Garfi
přečtené 139
Bez šance
2020,
Neal Shusterman
Má první kniha od tohoto autora a musím říct, že je to trochu zvláštní čtení a zvláštní téma. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, pak už to bylo trochu lepší. Samozřejmě nejsilnější z celé knihy je popis rozpojení jedné z postav. Naopak opravdu divný a vysoce nepravděpodobný je radostný večírek "všech součástí "Admirálova syna. Jinak se tak trochu obávám, že být medicína natolik na výši, že by bylo možné rozpojení provádět, není zas až tak nereálné, že by se do toho některá světová velmoc nepustila.... celý text
Genesis
2023,
Chris Carter
Knihu jsem přečetla za den. Má všechny atributy klasického "Cartera" a je určitě lepší, než předchozí detektivka, ale trpí určitými neduhy. Jak zde již bylo zmíněno, příběh je trochu moc natahovaný. Závěr přitažený za vlasy(vrah ovládá kravmagu, suprově střílí, celá situace v letadle atd). Rovněž motiv vraha, šikana na střední není nijak originální motiv, byť ho Carter pojal neotřele. Jinak nevím, zda Carter nezapomněl na jednu ze svých vlastních knih, ve kterých vrah přednášel online smrt obětí, když v Genesis detektivové neustále žásnou a tvrdí, že horší videa, než ta co vrah posílá pozůstalým nikdy neviděli... Motiv vraha je pochopitelný, až mi skoro bylo líto, že nestihl vše, co zamýšlel...... celý text
Démon v mém srdci
2015,
Viktorín Šulc
Už druhý díl "Panoptika", který čtu a přestože mám true krime ráda, asi se třetím dílem na chvíli počkám a proložím to nějakou méně náročnou knihou. Kniha popisuje nejen notoricky známé kauzy a vrahy, ale i další, neméně brutální případy a dokáže vyvolat pocit psychické nevolnosti nad tím, čeho všeho jsou "lidé" schopni. Fyzickou nevolnost jsem pocítila při popisu kauzy, kdy dívka, která tvrdila, že je muž, zavražidla malého chlace, aby mu odstranila jeho mužské atributy, které pak sama nosila. V tuto chvíli jsme musela přestat číst a dát si na chvíli pauzu. Naprosto se ztotožňuji s názory autora na plivanec do tváře všem kriminalistům z roku 1990, ve formě amnestie hradního alkoholika a kašpara. Lítost a soucit ve vztahu k deviantům, sadistům a vrahům? Jestlipak zastánci jejich práv mají stejnou míru soucitu i s jejich obětmi a pozústalými...... celý text
Doktore, vražda, jedeme! Z deníku policejního lékaře
1995,
Viktorín Šulc
Velmi dobře napsaná a zajímavá kniha, mám vydání, které obsahuje i komentáře autora, zda se některé vraždy podařilo objasnit. Nejedná se ale o čtení pro slabé povahy, vzhledem k tomu, že pan doktor je schopen posat krásné ráno s kávou, koláčkem a zpívajícími ptáčky a hned v zápětí na to výjezd k řádně uleželé mrtvole. Z knihy jasně vyplývá jaká to byla řehole.... celý text
Osudné svědectví
2022,
Robert Bryndza
Jsem ráda, že se vrací Erika Fosterová, mám ji raději, než Kate Marshallovou, která neustále řeší, zda pít, či nepít. Detektivka je příjemně napínavá a v porovnání z Keplerovci, nebo Carterem ani nijak zásadně brutální. Knihu jsem "zhltla" za den a půl a těším se na další knihu a na to, kam život Eriku zavane.... celý text
Ted Bundy, vrah po mém boku
2022,
Ann Rule
