farys_books přečtené 247

Nyxia 2019, Scott Reintgen

Nyxia je povedená sci-fi a já jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla. Je nám tu představen příběh s velkým potenciálem a Emmett, náš hlavní hrdina, nás jím příjemně provádí. Ten samotný nápad - je vás deset, ale chceme jen osm - mi přišel lehce ohraný, ale tady to mělo smysl. Co mi však vadilo, bylo časté opakování podobných situací při soutěžení - stejné soutěže, stejné aktivity,... Hodně se mi ale líbilo, že tu bylo málo romantiky, spíše se tu řešilo přátelství - a tím to bylo pohodovější. No a super bylo, že nám byla nastíněna mnohá tajemství, ale jen málo jich bylo odhaleno - hodně mě to nalákalo na další díly, které budou - alespoň doufám - stejně tak dobré jako první díl (nebo lepší).... celý text

Naprosto pozoruhodná věc 2019, Hank Green

Docela už dost dlouho přemýšlím, jak knížku slovně ohodnotit. Tak začnu tak nějak od začátku. Prvních pár kapitol mělo pěkný potenciál, který byl ale na většinu knihy nahrazen relativně nudným dějem. Občas se tam ale vyskytovaly docela důležité myšlenky, alespoň co se sociálních sítí a internetů týče. No a celá knížka končila dost epickým koncem, který byl z celého děje nejlepší. Jen mě strašně mrzí, že autor lehce odbyl "luštění snových hádanek", tam by se mohl pěkně vyřádit, bohužel jsme toho ale byli ušetřeni. Teď ale k April, hlavní hrdince. S tou holkou bych si vůbec nerozuměla, všechna její rozhodnutí mi přišla naprosto hloupá, a navíc její chování bylo prostě příšerné. Takže ne, s hlavní hrdinkou jsem si opravdu nesedla, možná proto mě taky většina knihy nebavila. Našly se tu ale i světlejší části, a i když si další díl pravděpodobně nepřečtu (i kdyby vyšel v čj), tak si myslím, že nějaké ty myšlenky jsem si z knihy odnesla.... celý text

Rozetmění 2020, Jay Kristoff

Upřímně? Tohle bylo největší zklamání letošního roku. Těšila jsem se na epické zakončení série, na to, že dostaneme konec, který nám je slibován už od prvního dílu. Ale bohužel, nic takového kniha nepřinesla. Věci, které byly dobré a opravdu se mi líbily, bych dokázala spočítat na prstech. Často zmiňovaná kniha v knize. Mercuriův charakter. Sidoniusův charakter. Zatmění. A to je asi tak všechno. Pryč je veškeré autorovo hraní si s textem, jako byly například paralely v prvním díle, nebo nechronologické uspořádání děje. Dokonce i poznámek pod čarou, které knížku obohacovaly o nějakou hlubší historii, tady bylo až bolestně málo. Text je často přehlcen abstraktními popisy, ve kterých jsem se ztrácela a které mě dost často nutily přeskakovat řádky. On i samotný děj mi většinou přišel nudně ubíjející, opakují se nám tu stále ty samé motivy - krev, krev, nadávky, pomsta, občas nějaký ten sex. A to ani nezmiňuji konec, který byl popřením všeho, co se odehrálo ve všech třech knihách dohromady. Byla jsem nadšená, když jsem po prvním díle, který byl lehce nadprůměrný, četla díl druhý, ze kterého jsem byla nadšená. Závěrečný díl to, bohužel, potopil.... celý text

Diabolik 2017, S. J. Kincaid

Líbilo se mi to, a to hodně. Strašně mě zaujal už jen ten nápad, kdy existují lidé a pak tu jsou ti ostatní - např. diabolici - vytvoření pro lidi, aby sloužili. Nemesis byla úžasnou hlavní postavou, sedlo mi její chování i myšlenkové pochody. Tyrus, jakožto druhá hlavnější postava, byl taky skvělý a hlavně nepředvídatelný, což dodávalo příběhu napětí. Celkově se mi líbily situace, o kterých jsme četli, jelikož byly plné plánování, zrad a intrik. V této knize mi ani nevadila romantická linka, naopak byla příjemným zpestřením a nebyla nijak přehnaná. Jediné, co mi trochu chybělo, bylo více informací o světě a o tom, proč se stal takovým, jakým je v příběhu popisován. Musím se ale přiznat, že nevím, jestli se pouštět do dalšího dílu, konec mi přišel takový dost uzavřený, že by ani pokračování mít nemusel.... celý text

