farys_books přečtené 247

Nyxia povstává 2020, Scott Reintgen

Série Nyxia má, alespoň dle mého názoru, v kvalitě sestupnou tendenci. To, co se mi v prvním díle jevilo jako slibný začátek bohužel nebylo naplněno v druhém díle. Ty ale bývají často 'vycpávkové' a tak jsem doufala, že aspoň závěr bude super. Bohužel nebyl. Tentokrát je příběh psán z pohledu více postav, které od sebe ale bohužel nejsou moc rozeznatelné - chováním, nebo i myšlením. Hned v první třetině knihy jsem uhodla, co se asi bude dít dál a jak celá kniha skončí. Bohužel jsem se nemýlila a příběh se tak pro mě stal vcelku nudným a do čtení jsem se často musela nutit. Při tom jsem celou dobu bojovala s autorovým stylem, který mi neseděl už od prvního dílu. Ale vydržela jsem a dokonce i pár překvapení jsem dostala, takže jsem ve výsledku nebyla tak zklamaná. Jen samotný závěr mi přišel takový nijaký, do ztracena. Celou sérii hodnotím jako průměr - nebylo to špatné, ale na druhou stranu ani nic světoborného.... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Tahle knížka mě hodně zaujala, takže jsem se do ní pouštěla s nemalým očekáváním. A jsem ráda, že můžu říct, že jsem nebyla zklamaná. Už od začátku se mi moc zalíbil svět, hlavně tedy to, že se točí kolem knihoven, grimoárů a zkrátka knižního prostředí. Přišel mi dost originální a spolu s magickým systémem byl dost propracovaný. Postavy mi hodně sedly. Elisabeth jakožto hlavní postava byla super, chovala se víceméně rozumně, nebyla to žádná slečinka, ale ani Mary Sue. Nathaniel byl zlatíčko, jen co se týče Silase, tak trochu nechápu, co na něm všichni vidí. Děj mi ubíhal před očima takovou rychlostí, že jsem knížku přečetla během pár dnů a náramně jsem si ji užila. Snad jen jedinou výtku mám k romantické lince - zkrátka mi přišla vyčarovaná odnikud, zničehonic. Ale na druhou stranu, ty postavy pak mezi sebou měly chemii, to zase jo. 4,5/5... celý text

Vzestup 2019, Kiersten White

Žár 2019, Kiersten White

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Na Baladu jsem se hodně těšila, protože Hunger Games jsou moje knižní srdcovky, jedna z prvních sérií, kterou jsem četla. Balada však u mě nedopadla úplně nejlíp. V první řadě bylo moc zajímavé sledovat, jak se vlastně posunul vývoj her, jak se jen z nutného potrestání stala ta velkolepá show, kterou známe z hlavní trilogie a jak k těm změnám vlastně docházelo. Když se však budu věnovat samotnému příběhu, ten už nebyl tak zajímavý, dalo by se vlastně říct, že byl celkem dost předvídatelný. V celé knize mě překvapil asi jen jediný zvrat, jinak se vše dalo čekat dopředu (jednak proto, že znáte osud některých postav a jednak kvůli vyskytujícím se klišé). Čímž se dostávám k postavám. Mladý Snow - jehož jméno bez taháku nedokážu napsat - byl úplně jiný, než jsem čekala. Tedy, ctižádostivý a mocichtivý tak trochu byl, ale v daleko menší míře, než bych čekala. Spíš na mě působil jako malý třepotavý ptáček, který se schovává za své jméno. Což tak trochu odpovídá, jelikož v analogii k názvu je on ten pták. A Lucy Gray zase ten had. Lucy Gray je kapitola sama o sobě. Tu holku jsem absolutně nechápala, její chování pro mě bylo záhadou. A když přihlédnu k úplně poslední části knihy... Tu jsem už vůbec nepochopila. Najednou se tam semlelo strašně moc věcí bez jediného vysvětlení, jak k nim vlastně došlo.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Sucho je alarmující příběh, který ukazuje, co by se stalo, kdyby došla voda. Na téhle dystopii je nejvíc znepokojujícím faktem to, že události z knihy by klidně mohly třeba zítra nastat. Autoři totiž opravdu přesvědčivě vystihli lidskou povahu. Události sledujeme z pohledů náhodných občanů, ale hlavně se zaměřujeme na skupinku mladých, kteří se snaží o jediné - přežít. Každý se pod tlakem chová jinak a to se mi na knize líbilo asi nejvíc, jak tu byly zobrazeny různé povahy a pohledy na to, co dělat dál, jak se zachovat apod... Já osobně jsem akorát měla trochu problém se do nich vžít. Co mi trošku nesedlo, byla oblast postižená Suchem - voda totiž došla jen v jedné oblasti Ameriky a vlastně ani nebylo vysvětleno, jak k tomu došlo. A také musím říct, že jsem čekala o dost jiný konec, než jsem nakonec dostala. Když to ale shrnu, tak zpracování té myšlenky, jak daleko jsou lidé schopni zajít pro kapku vody, u mě převažuje nad nějakými nedostatky a celkově tedy Sucho rozhodně doporučuji. 4,5/5*... celý text

