HanaNov přečtené 240

Kostičas 2014, Samantha Shannon

WAU!! Nejsem fanda dystopií a když už se do nějaké pustím, tak si pečlivě vybírám, ale tohle byla fakt parádní jízda!! Srovnání s Harry Potterem je nicméně úplně mimo, možná snad jenom vzhledem k plánovaným sedmi dílům? Přiznávám, že první dvě kapitoly jsem absolutně nechápala, o čem je řeč. Svět, který mladá autorka vytvořila, je opravdu složitý, komplikovaný, vrstevnatý a bohatý, stejně tak jako jeho obyvatelé a jejich schopnosti. Navíc čtenář je hned v úvodních kapitolách vhozen do víru spletitých událostí a vztahů, a to bez sebemenšího vysvětlení. Nechápala jsem, kdo je kdo, natož o co jde. Každopádně nezbývá než se prostě s nesrozumitelným světem porvat a hlavně vytrvat, protože ve výsledku to stojí za to!! Popravdě, bojovala jsem skoro se vším - s pravidly a fungováním systému Scionu, s pojmenováním všech možných i nemožných druhů osob, typů vidoucích, vigilů, vidopánů a obecně i s principem éteru, snovou krajinou, způsoby jasnovidnosti. Co však bylo snazší na pochopení a na čem jsem začala stavět, byli amaurotici a Refájci (i když teda vlastně pořád ještě nevím, co jsou vlastně zač) a fungování jejich Prvního Šeolu. Zbytek byl pro mě jeden velký zmatek:-) Postupného odkrývání pravidel "hry" jsem se ale díkybohu dočkala a všecko najednou začalo dostávat smysl. A já jsem tomu propadla... Postavy se mi zaryly pod kůži, a to kupodivu v celé své šíři, takže nejen ty kladné. Co mě vlastně na knize asi nejvíc zaujalo (pokud si odmyslím geniálně propracovaný svět, skvěle vystavěný děj, zběsilé tempo vyprávění a nečekané zvraty), tak to je proměnlivost, nepředvídatelnost a nejednoznačnost postav. U nikoho jsem si nemohla být jistá, jak zareaguje, jak se zachová, co je vlastně zač a na čí je ve skutečnosti straně. Postavy jsou živé, hmatatelné a zacházení s nimi je opravdu mistrovské! Strážce je pro mě nejzajímavější postavou a těším se, co se o něm (ale i o dalších Refájcích) dozvíme, jak se bude "vybarvovat" dál nejen on sám, ale i jeho vztah k Paige. Za největší mínus považuji dvě strany někde před koncem, které připomínají červenou knihovnu. Ty jediné z celé knihy bych vystřihla, podle mě sem tahle linka (alespoň prozatím) nepatří, je to zbytečné, unáhlené a hlavně jakoby násilně implantované. Každopádně rozehrání příběhu pro další díly vypadá hodně slibně. Už se těším, až se mi do ruky dostane pokračování, protože další díl by mohl navázat ve velkém stylu:)... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

Musím přiznat, že jsem nejprve viděla film, až poté jsem se rozhodla sáhnout po knize. Film mě zaujal, proto jsem si říkala, že kniha bude ještě mnohem zajímavější, ale bohužel (a překvapivě) se moje očekávání nenaplnilo. Kniha mi přišla jako do konce nedotažený náčrt toho, co by mohlo být - černobílá, zjednodušená, schematická. A to i přes to, že svět za zamčenými dveřmi přímo vybízí k rozvinutí a vrstevnatému zpracování v detailu. To jsem v knize postrádala asi nejvíc, navíc postavy na mě působily jaksi nepřirozeně a nezaznamenala jsem u nich jakýkoli vývoj. Proto v hodnocení asi nejvíc oceňuji nápad (hlavně ty knoflíkové oči) a styl. Koralína tak rozhodně nenaplnila moje (asi velké) očekávání a i když se mi dobře četla, onoho mrazení jsem se nedočkala.... celý text

Bestie uvnitř 2012, Liselotte Hammer

Pro mě ani ryba, ani rak. Kniha určitě zpracovává zajímavé myšlenky, jakou odplata "oko za oko" a s tím související otázka, zda může člověk vzít spravedlnost do svých rukou, zcela jistě jsou. Bohužel jsou tyto nosné pilíře ale úplně špatně uchopené. Kniha na mě působila jako určitý druh populismu, tedy spíše jako zviditelnění problematiky. Vadilo mi ono neurčité citové vydírání, které nutí čtenáře uvažovat příliš jednobarevně nad morálním dilematem a de facto se tak postavit na stranu vrahů. Vše je zde dáno prakticky od samého začátku, již na prvních stranách známe vraha(y) a hned záhy motiv. Pro mě příliš přímočaré, schematické a samoúčelné. Navíc mi některé postavy doslova vadily. Na druhou stranu je zajímavé sledovat některé psychologické momenty a posuny uvažování, stejně jako nahlížet na postupné odkrývání zločinu optikou někoho, kdo zná vraha(y). Navíc se kniha dobře čte:-)... celý text

Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

Kate Mortonová mě opět, už potřetí očarovala!! Tajemství letního odpoledne sleduje styl předchozích knih, avšak je zase o něco rafinovanější... Příběh pomalu rozplétáme ve dvou časových rovinách, které jsou naprosto vyvážené a vyrovnané. Je úžasné sledovat, jak se časové roviny vzájemně protnou osobami a událostmi, jak se najednou z geniálně vystavěné mozaiky vynoří celistvý dokonalý obraz. V úžasu jsem sledovala, co nám autorka nenápadně a nenuceně předkládá, jaké nečekané zvraty vymyslí. A tak jsem podle postupně předkládaných indicií neustále vymýšlela nové a nové možnosti, nové a nové scénáře, jak se příběh mohl vyvíjet. A popravdě - ani náhodou mě nenapadlo to, co jsem se dozvěděla takřka na posledních stranách. Knihu jsem tak zavřela doslova očarovaná, protože konečné řešení je jednoduché, elegantní, přitom naprosto geniální! Kate Mortonová opět (už potřetí) přichází s odpočinkovým románem, který si neklade velké ani vznešené cíle. Vypráví nádherný dechberoucí lidský příběh, v němž oživuje postavy s takovými vlastnostmi, které najdeme všude kolem sebe. Kniha v žádném případě nenaznačuje, že je všechno ideální a sluncem zalité, ba právě naopak. A právě proto knihy Kate Mortonové čtenáře skutečně pohltí - jsou totiž jiné a nejde je zařadit do žádné škatulky.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Jedním slovem ZVLÁŠTNÍ! Málokdy se mi stane, že se mi po přečtení knihy myšlenky tříští a že si nedovedu vytvořit nějaký ucelený názor. Líbila se mi? Nelíbila? Tak jednoduché to rozhodně není... Vyhnání Gerty Schnirch pohltí čtenáře na první stránce a pak naléhavě vypráví svůj příběh - nezúčastněně, naturalisticky, bez příkras. Šokuje takřka na každé stránce, neustále přichází s nečekanými zvraty a dílčími bizarními rozuzleními. Autorka ukazuje, že vše souvisí se vším, že veškeré konání má své dalekosáhlé neuvědomované důsledky, které ovlivňují budoucnost a časem se vrací jako bumerang. Jsou to právě drobnosti, niterné dějové linie a charakterové příběhy, které čtenáře na knize nejvíce konsternují. A právě takové okamžiky jsou vylíčeny jen jako nepatrné epizody dějin, jako události v kronice, neživé, vzdálené, jako by se ani netýkaly živých lidí a skutečných životů. Vyprávění tak působí jako strohý popis, jako by hlavní hrdinka svůj život ani nežila, jako by se jí nic netýkalo, jako by neměla emoce. Možná proto jsem se nedokázala vžít ani do jedné z postav, třebaže jejich osudy jsou tak děsivé, tragické, nenaplněné. Ptám se, co je vlastně poselstvím knihy? .... Je to fakt, že nic není černé nebo bílé, není dobro a zlo, není dobré bez zlého a krutého, není zlé bez dobrého a nezištného. Není vítězů, není poražených, není viníků, není nevinných. Není oběť bez viny....... celý text

Bella a Sebastián (Útulek na Velkém Baou, Tajný dokument) 1993, Cécile Aubry (p)

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Ze začátku příliš mnoho obšírného vysvětlování, ačkoli po předchozích knihách jsme asi právě na to čekali vzhledem k tomu, že onen tajemný Jurek Walter nás nenápadně strašil ve všech "Keplerových" knihách. A nyní konečně vystoupil ze svého stínu. Pravda, poněkud nereálně a "nadpozemsky", jako kombinace šíleného Hanibala Lectra a nezničitelného Arnolda Schwarzenberga, ale což - vždyť právě tohle jsme přece chtěli číst!:-)) Na druhou stranu bezvadné čtení, u kterého se nemusí tak moc přemýšlet - děj má spád, akci, nechybí mu zvraty, a opravdu extrémně rychle se čte. Tak mě napadá, jak to ti autoři dělají, že dokáží čtenáře ke svým knihám tak připoutat?... Závěr byl pro mě osobně trochu slabší kvůli nadsázkám a nereálnostem. Ale představa Jurkových zločinů, té rafinovanosti, absurdnosti, promyšlenosti a zvrácenosti, mě opravdu dostala. Tak si říkám, co nás čeká dál? Zcela jistě úžasná Saga Bauerová. A dál? Že by zmrtvýchvstání Jurka Waltera (to snad ne po tom všem!) a deus ex machina v podobě Joony Linny? Necháme se překvapit, každopádně jsem na to zvědavá a doufám, že autoři nepřistoupí k tak ponižujícímu kroku, jakým by bylo oživení Jurka Waltera:)... celý text