Dcera ztracených bohů 2020, Alžběta Komrsková

Na Dceru ztracených bohů jsem se hodně těšila, nalákala mě už jenom anotace. A musím říct, že jsem vůbec nebyla zklamaná, naopak velmi příjemně překvapená. Hlavní hrdinka Arisbé (kromě toho, že má fakt boží jméno ♡) je chytrá, umí přemýšlet a opravdu to dělá. :D Měla jsem ji ráda a její rozhodnutí jsem povětšinou schvalovala. Co se týče světa, ten je silně inspirovaný řecko-římskou antickou kulturou a ta na mě ze stránek přímo dýchala. Hodně se mi líbilo, že ač je tam ta podobnost vidět, tak se příběh ve skutečnosti odehrává ve smyšleném fantasy světě. Když se pak přenesu k příběhu, ten je v podstatě přímočarý, nejsou tady žádné odbočky, které by nás rušily od hlavní linky, občas byl však příběh dost předvídatelný - ačkoliv párkrát naopak překvapil on mě. Když to shrnu, tak Dcera ztracených bohů je pěkné fantasy inspirované antikou, které má rozumnou hlavní hrdinku, děj rychle ubíhá a celá knížka se krásně čte.... celý text

Sedm rozchodů Amy a Craiga 2020, Don Zolidis

Ačkoliv normálně contemporary moc nečtu, tahle knížka mě dost překvapila. Začala bych asi tím, že autor dokázal tak bravurně popsat všechny pocity a dojmy, že jsem do příběhu úplně zapadla a držel se mě od začátku až do konce. Knížka mě ze začátku mátla svojí nechronologickou strukturou, ale to se zhruba v půlce vytratilo. Co se týče postav, tak Craig, z jehož pohledu je kniha vyprávěna, mi dost přirostl k srdci a často jsem se s ním ztotožňovala. To bohužel neplatilo o postavě Amy, kterou jsem ráda neměla a většinou jsem nechápala její rozhodnutí a její chování. No a konec? Tak ten mě zklamal, jelikož jsem od něj čekala víc, minimálně díky 'varování' na začátku. Knížka mi však pomohla ujasnit si pár myšlenek, mezi nimi například to, že bych nikdy nechtěla bydlet ve Státech.... celý text

Star Wars - Ztracené hvězdy 2015, Claudia Gray (p)

Bylo strašně super, číst si o událostech, které známe z filmů, ale tentokrát z jiného pohledu, často z pohledu příznivců Impéria. Plus si myslím, že tahle knížka je ideální pro někoho, kdo by chtěl s SW knížkami začínat. Co se týče časového období, tak tu máme docela dost velký úsek - začátky našich dvou hrdinů, poté jejich výcvik na akademii, a pak známé bitvy - Yavin, Hoth, Endor a Jakku. Celou dobu sledujeme osudy dvou hrdinů, kteří se znají od dětství a jejich snem je - alespoň zpočátku - sloužit Impériu. Velmi se mi líbilo, jak v knize byly zobrazeny proměny charakterů, a že byl vidět přerod Thanea od Imperiálního důstojníka k rebelovi. A také Cienina oddanost jejím slibům byla úžasně popsaná. Co bych knize vytkla? Asi to, že mě občas trošku nudily některé pasáže. A také za trochu useklý konec, jelikož bych uvítala více informací o tom, co se s Cienou a Thanem stalo poté. Jinak ale knížku hodnotím velmi kladně a jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla.... celý text

