Mabie přečtené 778

Kdysi 2016, Morris Gleitzman

To tedy bylo něco! Oproti právě dočtenému To od Kinga, toto byl skutečný horor. Morris Gleitzman má neuvěřitelný vypravěčský dar. Příběh je zcela sugestivní a snoubí se v něm zdánlivě neslučitelné: válka, smrt, holokaust na straně jedné a dětská čistota, naivita a slušnost na té druhé. Myslím, že třebaže se jedná o dětskou literaturu, dospělí ji dávají hůře než děti. Určitě doporučuji!... celý text

Domek v Irsku 2022, Julie Caplin

Potřebovala jsem změnit žánr, vyčistit hlavu a měla jasnou představu o tom, že chci něco jednoduchého, pozitivního, zkrátka paperback na krátkou dovolenou. Rozhodla jsem se pro Domek v Irsku, což měl být příběh z kuchařské školy na tradiční irské farmě. Irsko bych chtěla poznat, vařím ráda, tak se zdálo, že by to měla být ta správná volba. Bylo to ale tak prvoplánově hloupoučké, že to hlavu sice vyčistilo, ale to bylo asi tak všechno. Z této série jsem v minulosti přečetla asi dvě knihy a ty splňovaly mou potřebu romantiky, dobrého popisu místa, rozumné “zápletky”. Domek v Irsku nabídl té romantiky poskrovnu a hlavní hrdinka Hannah byla pragmatická, naprosto neromantická osoba, kterou občas popadla potřeba se začít chovat zcela proti své přirozenosti a nerozuměla pak sama sobě, natož aby ji chápal čtenář. Také o Irsku toho bylo v knize relativně málo a ani žádný zajímavý recept se nekonal. Evidentně je to pro jinou kategorii čtenářů (tedy čtenářek, protože si neumím představit chlapa, který by toto dal) a za mou osobu OPRAVDU NE. Shrnuto a podtrženo - bylo to slabé i na tento druh literatury.... celý text

To 2016, Stephen King

Lidé odjakživa rádi svádí své nedokonalosti a viny na někoho jiného, nejsnáze samozřejmě na někoho neexistujícího, případně na nějakou nadpřirozenou sílu a omlouvají tím svá selhání. Asi aby se za sebe nemuseli stydět. King ve své epické hororové alegorii ukázal, že největším zlem pro člověka je člověk sám. Kniha se kromě sedmi kladných hrdinů hemží množstvím hnusných kreatur, přetéká spoustou zdlouhavých popisů a děsí nechutnými scénami. A přesto jsem z té plejády odporností byla asi nejvíc otřesená popisem, kdy psychopatický mladík několik dní ve staré lednici zabíjí štěně. Popisem tak příšerně realistickým, až jsem uvažovala, že knihu odložím. Další perličkou byla banda 11letých děti, souložící v zabahněném podzemí města a to celé prezentované jako boj proti zlu. No, nakonec jsem to dočetla, ale celkově tento kultovní počin Kinga považuji za TOtální hovadinu, která prvoplánově útočí hlavně na nejnižší lidské pudy a strachy. Suma sumárum: je to opravdu hodně košatý brak se spoustou zakomplexovaných postav a rozvláčných popisů, kam naprosto nesedí ten hořkosladký “happyend”. A právě tak jako ve mě klauni odjakživa vzbuzují pocit trapnosti, probouzí ve mě podobné pocity i tato kniha. Dávám max. 1,5* za příběh o přátelství, víc ale dát nemohu.... celý text

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

Celkově zajímavá hororová pohádka a neotřelé téma spolu s myšlenkami, které přesahují dětský věk, pro který je kniha určena. Postavy jsou jednoznačně dobře vykreslené a určitě si oblíbíte ať už Nika a nebo Silase, Owensovi, slečnu Lupescu nebo Lízu. A dokonce i ti jednoznačně záporní hrdinové jako Jack, ghúlové nebo hrozba Sleer mají své kouzlo. Kniha má konec s nečekaným rozuzlením, i když bych ho uvítala trochu více rozvedený. Asi jsem čekala více, protože to byl Gaiman, ale prostě jsem nebyla ta správná kategorie čtenáře, kniha je jednoznačně pro jinou věkovou skupinu, než je ta moje.... celý text

Válkotvůrci 2020, František Kotleta (p)

Nejsem úplně “povídkový typ” a v této knize byly povídky někdy lepší a někdy trochu horší, ale nikdo Františku Kotletovi neupře nápady, přetékající invencí a břitkým vtipem. Většina povídek byla s neotřelým nápadem i pointou, stejně jako s typickým (leckdy černým) humorem. A třebaže většinou se jednalo o povídky, kdy byl autor ještě nevypsaný, pro fanoušky je kniha asi povinnost …a z některých povídek mrazilo. Smekám, Kotleta je vzácný živočišný druh a svého druhu vizionář.... celý text