Lvářka 2019, Tereza Janišová

Pokud vás při pohledu na obálku Lvářky napadlo, že se bude jednat o hezkou middlegrade knížku, tak pozor. Knížka totiž není tak úplně 'nevinná', jak bych čekala. To jí však vůbec neubralo na kráse, jen jsem zkrátka čekala pohádku pro mladší. Ona to svým svým způsobem pohádka je... Ale ne zase tak úplně pro mladší. V první řadě zaujme právě ona obálka, která je moc povedená a stejně jako ilustrace v knize tvoří příjemný grafický doplněk. Bonusem je, že má knížka málo stránek a máte ji tak za jedno odpoledne přečtenou. Co se týče příběhu, tak se mi líbilo zasazení do historické - a vlastně i současné - Prahy, na místa, která jsem poznávala (zběžně, přeci jen nejsem z Prahy :D). Postavy byly napsané příjemným způsobem, Vavřínka mi povahově dost sedla, i když Josefa jsem úplně ráda neměla. Příjemnou perličkou byly historické postavy, které známe z hodin dějepisu, ba i nějaká ta zmínka o slovanské mytologii se tam najde. No a co se týče toho, pro jak staré je knížka vhodná... Ještě minimálně rok dva počkám, než ji doporučím jedenáctileté sestřenici, přeci jenom se tam občas vyskytovala sprostá slova a další věci. Sečteno a podtrženo - Lvářka je příjemná knížka z Pražského prostředí, která zaujme nejen obálkou, ale tím, co má uvnitř. 3,5*... celý text

Nad mlhami 2021, Ivo Hury

O téhle knížce jsem nikdy předtím neslyšela, dokud jsem ji nedostala od bráchy. A zaujala mě už obálkou - vzducholoď, steampunk, to já můžu. Ze začátku mi hodně nesedl styl psaní a hlavně to, že byl psán v přítomném čase, nad tím jsem často škobrtala. Nakonec jsem to ale přestala tak vnímat a mohla se soustředit na samotný příběh. A ten byl dost zajímavý. Máme tu svět, který obklopuje mlha a lidé žijí nad ní v létajících městech a vzducholodích, protože svět pod mlhou bývá jedovatý. A pak tu máme posádku jedné vzducholodi, která jednou učiní zajímavý objev. Hodně mě bavilo ten svět prozkoumávat a klidně bych uvítala ještě víc informací. K žádné z postav jsem si nevytvořila nějaký pořádný vztah, ale líbilo se mi, jak se k sobě vzájemně chovaly a že byly - většinou - rozumné. Nakonec si musím trochu postěžovat na konec, který nijak nevygradoval a jen skončil, aniž by odpověděl na nějaké otázky. Což doufám, že se stane v dalším díle, pokud vyjde.... celý text