Logopedie 2006, Jiřina Klenková

Výborně zpracovaná kniha, jasným a přehledným způsobem přibližuje takřka celou problematiku logopedie. Chybí snad jen vyvozování hlásek a trochu víc praktického náhledu, což je škoda, protože potom by kniha obsáhla logopedickou oblast opravdu komplexně. Na druhou stranu to není cílem tohoto titulu.... celý text

Kuky se vrací 2010, Jan Svěrák

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Po těch dvou předchozích peckách, kterými mě Khaled Hosseini doslova odrovnal, byl toto jen vlahý odvar a mírné zklamání. Děj se odvíjel úplně jinak, než by čtenáře po přečtení anotace napadlo, a jak nad tím přemýšlím, kniha vlastně tak trochu byla o něčem jiném, než slibovala. To by samo o sobě nebylo úplně na škodu, kdybych se do příběhu dokázala začíst, kdybych knihou žila podobně jako příběhem Marjam a Lajly nebo Hasana a Amíra. A to mi v tomto případě prostě nešlo. Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy mě děj pohltí tak, jako tomu bylo u předchozích dvou titulů. Bohužel se tak nestalo, a to pravděpodobně proto, že Hosseini roztříštil dějovou linku na spoustu malých dílků. Ani to by mi tak nevadilo, leč tady už to bylo opravdu přes čáru a příběhu to podle mě jenom uškodilo. Skoro každá kapitola přináší úplně nový příběh, kousek jakéhosi děje bez začátku a bez konce, vytrženého z kontextu, s novými neznámými postavami. Návaznost na hlavní dějovou linku se úplně vytrácí. Navíc kupříkladu v případě Roši jsem vůbec nepochopila vztah k hlavnímu příběhu dvou sourozenců. Na druhé straně i to bych byla schopná tolerovat, kdyby se ovšem příběhy nakonec spojily v jeden celek, kdyby se všechny souvislosti propojily. To se v tomto případě nestalo a pro mě některé dílčí epizody zůstaly otevřené, s neobjasněnými souvislostmi a nejasným významem pro hlavní dějovou linku. Nemůžu říct, že by kniha přinášela špatný příběh, to v žádném případě! Myslím si ale, že téma je poněkud nešťastně vyřešené a čtenáři nepřehledně "naservírované" a hlavně - první kapitola slibuje příběh o dvou sourozencích, jejichž osudy čtenář chce sledovat (proto si knihu vybral), ale v kapitolách následujících je místo toho doslova zmítán mezi dílčími epizodami, jejichž význam tak úplně zřetelně nechápe. V hlavě mu po celou dobu neustále probíhá myšlenka, co se tedy vlastně děje s oněmi sourozenci? K úvodnímu příběhu se k velkému zklamání dostane až v úplném závěru, a to je opravdu trochu málo.... celý text

Moderní rétorika 2009, Alena Špačková

Rozhodně zajímavě pojaté a poměrně čtivé na to, že se jedná o příručku. Komplexní, přehledné, pěkně uspořádané, graficky vyvedené, příjemné a sympaticky působící. Kdo hledá radu týkající se komunikace a veřejného vystupování, určitě najde, leč kniha je opravdu všeobecná, žádné konkrétní nebo detailnější návody zde nenajdete. Knih na podobné a stejné téma je na trhu nepřeberné množství a tato je prostě jedna z nich, třebaže oproti ostatním je opravdu poměrně čtivá:)... celý text

Michelangelův zápisník 2006, Paul Christopher (p)

