1. Domů
2. Autoři
3. Marek Švehla
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marka Švehly

Magor a jeho doba

„„Cítil jsem, že pravda je na straně těchto lidí, ať si říkají kolik chtějí sprostých slov a ať mají vlasy třeba až na zem. Zdálo se mi, že ten Jirousův underground je pokusem dát naději těm nejvyděděnějším.“ (Václav Havel) Úctyhodná kniha. Velmi podrobná a důsledně osvětlující, přitom napsaná poutavě - až jsem se přistihl, že to čtu se zatajeným dechem jako nějaký kriminální román. Základní osnova je jasná a známá, protože každý alespoň v hrubých rysech zná příběh Ivana Jirouse a Plastiků. Přesto jsem se dozvěděl mnoho nového. A ocenil jsem, že se autor nebál dlouhých odboček od titulní postavy, aby podrobně popsal společenskou atmosféru jednotlivých dekád a zasadil tím Jirousův příběh do kontextu. Taky popsal další důležité osobnosti, které Jirouse nebo společenství undergroundu ovlivňovaly. Spolehlivého přítele Paula Wilsona. Nekonečně tolerantní a obětavou Danu Němcovou. Nenápadnou, ale vytrvalou (a krásnou) Julianu. Egona Bondyho a Milana Knížáka (k nim raději žádné charakteristiky nepřidávám). A další. Celkově to dává přehlednou představu o Jirousově světě. V knize má velkou roli jeden významný kolektivní antihrdina. Tím je Státní bezpečnost (a s ní i Veřejná bezpečnost). Komunistická policie je zde popsána v celé své ohyzdnosti - jako organizace, která krutě vystupuje proti občanům vlastní země jen proto, že si chtějí žít po svém. To samozřejmě není nic nového, to je známá, mnohokrát popsaná věc. Přesto znovu zamrazí, za jak nepatrné – z dnešního pohledu zcela banální – přečiny dostávali tehdy lidé mnohoměsíční tresty. Pro mě byl v tomto smyslu nejsilnější (dosud mi neznámý) příběh Jiřího Ganse, který vyfasoval patnáct let (původní návrh byl trest smrti) vězení za smýšlenou špionáž jen proto, že měl rád hudbu a byl v tomto oboru ve svém krajském městě neformální autoritou. Nikoli za stalinismu, ale v roce 1976! Zároveň bylo smutné si číst, že StB nacházelo ochotné pomocníky i v obyčejných občanech tehdejšího Československa - hostinských, předsedech Národních výborů, sousedech, kolemjdoucích... Jinakost lidí z undergroundu pobuřovala a dráždila a znepokojená veřejnost tak vlastně často kvitovala tvrdé policejní zásahy. Sice k nim nebyl jiný důvod, než že mladí lidé vypadali na pohled odlišně od konvenční představy, ale to k averzi stačilo - stejné je to, koneckonců, mnohdy i dnes. Marek Švehla zvolil chytře jako první kapitolu poslední etapu ze života Ivana M. Jirouse – tím mohl Jirouse lépe představit a uvést čtenáře do děje, než kdyby začal Jirousovým dětstvím a mládím a ke klíčovým aspektům jeho činnosti a povahy se dostával postupně. Já jsem na konci úvodní kapitoly cítil úlevu, že to nejsmutnější z knihy mám za sebou. To se ale ukázalo jako mylná představa – protože nejvíc pochmurnou náladu jsem měl až při čtení kapitol, které popisují 90. léta a Jirousovu neochotu (nebo neschopnost) se přizpůsobit nové realitě. Člověk, který se za svobodu pral celý svůj život si ji náhle neuměl vychutnat, svou bojovnost transformoval do agresivních exhibic a navíc se utápěl v alkoholu (jasně, byl dospělý člověk a mohl si za to sám, ale stejně jsem se nemohl ubránit lítosti.) Ani kapitoly ze šedesátých a sedmdesátých let samozřejmě nebyly veselé, naopak, čtení o šikaně a krutosti komunistického režimu způsobovalo, že se mnou lomcoval vztek (a čas od času jsem si musel i nahlas od plic ulevit), ale bylo alespoň jasné, proti komu a proč lidé z undergroundu bojují - ve zmíněných devadesátých letech už byla situace nepřehledná a Jirousova nekompromisní povaha náhle nebyla potřeba, tím pádem se IMJ zřejmě cítil neužitečný a proto neklidný - což pak řešil společensky velmi neakceptovatelným způsobem. Kniha „Magor a jeho doba“ neskrývá sympatie k Jirousovi a celé podzemní subkultuře, přesto nezakrývá oči ani před tím negativním, co se kolem Ivana Jirouse dělo a co on sám dělal svému okolí. To je dobře, protože jinak by to byl zbytečný chvalozpěv, což by bylo zvlášť hloupé v tomto případě, kdy je hlavní postavou člověk, který si vždy zakládal na otevřenosti a upřímnosti. Ivan Jirous měl mnoho „tváří“, společensky je nejvýznamnější polohou asi jeho „spiritus agens“ role českého undergroundu. Mě ale přesto ještě víc oslovuje jeho poezie, zejména básně s tématikou víry, které ho ukazují ve výrazně jiném světle než jako hulvátského sebestředného alkoholika. Mám na mysli verše, jako jsou tyto: „Tolikrát jsem psal o olších a dnes je prvně vidím kvést nepřestáváš mě Bože můj laskavě světem vést. A tuhle cestou do Vydří prvně jsem viděl květy dubu tak laskavě mě Bože veď dokud se dívat budu.““... celý text
— mirektrubak