Zloděj osudů 2021, Jan Urban

Tahle kniha mě podle anotace a ohlasů dost nalákala, nakonec pro mě ale byla docela velkým zklamáním. První věc, která většinu lidí zaujme, je obálka. Mě taky zaujala, ale ihned mě napadlo, že je hodně podobná Skleněnému trůnu. Což může tak trochu zmýlit a změnit očekávání hned na počátku, jelikož knihy spolu vůbec nesouvisí. Když však knihu otevřete, vyskočí na vás originální svět, který je velmi promyšlený, má vlastní bohy, názvy dnů, hodin,... Což bylo zajímavé sledovat, bohužel mi ale přišlo, že občas už v tom bylo 'moc zmatku'. Dost mi nevyhovovalo, že mi každou kapitolu byly představeny nové postavy - třeba i jen v krátkém úryvku - o kterých už jsem později nikdy neslyšela - nebo se objevily až za tak dlouhou dobu, že jsem v podstatě zapomněla, o koho se jedná (K tomu dost přispěla i moje neschopnost zapamatovat si jména lidí, kterou trpím i v reálném životě). Neměla jsem tak šanci si nějakou postavu oblíbit natolik, abych se mohla při čtení těšit na její pov. Zároveň mi čtení ztěžoval i styl psaní, což je zase o osobní preferenci. Někomu může vyhovovat a někomu ne. Mně osobně dost vadilo občasné začínání nových úseků způsobem, kdy nebylo řečeno, o jakou postavu se jedná. Přispívalo to k mému zmatku, který jsem cítila po celý čas čtení. Hlavní problém jsem měla s plynutím děje. Na začátku nám byla nastíněna zápletka s ukradením kostek a jednou Strážkyní, která je má za úkol najít (viz anotace). Ale postupně jsem zjišťovala, že kniha o tomhle vlastně téměř vůbec není. S novými postavami se otvíraly nové zápletky a cesty, jenže ani jedna nebyla v knize uzavřena, spíš jen lehce nastíněna a připravena pro další díl. Na to, jak hodně stran kniha má, se toho ve skutečnosti dělo velice málo a čtenář dostával spoustu nadbytečných informací, kterými se musel prokousat. Celý příběh mi tak připomínal velmi natahovaný úvod knihy. Jedna z mála věcí, co mě na čtení bavila, bylo sledování občasného intrikování a politikaření na královském dvoře, paradoxně ale postavu, která se na něm nejvíce podílela, jsem měla v lásce nejméně. No a nakonec - velmi cením rejstřík postav a dalších slov vzadu v knize, který jsem používala, jak jen jsem mohla, i když ve formě e-knihy se na něj 'listovalo' obtížně. 2/5 I když já a Zloděj osudů jsme si moc nesedli, tak myslím, že by se mohl líbit čtenářům, kteří mají rádi originální fantasy světy nebo prostředí královského dvora, politiky a intrik. E-knihu jsem obdržela v rámci jednorázové spolupráce od @humbook... celý text

Dědictví krve 2021, Amélie Wen Zhao

Dědictví krve je knížka, jejíž čtení mě dost bavilo - rychlý spád, relativně příjemní hrdinové, nějaká ta pomalá chemie mezi nimi... Zkrátka příjemná young adult knížka. A slovanské prostředí je krásnou třešničkou na dortu. Jenomže, jak jsem se prokousávala dějem, tak jsem objevovala plno typických YA klišé. Hlavní hrdinka je 'skrytá princezna', má speciální a naprosto jedinečné schopnosti, zjistí, že svět není takový, jaký si ho představovala,... Zkrátka něco, co už jsem četla mnohokrát. Velmi ale oceňuji to, že nám autorka ukázala i vnitřní boj hlavní hrdinky o tom, jestli by měla používat svou moc, nebo neměla. Samotný koncept Spřízněnců byl také zajímavý, jen bych o něm uvítala trochu víc informací. Třeba v dalších dílech.... celý text

Temnota 2018, Kiersten White

Temnota byla o něčem úplně jiném, než jsem očekávala. Ovšem prospělo jí to nakonec víc než to, co jsem čekala. Příběh se totiž točí kolem politiky, moci a sultána. A taky romantické linky. Ty různé intriky a pletichy mě na tom bavily asi nejvíc, narozdíl od hlavní hrdinky. Lada mě v prvních pár kapitolách zaujala, ovšem potom to s ní šlo celkem z kopce. Její charakter a chování mě začal hodně štvát a nemyslím si, že je Lada nějakým vzorem silné a nezávislé hrdinky. Kapitoly z jejího pohledu už mě ke konci prostě tolik nebraly. Na druhou stranu, dost mi sedla postava Rada, Ladina bratra. Kdyby byl on tou víc hlavní postavou, vůbec by mi to nevadilo. S ním jsem se dokázala zžít a soucítit s ním. Abych nezapomněla, dost se mi líbilo zasazení do historické Evropy s reálným kontextem.... celý text

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

Do Miluju tě. Já vím jsem se pouštěla hlavně kvůli tomu, že mělo být nabité Star Wars. Bohužel ani tak nebylo. Po Navždycky jsem si říkala, že Ava bude příjemnější hrdinka než byla Mei, vypadala tam totiž dost zajímavě. Jak já jsem se mýlila! Ava byla nesnesitelná, namyšlená a sebestředná. Jako hrdinka mi vůbec nesedla a dělala celou knihu daleko těžší. Naštěstí to trošku zachraňoval styl psaní a měla jsem to tak rychle za sebou. Protože kniha se četla skoro sama, stejně jako Navždycky. Contemporary normálně nečtu, takže nevím, jak to funguje u jiných knih, ale vůbec jsem tady nežrala tu romantickou linku. Ale asi to bude jenom tím, že mi nesedla ta Ava. Kniha je ale moc hezky graficky zpracovaná a barevná, pro někoho by plusem mohly být i soundtracky, já je ovšem moc neocenila, u knihy zásadně neposlouchám hudbu, rozptyluje mě.... celý text

