FiFoj
přečtené 202
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2022,
Daniel Prokop
Star Wars - Dědic Impéria
2021,
Timothy Zahn
Je to dobrý? Ano. Je to skvělý? Ne. Měl jsem přehnaná očekávání? Rozhodně. Přestože jsem die hard fanoušek SW, knihy jsem dlouho odkládal (děsil mě rozsah). Jako vstupní bránu jsem si vybral tuto trilogii a jestli to byla vhodná volba, vyhodnotím až s odstupem. Kniha je to bezesporu dobrá, čte se dobře, autorův styl je poutaví a umí pracovat s dynamikou vyprávění. Za vypíchnutí určitě stojí hlavní záporák/ci. Avšak primární devíza knihy, tudíž zasazení děje krátce po EP.6, na mě působila ambivalentně, jelikož mi dělalo problém se na známe postavy napojit i v této formě. Příběh je to zajímavý a jeho nalinkování na ten původní dle mého nemá moc třecích ploch, ale nové postavy mi přišly daleko přirozenější. Jak již zmínil Frizer, možná je to způsobené až moc dlouhým odstupem od původního námětu. V kostce jde určitě o skvělý počin v rámci rozšířeného vesmíru/legend SW, ale k absolutnímu hodnocení tomu něco schází. Těším se, až tuto knihu/sérii zasadím do kontextu další autorovy tvorby i tvorby jiných autorů v rámci SW literatury.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Pokud vás toto téma zajímá, je tato kniha "must read" a pokud nezajímá, tak taky. Nejexponovanější a nejlépe probádané období 20. století z úplně nové perspektivy, o které vám ve škole nic neřekli. Blitzkrieg jako několikadenní perníková jízda? Jistě. Nejvyšší nacistické šajby na jehle? Beze všeho. Šílené experimenty s koktejly, se kterými by se člověk bál být v jedné místnosti, natož si je plesknul do žíly? Hold my beer. Pod pozlátkem Übermenschství a propagandy se skrývá šílenství, zoufalství, vypočítavost, ziskuchtivost a mocenský boj. A masivní zneužívání drog. Kniha se čte sama, tempo je rychlé a stabilní. Autor si na nic nehraje a upozorňuje, že obsahuje spekulace a domněnky. Za sebe bych uvítal analýzu nějakého historika, jelikož pokud jsou i jen dílčí části historicky přesné, znamenalo by to, že byl vliv psychoaktivních látek ve druhé světové válce naprosto zásadní.... celý text
LSD - mé nezvedené dítě
1997,
Albert Hofmann
Tohle není nejlepší kniha o LSD, přesto je bezesporu velice hodnotná, protože kdo jiný by se měl podělit o svůj pohled na tuto bezesporu fascinující látku, než její objevitel. Nečekejte sáhodlouhé a detailní popisy, charakteristiky ani analýzy. Tato kniha je vyprávění o cestě LSD od jeho objevení, přes psychadelickou revoluci až po ostrakizaci ze strany autorit - to vše na bázi jednoho lidského života. Pár osobních postřehů: - První (řekněme historické) kapitoly příjemně ubíhají. Na vědce je autorův styl psaní dobře stravitelný. - I odborné pasáže se četly překvapivě dobře, přestože jsem chemií naprosto nepolíbený. Nejsou tedy překážkou ani pro úplného lajka. - Oceňuji pasáže s dalšími populárními průkopníky psychadelického bádání, jako jsou Leary nebo Huxley. - Je pěkně popsané, jak objev LSD přesměroval Hofmannovu profesní kariéru směrem k halucinogenům, jelikož se Hofmann v knize věnuje i dalším z těchto látek. - Stavy změněného stavu vnímání se obecně velice špatně popisují, respektive jsou pro čtenáře špatně uchopitelné, především pokud nemá osobní zkušenost s danou látkou. Zážitky jsou silně subjektivní a každý si z nich může odnést něco jiného, což potvrzuje také Hofmann. Na rozdíl od historických či vědeckých reálií se mohou tyto "tripové" části někomu číst výrazně hůř. Toto subjektivní "filozofování" nad střetem materiálního a idealistického pohledu na svět, které se vyskytuje hojně v druhé polovině, mi do kontextu knihy moc nepasovalo. - Stejně tak jsem trochu tápal v poslední části, kde jsou uvedeny střípky z komunikace s jinými "experimentátory", které se také vezou na čistě subjektivní notě. Kniha je především o Hofmannovi. Pro zájemce o tuto tématiku jde o povinnou četbu, která odhaluje nejen odborný ale i osobní pohled autora na svůj nejzásadnější objev. Za sebe bych preferoval více vědy a méně filozofie, ale od toho jsou tu jiné svazky a bez autorových vhledů by tato kniha přišla o svou nosnou hodnotu.... celý text
