Hanny
přečtené 261
Zamilovaná hypnotizérka
2016,
Liane Moriarty
!!! SPOILERY!!! číst až po přečtení knihy :) Průměrná kniha, pro mě zatím průměrné autorky. Přečetla jsem si knihu, která ve mně prakticky nic nezanechala, ale byla napsaná čtivě (což je rozhodně důležitý aspekt - pro mě, nebaví mě přelouskávat větu po větě násilím a hledat mezi slovy souvislost). Četla jsem asi týden, došla jsem k tomu tzv. "zvratu" a odjela na dovolenou na 3 týdny bez této knihy. Smutné je, že když jsem se vrátila, stále jsem se neměla k tomu těch několik málo stran na konci dočíst, navíc jsem si vlastně moc nepamatovala, o čem kniha byla. Když jsem se k tomu dokopala, tak jsem si tedy příběh vybavila.... ale už tohle svědčí o tom, že můj zápal asi nebyl na 5 hvězdiček. Hypnóza, hypnoterapie a alternativní medicína - za mě NE. Není to můj šálek čaje, mám vůči tomu předsudky (nejsem na to hrdá) a kroutěj se mi oči všemi směry, když někdo vysloví "alternativní". Hlavní hrdinka mi k srdci příliš nepřirostla nejen kvůli své profesi, ale tak celkově. Hlavní téma se stalkerkou nijak zvlášť negradovalo, vlastně se téměř nic nestalo, Saskia mi až na tuhle svoji "úchylku", byla vlastně sympatičtější. Tohle téma nebylo podle mě zpracováno dobře, i to, jak to na konci jen tak přestalo. Ze dne na den. Asi že měla s kým plést svetry.... :) A to "jupí, jsem těhotná ve tříměsičním vztahu (protože jsme nepoužili tenkrát ochranu), kdy můj vyvolený má dítě a stalkerku... ale asi to cítí stejně, protože mě po tak krátké době žádá o ruku a představuje mě rodičům své mrtvé manželky"... nebudu komentovat :) Manželovo tajemství se mi asi líbilo víc, i když taky mělo své vrtochy. Co nelze knihám autorky upřít jsou krásné obálky knih.... celý text
Hanka v Paříži
1995,
Ilona Borská
Není to úplně můj šálek kávy, ale kniha se mi dostala do ruky, tak jsem ji během dvou dnů přečetla. Jmenuju se Hanka a o Velikonocích jsem byla v Paříži, tedy důvod, proč mi ji mamka v bazaru koupila, hned jak ji uviděla, je zřejmý :) Čekala jsem nějakou zápletku, nějaké drama.... resp. nějaké oživení romantického dívčího čtení, ale to bohužel nepřišlo. Svět módy v Paříži vypadá dnes asi jinak (ale tyhle pasáže mě bavily nejvíc), čeští novináři měli velké štěstí všude, kde mohli,, trochu mě mrzelo, že jsme se nedozvěděli, jak dopadly Hančiny články a jestli dostala tolik prostoru (tři dvojstrany :)), se kterými počítala.... a ten jejich románek taky žádnou zápletku neměl, už od začátku "tokali", nikde nebyl žádný problém ani překážka, tak plynule přešli do vztahu... Kdybych si neužívala Paříž a módní svět, tak by to bylo ještě o hvězdičku méně.... celý text
Manželovo tajemství
2014,
Liane Moriarty
Jsem na rozpacích v hodnocení mezi 3 a 4*. Můj příspěvek bude nejspíše obsahovat !!SPOILERY!!. Slyšela jsem o knize jen samou chválu a že prý si to musím přečíst. Tak jsem tedy udělala, nelituji toho, příběhy mě přivedly k rozličným úvahám, nicméně jsem čekala víc, o dost. Nejvíce mě bavila Stepforská panička Cecilia Fitzpatricková a to jak zvládá milion věcí za den (ten stejný den, který u mě má jen 24 hodin :)) (to nemyslím ironicky, představuje můlj nesplnitelný ideál) Ano, všechny pravdy jsou dány úhlem pohledu a ano, svět je velikánská spletitá změť křižovatek a my se musíme co chvíli rozhodnout, jestli se vydáme tudy nebo