---

Magor a jeho doba

„Tahle kniha by měla být povinnou četbou pro všechny. Nám, co pamatujeme, připomene a mladým osvětlí, co byli ti komunisti zač a jak vás zamáčkli jako štěnici, pokud jste nehráli podle jejich not. A Magor podle nich nehrál a tvrdě za to platil. Jen na samém konci jsem se sama sebe ptala, jaký by byl, kdyby se narodil o padesát let později. Přečtěte si to!“... celý text
— MilenaD.

---

Česko na křižovatce

„Kvílení pražské kavárny, že si občané nezvolili prezidenta a vládu podle jejich představ. To je ta správná demokracie.“
— jiri2737

---

---

Magor a jeho doba

„Troufnu si říct, že autor měl před sebou dva nelehké úkoly. Jednak napsat knihu, kterou budou číst současníci Magora, ale i ti, pro které je Magor a underground už jen kapitola v dějinách, třeba jako první světová válka. Druhým úkolem pak bylo napsat knihu, ze které Magor nevyjde jen jako spasitel národa a ctihodný literát, ale ani jako pouhý ožrala, který se propil do pozice oponenta režimu. Obé se autorovi podařilo, byť je samozřejmě možné a asi i žádoucí diskutovat nad tím, zdali ten či onen postranní příběh měl v knize zaznít, popřípadě zdali závěr měl být takový nebo makový, nebo zdali by historici a pamětníci unisono souhlasili s výkladem v knize předkládaným. Kniha je to povedená a basta. K osobě Jirouse snad jen to, že je to osoba dvojjediná a nemá cenu se přiklánět jen k jedné či druhé polaritě. Ivan Martin Jirous byl totiž postavou mýtotvornou ve které je vše obsaženo najednou.“... celý text
— twistrabbit

---

Magor a jeho doba

„Chtěl jsem si to přečíst abych si doplnil obzory o lidech z undergroundu a Magorovi zvlášť. O jejich životech a náhledech na život. Doplnil jsem! Jejich život, jejich volba. Pro mě by to nebylo. Magor byl zřejmě dobrý básník ale jeho způsob života se mi zdá být hodně podivným. Tedy především to, že se vyhýbal práci a nechal se živit dary a půjčkami jiných. Půjčky samozřejmě nesplácel. Poznal jsem podobně ne příliš spolehlivé lidi , poznal jsem i lidi chlastající víc než je zdrávo, i někdy v opilosti agresivní. Ale nikdo z nich nebyl takový extrém. Musel mít Magor velké charisma, když okolo sebe dokázal nabalit tolik lidí, kteří ho přese všechno měli rádi. Mým kamarádem by byl asi těžko. Tahle jeho zřejmě nejznámější báseň napsaná ve Valdicích se mi líbi: "Víš ty, Bože, vůbec o mně, žes mě zavřel v tomhle domě? Vzpomeneš si někdy na mě, jak tu sedím v hnojné jámě? Stvořils vavříny i oměj, co z toho jsi schystal pro mě? Odsoudils mě k marné slávě nebo pojdu někde v slámě?"“... celý text
— Modi666