immortal-party
přečtené 218
Rok perel
2002,
Zuzana Brabcová
Rok perel jsem objevila na ČRo Vltava jako mluvené slovo a jeho jednotlivé díly mi zpříjemňovaly čas strávený v koupelně a kuchyni. vypjaté, upřímné, vášnivé, hysterické a vroucí emoce se mnou zacloumaly tak, že jsem se málem píchla do oka řasenkou a podruhé se skoro řízla do prstu. v první řadě bych měla pochválit zpracování namluveného příběhu Janou Štvrteckou. její jemný hlas chlácholil, vzrušoval a přes zatnuté zuby dokázal vzbuzovat dokonce zlost a touhu se mstít. režisér si vybral skutečně dobře. na straně druhé mě maličko mrzí, že jsem příběh nečetla ve fyzické podobě. vlastně ne, nevím... zase ty trefné intonace hlasu, hudební vsuvky a doprovod, to bych v hlavě při četbě těžko svedla. co se týče příběhu, tak ten pochopí skutečně asi jen ten, kdo si něčím podobným sám prošel. jedno, jestli v heterosexuální či homosexuální rovině. láska je vůl. hřeje i pálí... a někdy vás sežehne. jednou, dvakrát, třikrát... a pak přichází fáze Fénixe.... celý text
Běguni
2008,
Olga Tokarczuk
Tokarczukovou mi v covidové situaci seslalo snad samo nebe. sice jsem ji měla v merku už dlouhou dobu, ale příznačnější chvíli si skutečně nemohla vybrat. v době restrikcí a znepříjemňování "běgunství" mi její přelety letadlem i vlakem dělaly doslova blaho na duši. její ojedinělý a osobní výklad běhu děje mě nutil připomínat si vlastní cestovatelské zážitky. nevím, zda právě kvůli tomuhle faktu jsem se často v jejím přelétavém toku myšlenek ztrácela stejně jako moje 160 centimetrová maličkost v rušné metropoli, anebo byla sama autorka poháněna potřebou stihnout nám říci vše co měla na srdci stejně jako cestovatel chtíčem stihnout tento rok navštívit ještě to a ono. tak či onak mi byl její spisovatelský um příjemný. Běguny řadím mezi knihy, které mě bezesporu ovlivnily a jejich čtení mi bylo nadmíru blízké. káj-džas?... celý text
Na paměť mým smutným courám
2005,
Gabriel García Márquez
zbožňuji životní milníky vyprávěné muži na sklonku života. ženě to může hodně dát. je to zcela nový rozměr pohledu na život. jak cítí a vnímá muž? muž. pán. muž, který má moc chránit a ničit. muž, který dává život a dokáže ho snáze brát. muž, se kterým není radno hrát hru s jiným mužem. muž pln pýchy a hrdosti. muž, který na rozdíl od ženy dokáže být atraktivním artiklem i po šedesátce. MUŽ - LEV. i v tomto případě jsem knihu naposlouchala jako mluvené slovo a nelituji toho. vskutku jímavé přemítání nad vlastním životem a jeho nedílnou součástí – smrtí. touhou zakusit lásku, pocit být milovaným v posledním pomazání, neboť "dělej co musíš, protože co je to pak za život nikdy nezažít jaké to je píchat s láskou".... celý text
Tetovač z Auschwitzu
2018,
Heather Morris
odpad!