Téma sériových vrahů mě zajímá už dlouho, takže příběh Teda Bundyho mi byl znám ještě před začátkem čtení. Byla jsem zvědavá, co se o Tedovi dozvím nového, ale žádné velké překvapení se bohužel nekonalo, a to i přes to, že autorka svou knihu mnohokrát revidovala, přepisovala a přidávala nové poznatky. V zásadě se jedná o popis Tedova života, postupně mizejících obětí, práce vyšetřovatelů a následných soudních procesů. Do toho všeho autorka vkládá své zvláštně naivní komentáře (které mi vůbec nesedí k životopisu autorky uvedeném na konci knihy) o tom, kolikrát si s Tedm psala, volala a co mu posílala do vězení. Přičemž vychází najevo, že sice s Bundym chvíli pracovala, ale ten také na dlouhá období mizel z jejího života a tedy se nejednalo o nijak extrémně pevné a dlouhé přátelství. Autorčinu fascinace Bundym bych označila za nezdravou a byť se snaží na několika místech knihy tvrdit, že jeho činy odsuzuje, je schopna v další kapitole spekulovat zda opravdu musí zemřít a zda by nebylo lepší zavřít jej na psychiatrii, jen proto, aby zůstal na živu,což obhajuje vědeckým zkoumáním jeho mysli. Zcela regulérně popisuje, že se bojí o Bundyho život a v další části knihy čiší lítost z toho, že jí Ted vrací její dopisy z vězení. Co dalšího mě překvapuje (pokud se mýlím, ať mě klidně někdo opraví) že i přes pečlivý popis toho, co Bundy svým obětem prováděl, autorka zmiňuje jeho nejodpornější charkteristiku a sice nekrofilii, až v samotném závěru knihy a to pouze jednou, či dvěma větami. Zda si takový člověk zaslouží, aby na něj někdo vzpomínal jako na citlivého kámoše z krizové linky, nechť posoudí ostatní čtenáři sami. Sama za sebe bych spíše, než tuto knihu doporučila videorozhovor s Bundym, který byl natočen pár hodin, před jeho popravou(a sama autorka se o něm zmiňuje), v němž lze vidět mistrovský herecký výkon psychopata. Přesto v tomto rozhovoru probleskne pravá Bundyho tvář a to ve chvíli, kdy na sekundu zvedne oči k reportérovi ve chvíli, kdy se ho na konci ptá na jednu z dívek,kterou zavraždil,ten pohled mluví za vše a nemusí se o něm číst 600 stran...... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
odpad!
Hlavní hrdinka neschopná hloupá nána. Děj od začátku totálně přitžený za vlasy a ve chvíli, kdy hlavní hrdinka dostane štěně jsem knihu odložila. K tomu všemu ještě týrání zvířat? Opravdu nemám čas, ani zbytečnou energii, abych četla takový brak.... celý text
Sova
2016,
Samuel Bjørk (p)
Sova se mi líbila o něco méně, než V lese visí anděl. Celá ta zápletka s pachatelem v peří mi přišla poněkud přitažená za vlasy a jeho motiv pak, vzhledem k životnímu příběhu, zvláštní. Jak už zmínili mnozí přede mnou, vynechala bych ze zápletky rodinné příslušníky. Mia mi opět lezla na nervy, ale asi je obdivuhodně odolná, když dokáže spolykat tubu prášků a ještě hodnou chvíli konverzuje, než je jde vyhodit na wc, aby se zase mohla vložit do vyšetřování. Ale ruku na srdce, bez Mii by to nebylo ono.... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Příjemná detektivka se zajímavou zápletkou. Vraha jsem si tipla hned na začátku a uhodla, ale vůbec mi to nevadilo. Vrchní detektiv je sympaticky obyčejný, kouří, je netrpělivý a rozhodně se nejedná o supermana, jako v některých jiných severských detektivkách. I práce policie mi přišla vcelku reálně popsaná. Vyšetřování se týká dětí, ale autor se nijak nevyžívá v šokujících popisech mrtvol, jako například Keplerovci. Kdo mi obrovský lezl na nervy, byla Mia, neustále v lihu, nebo sjetá práškama.... celý text