Sny andělů a chimér 2017, Laini Taylor

Ze začátku jsem měla pocit, jako bych četla nějakou úplně jinou knihu, než poslední díl Dcery kostí a dýmu... Ten pocit se mě držel docela dost dlouho, protože mi připadalo, že je knížka od úplně jiného autora, a špatně se mi četlo. Zhruba v půlce se to ale přehouplo do starých kolejí a už nastoupil zase známý pocit. Příběh je úplně jinde, než co byl v první knize, tady je o dost komplikovanější a propletenější. Často mi přišlo, že mi něco nedochází, nebo že nechápu, co se vlastně stalo. Co se týče vypravěčů, tak nám tady přibyla jedna hlavní postava - Eliza. Kapitoly s ní mě bohužel moc nebavily a dost často brzdily děj. Ostatním však nemám moc co vytknout a Ziri je stále mým oblíbencem. Docela mě překvapilo, jak se celá kniha rozuzlila a jak skončila.... celý text

Hříšní světci 2020, Emily A. Duncan

Fuu, tohle byla jízda, od začátku až do konce. Strašně moc se mi líbil už jenom ten námět a ruské prostředí. A i když byla kniha dost o náboženství, vůbec jí to neuškodilo. Kniha mě párkrát dost překvapila a zarazila, byla celou dobu nepředvídatelná. Co se týče hlavních postav, tak je miluju všechny tři plus i ty okolní. Nejvíc jsem měla ráda Naďu, společně se Serafínem. Jedinou výtku mám tak trochu k českému překladu jmen, myslím si, že by bylo lepší nechat původní a nepřekládat je do češtiny. Protože třeba Malachiasz mi zní lépe, než Malachiáš. Ale to je jen můj osobní názor. No a konec? Hned potřebuju další díl!... celý text

Devět dní 2017, Zuzana Strachotová

Nebylo to špatné, ale bohužel to nebylo ani dobré. První část (něco přes 100 stran) mě vůbec nebavila, druhá byla o trochu lepší, i když ne o moc. Ale alespoň jsem se ke čtení nemusela nutit, jako v první části. K postava jsem si nevytvořila žádný vztah, neměla jsem ráda ani Seru, ani Parkera. Vůbec by mi nevadilo, kdyby na konci zemřeli, dodalo by to knížce alespoň trochu šmrnc. Každopádně, milostná linka mi byla jasná už od začátku, takže takové klišé. Většina knížky byla předvídatelná, překvapená jsem byla tak jednou, maximálně dvakrát. Co mi docela dost vadilo, byly kapitoly z pohledu obou hlavních protagonistů, které popisovaly to samé, bez nějakých informací navíc. Za mě to bylo zbytečné, uvítala bych místo toho spíše nějaké informace o světě, ve kterém se příběh odehrával, nebo o tom, jak vůbec vznikl. Abych ale zmínila i něco pozitivního, tak závěr byl daleko lepší než všechny předešlé kapitoly, u něj jsem se ani nenudila.... celý text

Dny krve a hvězdného třpytu 2014, Laini Taylor

Druhý díl Dcery kostí a dýmu byl tak trochu vycpávkový, poněvadž se v něm skoro nic důležitého nedělo. Řekla bych, že něco významného pro děj se odehrálo na posledních pár stránkách, které byly opravdu super, na 5 hvězdiček. Škoda, že se v takovém duchu nenesla celá kniha. Ač byl druhý díl pouhou vycpávkou, tak se i tak četl dobře a rychle, dokonce mě to 'poklidné dění' i bavilo. Nicméně bych uvítala trochu víc interakce mezi postavami. Co se týče postav, tak jsem si v tomhle díle hodně oblíbila Ziriho, kterého mám momentálně asi radši, než Akivu. No a samozřejmě Zuzana a Mik, to jsou zlatíčka. Jsem zvědavá na třetí díl a jak to celé dopadne.... celý text