Pro mě teda jednoznačně jeden z největších přehmatů poslední doby. Odpověd na otázku, která se vyjímá na přebale "Zastíní Paul Christopher Dana Browna?" je více než jasná: Christopher nesahá svému mistrovi ani ke kotníkům, takže o nějakém srovnání nemůže být řeč! Jediné společné pro oba autory je východisko, tedy jakási historizující mystifikace, leč v případě Michelangelova zápisníku naprosto tristně zpracovaná. Kniha jakoby se snažila obsáhnout obrovské množství postav, míst, faktů... Děj se tak neustále tříští na kousky, které nejde slepit dohromady. Čtenář se už po několika kapitolách (a kapitoly jsou tu opravdu krátké) neorientuje v té změti míst, časů, postav a rádoby nahodilých událostí. V každé kapitolce se objevuje spousta nových postav, které logicky nezapadají do děje a které ve výsledku ani nejsou pro děj (a ani jakoukoli epizodu) důležité (naopak se většina postav už v žádné jiné kapitole neobjeví), tudíž vzniká obrovský zmatek v tom, kdo je kdo a proč vlastně se o něm píše. Nakonec ani nevíme, v jaké časové lince se pohybujeme, protože autor čas ani místo neoznačuje, třebaže skáče z jedné doby do druhé a stejně nakládá i s místy). To bychom mohli autorovi odpustit, pokud by jeho počínání bylo nakonec nějak vysvětleno, ale co je důležité, jakákoli souvislost mezi postavami, časovými linkami a dílčími událostmi čtenáři uniká, takže jeho zmatení je ještě umocněné. Jako by si Paul Christopher ukrojil velkého sousta, jako by chtěl obsáhnout nemožné. A jak jinak - opravdu se mu to nedaří. Jediný pozitivní fakt na Michelangelově zápisníku je to, že se čte velmi dobře, takže konec přijde poměrně brzy a netrápí tak čtenáře ještě o něco déle, než je nezbytně nutné.... celý text

Inkoustové srdce 2005, Cornelia Funke

Když jsem viděla film, řekla jsem si, že knížka bude mnohem lepší, ale pro mě teda docela zklamání. Námět je senzace (neotřelý, zajímavý, takový tu ještě nebyl!), ale dějově jsem se dost nudila a musela jsem se nutit, abych četla dál. Asi na mě hodně působila naivita, se kterou je knížka napsaná. Přece jenom je Inkoustové srdce určené mladší věkové skupině. Co je ale zvláštní, tak u jiných typově podobných knížek mi jejich určení mladší věkové skupině vůbec nevadí a nedělá mi problém se do děje vžít. Každopádně tady jsem se nudila, takže další díly už asi vynechám.... celý text

13. hodina 2009, Richard Doetsch

Zajímavé, poutavé, dynamické, skvěle promyšlené a rozhodně NETRADIČNÍ!! Pro mě je 13. hodina obrovské překvapení a těší mě to tím víc, že dnes už se stává opravdu málokdy, aby nějaká kniha skutečně překvapila. Kniha Richarda Doetsche je natolik jiná než knihy, které jsem dosud četla, že mi snad žádnou ani vzdáleně nepřipomíná. A to je opravdu moc dobře, protože po všech těch Brownech, Deaverech, seveřanech a jim podobných (ne že by nebyli skvělí, ba dokonce snad mistři svého žánru, ale někdy prostě hladina přeteče a čeho je moc, toho je příliš), čtenář opravdu rád sáhne po něčem jiném, aby si užil vody dosud neznámé. A toho se mu v knize 13. hodina dostává bohatě. Už to, jak jsou číslovány kapitoly (od třináctky k jedničce), což autor komentuje: "Nedivte se, na konci pochopíte.", je opravdu skvělý a hlavně logický tah. Kombinace detektivky s tematikou cestování v čase je ojedinělá a popravdě jsem se jí trochu obávala. Leč naprosto zbytečně! Zde má cestování v čase jasný řád, který je striktně dodržen, není ani trochu násilné a nelogické (jako třeba v Sirotčinci slečny Peregrinové), prostě působí naprosto přirozeně a je skvělým nástrojem pro pohyb v ději. A co víc, čtenář se ve všem neustále orientuje, díky jasné posloupnosti se nemůže v časových rovinách ztratit, a co je ještě lepší, každá rovina je v určitém okamžiku opuštěna a ponechána víceméně otevřená, takže si čtenář může vytvářet scénáře, "co by kdyby". A to mě neskutečně bavilo!! Kniha až hmatatelně vede k uvědomění, jak každá drobnost nebo dílčí rozhodnutí může změnit budoucnost. Přitom má spád, je dynamická, akční, postavy jsou živé a charakterově sice jednoznačně a jednobarevně, ale zato výstižně prokreslené. Jednoduše příjemné neotřelé překvapení a výborné čtení, od kterého se od samého začátku nejde odtrhnout!!... celý text