Hvězdopravec 2021, Martin Bečan

Hvězdopravec je knížka, která mi opravdu hodně padla do noty, i když se občas našla nějaká ta 'ale'. Snad ještě nikdy mi žádná postava nesedla tolik, jako právě Mikuláš. Jeho vnitřní boj, rozpor mezi tím, co chce on a co chtějí ostatní... Všechno jsem to chápala a strašně moc jsem se v Mikulášovi viděla. Co se mi na celé knize nejvíc líbilo, byl ten imaginativní a snový svět. Bohužel jsem občas narazila na problém, že někdy byl na mě zkrátka moc imaginativní a měla jsem problémy představit si, co že se vlastně stalo. S tím tak trochu souvisí styl, kterým je knížka psaná. Ne že by mi úplně nesedl, jen jsem na čtení potřebovala opravdový klid a plnou pozornost, Hvězdopravec totiž není žádná oddechová knížka. Moc se mi líbilo zapojení souhvězdí a hvězd do děje a konečné rozuzlení mě příjemně překvapilo, i když mi přišlo maličko uspěchané. S příběhem jsem nicméně moc spokojená. Celkově mám z knížky velmi kladné pocity a myslím, že jsem ji rozhodně nečetla naposledy. (Knížku jsem na recenzi dostala od @humbook #spoluprace)... celý text

Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Na nového Paolinoho jsem se nejdřív moc těšila, potom ale, dle ohlasů od ostatních, moje očekávání trochu opadla. A asi je to dobře, protože jsem byla spíš příjemně překvapená, než zklamaná. Nápad na příběh je sám o sobě dobrý a relativně originální. Jen mi nějak nesedl styl psaní. Což je trochu zvláštní, protože Eragona mám moc ráda. Pravděpodobně to bude tím, že se tam opravdu dost často někam cestuje a já úplně nepochytila, jak to vlastně funguje. I před tuhle malou závadu jsem si však čtení užila - i když jsem četla dlouho a občas jsem se nudila. Poznávat příběh Kiry a Měkkého ostří bylo opravdu zajímavé a já se těším na druhý díl, abych se dozvěděla, jak to celé skončí. Celkem dávám 3,5/5★... celý text

Nyxia nespoutaná 2019, Scott Reintgen

Dlouho jsem přemýšlela, jak svůj názor na druhý díl Nyxie sepsat. Tak snad bude pochopitelný. Na rozdíl od prvního dílu tento začíná přímým vhozením čtenáře do akce, která trvá celou knihu. Jenže, i když se v knize pořád něco dělo, tak jsem se vůbec nedokázala začíst a spousta těch událostí mi přišla naprosto zbytečná (i když je možné, že budou využity v dalším díle, což ale pochybuji). Asi jediná postava, která mi byla sympatická, byl Anton, kterého jsem si paradoxně moc neužila. Ač mi v minulém díle nevadil Emmett, tak mi přišlo, že v tomhle díle je z něj úplně jiný člověk. Teď ale přicházím k hlavnímu problému. Od knížky jsem vlastně čekala to, že dostanu cizí planetu plnou divů, mimozemšťany a jejich super technické vychytávky. No a nepřišlo skoro nic - planeta sama o sobě mi přišla nezajímavá, Adamité - nebo spíš Imago - stejní jako lidi. A pak nyxia, jakási substance, na kterou všichni spoléhají a kterou si pořád nedokážu představit. Za mě má zkrátka tenhle díl tunu nevyužitého potenciálu, kvůli čemuž pro mě byl zklamáním. Abych ale nebyla jen negativní, tak posledních pár stránek mi přišlo úplně jiných než zbytek knihy - a to v dobrém smyslu - protože ty jakž takž dokázala prožít a začíst se. Závěr série si pravděpodobně někdy přečtu, protože ho mám doma, ale nijak zvlášť na něj nebudu spěchat.... celý text

