Zdenka Fantlová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1922 - 2022

Nové komentáře u autorových knih

Klid je síla, řek tatínek Klid je síla, řek tatínek

„Přečteno před lety. Dojemný příběh, další přeživší Paní vychází z vlaku. Prochází po přestavěné trase. Vidí to, co už dávno není, zmizelo vlivem náletů pod zemí. "Chodí po neviditelné mapě." Tím způsobem vzpomíná na svůj život před okupací, transport do Terezína, kde je internovaná jako česká Židovka a následně tam, kde nazpívají ptáci teprve v 17 a co se se dělo po válce. Po ní se jí lidé ptají, kam s rodinou tehdy odjela. Kde byli? Rozhodla se , že o tom napíše knihu. Věřím, že vrácení se k těm hrůzám nebylo jednoduché . Slova na papíře mají velkou sílu, takže věci, které Zdeňka přežila se čtenářům zdají neuveritelne, ale také neexistující a nereálné. O tom, co se dělo nejen Židům, ale i Romům a mentálně handicapovaným. Proto lidé, kteří se z toho pekla dostali píšou knihy. Aby se už nikdy nic podobného neopakovalo. Teď už autorka bohužel nežije, ale napsala strhující výpověď svého života. Děkuji paní Fantlová.“... celý text
— simca9342

Klid je síla, řek tatínek Klid je síla, řek tatínek

„Toto svědectví je obrovskou dávkou silné vůle, dokázat o té době mluvit, vrátit se k ní. Dojemně a velmi hezky sepsáno. Představa té doby je děsivá, … lidé se ráno probouzejí a neví jestli večer budou usínat do dalšího černého dne. A sami o tom nerozhodují. Takových knih z naší historie nebude nikdy dost, … a + vykřičník pro naši budoucnost!“... celý text
— limruska

Klid je síla, řek tatínek Klid je síla, řek tatínek

„Tato kniha by měla být povinným čtením naší společnosti. Připomenou si co s sebou přináší nesnášenlivost a nenávist. Autorčina síla a odvaha jsou neuvěřitelné. Ovšem chtělo to i špetku štěstí, kterého se jí dostalo. Knihu musím doporučit k přečtení.“... celý text
— DeaverRhyme

Klid je síla, řek tatínek Klid je síla, řek tatínek

„Hodně silná kniha“
— Deny95

Klid je síla, řek tatínek Klid je síla, řek tatínek

„"víkendovka" Stará paní vystupuje z vlaku. Jde po teď už neexistující cestě, ulici, svýma očima vidí, co bylo, když byla ještě dítě. Takhle vzpomíná na svůj život před válkou, povolání do Terezína, transport do tábora smrti teprve v 17 letech a co bylo po dnech osvobození. Po ní dostala otázky, kam s rodinou tehdy odjeli? Aby nemusela pořád dokola odpovídat tak to sepsala. Psaní o vlastním životě bylo pro ní příliš bolestné , ale vzniklo. Proto lidé, kteří přežili ty hrůzy píšou knihy. Aby se už nikdy nestaly.“... celý text
— Knihomolka506

Přejít na knížky autora