Záhada hlavolamu 2003, Jaroslav Foglar

Chata v Jezerní kotlině 2005, Jaroslav Foglar

Mefisto 2008, Tess Gerritsen

Z mé strany spokojenost. Nic překvapivého ani zázračného, spíš jeden příjemně čtivý thriller od autorky, která umí vybudovat dobrý příběh a napínavou linku. Jak jsme u Tess Gerritsenové zvyklí, kniha se velmi dobře čte, děj postupně získává na obrátkách, dozvídáme se spoustu detailů z detektivní i patologické práce, v této knize navíc i z oblasti satanské symboliky a mýtů. Mně osobně téma ďábla a zla přijde ve vztahu k napínavým knihám zajímavé a ráda si občas přečtu nějaký podobně vzhlížející kousek, třebaže tomu nevěřím. (Však také i detektivové v takovýchto knihách stejně vždycky zjistí, že všecko \"zlo\" je dílem člověka a ničeho nadpozemského.) Ale beru v potaz, že spoustě čtenářů téma nemusí vyhovovat svým obsahem a zaměřením. Jak jsem řekla: co jsem očekávala, to jsem dostala, nic víc, nic míň. Prostě klasická (i když tematicky tak trochu jiná) Gerritsenová:)... celý text

Digitální pevnost 2005, Dan Brown

Ano, je to až příliš předvídatelné, ale když to funguje, tak proč vlastně ne?:) Kniha má spád od začátku až do samého konce (jak by taky ne, když stejně jako spousta jiných napínáků jede po nesčetněkrát osvědčeném mustru). Brown nabízí spoustu dějových zvratů a překvapení, takže tím přesně naplní očekávání, s nimiž čtenář k Digitální pevnosti přichází. Jedině pasáže odehrávající se v Seville, kdy nájemný zabiják honí hlavního hrdinu, byly i na mě už moc natahované - zbytečně to zdržuje, když všichni víme, kdo z toho vyjde vítězně. Nicméně já osobně jsem spokojená, nečekala jsem žádný extra hit nebo něco intelektuálního, spíš aktivní děj a tak trochu jinou tematiku, a to jsem dostala:) Pravda, téma je hodně fantastické, spíš vizionářské a pro mě úplně mimo mé obzory, ale ta představa mě zaujala a hlavně mě bavila, a to je to hlavní:)... celý text

36. týden 2012, Sofie Sarenbrant

Knížka se čte dobře, ale nijak zvlášť čtenáře k ději nepřitáhne. Pro mě osobně je příliš táhlá a statická, opravdu hodně jsem postrádala nějaké emoce, rozvinutí příběhu, akci - jakoukoli... Příběh se po pár stránkách, když hlavní hrdinka zmizí, jakoby zastaví a pak až do posledních stran se pořád čeká na to, co se z toho vlastně vyklube. Neustále (a zmatečně) přibývají postavy, které řeší nějaké své vnitřní problémy. Tyto postavy si užijí "svých pět minut slávy" v kapitole, která je jim věnovaná, aby se zase (až na výjimky) téměř do konce knihy neobjevily. Mě osobně příběh příliš nezaujal, navíc - když už jsem se prokousala až do konce, čekala jsem lepší vysvětlení. Takto úplně postrádám objasnění smyslu jedné vraždy, která podle mě byla v příběhu implantovaná úplně zbytečně.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Geniální, skvěle napsané, brilantní, avšak šokující, neuvěřitelné, děsivě mrazivé!!.... Dočetla jsem se slzami (což se mi stává opravdu zřídka) a ještě teď (po dvou dnech) mi hlava víří otázkami. Neustále zpětně probírám příběh a jeho zákruty, divím se, nechápu, snad se mi ani nechce věřit. Je tohle opravdu ten stejný svět, ve kterém žiju já? Je tohle v civilizaci jednadvacátého století vůbec možné? Dva příběhy, dva obrazy diametrálně odlišných životů, které se nakonec přece jenom střetnou. Jejich výchova a názory nemohly být rozdílnější, přesto k sobě našly díky společnému utrpení cestu - jedna našla dceru, kterou nikdy neměla, a druhá matku, jejíž lásku nikdy nepoznala. Charaktery jsou dokonale vykreslené, vztahy, reálie, zvyky, styl života, to vše doslova vystupuje ze stránek, jak je to opravdové. Děj se sice rozbíhá pomaleji, než tomu bylo u Lovce draků, ale pak najednou už nejde přestat číst... Pro mě naprosto šokující svou smutnou a krutou pravdou, doporučuju všem skoro jako povinnou četbu. Jednu větu ze své hlavy asi nikdy nevymažu: "...A bylo to naposledy, co Marjam ve svém životě někoho uposlechla..."... celý text