Půlnoční slunce 2021, Stephenie Meyer

Když jsem kdysi dávno četla Stmívání, tak se mi dost líbilo, hlavně kvůli tomu, jak čtivě je napsané. Což tak úplně bohužel neplatí pro Půlnoční slunce. Protože kniha obsahuje hlavně Edwardovy myšlenky - a je jich tolik, že převažují nad dějem. Více než první polovinu knihy v podstatě nic jiného nedostáváme. Od scény s baseballem ale nastává úplně jiná situace. Kniha má spád, Edwardovy myšleky jsou na vedlejší koleji a hlavní je příběh. Kdyby taková byla celá kniha, byla by mnohem lepší. Co musím vyzdvihnout, jsou situace, kdy jsme mohli lépe poznat ostatní z rodiny Cullenových a vidět, jak to mezi nimi chodí - obzvlášť Alice a její nadání. Na konec snad už jen poznamenám to, že pokud se do této knížky chcete pustit, tak byste měli předem znát i příběh z pohledu Belly. Občas se tam totiž vyskytly situace, které nebyly úplně vysvětlené a kdybych příběh neznala, pravděpodobně bych nevěděla, o co jde. Na druhou stranu, něco mi zase pořádně docvaklo až po přečtení této knihy. Za sebe můžu říct, že klasické Stmívání je lepší, tuhle knihu beru spíš jako doplňkovou. I když má víc stránek než Twilight. Za poskytnutí e-knihy moc děkuji @humbook... celý text

Hrdina věků 2010, Brandon Sanderson

Opět tleskám Brandonovi Sandersonovi! Opravdu. Protože třetí díl Mistbornu byl jedním slovem epický. Opět je tu plno akce, ale i intrik a politikaření, zkrátka toho, co jsem si oblíbila na předchozích částech. Hodně se mi líbilo, že tady dostala prostor jedna z mých oblíbených vedlejších postav - Špuk. Jeho dějová linka byla jedna velká jízda. Ale ani ostatní postavy nezaostávaly. Vtipné - a obdivuhodné - mi přijde to, že autor dokáže i jednu konkrétní postavu, která je mrtvá, udržet přítomnou a důležitou. No a úplný závěr? To bylo to nejuspokojivější zakončení, jaké jsem kdy četla!... celý text

Enderova hra 1994, Orson Scott Card

Enderovu hru jsem poprvé četla, když mi bylo asi tak dvanáct. Až teď při druhém přečtení vidím, kolik věcí mému dětskému já uteklo a kolik jsem jich nepochopila. Obdivuji autora za to, jak dokázal zpracovat technologii v budoucnosti, na jeho dobu to muselo být něco nepředstavitelného. Kniha je plná manipulace a nutí vás zamyslet se, co všechno byste byli schopní obětovat za záchranu lidstva. Když jsme se však dostali na oběžnou dráhu Země, děj se lehce začal opakovat a upadal. Když jsme se ale konečně opět posunuli, děj nabral nové otáčky. Bohužel ale ne nadlouho, protože přišel lehce uspěchaný konec. Řekla bych ale, že v téhle knížce tak úplně o ten děj nejde. Spíše o ty myšlenky a uvědomění, kam až jsme schopni zajít.... celý text

Trnitá řeč 2018, Leigh Bardugo

Krásné povídky, které nejsou tak úplně pro děti, jak by se možná mohlo zdát z velikosti písma a ilustrací. Grishaverse mám moc ráda, takže se až trošičku stydím, že jsem se k téhle knížce nedostala dřív. Každopádně to ale stálo za to. Autorka nám tady vypráví příběhy - které se vám možná ze začátku budou zdát povědomé - a ty příběhy jsou úžasné. Mrazivé a ponuré tak, že ve vás dokáží vyvolat tu správnou náladu. Nejlepší povídkou za mě byla rozhodně ta poslední - Když voda zpívá oheň, hned za ní Příliš chytrý lišák a Ayama a Trnitý les. No a nejslabší - Princ vojáček. S každou další otočenou stránkou na vás čeká nejen pokračování příběhu, ale i rozšíření ilustrace, která se nakonec spojí v celistvý obrázek. Tleskám ilustrátorce. Rozhodně jsem tuhle knížku nečetla naposledy.... celý text

Achilleova píseň 2014, Madeline Miller

Tahle knížka... I když zhruba víte, co se bude dít, stejně čtete dál. I když víte, jak by to mělo skončit, stejně vás to zničí. Tedy alespoň mě ano. Knížku jsem četla v angličtině a musím říct, že autorka si s ní opravdu vyhrála, neboť je psána krásným a poetickým jazykem. S tím však ale souvisí to, co se mi na knížce moc nelíbilo - vykreslení postav. Například Patroclus, jakožto vyprávěč - jeho myšlení mi na desetiletého kluka přišlo moc vyspělé a květnaté, naopak později se jak on, tak Achilles chovali jako puberťáci, i když už jim táhlo na třicet. To je však asi jediná výtka, kterou ke knize mám. Dobře, ještě mě zamrzelo vynechání Paty, ale vysvětlení autorky na konci dává smysl. Každopádně knížku hodnotím velmi kladně, byla čtivá, dokonce jsem se dozvěděla pár detailů, které jsem neznala. Určitě potěší ty, kteří mají rádi starověké mýty.... celý text