavě, sáhněte po této knize. Román, který se zlehka dotýká detektivky a obsahue i fantastické motivy, se četl sám. Osudy těch, kteří měli být navždy zapomenuty, se mi zaryly do duše. Tahle kniha by měla být povinnou četbou na středních školách.... celý text

Operace Petragun 2023, František Kotleta (p)

Jsem nadšená jak malej Jarda! Neskutečně napínavé, akční, plné nečekaných dějových zvratů, ale i lidsky dojemné a něžné. Začátek připomíná vykoupení z věznice Adad a je popsán tak barvitě, že jsem si nad obracením stránek takřka držela nos, abych pak vzápětí téměř slzela dojetím. Bylo to krásné, vtipné (scénce se zhuleným Moravcem a Gerasimem jsem se smála fakt nahlas), bylo to epické, plné starých známých emzáků, ale i ještě pěkné řádky nových, protože petragun spojuje jak bývalé zmrdy, tak různorodé vesmírné nomády. Díky písni Jednou budem dál se v poslední třetině setkají fikční události se skutečnými nedávno proběhnuvšími událostmi a já se přiznám, že jsem se tiše usmívala a opravdu jsem fandila celému lidstvu. Ale zdaleka nekončíme, protože kapitána Bouchače a lorda Mrdáka potřebují tam, kam se ještě žádná vesmírná loď nedostala... Neskutečně se těším na další dávku!... celý text

Připoutaní 2022, Ross Jeffery

Jednotlivé povídky zapadnou do souvisejícího rámce jako prdel na hrnec. Ross Jeffery nám prostřednictvím mikropříběhů líčí problematický vztah násilnického a impulzivního otce a křehkého chalpce. Je to úplně jiné čtení než autorův předchozí počin - Zůstanou jen skvrny, ale je to dojemné, silné a hluboce lidské. Z jednotlivých situací čiší emoce tak čisté a syrové, že se čtenáři zaříznou do srdce i do duše. Mám dalšího oblíbeného spisovatele a doufám, že nás bude Martin Štefko zásobovat jeho tvorbou, protože to opravdu stojí za to.... celý text

Vítejte v Pekle 2022, Roman Bureš

Soubor opravdu různorodých povídek překvapí i potěší hlavně ty čtenáře, kteří nemají dílo Romana Bureše načteno. Ale i ti, kteří se s autorvými povídkami setkali v různých antologiích či je znají z jeho děl, budou překvapeni. Třeba deníkovými zápisy spisovatelova devatenáctiletého alter ega v povídce Jsem v hajzlu připomínající tematicky film samotáři. Nebo temně fantaskní Pěknou kérkou, která,jak název napovídá, je o tajemném, neustále se zvětšujícím tetováním, náboženství a zániku světa tak, jak ho známe. Zcela nová je i vtipně pojatá pohádka o hodném obrovi. Tak se začtěte, pokud máte rádi povídky, zklamaní určitě nebudete!... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

Přečteno jedním dechem a autor se s příběhem vskutku nemaže. Wau. Vytvořit na 99 stranách rodičovskou vizi Pekla, po které budu mít ještě pěkných pár dní husinu i tam, kde nemám kůži, to se nepodaří jen tak ledaskomu. Bylo to civilně děsivé a zároveň s lovecraftovským přesahem, z něhož mrazí. Ironicky děsivý konec všemu nasadil korunu. Nebo paroží? Přesně tohle na Zrnkách temnoty miluju a už se těším na další počiny páně Burkeho.... celý text

Mrtvá schránka 2022, Kristýna Sněgoňová

Opět jsem se namlsala. Návrat na zemi, kde téměř nejde poznat Havířov před invazí a po invazi (kdo tam byl, ten se nediví) za plněním Vodičkových přání, která se tak úplně nepodaří. I když vlastně ano, z velké části, ale spíše díky bezděčným sklonům téhle party dostat se do průseru. Nicméně příběh až na pár logických díreček splnil očekávání. Ve správných momentech jsem se smála na celé kolo, ke konci jsem napětím ani nedýchala a opět jsem tu mezi stránkami nacházela i niternou touhu po svobodě a lidství. Chvílemi velmi dojemné, zároveň ale akční a vtipné. Co víc chtít! Nášup! Chci nášup! Po tomhle díle snad začnu mít ráda i smažák :-)... celý text