Královnovrah 2019, Sebastien de Castell

Královnovrah, stejně jako předchozí díly, je krásné fantasy dílo, které nám dává hodně myšlenek do života. Konkrétně tahle knížka byla plná různorodých témat, nečekaných zvratů a intrik, bohužel ale obsahovala méně humoru, který mám u knih Sebastiena de Castella tak ráda. Docela mě překvapila proměna Kellenovy osobnosti, tentokrát už se neštítí ani vražd (skoro) bez důvodu. Ale když si vzpomenu, jakým klučíkem byl Kellen v prvním díle, musím složit autorovi poklonu, jak bravurně dokázal Kellenovu změnu popsat. Opět se mi líbilo, že kniha přímo nenavazovala na předchozí díl, což znamená, že jsem v hlavě nemusela lovit všelijaké drobnosti, které jsem mezitím zapomněla. Těším se, až si přečtu další (a poslední) díl a jsem zvědavá, jak autor celou sérii ukončí.... celý text

Je to jinak, mami 2019, Tamara Tainová

Knížka se mi četla celkem rychle a líbil se mi styl psaní, bohužel jsem však občas nesouhlasila s tím, co knížka říkala. Zřejmě je to tím, že originál vyšel už před deseti lety a od té doby se situace kolem LGBT lidí změnila a dnes jsme na tom o něco lépe. Borise, jakožto hlavní postavu, jsem měla ráda, ještě víc se mi ale líbila Sofi. Je škoda, že tam nebylo více částí s ní. Jinak se mi strašně moc líbil konec (i když mě možná taky trochu zaskočil), který dal knize reálný pocit.... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Na tuhle knížku jsem se těšila a kupovala jsem ji hned jak vyšla. Měla jsem od ní docela velká očekávání, koneckonců Krutý princ i Podlý král byli super, tak by měla být i tahle knížka. A musím říct, že super byla. Četla se úplně jedním dechem, hotová jsem s ní byla za jeden den. Už u minulých dílů jsem psala, že se mi líbí spojení našeho světa s tím nadpřirozeným a hlavně vílí intriky. Těch tady také nebylo málo a hodně věcí mě docela překvapilo, když na ně došlo. Jediné, co se mi už tolik nezdálo, byl vztah Jude a Cardana, přišel mi tady najednou z ničeho nic moc růžový a přeslazený. A pak ještě úplný konec mi připadal lehce uspěchaný a useklý. Ale jinak byla celá knížka top a já se k ní (a k celé sérii) rozhodně někdy vrátím.... celý text

Dcera kostí a dýmu 2012, Laini Taylor

Tahle knížka mě dost příjemně překvapila. Šla jsem do ní v podstatě bez očekávání a to se, myslím, vyplatilo. Celkově bych tuto knížku ale doporučila spíš mladším čtenářům. Začátek byl sice trošičku pomalý a chvíli jsem se nemohla začíst, jakmile se ale děj rozjel, tak už jsem se čtením problém neměla. Dost často jsem si taky říkala, že nic nechápu, ale byla jsem na tom stejně jako hlavní hrdinka Karou. Později mě však začal více bavit příběh z minulosti - příběh Madrigal. Jo a poslední detail - velmi se mi líbilo, že se většina knížky - ač byla napsána zahraniční autorkou - odehrává v našem hlavním městě.... celý text

Co to žere a kde to spí 2019, Petr Heteša

Tohle bylo něco. Upřímně? Do téhle knížky jsem šla naprosto bez očekávání. A celých 442 stran mě překvapovala, stále znovu a znovu. Celý děj krásně ubíhá pod očima a knížka se čte skoro sama. Jako dobrý nápad musím určitě zmínit úseky nočního rádia, kterými byla celá kniha prokládaná. Dále taky jeden fun fact - asi tak ve čtvrtce kapitol nám jsou představeny postavy, které následně umřou. A to já můžu :D. Hlavní hrdinka Moira mi byla od začátku sympatická svojí divokostí a nespoutaností. Další suprovou "postavou" byl Mozek - umělá inteligence, která řídí Terminál Sycango. Hodně plusových bodů dávám za závěr, který mě totálně dostal a překvapil. Rozhodně by mi nevadil nějaký náhled na to, co se stalo po něm. No a nemůžu nezmínit ani to, že celou knihu doprovází hodně nadávek, alkoholu, sexu a záhad.... celý text

