Jindra.Vosecky
přečtené 288
Bílá nemoc
1948,
Karel Čapek
Poté, co mě zklamala Továrna na Absolutno a ani RUR mě nějak víc neoslovilo, jsem stále někde ve skrytu duše doufal, že Bílá nemoc bude tím dílem, přes které si najdu cestu k Čapkovi. Je to až k neuvěření, ale Bílou nemoc jsem si chtěl přečíst už od dětských let, kdy mi máma vyprávěla o oné scéně s bušením na hruď. Ten námět mě už tenkrát jako malého velice upoutal a divím se sám sobě, že jsem si hru přečetl až teď. Ale přečetl a jsem za to rád, protože je to dílo vskutku působivé a přestože vypravěčský styl Karla Čapka není úplně můj šálek kávy, Bílá nemoc je dílo na které budu určitě rád vzpomínat! Přečteno během jednoho dne a cca dvou hodin z noci dne předešlého.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Kubrickův film je jedním z mých nejoblíbenějších, televizní adaptace je docela dobrá (až na obsazení Dannyho) a rád se k ní vracím. Po té delší době, co jsem už filmy znal, jsem v antikvariátu narazil na knihu a ani chvíli jsem neváhal a řekl si, že si jí prostě musím koupit, přečíst a mít ve své knihovně. Od Stephena Kinga jsem přečetl dohromady 26 knih a musím uznat, že Osvícení je jedno z vůbec nejpůsobivějších děl, co jsem od něj četl. Zcela intenzivní zážitek, který nemá jediné slabé místo. Pohlcujícně gradovaný děj a do nejmenších podrobností rozebrané postavy a historie hotelu. Přejete si, aby kniha neskončila, přejete si být ještě déle součástí toho všeho. Vidiny, atmosféra Overlooku, pokoj 217, Lloyd, Grady, masky, barvy, keřová zvířata, DROM (REDRUM) a další a další neskutečně nápadité skvosti, které vás dost možná budou děsit a čím více vás budou děsit, tím více vás budou fascinovat. Stephen King stvořil jedno z nejgeniálnějších hororových děl vůbec a Jack Torrance je jednou z nejsilnějších literárních postav, pro mě určitě!... celý text
Snílci
2004,
Gilbert Adair
Po přečtení jsem byl zcela omámem a pln emocí.. Naprosto úchvatné dílo, které ve mně při čtení vzbuzovalo naprosto čisté vlny euforie.. Viděl jsem nejprve film, u kterého mě zprvu překvapilo, když jsem v titulcích zahlédl jméno Gilberta Adaira, od něhož jsem už dávno četl velice působivou Zavřenou knihu. Po shlédnutí úžasného filmu jsem měl jasno, že si předlohu seženu.. Kniha je v neuvěřitelném souznění s filmem, což by si člověk vysvětloval tím, že scénář psal sám Gilbert Adair, avšak obě díla fungují až neuvěřitelně sami pro sebe a zároveň jsou určitým energickým spojením. Abych upřesnil, jak to myslím - při čtení knihy můj vztah k viděnému filmu sílil a sílil a přesto narůstal onen neobvyklý pocit funkčnosti jednotlivých děl. Nejlépe to vystihuje sám Adair: "Možná jsou můj román a Bernardův film dvojčata, ale - stejně jako smyšlení sourozenci Théo a Isabelle - nejsou identičtí." ....Jedna z mých nejoblíbenějších knih.... celý text
