Hyaenodon
přečtené 229
Jak se dělá chalupa
2004,
František Nepil
Pohodová oddychovka s nadčasovými popisy toho, jak to vypadá, když člověk dělá něco, co neumí, nebo když se setká s úřady. Přestože knížka vyšla před skoro čtyřiceti lety, dokázal Nepil přesně vystihnout lidské (amatérské) konání. Jelikož jsem chatař, který si na baráčku co chvíli něco doprasí a pak si to pochvaluje, tak jsem si knížku velmi užil. Tři hvězdy dávám za závěr knížky, protože kniha neskončí, ale prostě přestane...... celý text
Černý obelisk
2002,
Erich Maria Remarque (p)
Po více než dvaceti letech přečteno znovu. Knížka je to bezvadná, správně ironická, ale teď jsem zpětně pochopil, proč jsem si z ní skoro nic nepamatoval - postavy jsou trochu ploché. Ale i tak je to zajímavý pohled do složité doby. A parafráze myšlenky, která mě oslovila; stát je schopný probendit miliardy, aby tě potom zavřel za to, že nemáš zaplaceno 5 marek na daních. Geniální.... celý text
Vzdálené světy II
2010,
Tomáš Petrásek
Stejně jako první díl je i tato kniha nesmírně zajímavá, jenom tam na mě bylo trochu moc chemie. :D
Nekonečný příběh
2001,
Michael Ende
První byl film. Nadšení z Falca, strach z Bažin smutku, pláč nad utonutím filmové Artaxe. Pak jsem se někdy v patnácti dostal ke knize a možná ji ani nedočetl, už nevím. Teď jsem si ji koupil a šňupl si jedním dechem. Nádherné podobenství o vědomí si odpovědnosti, ale i o neochotě vzdát se moci. A bezpočet neskutečných míst - poušť Goab, důl na těžbu lidských zapomenutých snů, Město starých císařů... Nádhera.... celý text
Muži v ofsajdu
1965,
Karel Poláček
Nádherná čeština. Po letech jsem se k této klasice vrátil a jazykem jsem byl uchvácen.
Kůže plná stínů
2018,
Frances Hardinge
Pohodová oddechovka, (ne)sympatické postavy, příběh trochu předvídatelný. Čtyři hvězdy jsou možná nadsazené, ale při čtení jsem se bavil...
Jako v nebi, jenže jinak
2019,
Aleš Palán
Po "Šumavských samotářích" jsem se na tuto knížku velmi těšil. Všichni zpovídaní lidé to mají nějak srovnané, dohromady nic nepotřebují (a co ano, to si obstarají) a vesměs je život v "normální společnosti" dráždí. Nevím proč, ale část mi jich přišla nějak "vyšinutá" - a to i v rámci samotářské vyšinutosti. To není odsudek, jen pocit. Kniha byla super, u pána s vytřaskou nebo u lidí se psy jsem se výborně bavil, bratr Anděl už mi ale nesedl a vysloveně na jiné vlně byla paní z posledního rozhovoru. Ale i tak jsem si rozhovory užil a třeba se dočkáme i třetího pokračování.... celý text
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
2017,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Mazec. Autorka má v předmluvě pravdu. Zatímco se o ukrajinských obětech obecně "tuší", o těch běloruských se mlčí...
Kameny mluví
2004,
Thórbergur Thórdarson
Na Islandu jsem byl dvakrát. Oblast, kde autor vyrůstal, je dnes celkem normální, "civilizovaná" oblast ostrova. Projeli jsme ale i řídce osídlené oblasti včetně Západních fjordů nebo Duhových hor a jejich atmosféru Thórdarson popsal mistrovsky. Skoro mu závidím, že měl dětství právě takové a ne jako já, kdy se za okny bytu míhaly troleje tramvají.... celý text
Dějiny sexuality I. - Vůle k vědění
1999,
Michel Foucault
Zajímavé myšlenky, dost možná i pravdivé, ale psané (pro mě) obtížně srozumitelným, zbytečně vědeckým jazykem - měl jsem s tím dost co dělat...
Confiteor I.–III.
1922,
Josef Svatopluk Machar
Poezii moc nemusím. K této sbírce jsem se po letech vrátil a stále mě dokázala pobavit svou aktuálností. Plánuji si občerstvit i další Macharova díla, tak jsem zvědav, zda si zopakuji prvotní nadšení.... celý text
Rudý hladomor: Stalinova válka na Ukrajině
2018,
Anne Applebaum
Velmi potřebná kniha. Upřímně, i díky ní vím o Ukrajině alespoň něco stran její historie. Těžištěm knihy je samozřejmě hladomor, o kterém se tak nějak ví, ale málokdo si ho dokáže blíže představit. Brzy se vrhnu na další autorčiny tituly.... celý text
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
Podruhé přečteno s odstupem téměř dvaceti let a podruhé jsem se nechával unášet neskutečnou fantazií autora. Naprostá pecka a moje srdcovka.