Lucie Pfeifer.
přečtené 113
Láska je jen slovo
1976,
Johannes Mario Simmel
Nádherná kniha. Líbilo se mi, ze se hnedka na začátku dozvídám konec a i tak mě zajímalo co k tomu vedlo a jaký byl příběh. Všechno už tu bylo řečeno. PS: Hansi mi připadal po celou dobu jako postava z knihy Na Větrné Hůrce.... celý text
Lord Jim
2004,
Joseph Conrad
Přelouskala jsem se přes nic neříkající polovinu knihy a v té druhé jsem jen hltala řádek za řádkem. Nebyl to úplně příběh, který mě oslovil, ale spisovatel. Jak všem postavám dokázal připsat myšlenku, která samozřejmě byla výplodem jeho mysli. Tolik názorů se kterými jsem se ztotožnila, tolik věcí popsaných tak, že bych to lépe nikdy nedokázala a mluvilo to za mě. Dokázal do postav vdechnout život. Jedna z mála knih, ze které si beru opravdu hojný počet myšlenek, ke kterým se hodlám určitě ještě jednou v budoucnu vrátit. - ,,Jsou okamžiky, kdy naše duše jako by se vymanily ze všeho temného, co je zahaluje, a jsou schopny tak jemné vnímavosti, že jsou pak některá mlčení výmluvnější než sebedelší řeči."... celý text
Konrad Wallenrod
1976,
Adam Mickiewicz
Čtení pro mě bylo spíše utrpením, než požitkem. Námět příběhu je skvělý, bohužel to sestavení textu a celkově ten fakt, že to není ani chronologicky, dle mého knize ubralo na kvalitě.... celý text
Pozdní léto
1968,
Adalbert Stifter
odpad!
Šílený.... Ke konci jsem už přeskakovala stránky, nedalo se to vydržet. Děj vlastně o ničem, nic zlomového se tam neděje, nemá to spád, napětí,....
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
- ,,Nesmíš v nikom vidět nepřítele, dokud se ti to neprokáže." Krásné poukázání na to, jakou zlost lze v člověku probudit již v útlém věku, když mu není dávána téměř žádná láska a on nezná nic víc, než jen zlost. Heathcliff zasvětil celý svůj život pomstě. Pomstě na lidech, kteří mu ze života udělali peklo. Pomstě na těch, kteří svým chováním změnili nepoznanou duši člověka na monstrum. Nadsázka chování hlavních postav, tyranie, pochmurná atmosféra, Na větrné hůrce.... celý text
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Víte, ono je to těžký. Ze začátku mi to přišlo jako tlachání o ničem. Vadilo mi, že jejich krátké cíle jsou postavené na spontánnosti. Vadila mi ta jejich nezodpovědnost a šílenství, které přebíjelo zdravý rozum. Jenomže Kerouac je Kerouac. Tenhle týpek chodil domů bos, opilý jak Dán a za sebou vezl kárku, ve které měl chlast. A to je přesně on. Celou dobu vyprávěl nesmyslný příběh, ve kterém rozhodně nemůžeme najít nic hlubšího. Ale ten poslední odstavec, mě přesvědčil. Jsem ráda, že jsem to dočetla. Chci si s ním sednout na to opuštěné molo a přemýšlet o Americe, o kultuře která mi je tak neznámá. A jet se Salem a Deanem ty nekonečné kilometry v polorozpadlém autě. Ach, ten šílený Dean. Hltala bych každou jeho bláznivou historku.... celý text