jinudy... jak se říká - delší, ale zato horší cestou :) A někdy to holt něco rozhodne za nás. To ale není žádná novinka. Zde tolik opěvovaný epilog se mi na jednu stranu líbil, že znovu tuto skutečnost připomněl.... ale prostě nemám ráda, když si autor vymýšlí, co by Jannie dělala, kdyby nezemřela a že byl Polly byla tenistka, kdyby nepřišla o ruku. Vím, že celá kniha je vymyšlená, ale nejsem zastáncem vymyšlených alternativních životů, na které autor poukazuje jen čistě pro waw efekt, aby lehce dojatý čtenář tu slzu fakt ukápl.... nebo aby ta spadlá brada vyryla ďolík do podlahy ještě hlouběji. Že by Jannie nikdo nediagnostikoval Marfana do 17... OK, budiž (a to navzdory neustále připomínaným dlouhým hubeným končetinám snad při každé vzpomínce na ni) ... ale že by u vraždy mladé dívky soudní patolog odfláknul tak pitvu, že by si nevšiml, že neumřela na uškrcení, ale na prasklý aneurysma??? To už je na mě moc. A uzavření kruhu ála dcera za dceru mi taky připadá přitažené za vlasy a až moc uměle vytvořené. Manželovo tajemství je celkem zjevné minimálně nekolik desítek stránek před odhalením.... Nejvíce na mě zapůsobil moment, kdy Cecilia, již vědoucí, sedí s tchýní v kuchyni a zjistí, že nejen ona je vědoucí... z toho mi šel mráz po zádech. Jinak souhlasím, že ženskost reakcí je prosáklá celou knihou, nejednou jsem se se tam viděla :) Psaná je čtivě, ideální na dovolenou na hory, kdy po lyžovačce zalehnu do postele a nechám se s ní příjemně kolíbat :) Za ten týden se přečte anjc cvaj :) Když tak čtu ty svoje výhrady, dávám 3*....... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Knížku jsem přečetla. Tím se asi tak dá vyjádřit veškerý můj pocitový vjem z knihy. Protože jsem ve škole občas i dávala pozor, věděla jsem, jak kniha dopadne, takže (nejspíš jako u většiny lidí) žádné překvapení na konci, z něhož by mi klesla brada, se nekoná. Příběh se zezačátku loudá, loudá, před koncem mírně graduje a pak skončí. Naprosto chápu, že někdo knihu odloží, protože ty doslovně se opakující pasáže s růžolíci dívkou v černých šatech a další mě otravovaly úplně stejně, nicméně pomáhaly vykreslit hlavní postavu, tak budiž... Připadá mi zajímavé, jak si tak pročítám komentáře níže, že se čtenáři dají dělit na dvě skupiny - ty dle nichž se postava p. Kopfrkingla charakterově výrazně promění, a ty, kteří si myslí, že zůstává nadále stejně emočně plochý, ne příliš inteligentní a snadno manipulovatelný. Já se ztotožňuji s druhou skupinou a s příspěvkem Gimliho.... Film jsem zatím neviděla, ale je tak legendární, že když už jsem konečně přečetla knížku, dovolím si se na něj také podívat :)... celý text
Heidi, děvčátko z hor
2015,
Bohumil Říha
Dokonalé. Dětská část mojí duše je konečně po 22 letech uspokojena :) Když jsem byla malá, chtěla jsem, aby mi naši tuhle knížku koupili na dovolené v J Čechách. Místo toho mě vyfotili, jak brečím před Hlubokou. Od té doby jsem na Heidi dávno zapomněla, jen při prohlížení starých fotek z dovolené se nad tím usmíváme. Nu a letos jsem ji k mému velkému překvapení našla pod stromečkem.... :)... celý text
Vraní dívka
2014,
Erik Axl Sund