Architekt temna 2022, Marko Hautala

Možná jsem měla od knihy příliš velká očekávání, ale bohužel mě neoslnila tak, jak se podle nadšených recenzí zdálo. Ano, některé pasáže odehrávající se uvnitř zdánlivě obyčejně působícího činžáku byly velmi působivé a až klaustrofobicky nepříjemné. Konec byl překvapivý a rozsekal mě na maděru, jenže, jenže, jenže: První třetina mi přišla nezáživná a měla jsem problém se začíst, možná byla chyba v tom, že se mi nepodařilo vcítit se do hlavního hrdiny. Ačkoliv byla Joniho postava vykreslena plasticky a byla velmi dobře psychologicky propracovaná, nepodařilo se mi s ní čtenářsky navázat kontakt. A v tom byla zřejmě ta potíž. nedokázala jsem soucítit ani s křehkou matyldou. jako by všechny strachy o živé lidi udusil koncept zla žijícího v neosobních prostorech společného domu. Knihu jsem musela na chvíli odložit a počkat, až se ve mně příběh usadí. Nakonec jsem byla ráda, že jsem horor dočetla, protože závěr byl skvělý, ale bohužel se u mě nekonal ani během čtení, ani po dočtení, žádný mrazivý či znepokojivý pocit, který mám u tohoto typu literatury tak ráda. Možná, kdybych Architekta temna četla ve svém bývalém pokoji v panelovém domě, v němž jsem vyrostla, byl by můj čtenářský zážitek mnohem lepší. Nicméně popisy a jazyková stránka textu byly skvěle vystižené.... celý text

Čepel azylu 2022, Lucie Lukačovičová

Lucii Lukačovičovou jsem zatím znala jen z povídek, v nichž vždy uměla nádherně vykreslit tařka snově magickou atmosféru. Když jsem si poprvé přečetla její román Zákon azylu, v němž provází čtenáře Prahou tak, jak ji nikdy nikdo neviděl, bylo mi jasné, že chci pokračování. A toho se mi dostalo v úžasném prequelu Čepel azylu. V Praze tu jako obvykle není blaze a po jednom nevítaném duchovi tu vznikl pořádný čurbes. A ten se chystá uklidit náš starý známý Benedikt. Jenže nic není takové, jako se na první pohled zdá a tak musí Benedikt přistoupit na spolupráci s pražským Azylem. Spolu se svým bratrem Theodorem a golemkou Yissl je pátrání přivádí až do ohnivého Španělska. Bylo to báječné počtení a jediné, co mě mrzí je, že jsem na knihu neměla dostatek času, abych si ji mohla opravdu stoprocentně vychutnat. Protože takřka poetický jazyk autorky, perektní znalost prostředí a historie dělá z této duchařské fantasy něco opravdu výjimečného.... celý text

Červi v hlavě 2022, * antologie

U hororového žánru je prubířským kamenem povídka. Na krátkém prostoru je totiž sakra těžké vytvořit životnou postavu, s níž čtenář naváže niterný (ať už pozitivní či negativní) vztah, budovat napětí a vymyslet neotřelou a originální pointu. Čtveřici těchto autorů se to ve dvanácti povídkách povedlo bravurně. Každý z nich má ve sbírce tři povídky a každá je velice osobitá. A některé z hlavy jen tak nevyženu. Ať už se jedná o pochmurný příběh s až naturalisticky popsaným domácím násilím, za kterým se však skrývá něco úplně jiného, daleko horšího, nebo o zodpovězní věčné otázky, kde spisovatelé berou inspiraci, tato útlá sbírka nenechá čtenáře na pochybách, že o Jarce Pelikánové (naprosto famózní závěrečná pvoídka Výzkumná činnost, z níž jsem měla po dočtení noční můry), Jiřím Korešovi (po jeho povídce Prosím, potichoučku snad už nikdy nepocestuji autobusem), Karin Novotné a jejím Našeptávači a Kristýně Lyach (miluju magický realismus a její povídka Ta druhá je magickým realismem ve své nejkrystaličtější podobě) ještě hodně uslyšíme. Ačkoliv některé příběhy z hlavy jen tak nevyženu, o žádné z dvanácti povídek se nedá říct, že by byla průměrná či podprůměrná. Milovníci krve a tělních výměšků se tu tolik nenamlsají (i když některé popisy jsou velice výživné), ale ti, kteří vyhledávají hutnou atmosféru plnou strachu, který zalézá za nehty, ti budou spokojeni. Jen víc takových antologií, prosím!... celý text

