LooneyCZ
přečtené 473
Aristokratka pod palbou lásky
2022,
Evžen Boček
Takové nadšení jako u první knihy už to zkrátka nebylo, ale pořád je to vtipné a na několika místech jsem se uchechtla nahlas. Nadužívání uvozovek mě sice vytáčelo (v minulých dílech to buď nebylo tak extrémní nebo jsem si toho tolik nevšímala), ale jinak jde o důstojné zakončení celé série.... celý text
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
2019,
Stuart Turton
Agatha Christie si dala schůzku s Davidem Lynchem a bum: vznikla tahle paranormální detektivka. Úvod byl sice pomalý a první den mě moc nebavil, ale pak se začaly vynořovat jednotlivé části příběhu a najednou knížku nešlo odložit. Měla jsem obavu, jestli autor zvládne rozehranou partii slušně zakončit a musím uznat, že se mu to podařilo. Když už jsem myslela, že je všechno jasné, stále ještě zůstávalo do konce asi šedesát stran. A na nich se samozřejmě ukázalo, že je leccos úplně jinak. Výborné! Za sebe můžu doporučit všem milovníkům detektivek i městečka Twin Peaks :-)... celý text
Veselé historky programátorské
2021,
Miroslav Kopecký
Po deseti letech práce SW analytičky jsem se v mnoha situacích poznala a musela se upřímně zasmát. Žádná velká literatura to není, ale člověk z oboru se při čtení pobaví. Ideální čtení na cesty veřejnou dopravou.... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Upřímně, jsem trochu zklamaná. Čekala jsem vyprávění o internovaných řeholnicích, ale autorka spojila fakta s fikcí takovým způsobem, že netuším, které části příběhu jsou pravdivé, které upravené, a co je zcela vymyšlené. V doslovu se sice dozvíme víc, ale pro mě už to bylo pozdě. Tahle kombinace ala chytrá horákyně mi zkrátka vadila. Co mi taky nesedlo, bylo propojení jednotlivých postav (hlavně Leny, Evaristy a Jana), takových náhod, to už je trochu moc. Zhruba v půlce knihy jsem navíc měla pocit, že tempo vyprávění prudce kleslo. Pořád je to hodně dobrá kniha, ale moje očekávání asi bylo až příliš velké. Tak mezi 3 a 4 hvězdami.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Tato světová literární událost mě dle očekávání minula. V rámci žánru "čtení pro ženy" to je určitě velmi povedené dílo, ale u knihy chlubící se tolika oceněními bych doufala, že dostanu víc než jen limonádový příběh o lásce na pozadí divoké přírody s náznakem detektivky. Velmi neuvěřitelný a vcelku obyčejný děj nezachrání ani barvité popisy života v bažině. A totálně ho zabíjí nudné pasáže od soudu. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten dramatický moment kvůli kterému má být tahle kniha výjimečná... A nic. Třeba větší důraz na ochranu mokřadů (ekologické poselství vyjádřené v zápasu dívky proti krutým developerům), propracovaná psychologie postav (bez komentáře), překvapivého vraha (co kdyby Chase zabil Mořan, aby ochránil holku svého syna), nějaké výtržníky, co budou chtít podpálit chatrč (to je odvaha, jednou se připlížit a zabouchat na dveře). Ne, nic takového, jen zázračná holka z bažiny (sorry, ne, tohle mi nesedlo ani jako pohádkový příběh - šestileté dítě se stará samo o sebe a po letech samoty nemá větší problém s komunikací než kterákoli stydlivá dívenka), namachrovaný hajzlík Chase (klišé), bodří černoští manželé (taky klišé) a několik maloměšťáků, co si nevidí do huby. Ale vlastně mají Kyu rádi. Občas. Trochu. Snad jedině Tate mi připadal lidský a uvěřitelný. Možná i Jodie, který nakonec skončil jako dobrý člověk (co se asi stalo s ostatními dětmi?) a všichni žili šťastně až do smrti, zkoumali mokřad, neměli děti, ale jinak dobrý. Jo, akorát se ukázalo, že to, co jsme tušili, se vážně stalo. Ale co už teď s tím. A ten turismus v Barkley Cove je úplná katastrofa. Konec. Omlouvám se, ale kdyby kolem toho nebyl ten humbuk, řeknu si, že to byla fajn oddechovka. Takhle se cítím přece jen trochu povedená. A film rozhodně oželím.... celý text
Čekání na spoušť
2021,
Lidmila Kábrtová