Město v oblacích 2020, Kristýna Sněgoňová

Na téma postapo bylo napsáno tolik knih, že je asi těžké napsat něco naprosto převratného, ale knize se nedala upřít čtivost. Bylo to originální, akční, hororové a občas i vtipné. Hlavní hrdina nic moc sympatický, ale závěrem to výrazně vylepšil. Ostatní hrdinové byli překvapivě dobří a věrohodní. Celkově mě autorka překvapila (byla to pro mě první kniha od Kristýny Sněgoňové), její styl je spíše “chlapský” a to se mi líbí. O knize jsem nic moc dopředu nevěděla a zpočátku mi trochu chybělo vysvětlení co město jako takové představuje. Ale máme z minulosti trochu podobnou zkušenost, takže po relativně krátké době mi byl ten svět, který vymývá svým lidem mozky, dost jasný. Dalo by se říci, že je to téměř klasické postapo, kde vládne surovost a u žádné postavy není jisté, jestli za chvíli ještě bude žít. No, jestli si nedáme pozor, tak nějak to s námi dopadne.... celý text

Na ostřích čepelí 2009, Miroslav Žamboch

Autor dokázal namíchat neuvěřitelný koktejl ze spousty dobrodružství a intrik, zajímavých zápletek a výborně vykreslených postav. Pikantní chuť této bezvadné kombinaci “sword and sorcery” ale přidává hlavně netradiční hlavní hrdina. Vlastně ani nevíte, jestli je Koniáš hrdina kladný nebo záporný, protože jeho žebříček hodnot je velmi zvláštní. Je upřímný i zrádný, žoldák bez skrupulí i spolehlivý bojovník, laskavý i krutý, muž se svérázným smyslem pro čest i bezohledný zabiják, zkrátka velmi rozporuplná osoba. Nemyslela jsem, že si mě tento svého druhu vzdělaný Conan tak získá, že si toho nepochopitelného a neuchopitelného člověka zamiluji. Skvělý příběh i celková atmosféra knihy stojí za 5*.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Kvalitní humor bez vulgarit nebo trapností se obecně hledá těžko. Tím spíše v době tak absurdní, jako byla ta socialistická. Paní Dousková ve své knize dokázala propojit nejen inteligentní humor a naivitu mládí, ale i krásnou literaturu (byť z Ruska) tak dokonale, že, ač to není taková bžunda jako Hrdý Budžes, je to silné a pravdivé. V knize tentokrát chybí Helenčina dětská naivita a místo ní přichází lehká drzost mládí ruku v ruce s tesknou touhou dospívání. A to vše se odehrává opět v době bolševika. Zvolila jsem audioknihu a kromě kvalit samotného textu jsem si užila i Báru Hrzánovou, která byla vynikající. Knihu jednoznačně doporučuji, ale nečekejte klasický nenáročný humoristický román, protože celkový dojem je spíše skličující. A třebaže tempo vyprávění je poklidné a celé to plyne krásně lehce, lehko vám z vyprávění nebude. Přesto ale… Kromě řady komických situací potěší způsob, kterým autorka dokázala tu šedivou dobu projasnit úryvky básní a písní. Se studem přiznávám, že jsem si nepamatovala, že úryvek: “Snad jednou díky vzdělanosti, až povolí ji ruský svět (počítám na to ze skromnosti filozoficky pět set let)…” je z Oněgina a musela mi to oživit až hlavní hrdinka. Okouzlily mě naivní a křehké básně dospívajících středoškoláků a s lehkou nostalgií jsem si vychutnala velice povedený překlad Lermontovovy Plachty: “Bělá se plachta osamělá, na moři v mlze šedivé, co v dalekém tom kraji dělá, co opustila v zemi své?” Ano, je to kniha, které s čistým svědomím dávám pět hvězdiček. P.S. Jen mě mrzí, že pro dnešní mládež asi bude popisovaná doba natolik nepochopitelná a absurdní, že ji z textu paní Douskové úplně nepoberou, možná jim to celé dokonce přijde “trapné” a nebo jim to vyzní jako ne úplně povedený humoristický román. Škoda, protože ta kniha má opravdovou hloubku.... celý text

Vazači zhouby 2022, Artemian (p)