Vraní dívku jsem tedy ani omylem nepřečetla jedním dechem - dokonce se nějak stalo, že asi na 70. straně jsem knížku na delší dobu odložila a pak jsem si těch 70 stran musela přečíst znovu, abych byla trochu v obraze. Kniha mě záměrně mátla přeskakováním v čase, místech i lidech (tři základní ukazatelé orientace člověka, mimochodem). Vadilo mi, že na začátku kapitoly (úseku knihy nazvané nějakým místem z děje) trvalo kolikrát na můj vkus velmi dlouho, než jsme zjistili, o které z těch žen se zrovna mluví, těžko se mi orientovalo v časové linii... a ty místa se švédským názvem mi to taky neulehčily :D Prostě jsem tím chtěla říct, že bych to nevyprávěla od začátku do konce, to by ztratilo z napětí, ale zkusila bych to lépe poslepovat. Dál bych sundala tu nálepku o silných povahách, je zbytečná. Podle mě tam není nic tak naturalisticky vylíčeno, aby se mi zvedal žaludek, spíš je vše v náznacích, někdy větších, jindy více přímočarých. Milenium od Larssona mi přišlo podané drsnější formou. Jako jednoznačně je tohle tematicky pro silnější nátury, ale s tím se prostě počítá, většinou lidi vědí alespoň bazální motiv knihy, do které se pouštějí. Nechci se opakovat, ale taky mi to nedá - Severský knížky a filmy jsou prostě všeobecně pro silné povahy, pro mě z toho plyne ponaučení - Neber si za muže Seveřana, jsou tam samí úchylové :D Larsson, Nesbo, jestli neviděli film Zlo, tak se na něj nekoukejte :) - ten je pro nejsilnější povahy, po něm se mi chtělo zvracet ještě dva dny a nejsem si úplně jistá, jestli nelituju, že jsem ho viděla.... ale to jsem odbočila. Čekala jsem asi něco jiného. Další díl si přečtu.... celý text
Racek
2005,
Anton Pavlovič Čechov
Čechov by měl Klusovi líbat ruce, jak to tady tak čtu :D No jo, mě taky nalákal Klus :) Šla jsem na to jako detektiv... tak jsem ho poslouchala, říkala si, že to je podezřelý ty ruský jména v písničkách... pak jsem je googlila... a vyšel mi Racek od Čechova.... a pak! jsem si vzpomněla na verš "duše je racek, létá u jezera"....aha! aha!. .. a řekla jsem si, že jsem fakt dobrá, dočetla jsem se, že Tomáš Klus učinkoval dlouhou dobu v divadelní hře Racek - všecko to sedělo, prsy se mi dmuly pýchou.... a pak mi docvaklo, že celý album se jmenuje Racek a kdybych nebyla takovej trol, došlo by mi to dávno a o dost snadnější cestou :)))))))))))) Ono to žádné tajemství není :D Jinak ta divadelní hra se mi líbí. Nikdy jsem ji neviděla, jen teď přečetla. Má zajímavý postavy, nad kterýma mě to nutí přemýšlet. Jsou tam velké city, propletené vztahy, alkohol, smrt, ale i znuděnost, nadhozené téma venkov vs. město, chudoba vs. bohatství... ale mně osobně se nejvíce líbí ta psychologie podivným způsobem smýšlejících lidí. No, já ještě budu asi chvíli přemýšlet. Nejvíc mi vadila Arkadinová, tý bych kolikrát jednu flákla. Některých mi bylo líto.... no, prostě vyvolalo to emoce a to je to, co tak od knih očekávám :)... celý text
Memento
2004,
Radek John
Knížka se mi líbila. Příběh gradoval spolu s Michalovou závislostí, která byla velice hezky vylíčená. Fuj, ty zvředovatělý nohy jsem až cejtila v pokoji, jak jsem se do toho vžila.... Knihy i filmy o drogách jsou sice zajímavý, ale vždycky smutný. Ono to ani jinak nejde. Já jen nevím, jestli na ty postavy (feťáky) mám bejt naštvaná nebo mi jich má být líto. Tyhle pocity se mi při četní/sledování filmů střídají.... celý text
Poslední chirurg
2013,
Michael Palmer
Čekala jsem víc... Možná vlastně míň :) Míň "akce", míň klišé, míň očekávaných zvratů... ne, ne, Palmer si mě do svých spárů prozatím nezískal...