Eva2424
přečtené 387
Věk nevinnosti
1994,
Edith Wharton
Nejspíše to bylo šíleným překladem e-knihy zdarma, ale čtení bylo utrpením. Díky šroubované a nesmyslné stavbě vět (ten překlad!) jsem kolikrát vůbec nepochopila, co tím chtěl básník říci a co se mezi osobami děje. Příběh na mě tím pádem působil povrchně. Do toho mě rozčilovala spousta zbytečných řečí spořádané pokrytecké newyorské smetánky, mezi nimiž najít city bylo jako hledat jehlu v kupce smetí. Nepochopila jsem ani Newlandovu a Elleninu lásku, jak mohla vzniknout a udržet se z těch pár letmých setkání, kdy se sotva chytli za ruku? Román se mi nelíbil.... celý text
Čtyřicet dnů
1988,
Franz Werfel
Úžasné a velkolepé dechberoucí dílo. Působivější o to víc, že se to všechno skutečně stalo. Hora se jmenuje Musa Dagh a Gabriel Bagratjan byl skutečný Movses Der Kalousdian. Když jsem si četla o tomto skutečném Bagratjanovi, žasla jsem snad ještě víc, než při čtení samotného románu. Přiznám se ovšem, že jsem po prvních sto stranách knihu odložila. Začátek byl obšírný, s velkým množstvím jmen, postav a geografických názvů. Když pak došlo na líčení hrůz z transportů, byla to poslední kapka. Pak mi to ale nedalo. Od určitého bodu mě děj pohltil tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Franz Werfel dokázal vylíčit geniálně nejen samotný děj, ale hlavně vztahy mezi lidmi, jež vzhledem k extrémním podmínkám byly vyhrocené a proměnlivé na všechny způsoby. Láska, zrada, ochladnutí, závist, hloupost i moudrost, bylo tam úplně všechno. Musím na hrdiny pořád myslet, a to už je chvilka, co jsem dočetla. Trošku mě zklamal konec, možná proto, že dopadl jinak než skutečný konec. Knihu stavím spolu s Annou Kareninou a Návratem krále Šumavy k nejlepším dílům, jaké jsem kdy četla.... celý text
Stopy města
2019,
Lars Saabye Christensen
Velmi krásný román o osudech obyčejných lidí se všemi dramaty, které s sebou přináší každodenní život. V centru dění stojí jedno (ne)obyčejné manželství postavené před jednu velkou životní zkoušku, zároveň se ale seznámíme s mnoha dalšími postavami, jejichž životy jsou citlivě propletené jako pavučinky láskou, soucitem, přátelstvím nebo také zradou a sobectvím. Spisovatel dokáže bez zbytečně hrubých scén a zvratů zázračně připoutat pozornost a bylo mi fakt líto, že kniha nemá více stran.... celý text
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
To lepší je schopnost autorky hezky se vyjadřovat. Ale jinak se mi kniha nelíbila. Zbytečně strohá, postavy bez citu, které spolu souloží nebo zvracejí nebo si chodí ulevit. Slovo "zvracet" ve svých různých tvarech se v textu vyskytutje 16x na 389 stranách, když na straně 361 Klára zvrací při výslechu, říkám si, že na tom mizivém počtu stran, který ještě zbývá, snad už zvracet nikdo nestihne. Ale přece jen ještě zvrací Gertruda a také Konrád má chuť sladkosti po dvaceti letech vyzvrátit. Klára pořád kouří, zapaluje si, hledá cigaretu atd. A příběh je rozptýlen do velkého množství různých postav, s jejichž historií se seznámíte zpravidla dosti podrobně, aniž by to s hlavním dějem nějak souviselo. Je to něco jako Ajvazova Ostrovní kniha v románu Zlatý věk, kde jsou do jednotlivých příběhů vkládány vsuvky v podobě jiného příběhu, a to tak, že za chvilku nevíte, ve kterém příběhu se nacházíte a jak to spolu souvisí (nijak). Nelíbila se mi syrovost a zbytečná sprostota, která nebyla vyvážená ani trochu ničím teplým. Dočetla jsem až do konce, abych se dozvěděla, jak vlastně začal Konrádův příběh, a nebyl to hezký zážitek.... celý text