V úvodu svého komentáře musím poznamenat, že hodnotím jen příběh, hru jsem nikdy nehrála a proto asi některé aspekty nedocením. Příběh se většinou odehrává na bojišti. Čtyři hlavní hrdinové, každý jiný a každý něčím překvapivý, jsou vykreslení velice věrohodně. Opravdu sympatický mi byl Coriel, což byl nejen “slušňák”, ale i talentovaný stratég. Většinou tolik bojů a bojových scén nemusím, ale tady to úplně nevadí a co pravdu oceňuji, to jsou úvahy Coriela jako tvůrce strategie boje. Ty byly podané poutavě i pro naprostého laika. Zpočátku jsem měla trochu problém se samotnou podstatou příběhu - s nemocí. Nakažení byli banda zombíků, ale vlastně se o nich docela dlouho nic moc konkrétního neříkalo. Pak Zhouba zvolna získala jasnější kontury, ale mrzelo mě, že autor trochu více nerozvinul příběhy alespoň několika nakažených a nevytěžil z nich trochu více, aby rozředil množství bojových scén. Kromě všech výše uvedených plusů (dobrý příběh, různorodé postavy, akční děj) se v knize najde opravdu osvěžující humor. Trpaslíci byli se svým osobitým jazykem a vtípky prostě TOP. A kromě spousty bojů, strategií, plánů a kladných i pokřivených lidských charakterů je tu i několik okamžiků k hlubšimu zamyšlení. Na závěr mám výtku k obálce, která příliš neodpovídá tématu a působí trochu dětsky (až teprve později jsem zjistila, že se má jednat o hrací kostky). Ale možná je důvodem to, co jsem zmínila v úvodu - nikdy jsem hru ani neviděla. Třebaže nejsem pro tuto knihu úplně cílová skupina, myslím, že milovnici bitev ji ocení. Já děkuji autorovi za možnost si knihu přečíst a pŕeji mu hodně napadů na další knihy.... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

Hluboce smekám před autorkou, která dokázala něžně, poeticky a přitom tak vtipně, popsat tu nemravnou dobu bolševika. Mám ráda jak divadelní představení, tak audioknihu nebo samotnou knihu. A u každé formy tohoto díla zažívám smutné i veselé pocity v jeden okamžik. Helenka mi připomíná dobu ve které jsem vyrůstala, i mne samotnou v té době - přemoudřelá holčička, která rodičům občas připravila krušné chvíle (moji rodiče museli řediteli ZŠ vysvětlovat, že “vycpaný Lenin” nebyl myšlen hanlivě, ale že jsem v první třídě jako jediná věděla, co je to mauzoleum …a samozřejmě jsem měla i jiné hluboké znalosti, které jsem měla potřebu ventilovat a pak se mi obvykle tak jako Helence stávala “taková nemilá věc").
 Je to kniha, ke které se vracím, když je mi smutno - kniha zahřeje na duši a já vím, že není tak zle, že by mohlo být hůř. Navíc Bára Hrzánová je prostě epochální. Knihu i audioknihu všem srdečně DOPORUČUJI!... celý text

Jizva 2004, China Miéville

China Mieville je geniální stavitel originálních světů a tvůrce přepestré palety bytostí, strašlivých netvorů, přetvorů a potvorů. Jeho svět je drsný, plný nebezpečí a špíny. Přečtu skoro všechno, ale směr New Wierd evidentně není moje parketa, nemusím mít všechno nepřirozené, zmrzačené a plné odpadků, samý hnus, krev a hnis. Originalita se tomu určitě upřít nedá, ale nechutností a podivností je moc, chybí sympatický hrdina a těch dloooouhých popisů je tu tolik! Z pohledu literárního je to určitě kvalitní umělecké dílo, ale pokud se jedná o čtivost, tak to je horší. Za jasné klady považuji autorovu bezbřehou imaginaci a obrazotvornost při vystavění samotného pirátského města Armady, ale jednotlivé postavy, třebaže tak fascinující co do tvaru a struktury svých těl, ty na mě působily většinou ploše a nedokázala jsem mít ráda ani jednu z nich. Oproti Nádraží Perdido se mi kniha četla lépe, ale i tak to byl asi poslední Mieville, kterého jsem dala.... celý text