Výhled na hvězdy 2020, Brandon Sanderson

Tak po konci téhle knihy jsem se rozhodla, že asi umřu, protože nevydržím čekat na další díl. Ne po tom, jak to skončilo. Celou knížku jsem přečetla za jediný den, tak byla napínavá a čtivá. Celou dobu mě udržovala ve střehu a i přes trochu nudné politické pasáže, které se v knize občas vyskytly, jsem přelétla jedním dechem. Bylo to tak odlišné od příběhu, který jsem poznali v prvním díle, něco úplně jiného. Ale v dobrém. Více jsme pochopili Spensiny schopnosti a dozvěděli jsme se i něco o fungování vesmíru. A že to bylo něco! Opět tu nechyběly ani skvělé pasáže s M-Botem, který je prostě nejlepší, i když byl občas docela upozaděný. Jediné, co mě dost mrzelo, bylo málo kapitol s Jorgenem a děním na planetě Detritus. Pevně doufám, že v dalším díle se toho dočkáme víc. A že se toho hlavně dočkáme co nejdřív, protože to čekání mě asi zabije, pokud mě tedy nezabil už ten epický konec!... celý text

Vzhůru k obloze 2019, Brandon Sanderson

I po druhém přečtení si myslím, že tahle kniha je prostě pecka. Sice jsem si tentokrát všimla pár chyb a měla občas problém s hlavní hrdinkou, ale stejně převažují pozitiva. Jedna z nejlepších YA sci-fi, kterou jsem kdy četla. A navíc tu máte mluvící vesmírnou loď s úchylkou na houby, kterou prostě budete milovat!... celý text

Meta 2020, Pavel Bareš

Meta je úžasná už jen tím, jak je reálná. A taky tím, že kdybyste nevěděli, že knihu napsal muž, tak to neuhodnete. Celou knížku jsem přečetla v podstatě jedním dechem a řeknu vám, že to byla jízda. Hlavní hrdinka Lenka byla tak strašně reálná, jako kdyby opravdu existovala a já opravdu četla její život. A vůbec nehledím na to, že do knížky byli vpasováni superlidi, protože vůbec nebyli důležití. Ne. Důležité bylo totiž to, co se může stát i v opravdovém světě. I vám. A možná proto jsem měla při čtení často husí kůži. S Lenkou jsem soucítila a chtěla jsem, aby to s ní dopadlo dobře a až moc často jsem se přistihla při přemýšlení o tom, jak lehce může něco, co postihlo Lenku, postihnout i nás. Konec tomu jen nasadil korunu, protože ano, tak to ve světě prostě chodí. Ti dobří jsou potrestáni a ti špatní také, ale o hodně méně, než by zasloužili. No a nesmím zapomenout na příjemné rozptýlení ve formě úchylky na kachny, u toho jsem se vždycky musela smát. Prostě, Metu si přečtěte. Dá vám toho hodně na přemýšlení.... celý text

Supernova 2020, Marissa Meyer

Tenhle díl byl asi nejlepší z celé série a troufám si říct, že i nejlepším zakončením série, jaké jsem kdy četla. Tedy až na epilog, ten do toho nepočítám, ten se mi nelíbil a přišel mi trochu zbytečný a nedomyšlený. Konečně tady dojde k tomu, že praskou tajné identity Novy i Adriana, i když trochu jiným způsobem, než jsem čekala. Obzvlášť s Novou. A když už jsme u ní, tak musím přiznat, že mi v tomhle díle lezla dost na nervy svým neustálým lpěním na Aceovi. Na druhou stranu, líbil se mi vnitřní boj, který v sobě sváděly její dvě identity - ta superhrdinská a ta padoušská. Nakonec celá kniha vyústí ve velkou bitvu a vyřeší se tak epickým způsobem, že je vidět, že to autorka měla promyšlené už od začátku. Na rozdíl od jiných věcí, například to, co se co se odhalí v epilogu. Tahle záležitost mi přišla dost nedomyšlená a já jsem v ní viděla díry. A celkově se mi ten epilog nelíbil, nejen tímto odhalením. Je to ale jen nepatrná část knihy, to důležité se odehrálo před tím a to bylo to hlavní. A krásné.... celý text