LuciLux
přečtené 100
Impérium
2014,
Christian Kracht
Je to biografický román? Dobrodružný román ve stylu Robinsona Crusoe? Příběh nikoli nepodobný Forrestu Gumpovi, ve kterém hrdina naivně líčí setkáni s později se proslavenými osobnostmi? Nadčasový román nepřímo kritizující společnost? Romantický román, ve kterém jednotlivec bojuje proti okolnímu světu za své sny? Krachtovo Impérium má od všech těchto žánrů něco, a dohromady ještě mnohem více. Lze namítnout, že příběh o jednom pološíleném člověku s bláznivým osudem si tak vesele plyne, bez výrazných odboček, zvratů, zápletek, až dospěje do zcela amerického (a pro mě jisté zklamání představujícího) závěru. A přesto, nebo možná právě proto, jsem si vyloženě libovala nad Krachtovým mistrným popisným uměním, umocněným exotickým prostředím, ve kterém se román odehrává. Jižní Pacifik, koloniální období, námořníci. Jeho vtipný břitký jazyk, plný sarkastických „jakoby mimochodem“ komentářů musí udržet čtenářův zájem až do úplného konce, byť je od jisté chvíle jasné, že už se v knize nic dalšího nestane, že se „jen“ dovypráví Engelhardtův příběh. Nicméně v současné literatuře představuje tento román a styl psaní, u kterého jako by člověk nevěděl, zda čte knihu novou, či starou, autora současného či dávno zapomenutého romantika, takový svěží vítr, jaký měl v zádech parník Princ Waldemar, kterým August Engelhard dorazil do Německé Nové Guineji s cílem koupit si ostrov, na kterém by založil vegetariánský nudistický řád uctívající slunce a kokosové ořechy.... celý text
Svatba s milenkou
2009,
Joanna Trollope
Solidní román pro ženy, který má daleko do přihlouplých “harlekýnek”, leč nic jiného než určitou sondu do života současné společnosti nenabídne. To však pro chvíle oddechu a lehké četby stačí a styl psaní Trollopové je čtivý, výstavba příběhu zajímavá (neustále střídaní vypravěčů jednotlivých podkapitol v er-formě nabízejících odlišné pohledy na věc a vývoj událostí) a osobnostní charakteristiky a schopnost vžít se do postav různého věku a zaměření velmi zdařilé. Sama za sebe bych dala dvě hvězdičky, jelikož dávám přednost náročnější a propracovanější literatuře, ale pokud budu hodnotit knihu jako takovou v rámci skupiny románů pro ženy, k čemuž se při hodnocení často přikláním, zaslouží si tato kniha hvězdičky určitě tři.... celý text
Daleká cesta
2012,
Alison Pick
Knihu jsem přečetla v originále před více jak dvěma lety, nyní jsem se ze zajímavosti vrátila k českému překladu (mimochodem, mnohem uhlazenějšímu, líbivějšímu, a také srdceryvnějšímu, holt to ty české zdrobněliny). Pamatuju si, s jakou skepsí jsem si knihu vybírala. Myslela jsem si, co nám tak mladá Kanaďanka může sdělit nového, a sáhla jsem po ní spíše z nějakého vlasteneckého pudu, jelikož mě zaujalo užívání českých slov v rámci anglicky psaného textu. Jak stydno mi bylo z mých předsudků po dočtení tohoto smutného, prostého příběhu, který však, jak výstižně píše Zdenik, na pozadí příběhů jedné rodiny obsáhne strasti a útrapy předválečné a protektorátní doby v tehdejším Československu z pohledu (mimo jiné i německých) židů. Mohla bych vyzdvihnout úplně všechno. Zajímavou formu psaní, kdy se střídá přítomnost s minulostí, život vypravěčky s životem rodiny Bauerů, vložené dopisy z pozůstalostí, poměrně jednoduchý příběh, který však obsáhne vše, co je třeba, a zanechá ve čtenářově duši prázdno a smutek nad tím, čeho jsou lidé schopni, a také ho nechá toulat se v myšlenkách úvah, k čemu všemu ta která rozhodnuti vlastně slouží, ale taky výbornou znalost reálií českého prostředí. Myslela jsem si, že nejlepší romány a příběhy z války musí byt vyprávěny autory tu dobu zaživší. Alison Pick nám dokázala, že tomu tak nemusí být, a že vždy je možné přinést nový, a přitom stále stejně bezútěšně smutný (leč skvěle vyprávěný a napsaný!) příběh.... celý text