Svědectví 2020, Margaret Atwood

Způsob vyprávění je ve Svědectví jednodušší než v Příběhu služebnice, ale stále je to velmi silný příběh o prožitcích žen ve světě dystopické teokracie. Tentokrát jsou to výpovědi tří žen, jejichž dějové linky se po určité době protnou. Samotný Gileád je “na vrcholu” a symbolem společenského postavení je množství “mart” a samozřejmě dítě. Ale o děti tu jde hlavně z pohledu společenské prestiže, nikoliv z pohledu vytvoření milující rodiny. Stále platí, že jediný moudrý a spravedlivý je muž a žena má jen velmi málo šancí na opravdový život. Jako manželka (pokud má štěstí) smí pouze dotvářet obraz manžela jako jeho dekorace, pokud je služebnicí, představuje svého druhu plemennou krávu, jako “marta” je otrockou služebnou bez jakýchkoliv práv. Poslední možností, pokud rezignuje na mateřství a je přiměřeně inteligentní, poslušná a současně silná, je stát se “tetou” a realizovat se v prostředí ostatních tet. No, zkrátka a dobře: být v tomto světě ženou není žádná výhra. Celé je to obludné a zvrhlé a bohužel v souvislosti s celou řadou současných trendů v tzv. civilizované společnosti, která si nechá v zájmu demokracie líbit opravdu hodně, je to občas skoro reálné. Líbil se mi zvláště příběh tety Lýdie, od poloviny knihy se však začalo všechno trochu zbytečně zamotávat a závěr byl v duchu YA předvídatelný. Jako celek byla kniha čtivá, ale úrovně první knihy pro mne nedosáhla.... celý text

Dlouhá cesta 2016, Hana Marie Körnerová (p)

Když pominu silně za vlasy přitaženou zápletku (mladá matka opustí půlroční dítě a odjede z bezpečí, od rodiny i pohodlného života sama do válkou zmítané země), tak vlastní dějová linka a historie se protnuly velmi realisticky. Příběh se mi líbil, hlavně díky popisům. Sice popisům doby plné udavačství, potoků krve, zvůle úředníků a bídy, ale získala jsem velice dobrý pohled na jakobínskou Francii. Autorka ve svém příběhu velmi barvitě ukazuje jak jde vývoj lidstva po spirále, jak se historie opakuje, jak jsou lidé stále nepoučitelní a ve jménu nejrůznějších “dobrých myšlenek” páchají neuvěřitelná zvěrstva a že dav je nejhorší možná “síla pokroku”. Čím jsem starší, tím častěji se ptám: “Proč se nedokážeme poučit?”. Jen ta hlavní hrdinka byla na pár facek - dříve rozumná a na svůj věk velice dospělá Hermína se tentokrát chová jako hloupá, tvrdohlavá koza. Jednoznačně nejslabší a nejméně věrohodný díl ze série, přesto se mi líbil jako historická reminiscence.... celý text

Nádraží Perdido 2010, China Miéville

Proč je v knize všechno tak divné? Na jedné straně je to plné pozoruhodných bytostí, bizarní magie a pokrouceného názvosloví (hluboce smekám před překladatelem) a na druhé straně nás autor stále dokola zasypává takovou dávkou naturalistických popisů všech možných nechutností, že jsem z toho unavená. A nenašla jsem ani jednu sympatickou postavu, které bych fandila! Uznávám, má to naprosto jedinečnou a velmi silnou atmosféru, ale celé to nemá ani logiku, ani příběh. Všeho je “trochu moc” - všechny ty podivuhodné rasy, tolik fantasmagorií a rádoby vědeckých zdůvodnění, tolik úžasných nápadů. Jak napsal Eldar80: “Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.” A přesně to se stalo mě - byla jsem zahlcena, přejedena a má velká očekávání se nenaplnila. Méně by bylo více.... celý text

Město zázraků 2018, Robert Jackson Bennett

Robert Jackson Bennett rozhodně umí! Zamilovala jsem si Sigruda Harkvaldssona, který je ve třetím dílu nosnou postavou - až do hořkého konce hrdina s ohromným srdcem, který bojuje do posledního dechu. Nesmírně oceňuji Bennettův svět, který jednoznačně stál za poznání. Třebaže fantasy, bylo to strašlivě pravdivé a moc se to podobalo naší realitě. A i když je mi strašně líto, že je konec tohoto epického příběhu, zároveň velice oceňuji autorův vzácný dar, že uměl skončit v nejlepším. Děkuji za inteligentní a vtipný komentář od Metla, se kterým naprosto souzním, proto za sebe stručně shrnu: hluboké, neotřelé, akční, se silnými myšlenkami …a na konci i s nadějí.... celý text

