Přečtené 437

Kresba je kvalitní a její psychedeličnost umožňuje představit si stavy dvou ústředních postav. Skoro je mi kvůli ní líto říct, že příběh je navzdory skvělé zápletce a nečekanému parťáckému duu průměrný. Cestování po Evropě je dobré zpestření, a vlastenci zaplesají nad Prahou, ale cestopis obsahuje pár chybek/úletů typu "planetárium" na berlínském Teufelsbergu. Jako jednohubka OK.

Depresivní příběh hlavního hrdiny, popíjejícího outsidera pracujícího ve sběrně, který v komunistické éře obsluhuje likvidaci sběru. Haňta sleduje, jak jedna doba končí a začíná nová, do které už nepatří ani knihy nežádoucích autorů procházejících jeho lisem, ani on a lidé z jeho vzpomínek. Vedle anglického krále asi nejtemnější a nejsmutnější Hrabalova kniha, což znamená, že je skvělá. :-)

Je to takový obyčejný příběh, ale líbil se mi ten sexuální optimismus.

Mám rád příběhy Čechů, kteří odešli do cizí země a dokázali se tam prosadit (pokud možno ne kriminální činností nebo půjčováním peněz) a tento knižní rozhovor moje očekávání naplnil dvojnásobně. Etzler mě zaujal už dřív svými názory a postřehy v různých článcích a jeho životní příběh je neméně zajímavý (a po tom všem českém fňukání a servilnosti Číně nebo Rusku nesmírně osvěžující). Čtenář se dozví hodně informací ze zákulisí zpravodajství, o zaměstnání novináře v profi prostředí, postřehů o mentalitě národů a obtížném skloubení soukromí s náročným posláním. Velmi inspirující počtení.

Výborně napsaná kniha o jídle a jeho zpracování a využití tělem, což využijí nejen lidi se zájmem o efektivní pěstování postavy sportem, ale i ti, co chtějí zhubnout a nechtějí nesmyslně trpět nějakou ideologickou dietou. Najdete tam jak podrobné "chemické" pasáže, tak i pro biologického laika srozumitelné informace k použití. Nejspíš pak už nebudete žádnou další knihu nebo články o výživě potřebovat :)

Můj nejoblíbenější komiksový spisovatel se vydal na procházku světem Lovecraftových příběhů a podíval se trochu hlouběji za oponu všech těch nezadaných bádajících hrdinů jeho povídek. A je to opět silný zážitek svědčící o Moorově genialitě, který doceníte obzvlášť díky obeznámení s Lovecraftovým dílem (případně jeho životopisem). V příhodně ilustrovaných příbězích dokáže imitovat styl hrůzy hororového klasika i potěšit fanoušky, nechybí klasické překvapivé pointy a zvraty. Komiks se mi líbil už od začátku, měl jsem problém si užít dlouhé psané pasáže na konci kapitol (zpočátku nepřinášející mnoho informací navíc), ale velmi rychle jsem s postupným chápáním autorova plánu knize propadl. Providence je další ze špičkových děl Moora a jsem opravdu zvědavý, jestli ještě přijde s něčím tak masivním. Provedení českého vydání je až na ten strašlivý průser s jednou pokaženou kapitolou super, je to požitek knihou listovat.

Skvělá cynická konverzačka, která nezestárla. Ideální čtivo k maturitě.

Na této krátké povídce vhodné pro posezení na záchodě Flynnová opět vyniká v tvorbě zajímavých postav z netradičního prostředí. Postupem času se všechno hodně překombinuje a jako žánrové cvičení je to ok, beru to jako chlebíček při čekání, až autorka uvaří novou večeři :-)

Špičková sonda do skrytých životů manželských párů - ve své době to musela být pecka (i filmová adaptace zůstává neobvykle svěží). Současník dnes možná úplně nepochopí soudobé souvislosti typu proč Marta jako žena v domácnosti prožívá kariérní neúspěch svého manžela jako svůj vlastní nebo že dítě bývalo symbolem úspěchu manželství.

Velmi vtipná divadelní hra založená na hraní s vypravováním, s divácky vděčnými postavami, které si navzájem vyprávění hodnotí a mění. Hodně podařené dílko bavícího se Kundery, potěší i předmluva autora.

Luxusní komiks pro dospělé, který si utahuje z náboženství, filozofie i psychologie a nechybí ani drogy a sex (ve své době to musela být hodně velká provokace). Díky znalosti mytologie jsem se u toho hodně nasmál, ale myslím, že to pobaví i náboženského laika.