Další kniha, ve které se osudy jednotlivých postav proplétají, aby se vzájemně doplnily a ukázaly příběh z jiného úhlu. Nebylo to špatné, ale takových knih už tu bylo mnoho, a Čekání na spoušť z té řady nijak zvlášť nevybočuje. Je to sice čtivé, jenže to místy drhne. Některé dějové linky zůstaly nedokončené (Hana, Libor - toho jsem, upřímně řečeno, nepochopila), k jiným se autorka kostrbatě vrací na konci (Vlaštovka) a proč je věnováno tolik prostoru panu Zábranskému, to mi uniklo. Pokud bych knihu četla déle, asi bych si musela jména zapisovat. Vždy naštěstí platí, že pokud se nějaké jméno opakuje, pak jde vždy o stejnou poszavu. Ano, je to TA Jarmila a TEN Pavel. A my se dozvídáme o dění na pozadí události a co by bylo kdyby... Pro někoho možná zajímavé téma a zpracování, já jsem bohužel asi už nasycený roztok... teda čtenář. Mimochodem, plynulost textu dost skřípala při vyjmenovávání termínů v části o Pavlovi (prostředí lesa a řezbářství) a Liborovi (fotografování). Jako by autorka chtěla využít získané vědomosti, a tak popisuje vybavení Pavlovy dílny stylem pana Kosa z filmu Na samotě u lesa (při čtení mě to pobavilo, ale obávám se, že to nebyl záměr).... celý text
Zítra je taky den
2020,
Rudolf Havlík
O podmínkách výroby oblečení v asijských továrnách jsem nikdy neměla moc dobré mínění, ale po přečtení téhle knihy už nikdy nebudu koukat na ručníky stejnýma očima. Taky jsem si potvrdila, že do Indie ani do Číny na výlet nepojedu (příliš mnoho lidí). A ty Filipíny mě teda taky nelákají. Rudolf Havlík ovšem má dar psát o téhle části světa i o oděvním průmyslu takovým způsobem, že jsem se místy smála nahlas. Pravda, jindy mi bylo spíš smutno. Čtení to bylo poučné a poutavé, pro slabší povahy asi trochu drsné, ale rozhodně mohu knihu doporučit.... celý text
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Na prvotinu mladé autorky to bylo vcelku dobré. Děj plynul, námět zajímavý, originální představa fungování nebe a pekla. Barbora mě sice strašně štvala, ale hlavní hrdina nemusí být vždycky dokonalý. Bárka je ten typ holky, která neumí komunikovat s lidmi, navíc má natolik nízké sebevědomí, že umí jen urážet všechny okolo a nikdy nepřizná chybu. Kámoška k pohledání. Milada mi byla sympatičtější. O trošku. Jen škoda, že se její příběh neuzavřel lépe. Čekala jsem srdceryvné smíření, ale zásadní rozhovor najednou skončil, pak si dámy daly vaječňák a existovaly šťastně až na věky. Aha. Ale jak říkám, nebylo to úplně špatné. A nyní okénko pro hnidopichy: Milada se narodila v roce 1950. V říjnu roku 1968 (dva měsíce po invazi, jak je uvedeno v knize) se jí narodil syn Jirka. Nerozumím tedy, jak se Milada s manželem mohli seznámit v knihovně během studia překladatelství a historie, když v 18 už měli dítě. Nic, tak dál. Jiří zemřel na infarkt začátkem devadesátých let, bylo mu 40. To jakž takž vychází. Dejme tomu, že to bylo v roce 1990. Milada s Jiřím šli na večeři poté, co sehnali dětem hlídání. Podle dříve napsaného bylo synovi Jirkovi v té době cca 22 let, Janě asi 20. Hlídání? Navíc, nebyl tou dobou Jirka už v emigraci? Ehm, tak tady to taky neklaplo. Včetně plánování rodinné dovolené, kde děti utahají, aby brzy usnuly. Jako čtenář snesu hodně, klidně i kouzelné televize v nebi, to je OK, to je umělecká licence. Ale tyhle logické chyby mi vadí. A když děj nepohltí čtenáře natolik, aby si podobných věcí nevšiml, tak je holt objeví. Naštěstí se autorka alespoň vyhnula dobovým nepřesnostem, na rozdíl od Emy Labudové v knize Lada u ledu. Nakonec tedy s odřenýma ušima tři hvězdy.... celý text
Tohle byla prostě veliká PARÁDA! Dojemnější než E.T. a napínavější než malé trenýrky. Silný příběh, který se pomalu rozmotává a graduje až k závěru. Nemám co vytknout. Pecka. Tečka.... celý text
Dům na samotě
2017,
Michaela Klevisová
Mrzí mě, že jsem v knihovně sáhla zrovna po této knize, která je považována za jeden z autorčiných slabších kousků. Sice to nebylo špatné, ale místy byly postavy trochu těžkopádné, tým vyšetřovatelů nedostal v textu mnoho prostoru a odhalení Kadeřníka proběhlo v závěru jaksi zničehonic a trochu uspěchaně. Nicméně dám asi autorce i Josefu Bergmanovi ještě šanci. Jen pro příště zkusím vybrat některou z lépe hodnocených detektivek.... celý text