Bude to bolet, doktore? 2018, Adam Kay

Kniha je klasický deník mladého lékaře, je plná nesourodých historek z porodnicko/lékařského prostředí a není to moc veselá kniha, třebaže je tam spousta vtipů. Oceňuji leckdy až černý humor, což je způsob jak se vyrovnat se stresem, celkovou psychickou zátěží lékařské profese, ovšem humoristickým románem bych to nenazvala. Sondou do tvrdého života lékařů a zdravotnického personálu ale naprosto jistě. Nejdříve jsem si říkala, že je to stěží na 3*, ale s postupem času a s množstvím přečtených stránek jsem změnila názor. Hlavní hrdina má opravdu vtipné glosy a popisuje neradostnou situaci ve státním zdravotnictví v UK. Podle mých zkušeností je ale lékařská profese a šílené množství pracovních hodin stejné i u lékařů v Čechách. Tou nesourodou směsicí vtipných, bizarních a hlavně smutných příhod jsem si zase připomněla, že málokdo tak často nese kůži na trh a málokdo tak ovlivňuje životy druhých, jako lékaři, zvlášť pak ti v nemocnicích. Adam Kay jako “slabý silný lékař” byl schopen opustit profesi, která ho naplňovala a současně i stravovala, což muselo být zničující rozhodování. Patří mu můj obdiv …i lítost.... celý text

Město schodů 2015, Robert Jackson Bennett

Znám knihy, kde mě příběh polapil hned od začátku, což se tady úplně nestalo, přesto je to ale zajímavá fantasy, která začíná jako úplně jiný žánr …a sice jako hodně rozvláčná detektivka se spoustou politiky. Autor nabízí originální prostředí se skvělou atmosférou, promyšlenou mytologií, zajímavými postavami a vtipnými dialogy, ale určitě bych mu vyčetla, že je zpočátku těžké se zorientovat “kdo je kdo” (pletli se mi Kontinentálové a Saypuřané, stejně tak i všech sedm božstev). Zhruba od druhé třetiny knihy ale všechno zapadlo na své místo a začala to být velmi dobrá urban fantasy s prvky steampunku, svět, kde se technický věk mísí s kouzly. Kombinací moderního a magického se autorovi podařilo vykreslit natolik kouzelné město, že nebýt jeho zoufalého jména Bulikov, bylo by zcela dokonalé. I název Město schodů evokoval trochu jinou představu než jsem nakonec dostala - o schodech tu bylo jen pár poznámek. To jsou ale jen drobné vady na kráse.
 V závěru už kniha eskalovala a skvělé postavy a původně prostá zápletka se vyvinuly do nebývalých rozměrů. Zapomeňte na young adult fantasy, toto je velmi originální příběh, který nabízí málo klišé a otevírá mnoho až filozofických otázek. 
... celý text

Druhý břeh 2015, Hana Marie Körnerová (p)

Třetí díl je zatím asi nejlepší, opět plný napětí a zvratů, ale s výrazně menším množstvím romantiky, hlavní hrdinové jsou nuceni používat více zdravého rozumu, respektive pudu sebezáchovy. I když ne vždy se jim to daří. Stále se u této literatury utvrzuji v tom, že i přes všechny průšvihy dnešních dní jsem ráda, že žiji v 21. století a nemusím se podřizovat tak příšernému diktátu doby. Ke své radosti jsem navíc zjistila, že se jedná o pentalogii, která už je dokonce dopsaná.... celý text

Třetí přístav 2014, Hana Marie Körnerová (p)

Druhý díl nedosáhl zcela kvalit dílu prvního, ale historický rámec dal romantickému (a leckdy překombinovanému) příběhu přeci jenom punc “vážnější” literatury. Popis postavení žen v té době mě utvrzují v mém přesvědčení, že jsem ráda, že žiji v dnešní době. Celkově autorka moc hezky vykreslila jednotlivé postavy, přičemž postava baronky Chlumské je prostě bezchybná - bodrá Helena Růžičková jak vyšitá.... celý text

Kočár do neznáma 2013, Hana Marie Körnerová (p)

Už delší dobu jsem hledala knihu, u které bych se zasmála a nemusela nad tématem zvlášť přemýšlet, jen si užívala dobrý příběh. A toto je dobře napsaná kniha, kdy na pozadí historických událostí z doby francouzské revoluce se vydávají tři šlechtičny (babička a dvě vnučky) napříč Evropou “do neznáma”. Protože román mapuje krvavé období historie, není nouze o dramatické zvraty nejen v osudech Francouzů, ale celé Evropy, potažmo hlavních hrdinek. Ty se po Itálii a Rakousku nakonec musí přesunout až do pro ně neznámých Čech. Historický příběh, jaký jsem už dlouho potřebovala. Nepříliš pravděpodobný, ale jednoznačně milý. Sice důvodů k zasmání v něm moc nebylo, ale dobře shrnuté historické milníky daly romantickému příběhu vážnější rámec, takže kniha určitě splnila své poslání. Zakoupila jsem další díly, tak doufám, že autorka udrží kvalitu.... celý text