Hraboshka
přečtené 476
Knihovna na Černohůrce
2016,
Scott Hawkins
Úžasná, úžasná kniha! A jedno z mých největších osobních čtenářských překvapení. Narazila jsem na ni náhodou v knihově a půjčila si ji s tím, že to nejspíš bude jen nějaké fantasy, na které už si za měsíc ani nevzpomenu. Jenže to bylo skvělé! Doufám, že se dočkáme dalšího dílu, případně nějaké jiné knihy od Scotta Hawkinse... Knihovna na Černohůrce je rozhodně zvláštní, a to je ještě dost slabé slovo. Nepřipomíná nic, co jsem zatím četla, je prostě svá. Ale přinejmenším v jedné věci se podobá mému milovanému Zaklínači - a sice v té perfektně vyvážené směsici krutosti a laskavosti. I tady budete v jednu chvíli zděšeni něčím opravdu hnusným; a o deset stran dál už se zase budete div ne k slzám dojímat nad něčím strašně krásným. K tomu přidejte několik opravdu zajímavých a originálních autorových nápadů, pořádnou dávku čtivosti a napínavosti, pár zamilováníhodných postav a skutečnost, že všechno drží pohromadě a ještě navíc to vůbec není hloupě napsané - a máte alespoň velmi hrubou představu o tom, co od Knihovny čekat. Jakýkoliv popis je ale nedostačující, tohle se prostě musí přečíst.... celý text
Hostina pro vrány
2012,
George R. R. Martin
Slovy klasika: Ta kniha je především dlouhá, a to tak dlouhá, že i kdyby byla snad vo polovinu kratší, tak je pořád dost dlouhá... ... A taky se v ní v podstatě nic neděje. Ne že bych u knihy potřebovala jeden dějový zvrat za druhým, to vůbec ne, ale pak v ní musím najít něco zajímavého, jazyk, myšlenky, styl, cokoliv. A to se mi v téhle bichli nějak najít nedařilo. (Ono po pravdě ani u předchozích dílů Písně ledu a ohně, jenže v nich se něco dělo pořád, a tak jsem si je užívala a hltala je. Ale právě z tohoto důvodu se k Martinově sáze nejspíš nebudu vracet.) Některé kapitoly jsem četla skoro s utrpením a jen nakukovala dopředu, jestli mě čeká něco zajímavějšího. Nelíbilo se mi, že v Hostině se autor věnoval pouze části postav, chyběly mi mé oblíbené. Doufám, že si je dostatečně užiju v Tanci s draky. Ale abych jen nekritizovala, občas mě čtení bavilo, zajímaly mě osudy Brienne nebo dění v Králově přístavišti. No a celou knihu pro mě zachraňoval Jaime, ty tři hvězdy jsou hlavně za něj.... celý text
Magické střípky
2002,
Andrzej Sapkowski
Těšila jsem se na povídky a docela mě překvapilo, že značnou část knihy zabírá esej o artušovské legendě. Tu znám tak akorát ze Zaklínače a Monty Pythonů, kdysi jsem viděla Excalibur, ale to je tak asi všechno. Takže jsem se aspoň něco dozvěděla a o legendu se třeba začnu trochu zajímat a přečtu si nějakou z autorem doporučovaných knih. Povídky byly skvělé; Zaklínač to není, ale potěšilo mě, že i tak mi styl Sapkowského sedí. Doporučila bych zde už zmiňovanou zajímavě napsanou povídku V kráteru po bombě, Maladie (Tristan a Isolda) a Muzikanti. Úplně nejvíc se mi ale líbilo Zlaté odpoledne, hned z několika důvodů. Bylo celkem vtipné, připomněla jsem si Alenku v říši divů, kocour jako vypravěč byl úžasný. A závěrečný rozhovor Chestera a Charlese byl prostě krásný... „Spíš, kocoure z Cheshiru?“ „Pokouším se.“ „Tedy spi, tygře planoucí lesem černým za noci. Nebudu tě rušit.“ „Ležím na rukávu tvého žaketu. Co se stane, až budeš chtít vstát?“ Usmál se: „Rukáv uříznu.“ (Ještě nejsem ve vztahu ke kočkám tak daleko jako Mohamed nebo Lewis Carroll. Mám se co učit...)... celý text
