hystericwidow
přečtené 295
Hodná holka
2015,
Mary Kubica
ASI SPOILER: Hm... Jako asi jsem měla být na konci šokovaná, jaká svině to Mia vlastně byla, ale požadovaný efekt se nějak nekonal. Popravdě jsem si během děje nedokázala k postavám vybudovat jakýkoliv vztah, takže mi vlastně bylo jedno, že na to Colin doplatil. Odsýpalo to sice pěkně, ale co víc? Nic. KONEC ASI SPOILERU... celý text
Cesta pokojného bojovníka
1995,
Dan Millman
Dan Millman je můj duchovní guru číslo jedna, filmový Pokojný bojovník patří mezi moje nejoblíbenější snímky vůbec. Přesto mě Cesta pokojného bojovníka zklamala. Jde poznat, že se jedná o jednu z prvních autorových knih. Millman zde pak dokazuje, že je především duchovní učitel než mistr vyprávěč. Jeho narativní styl se mi nelíbil, mnohdy jsem narážela na různé nelogičnosti. Plný rozporů byl především hlavní hrdina. Po většinu děje jsem nechápala motivy jeho činů. Viz hned první den na pumpě: Dan si jde koupit něco na pití, kvůli divnému pocitu z neznámého starého muže na to ale úplně zapomene a bez dovolení jde raději do jeho kanceláře...? Nesedělo mi ani moc časové rozložení příběhu. V závěru se mluví jenom o několika měsících, přitom od většiny jejich setkání vždy ubíhá "spousta dlouhých týdnů". Přijde mi, že čas, kdy se spolu scházeli, by zahrnul spíše celé vysokoškolské studium. O osmiletém životním období pak zase hrdina vypráví Sokratovi celé tři dny - to mu jako i říkal, kolikrát za tu dobu byl na záchodě a co všechno jedl, nebo proč mu to tak dlouho trvalo? A takových nesmyslů bych nacházela víc. Hodně mi vadily i různé magické prvky, viz výlety myslí, Sokratovo skákání na střechu nebo jeho vyhazování Dana do výšky. Vím, že se jedná o fiktivní příběh (inspirovaný skutečnou událostí), vím, že takovými prostředky chtěl autor jenom poukázat na určité jevy, ale místy mi stejně přišly zbytečné a kazící vážnost příběhu. Abych se ale už dostala k tomu nejdůležitějšímu - na této knížce jsou důležité především její myšlenky a na jejich síle neubírá ani nezvládnutá technická stránka. To je opět Millman v plné síle. PS: Pro zájemce o jeho učení bych doporučila spíše pozdější příručky. Snímek Pokojný bojovník je poté jednoznačné must see! Kde knížka může znít komicky, nesmyslně či neohrabaně, film si bere jenom to nejpodstatnější a divákovi to předkládá opravdu působivým stylem.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Nepamatuji si, kdy naposled mě knížka tak moc připoutala k ději. Bez legrace - takový ten pocit, když se nemůžete od příběhu odtrhnout a musíte číst dál a dál, třeba i do brzkých ranních hodin, jsem naposledy zažila... na základní škole? Uff. (Poznámka na okraj: Už dávno jsem pryč ze základní školy.) Hawkins umí zkrátka dokonale dávkovat napětí a je mistryní v rozkrývání příběhu. Zamilovala jsem si taky všechny její postavy, ať už byly sebevíc duševně odpornější. S každou další stránkou jenom sílí vaše zvědavost a touha vědět, kdo je vrah. Přiznám se, že až do poslední čtvrtiny knihy jsem to opravdu nevěděla a když už začínalo svítat, kdo je pachatel, celkem mě to překvapilo. Mimochodem ta srovnávání se Zmizelou; srovnávat opravdu nelze. Dívka ve vlaku dílo Flynnové o několik hlav převyšuje. :) A hlavně nemá tak doje*aný konec, že jo. Už se těším na film!... celý text
Klid je síla, řek tatínek
1996,
Zdenka Fantlová
Jedna z nejsilnějších výpovědí o holokaustu. Neskutečné, čím vším si autorka musela projít. Vždy, když si už čtenář myslí, že nic horšího ji nemůže na cestě koncentračními tábory potkat, další kapitola mu zase vezme dech. Povinné čtivo pro všechny psychické narušené jedince, kteří popírají holokaust (opravdu taková stvoření mezi námi existují?) A slova Fantlové pak budiž dostatečně zdviženým prstem pro nás všechny: "Holocaust má sloužit ne jako historický dokument, ale varování. Varování pro budoucnost, protože není důvod si myslet, že když se to stalo jednou, nemůže se to opakovat. Může. Za jiných okolností, jinde, jinak. Proč? Protože to nebyla živelná katastrofa, to si vymysleli lidi. A lidi se nemění." Jak příhodné pro dnešní dobu, že?... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Tak mám za sebou konečně přečtení této klasiky. A musím bohužel říct, že se jedná o další klasický případ přehypovaného díla, které nás roky minulé naučily bezmyšlenkovitě adorovat, třebaže skutečná umělecká hodnota je podle mě už celkem diskutabilní. Obzvláště druhá část ve mně probouzela násilnické sklony a během čtení jsem měla chuť do děje taky nějakými kouzelnými dveřmi prolézt a spoustu postav v čele se spratkem Alenkou povraždit. Když budu chtít příště podstoupit podobnou fantasmagorii, asi si dám rovnou drogy.... celý text
F. L. Věk V.
1972,
Alois Jirásek
Tři roky s přestávkami jsem strávila s Františkem Ladislavem Věkem a jeho synem Václavem a byly to krásné tři roky. Je mi líto, že Aloise Jiráska natolik démonizovalo socialistické školství a dnes je jenom synonymem pro tu největší čtenářskou torturu. Pentalogie F. L. Věk mi opět ukázala, jak mistrným byl Jirásek vypravěčem a jaký poklad - žel dnes těžce nedoceňovaný - v něm český národ má. Pětice knížek nejenom skvěle dokumentuje osudy utiskovaných Čechů na pozadí velkých evropských změn, ale přináší i mnoho soukromých historií, jak dělníků ve službách českého jazyka, tak obyčejných lidí. F. L. Věk snad ani nemá malých postav a se všemi jsem se v závěru těžce loučila, ať už to byl nadšený obrozenec s temnou duší Věk mladší, rodinou se dusící a nepochopený, ale múze a češtině oddaný Patrčka, optimista Hýbl, ďábelský satirik dr. Srnka, obětavý, ale osobním životem zahořklý Held nebo dobrácký a vždy veselý Ziegler. Za postavu, která mi nejvíce přirostla k srdci a která měla zároveň i nejtragičtější dějovou linku celého příběhu, poté považuji Václava Tháma. F. L. Věk je zkrátka velkým románovým světem, který jenom čeká na vaše objevení, budete-li mít tedy tu odvahu.... celý text