Rakvičky
2018,
Irena Dousková
Výborná autentická a pěkně napsaná story. Róza byla velmi nesympatická, ale tak reálná! Bohužel jsem si musela přiznat, že mi často připomíná mě samou v mládí. Velice se mi líbila postava tety, kterou život naučil, příběh o podvodním kostelu duchů a o Mendelsonově hudbě. Taky každá malá sonda do života lidí, s nimiž se Róza po cestě setkala, byla lahůdkou. Překvapivý byl i konec se všemi nečekanými souvislostmi vztahů. Jediné, co mě nebavilo, byla Tomášova próza vkládaná do textů, ale ta naštěstí tvořila minimum, jenž nerušilo. Překvapuje mne, že kniha je tady tak špatně hodnocená.... celý text
Ohníčky všude kolem
2017,
Celeste Ng
Tohle dílo by se mi více hodilo do "Young adults". Působilo na mě jako pohádka pro dospělé s moudrou volnomyšlenkářskou vílou a zlou upjatou čarodějnicí. Na román velice slabě propracované postavy, povrchní a černobílý příběh se spoustou zdlouhavých odboček (např. jak se paní Richardsonová seznámila s mužem nebo jak se Mia protloukala životem, jak probíhal boj o malou May...) Z knihy ve mě po přečtení nezůstalo nic, co by stálo za řeč.... celý text
Útěk
2011,
Alice Munro
Alice Munro je moje oblíbená spisovatelka, která píše o životě bez příkras a nepokouší se čtenáře fascinovat něčím okatě neobvyklým, přesto jsou její příběhy nesmírně originální s překvapivým koncem.... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Nemůžu říct, že by se mi příběh líbil nebo ve mně po přečtení zůstal, přestože hlavní hrdinka rozhodně neměla jednotvárný osud. Řemeslně byl zpracovaný velmi dobře, spisovatelka zvolila zvláštní strohý jazyk s minimem přímé řeči, zároveň bohatý a čtivý, který mi ale nesedl. Postavy byly schématické, stejně jako situace, do nichž se dostávaly. Počáteční idylka běhání, juchání, škádlení se servírovala příliš sladce a stále ve stejném duchu. Lidé byli dobří a padouši, stejně jako přátelé hlavní hrdinky byli černý a bílý. Zuzana byla stále jen Zuzana a nikdy ne Zuzka nebo Zuzanka a rušilo mne, jak často se jméno opakuje celým textem. Příběh samotný mi připomínal Hanu od Aleny Mornštajnové a až příliš z něj bylo cítit záměr zaujmout čtenáře. Bylo to pro mne jako dívat se na něco chladného a nepravděpodobného za skleněnou stěnou. Na hezké dílo, v němž chybí duše. P.S. Konec se spisovatelce povedl.... celý text
Návrat Krále Šumavy
2012,
David Jan Žák
Tak tohle bylo úžasné počtení. Příběh skutečného Josefa Hasila a jeho blízkých byl pro mě naprosto neuvěřitelný. Jak může člověk vůbec přežít takový osud? V neposlední řadě se čtenář dozví o komunistických praktikách, z čehož mi ještě teď běhá mráz po zádech. Fantastické dílo, smekám, pane spisovateli.... celý text
Vzkříšení
1967,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Čekala jsem osobní příběh hrdiny, který prohlédne, a více psychologie, jakou je prodchnuta třeba Anna Karenina. Tady jsou ale postavy prostředkem k vyjádření autorových úvah o spravedlnosti, sociální rovnosti, zločinu a trestu. Celkem nic se neděje, převažují popisy vězeňského prostředí, jednání s vězni a života mezi vězni v kontrastu se životem ruské šlechty a úřednictva. Je zde určitě spousta témat k zamyšlení, ale jako taková mě kniha příliš nevtáhla a trvalo mi dlouho, než jsem ji přelouskala celou.... celý text