Temné blues v New Orleans 2022, František Kotleta (p)

Velkolepější odchod do důchodu nedokáže vyseknout nikdo jiný než mistr Kosek. Sex, krev, sperma, spousta magie, zbraní sečných i palných, kouzla a akce v různorodých kulisách. Tomáš Kosek zestárl a na příběhu je to znát, trošku mi tu chyběl výraznější tón pubertálního humoru, který jsem v předchozích sériích tak zbožňovala. Ale nikdo nejsme věčné dítě a každá postava se musí vyvíjet. Hezký důchod na Reunionu, pane Kosku!... celý text

Líp už bylo 2022, Jiří Sivok

Naprosto čistokrevná deprese, u které si budete přát jediné, aby autor nebyl prorokem, protože tenhle svět prostě nikdo nechce zažít. Jirka Sivok se nebojí velice naturalistických popisů, své hrdiny vrhá do nepředstavitelných situací a nedaruje jim vůbec nic. Krom bolesti a utrpení. Ačkoliv je knížka útlá, nedá se přečíst za pár hodin. Ne proto, že by byla špatně napsaná, naopak - Sivokův styl je úderný jako rána pažbou zbraně do lebky, je upřímný a drsný a strašně bolí. Proto je nutné si kapitoly dávkovat postupně a hlavně ... u nich nejíst. Protože tohle je deprese. Čistokrevná deprese od začátku do konce. Ale skvěle napsaná a já se už teď nemůžu dočkat, co dalšího čtenářům jihočeský rodák naservíruje.... celý text

Svět v bouři 2022, Kristýna Sněgoňová

Správná směsice akce, krve (a jiných výměšků), smutku a naděje, protože i slovo beznaděj v sobě má naději. Příběh je příjemně zalidněn a setkáváme se v něm se starými známými z předchozích dílů a s novými hrdiny jako vystřiženými z moderní islandské ságy. Je to jedním slovem epické a já neuvěřitelně držela všem hrdinům pěsti, aby svůj závěrečný boj o záchranu lidstva, který se odherával v kulisách Říma, zvládli. Za mě skvělé završení mé oblíbené trilogie, které buud mít v hlavě ještě pěkně dlouho.... celý text

Pozvánka 2018, Timo Parvela

Velice zajímavá kniha o dvou chudých bratrech žijících v nepříliš vzdálené budoucnosti je sice primárně určená dětským čtenářům, ale s přesahem (genderová rovnost, technické vymoženosti, které by potěšily celou bandu nerdů, všemocná vláda, globální oteplování...), který potěší i jejich dospělé souputníky. Mladší syn si tuto knihu vybral ve školní knihovničce a zatím musím uznat, že ho jako nečtenáře zaujala. Při poslocuhání hlasitého čtení a pozorování zajímavých ilustrací jsem byla zvědavá, co se za příběhem skrývá, takže za hodinku jsem tuhle útlounkou knihu slupla během hodiny jako malinu a byla to paráda! Spousta zajímavých témat a jsem vážně zvědavá, kam příběh Joniho a Ariho dovede. Vzhledem ke spoustě nedořečených a nakousnutých témat se na pokračování velice těším!... celý text

Zemři, Kaine: Svatyně 2022, Ludmila Svozilová

Úžasně komplexní a barvitý metaromán o jednom mystickém příběhu, který si začal žít vlastním životem, o všemocné sektě, mrtvých dětech a dívce, jež umí číst myšlenky. Příběh o smrti a lásce, o mstě a naději, o moci a touze žít. Nesmírně silný mystický thriller, který ve mne bude rezonovat ještě zatraceně dlouho. Vleptal se mi do duše a nechal v ní nesmazatelný otisk. A já mu tímto tleskám.... celý text

