Richard Doetsch

americká

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

13. hodina
13. hodina
Zloděj nebes
Zloděj nebes
Zloděj temnoty
Zloděj temnoty
Zloděj víry
Zloděj víry

Nové komentáře u autorových knih

Zloděj nebes Zloděj nebes

„Nechatnala mě tahle kniha.“
— m2056

13. hodina 13. hodina

„Kniha byla zajímavá, čtivá. I když jsme se vraceli v čase, děj se posouval kupředu, vše do sebe postupně zapadalo. Na pět hvězd to ale podle mě nebylo.“
— alca-212

Zloděj temnoty Zloděj temnoty

„Himálajské hory ukrývají mezi svými vrcholy posvátné a současně temné místo, svět andělů i démonů, lásky i utrpení. Jediné, co je odděluje, jsou masivní dveře, které by nikdy neměly být otevřeny. Aby se to nestalo, musí Michael St. Pierre se svými přáteli dokázat nemožné. Zvláště, když ve hře není jen záchrana světa, ale i život Kate Ryanové, které Michael otevřel své srdce. Ano, čtete správně: do Zloděje temnoty se vkradla i romantika. Samozřejmě pod okovanými botami těžkotonážní akce, kterou jsou romány s Michaelem St. Pierrem pověstné, má co dělat, aby nezašla na úbytě. A to není jediné socializující téma, kterým se závěrečný díl Doetschovy trilogie prezentuje. Ještě tu máme problematický vztah sester Ryanových, které v mládí osiřely a musely se postarat sami o sebe. Propletenými vzájemnými vztahy se to tu ostatně jen hemží a s každou další kapitolou se dá očekávat nějaké další překvapení. Pod tíhou těchto skutečností děj románu lehce zvláčněl a zpomalil. Už to není jedna třeskutá, smrtonosná akce za druhou, nýbrž se najde i chvíle na zamyšlení, rozjímání a především na vzájemné pošťuchování mezi jednotlivými protagonisty. Zloděj temnoty je každopádně důstojným zakončením série a poslední dobrodružství Michaela St. Pierra jsem si užil stejně, jako jeho předchozí eskapády.“... celý text
— ludek.n

Zloděj víry Zloděj víry

„Podzemí Kremlu ukrývá starobylý byzantský poklad, jehož součástí je podle legendy i pouzdro s formulí věčného života. Aby zachránil své blízké, musí ho Michael St. Pierre získat. Čekají ho nejen nástrahy nejstřeženějšího místa světa, ale i lidé, pro které život druhých nic neznamená. Zloděj víry je mnohem učesanější a sofistikovanější než jeho předchůdce. Zmizely fantasmagorické motivy a děj se postavil více na zem, aniž by ubylo akce či se zmírnil neúprosný tah na bránu. Spíše naopak. Okamžiků, kdy se nestřílí, nebojuje nebo neuniká pronásledování je v knize jako šafránu. Jen hrdinové uniknou z jednoho nebezpečí, už jsou oběma nohama ve druhém, ještě hrůzyplnějším a osudovějším. Nikomu nelze věřit. Dějových zvratů je tolik, až si člověk říká, jestli jich není už příliš. Jedna skupina chce tohle, druhá tamto a pro všechny je ubližování ostatním zúčastněným příjemná a vítaná kratochvíle. Maskulinními hromotluky se to tady jen hemží a adrenalin stříká snad i z fontán. Brzdy rozhodně nepatří k nejdůležitější výbavě vozů a střílet něčím míň než dávkami z kalašnikovů téměř ani nemá cenu. Pro rozjímání chybí čas i prostor, a tak se společně s Michaelem St. Pierrem a jeho společníky řítíme nezadržitelně vpřed směrem k cíli silou tornáda. Zařazení mezi thrillery tomuto románu sedí jako poklice na hrnec.“... celý text
— ludek.n

Zloděj nebes Zloděj nebes

„Za život a spásu své milované ženy by se Michael St. Pierre postavil třeba i samotnému peklu. Když ukradl dva starobylé klíče, ještě netušil, že právě učinil první kroky na této strašlivé cestě. Z názvu knihy, anotace a při pohledu na obálku jsem nabyl přesvědčení, že vím, do čeho v případě Doetschovy prvotiny jdu. Nemohl jsem se více zmýlit. Tohle pekelně nebeské představení bylo něco úplně jiného, než jsem očekával. Trochu náboženský úlet a trochu precizní akční makačky. Rychle a hladce se to čte, o tom žádná, ale… v jednu chvíli jsem se opájel vygradovaným napětím, dramatičností a úderností zápletky, abych hned vzápětí proklínal nakašírovanou teatrálnost a motivační plytkost děje. Tady klišé jako hrom a tam záblesk génia, smích a slzy, zhnusení a nadšení. Ty extrémy byly tak jasně ohraničené a připoutané k sobě navzájem, že jsem neustále zápasil s různorodými pocity. Líbí/nelíbí a proč? Někdy jsem už chtěl knihou mrsknout do koše a hned o pár stránek dál jsem se od čtení nedokázal odtrhnout. S postavami totéž v bledě modrém. Naivní trouba a všemi mastmi mazaný sympaťák, drsňák a tvrďák, přitom poeta se srdcem na dlani, ostřílený profesionál a perfekcionista, který se nechá zmást kdejakou klukovinou, ďábel, jenž může skály lámat, hory převracet, ale předmět čouhající z kapsy vytáhnout nedokáže. Doetsch stvořil podivuhodnou ohňotvornou show, která však trpí silnými porodními bolestmi. Tři hvězdy jsou málo a čtyři moc, ale chci mu věřit…“... celý text
— ludek.n

Přejít na knížky autora