Rudá země
2013,
Joe Abercrombie
Poslední Abercrombieho stand alone a zároveň první počin, kde se neuchýlím k absolutnímu hodnocení. Proč? To co Abercrombie umí, je zde stále přítomné: výborně zpracované, originální a různorodé postavy, které jsou vše jen ne černobílé a které pohání jejich vlastní pohnutky, ať už etické nebo zištné. Opět si procvičíte morální gymnastiku, při které nejednomu zatrne v zátylku. Příběh je atraktivní, i když ne úplně jedinečný a jak člověk posupuje dějem, nemůže se zbavit pocitu, že již nejednou něco podobného četl. Co mi ale oproti předchozím dílům série nesedělo, bylo zasazení, leč v kontextu fantasy poměrně netradiční. Nějak se mi na něj nepodařilo napojit a to bohužel mělo výrazný vliv na tempo četby, které mi (především v první polovině knihy) až žalostně neubíhalo. Do jisté míry to táhly hlavní postavy, ale ve vedlejších jsem se začínal poměrně brzy ztrácet, až jsem občas vůbec netušil, o koho vlastně zrovna jde. Možná, kdybych jednotlivé samostatné knihy ředil jinými autory a nečetl je hned za sebou, působilo by to na mě jinak, ale takhle jsem byl rozmazlený vysokým standardem, který autorova tvorba bezesporu má. Kniha je bezesporu velice dobrá, jen ne skvělá. Každopádně si dávám od "kruhu světa" na chvíli pauzu, ale už teď se těším, až se do něj jednoho dne vrátím.... celý text
M. A. Bakunin
1969,
Vladimír Kašík
Pokud chcete detailní analýzu Bakuninových myšlenek a teorií, sáhněte po něčem jiném. Ale pokud vás zajímají jeho životní příběh, vývoj a strasti, je tento životopis perfektní. Kniha je velice čtivě napsaná, bez zbytečného filozofování a poměrně konkrétní v Bakuninově kritice státního socialismu, což je v kontextu doby, kdy vznikla, minimálně zajímavé. Autorovi se také povedlo zůstat nestranným pozorovatelem a zachytit Bakuninovu osobnostní rozporuplnost.... celý text
Nejlépe chutná za studena
2010,
Joe Abercrombie
V úvodu musím říct, že mám Abercrombieho rád. Jeho forma i obsah mi velice sedí, ale také dokážu pochopit člověka, kterého to neosloví. Tato kniha je zařazená v sérii, ale mohla by fungovat stejně dobře i jako stand alone, jelikož je znalost Prvního zákona výhodou, ale není pro pochopení příběhu stěžejní. Samotný děj je tentokrát hodně epizodický, místy možná až dokonce nevyvážený. Zmíním konec, který mi přišel možná trochu uspěchaný, respektive v něm vidím trochu nevyužitý potenciál. To kontrastuje s místy, která na mě působila trochu vatovým dojmem. Četba mi také tentokrát neodsýpala tak rychle, jak jsem u autora zvyklí a občas jsem cítil potřebu posunout se v ději rychleji, než ubíhaly stránky, či mi pozornost na chvilku odlétla někam mimo hranice příběhu. Proč tedy plné hodnocení? Postavy. Dle mého jednoznačně nejsilnější autorova stránka. Jsou originální, skvěle napsané i popsané, nejednoznačné, obtížněji uchopitelné, ale je snadné se do nich zamilovat. Jejich vývoj funguje skvěle jako lepidlo mezi jednotlivými částmi příběhu a opravdu dokáží čtenáře pohltit a budu je opravdu nerad opouštět. Mimo postavy mě také těch pár příběhových highlightů, kterými autor moc neplýtvá, v hodnocení utvrzují.... celý text