Desatero 2022, Roman Bílek

Bývám silně skeptická vůči knihám, které vyšly samonákladem. Většinou z důvodu, že když knize nedopřeje pečlivé oko zdatný redaktor a neprojde korekturní úpravou, nejedná se ve valné většině o nikterak zdařilá a kvalitní díla. U Bílkova Desatera bych s tímhle viděním věci ztěžka zaplakala a přišla bych o literární poklad. Roman Bílek totiž není žádná grafomanská rychlokvaška, jíž se nakladatelské domy vyhýbají na sto honů, ale samonáklad evidentně zvolil proto, že chtěl mít své dílo vymazelné po všech stránkáh. A to se povedlo! Už jen po vizuální stránce je soubor těchto deseti povídek jako vybraná bonboniéra, po níž labužnicky sáhnete po jednom kousku, necháte si ho rozplynout na patře a ještě dlouho vzpomínáte na tu úžasnou chuť. A teprve druhý, třetí den si jdete pro další labužnický přídavek. A přesně tak jsem to měla i já s povídkami, obsaženými v této sbírce. Luxusní balení sestávající z úžasně zpracovaných ilustrací a různých grafických technik, skvělý font a papír, se kterým jsem se chtěla mazlit, jsou jedna věc. Takový lákavý obal. Ale i pd lákavým obalem se může skrývat košíček beraní močáček. Ne tak v Desateru. Pod luxusním balením se vždy skýrval skvělý příběh. Některý krátký a úderný jako šlapka za ašských nocí, tu na čtenáře čekal detektivní příběh s atmosférou hustou jako přeškvařené sádlo. Každý kousek byl jiný, ale skvělý. Těšila jsem se na každý z nich a jejich četbu jsem neuspěchala, schválně jsem si je chtěla dávkovat po troškách, jako narkoman, který si dá první dávku a rozplývá se v rauši. A stejně tak žádostivě pokukuji po dalších Bílkových povídkách! Chci víc! A v podobně krásném balení! Krom vlastní ledviny a spánku obětuji téměř cokoliv!... celý text

Rudá zem 2021, Adam Nevill

Tohle měl být horor? Bože, bože, bože, byl to spíš takový rozvláčný a neuvtěřitelně repetitivní slepenec cestopisu, naučné knihy o paleolitu a rádoby strašidelných historek. Nerada knihy odkládám, ale tady jsem se sebou bojovala svůj malý vnitřní boj snad každou stránku. Bylo to nudné. Samé opisy, popisy, nimrání se v nedůležitostech, které zbytečně rozmělňovalo hlavní dějovou linii. Připadala jsem si, jako by si autor myslel, že je čtenář úplný blbec, kterému je nutné vše tisíckrát řečené znovu a znovu opakovat, protože co kdyby náhodou zapomněl, že jo. Všechno je tu hnusné, všechno a všichni smrdí a jsou neuvěřitelně degenerovaní. Záporáci jsou jak podle kopíráku, všichni tu jednají předpokládatelně a pár děsivých momentů tu nudnou šeď prostě nevytrhne. Hlavně, že víme, že ovčí bobky vážně nevoní po fialkách a o víme, kde jaká kytička a nerost se nachází v devonských krajích. Strašně dlouho mě žádná knížka tak moc nenudila. V posledních fázích jsem četlaa už jen rychločtením, protože vše podstatné už bylo v knize řečeno na pozvolně rozjíždějícím se začátku. AA pak se prostě jenom opakovalo. Kdyby tuhle bichli redaktor seškrtal, mohla z ní být svižná a strachem a děsem nadupaná novelka. Takhle bylo chabé dávkování strachu obaleno tunou nudné vaty. Je to hrozná škoda, protože tohle téma mělo velký potenciál, který však nebyl vůbec využitý. Jdu si spravit chuť nějakým českým autorem.... celý text

Farma zrůd 2022, Martin Štefko

Brutální, syrové, mnohdy až nepříjemně naturalistické, ale zatraceně čtivé. Dějové linky z předcházejících Štefkových knih (Mrtvé ženy a Nikdy se nepřestala usmívat) se tu postupně splétají a já se nemůžu dočkat pokračování. Jen tak dál!... celý text

Zůstanou jen skvrny 2022, Ross Jeffery

Útlounká knížka s velice hutným příběhem, který ve mně bude rezonovat ještě sakra dlouho. Příběh o dvou bratřích, jejich silnému poutu a neochvějné bratrské lásce navzdory stvůrám, které o ně měli pečovat a místo toho je psychicky, fyzicky i sexuálně týraly. Čtení jsem si musela dávkovat takřka homeopaticky, protože tohle opravdu není knížka, kterou slupnete jako malinu za jedno odpoledne. Z každého slova tu kape bolest, vztek a nenávist vůči dospělým mučitelům, ale i láska a sebeobětování se. Byla to silná káva a ta rozhodně není pro každého. Je málo knih, které s vámi zatočí, tahle je jedna z nich.... celý text