Ann Rule

americká, 1931 - 2015

Nová kniha

Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky

Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky - Ann Rule

Monstrum Gary Ridgway – dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky. V tomto provokativním a překvapujícím příběhu investigativní žurnalistiky se A... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Ted Bundy, vrah po mém boku Ted Bundy, vrah po mém boku

AUDIOKNIHA: Příběh Teda Bundyho trochu jinak. Líbí se mi, že detailně vzpomíná na jeho oběti. Je paradox, že u každého sériového vraha si pamatujeme jméno toho zlosyna, jako by byl nějaká celebrita, místo jmen těch, kteří by si to doopravdy zasloužili. Líbí se mi ale také to, že tohoto nechvalně známého vraha vykresluje i s jeho pozitivními vlastnostmi. Jednoduše proto, že nikdo není černý, nebo bílý. Ted Bundy byl vrah. Byla to zrůda. Ale měl své světlé momenty. Ať už byly dílem jeho pozitivních vlastností, nebo se jednalo o čistý kalkul, jelikož chtěl, aby ho tak lidé vnímali... Dokonce chápu i autorku samotnou. Kritizovala sice jeho fanynky za to, že jsou jeho fanynkami, kritizovala ženy, které ho milují, za to, že ho dokážou milovat... Aniž by si uvědomovala, že sama vlastně činí stejně. Protože od něj prostě nedokázala odejít. Nedokázala zapomenout na to hezké, co s ním prožila. Ve skrytu duše pochybovala, že je tím vrahem on. A i když se ujistila, že jim skutečně bude, neodvrátila se od něj. Bylo pro ni nemyslitelné opustit člověka, na kterého měla i hezké vzpomínky. Který se k ní vždycky choval mile. Bylo to pro ni nemyslitelné i ve chvíli, kdy věděla, že jí lže a snaží se s ní manipulovat. A našla pro sebe skvělou výmluvu. I kdyby byl vrahem, přece bude od někoho potřebovat podporu. Ale proč její podpora měla být správná a podpora fanynek nebo milujících žen už ne? Však se ten příběh přečtěte sami. Je hodně podrobný, tak se čte o něco hůře, ale myslím, že stojí za to. O hvězdičku méně proto, že tenhle subjektivní pohled na celý případ pár věcí vynechal...... celý text
DK197


Ted Bundy, vrah po mém boku Ted Bundy, vrah po mém boku

Každý, kdo se trochu zajímá o kriminalistiku a psychopatologii, slyšel o Tedu Bundym, a jeho případ alespoň tak nějak zná z různých zdrojů. Tohle ale bylo jiné. Protože autorka ho znala osobně. Takže kromě jeho životopisu a popisu vražd (psaných citlivě, bez bulvární snahy šokovat) se člověk seznámí i s rozpolcenými pocity kamarádky, která nechce uvěřit, že ten milý a obětavý kamarád je zrůda a jen ji zneužívá jako všechny ostatní. Bylo to zajímavé čtení. Jen mi vadil ten natahovaný dloooouhatánský epilog a dovětek, to už bylo dle mého zbytečně natahované a něco se i opakovalo.... celý text
haWranka


Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky

Kniha mě nezasáhla tak emočně, jako třeba Ramirez nebo Ted. Ano, to co prováděl bylo příšerné, nelidské a kruté. To, jak dokázal manipulovat, jak dokázal skrývat svou pravou tvář, to jak dokázal schovat své oběti... to je děsivé! Neskutečně! Navíc musím souhlasit, že to byl asi nejaktivnější vrah. Začátkem knihy jsem se musela prokousat. Autorka tam zmiňovala věci, které mi přišli zbytečné a pro mě nepodstatné. Jedním uchem tam, druhým ven. Až pak se to rozjelo. Kniha je rozdělená na tři části. Většinu knihy máme popsány oběti. Jejich životy, kdy zmizely, kdy se našli, případně i jejich rodiny. Někdy vyjádření nějakého přítele, nebo rodiny. Oběti... bylo jich strašně moc! Nejsem na to pyšná, ale rychle jsem ztratila přehled... A představa, že to ani není konečné číslo... Bůh ví, kolik jich opravdu bylo, kolik dívek nebylo nikdy nalezeno a kolik jich nebylo nahlášeno! Jsem ale opravdu ráda, že v knize jsou jejich fotografie. Pomůže nám to, aby jsme je opravdu vnímali jako lidské bytosti, které si zasloužily víc. Navíc mě šokoval fakt, že některé oběti na sebe byly napojené. Během toho je samozřejmě popsáno i vyšetřování, jejich pohledy, s čím vším se museli potýkat. Pak tam jsou ale i kapitoly o Garym. Jeho dětství, poměry, kdy a jak se začali objevovat jeho choutky, jak to objevoval, co všechno udělal a nikdo na to nikdy nepřišel, jeho manželství. Některé informace v mně vyvolaly silné znepokojení. Upřímně si nemyslím, že by se něco změnilo, kdyby už v dětství měl nějakou odbornou pomoc! Nemůžu říct, jestli šlo udělat něco jinak, aby byl dopaden dřív... Počítače se nepoužívali. DNA nepatřilo mezi běžné postupy. Označení Sériový vrah... to ani nebylo. Ten tlak veřejnosti a rodiny, kterému byli vystaveny... vybralo si to svou daň. Neříkám... chyby se staly. Co mě opravdu štvalo, byli lidi, kteří se do vyšetřování pletli, dodávali falešné informace a stopy. Cpali se do bulváru a strhávali na sebe pozornost. Vůbec neměli úctu! Je ironie, že byl v hledáčku podezřelých od začátku! Hledali vraha, kterého měli celou dobu přímo na očích! Navíc to, že byl podezřelý a podstoupil detektorem lži, kterým prošel... policie prokázala jeho nevinu! Ke konci ho začali v kuse sledovat, ale on i tak dokázal zabít! Když ho konečně dopadli a on začal mluvit... všechny ty zvrácené detaily... nestačila jsem se divit! Nebyl to žádný vzdělanec, génius, ale to do jakých detailu promýšlel a plánoval své vraždy... všechny jeho fígle, triky, falešné stopy, aby detektivy zmátl a zároveň se jim vysmál! Navíc to, že podle něj on za nic nemohl, mohli za to oběti... žádné výčitky svědomí, city, lítost... nic! Veškerý soucit a pochopení zmizely, když v klidu řekl, že kdyby na to přišlo, tak by neměl problém zabít vlastního syna. Gary je opravdu zhmotněné zlo. Všechny slzy, které prolil a nějaký pocit lítosti měl jenom vůči sobě. Na ostatních mu nezáleželo. Byl to pro něj jenom nepotřebný odpad, který sloužil jenom jemu a jeho choutkám. Přišlo mi naprosto odporné, když řekl, že by rád pomohl rodinám obětí... jak ohavný musíš být, abys tohle řekl! Neřekl celou pravdu, některé ženy se doteď nenašli a bůh ví, jestli se někdy najdou. Některé rodiny stále žijí v pekle... Myslím si, že měl dostat trest smrti!... celý text
TerezaMondeková



Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky Zabiják od Zelené řeky: Dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky

O Garym Ridgewayovi Evropané asi moc neslyšeli, protože ačkoli je nejaktivnějším vrahem Ameriky, moc knih ani filmů o něm nevzniklo, tudíž se mimo hranice domoviny příliš nedostal. O to větším přínosem je počin Ann Rule, která ho představuje opravdu do detailu a prakticky minutu od minuty rekonstruuje jeho děsivé vraždy a především jejich úděsně dlouhé, únavné a mnohdy nikam nevedoucí rozplétání. A právě ona podrobnost je tím, co knihu trochu sráží, protože autorka se vskutku všemu věnuje hodně detailně, nechce na nic zapomenout, takže skoro všem obětem dává tvář popisem jejich životů, komentáři příbuzných a "pasovými" fotkami na začátku odstavce. Je to postup, který je zcela legitimní a snadno pochopitelný, zároveň ale trochu ubíjející, protože vstřebat všechna jména, informace a popisy je prakticky nemožné, tudíž čtenáři po pár stránkách začne vše splývat. To pak platí i o vyšetřovatelích, kterých se na případu protočila dlouhá řada a orientovat se v jejich jménech je také náročné. Nejpřínosnější je kniha naopak ve chvílích, kdy se zaměřuje na ryzí policejní rutinu spočívající v úmorném shánění důkazů a výpovědí, které mnohdy nikam nevedou a čím déle trvají, tím jsou všichni nevrlejší a vyšetřovatelé musí navíc bojovat i s nedostatkem lidí, prostředků, byrokracií a těžce nespokojenou veřejností. Green River, Running Red rozhodně uspokojí všechny milovníky true crime, nabídne zajímavý, fascinující a stejně tak děsivý a mrazivý portrét nenápadného vraha, jen je potřeba počítat s určitou rozvláčností a s tím, že minimálně sto stran mohlo jít při editaci ven. 80 %... celý text
callahanh


Ted Bundy, vrah po mém boku Ted Bundy, vrah po mém boku

Měla jsem od knihy jiná očekávání, nicméně zajímavá určitě je.. obzvlášť pro nadšence true crime jako jsem já... kniha nabízí pohled na jednoho z nejznámějších sériových vrahů vůbec z trochu jiné perspektivy. Avšak vadil mi přístup samotné autorky k vrahovi počas celé knihy, kdy mi přišlo, že se jej snaží polidšťovat, ospravedlňovat... pociťovala jsem z ní sympatie k Tedu Bundym a její chování vůči němu jsem nechápala.. kdyby se kniha vydala více vyšetřovatelským směrem, zajímala se více o oběti a samotné činy, než o to, jak byl Ted Bundy schopný, krásný, inteligentní.. kniha by měla vyšší přínos.. trochu ironií je to, že autorka neustále rozmlouvala nad tím, jak se ženské do Bundyho zamilovávaly i poté, co byl odsouzen za ohavné činy a snažily se s ním navázat kontakt.. přitom s ohledem na její chování jsem nezaznamenala žádný velký rozdíl..... celý text
ElizPetrova