Hodně se mi líbí titulní báseň, kterou bezvadně přeložil Nezval. Celá sbírka má správně pochmurný styl.

Příjemně hororová okultní záležitost se spoustou odkazů na klasiky Poe a Lovecrafta, ale přece jen díky rozverné povaze Hellboye trochu pro mládež - nějak se všichni ti okultisti a démoni vyvážit musí. Líbí se mi kresba, ideální pro čtení večer pod lampičkou - a provedení celého svazku příběhů je samozřejmě špičková kvalita, jsem moc rád, že se na našem trhu dá něco takového vydat, aniž by vydavatel zbankrotoval a oběsil se na vrbě za městem.

Rozmazlený Werther deprimuje čtenáře svým příběhem líčeným přes hysterické bědování o zamilování se v dopisech příteli. Věřím, že chudák adresát všech těch dopisů nafoukaného fracka uvažoval o sebevraždě mnohem dřív než postava. Ve své době možná kniha učila mladé čtenáře prožívat svou lásku jako nejdůležitější záležitost v životě, jejíž nenaplnění znamená zahodit všechno ostatní, ale dnešní čtenář už to vidí jen jako vztek rozmazleného fracka, který tu ženskou nedostal do postele a trpí víc než sám Werther až do radostného závěru.

Ve druhém kousku z Aaronovy série se nám představuje úplně šílený týpek Bullseye a je celkem jasné, jak se jeho štace v Punisherovi bude pokoušet trumfnout Ennise - bizarní postavy, hlášky do rytmu vyeskalované brutality snažící se překonat laťky z minulosti, šílenství. Tento svazek mě velmi často rozesmál svým nihilistickým humorem, závěrečné střetnutí dvou es s objevem místnosti s nářadím bylo super. Snad to bude stačit. Docela mě ale štve kresba postav - skoro všechny mužské postavy mají děsně podobné rysy v obličeji.

Žádnou z knih Olivera Sackse jsem před touhle nečetl, ale po seznámení s jeho autobiografií mám chuť si je přečíst všechny. Sacks prožil velmi bohatý život lékaře a vědce a ke všemu dokázal o svém životě a bádání psát velmi čtivě, ať už vzpomíná na svou rodinu, pacienty, další vyjímečné lidi, se kterými se setkával nebo se zabývá nějakým výzkumem. Ke konci už se toho dělo méně a jako závěr by snad bylo lepší jeho rozloučení v New York Times, ale i tak se to četlo samo. Určitě bude zajímavé přečíst si i nějaký pohled na Sackse zvenčí.

Nápad "Watchmeni od Gartha Ennise" mi přišel zajímavý, zvlášť když mě Ennis posledními díly Punisher Max přesvědčil o schopnosti psát vedle sprosťácké zábavy i vyšší literaturu. K příjemnému překvapení ale nedošlo. Je to sprostý, hlášky jsou bohužel původně v britské angličtině a česky tak nevyzní a je to vedle toho koktejlu explicitnosti - nuda. Nevím, jestli Banda stihla takhle rychle zestárnout, ale spíš se to Ennisovi tak úplně nepovedlo. Je to pěkně nakreslené a nejvíc mě zajímá osud nové členky Sedmy, ale samotná banda je nudná, snad kromě vysmátého kopulujícího buldoka.

Díl kazí celkem odpudivá kresba (ve smyslu nekvalitní), vzhledem k tomu, že můžeme srovnávat s předchozím pěkně nakresleným příběhem s Barracudou. Barracuda dokonce v prvním sešitu nemá svoje pozlacené nasazovátko "FuckY"! Naštěstí je příběh solidní, jde hluboko a psychologický a nevyhnutelně fyzický souboj dvou borců je výborné čtení. Je potěšující vnímat, jak se Ennis postupně pouští do "vyšší literatury". Bod navíc za to, že Barracuda poslouchá Nicka Cave :)

Velmi dobře napsané finále se silným komentářem Ennise k podstatě vietnamské války (a nejen té), kde kšeftaři, politici a kariéristi posílají na smrt a nesmyslnou destrukci pěšáky věřící ve vyšší poslání svých činů, než to nakonec ve skutečnosti bývá. Přes všechnu depresi a očekávání nejhoršího se příběh vyvine zajímavě. Ennis do každé epizody vkládá i kvalitní literární vložky, které jsem si s chutí přečetl a netuším, jestli zkusil napsat i nějakou normální knihu, ale mrkl bych se po tom.