ne, ne, ne! bez skrupulí si odvážím říct, že tato kniha je jedna velká marnost. podle mě by se románové knihy na téma druhé světové války měly jednoznačně začít regulovat. pak to takhle dopadá. přesně, jak tu už někdo řekl, většinu knihy jsem byla nucena obracet oči vsloup. postavy nejsou vůbec pěkně vykreslené natož jejich pocity. vše je šíleně předvídatelné a nereálné. jakoby autorka ze všech poznatků z televize, populárně-naučných časopisů a článků uvařila instantní guláš. na příběhu je markantně znatelná ruka ženy. jednotlivé situace se vykreslují v tom svrabu moc idylicky. u Lale není celou dobu zcela jasné jaké jídlo třeba jedl, byť měl zvýšené příděly jídla, autorka se zmíní jen o UHO vodě se čtvrtkou brambory. po takové tříleté dietě se rozhodně přece nedá nafutrovat konfitovanou zvěřinou s glazovanou svíčkovou omáčkou. ve vile se šuká za peníze, ale všichni se k ženám chovají jako k dámám. to určitě. kápová u baráku za čokoládu Lale požehná lásce na tamější palandě s Gitou…a tak dále jediné co z Lale v celé knize kloudného vypadne je zpochybnění existence boha. avšak i to po horké vaně a napojení se archivním vínem nakonec popře. ad výše: svým ostrým komentářem hodnotím pouze špatnou prezentaci příběhu. rozhodně nebagatelizuji pohnutý osud přeživšího z koncentračního tábora a ani hrůzný mezník historických dějin.... celý text
Růže bílá, černý les
2019,
Eoin Dempsey
"přečetla" jsem ve formě mluveného slova a tuším, že právě díky němu mohu o příběhu říci, že jakž takž šel. krátila jsem si jím svou ranní rutinu u zrcadla při líčení. pokud nebyla audiokniha záměrně zkrácena, fyzickou knihou bych byla zklamaná. poslední skutečně dobrá až precizní kniha z 2. světové války byly Laskavé bohyně, dlouho po ní nic. autoři by se měli konečně chytnout za nos a od nevyčerpatelného a vděčného tématu 2. světové války na chvíli upustit. mám dojem, že tuto historickou periodu využívají, aby svému plátku dali trochu šťávy a něco na tom trhli. napsat po tolika četných publikacích něco převratného dá kumšt.... celý text
Planina
2016,
Steinar Bragi (p)
poslední dobou si libuji v mluveném slovu a u Planiny to byl právě tento případ. při poslechu jsem se po dlouhé době bála a s napjatostí pouštěla následující díl. jasně, byla jsem ovlivněná islandskou přírodou a prostředím, které jsem minulý podzim sama navštívila. se zakomponovanou snovostí, abstrakcí, animismem a metaforami si u mě Bragi udělal velký červený vykřičník.... celý text
Poslední tango v Havaně
2018,
František Kotleta (p)
koupila jsem si z totální nostalgie, ale nakonec jsem Kotletu snědla s velkou chutí. taková oddychovka částečně zasazená to malebného Ústí, která vám umocní chuť na sex.... celý text
Pád do tmy
2018,
Klára Janečková
knížka je čtivá s dějem, který odsýpá. hodně mě nadchlo zasazení příběhu do jeskynních komplexů. postavy Maxe a Brašova jsou pro mě ale příliš osobní na plnohodnotnější komentář, proto dávám hodnocení 4/5*.... celý text
R.U.R.
2004,
Karel Čapek
budu se opakovat, ale R.U.R. je vrcholně nadčasové. je to až nepochopitelné, anebo ne? má to spád a hlubokou myšlenku. musím to vidět v divadle.
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
příběh se line jako pravá kocovina, což se mi jeví jako autorův záměr. někdy je na ní zkrátka legrace, někdy jste v totální depce, někdy máte vokno a pusto prázdno ve svým zpackaným životě. s alkáčema je strašná prča dokud s nimi nezačnete žít. navzdory těmto poznatkům se domnívám, že film bude lepší než kniha.... celý text
Osm hor
2017,
Paolo Cognetti
hodně osobitá, srdcová a sentimentální kniha. ach, jak mi chybí Korutany.
Sen o mém otci / Sen o mně
1992,
Karol Sidon
poměrně působivá kniha z pohledu malého dítěte. člověk si zde potvrdí jak moc je dětství v životě jedince důležité. nakolik nás ovlivňuje a utváří náš další směr. jak moc si ho postupem času utváříme my samy a taky jak moc nás ovlivní v chování k našim vlastním dětem a okolí obecně.... celý text