Eva2424
přečtené 387
Zulejka otevírá oči
2017,
Guzel Jachina
Srovnání s velkými ruskými romány se mi zdá příliš nadsazené. Román začínal slibně v tatarské vesničce, to byla krátká realistická část. Pokračování v transportu se ještě taky dalo číst. Ovšem největší část zabírá notně zdramatizovaný povrchní holywoodský příběh. Postavy jsou buď dobré (těch je většina) nebo zlé (takoví záporáci jsou tam dva), ale mezi tím nic. No a pak je tam Zulejka. V rozporu s názvem knihy ani hlavní hrdinkou není. Většinu děje zabírá popis poměrů a činností v táboře, na Zulejku a její vnitřní svět se nedostává. Čtenář se pak nestačí divit proměně podřízené Popelky na udatnou bohyni lovu Dianu. Nechybí samozřejmě love story jako z červené knihovny. Celé to na mne působilo povrchně, nezrale a strojeně s úmyslem silně zaujmout za každou cenu.... celý text
Cestou na Yucatán
1996,
Edward Stachura
Opět sborník autorových děl, krátkých, spíš lyrických próz, jeho úvah a zážitků z cest. Některé z nich najdeme i v Člověku-Nikdo a Smířit se se světem. Většina z nich působí, že je psal ještě jako kluk, když opustil domov. Nebylo to špatné, ale zaujalo mě méně než jeho čtyři předchozí díla. I tady jsou pasáže, nad nimiž srdce poskočí, ale je jich méně.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Mistrovské dílo. Obsahuje snad všechny životní situace, všechny lidské typy, vztahy vyvíjející se a upadající. Prolínají se zde dva hlavní příběhy: kromě Anny a dekadence její lásky je tady ještě nadějí prodchnutý příběh Kitty a Levina z úplně jiného konce milostného světa. Spisovatel se oběma věnuje stejnou měrou. Neskutečně realistické a poutavé popisy lidí, jejich vnitřních pochodů a jejich vzájemných interakcí nenechají polevit pozornost ani na chvilku. Nechyběla ani filozofie, ale v rozumné míře, zapadající do děje a podaná jasně a srozumitelně. Oproti filmu (s Keirou Knightley) je kniha nesrovnatelně hlubší, samotná Anna ve mně budila ve filmu spíš soucit, kdežto z knihy, kde jsou její myšlenky a chování odhaleny do posledního detailu, vyznívá naprosto odlišně. Na téměř 1200 stranách jsem se ani jednou nenudila a narozdíl od Dostojevského románů jsem se vůbec netěšila, až knihu dočtu.... celý text
Strašidelný hotel
1966,
Wilkie Collins
Napínavá, záhadná, nenáročná oddychovka, dokonce i s docela dobře vykresleným psychologickým profilem postav.
Stepní vlk
2006,
Hermann Hesse
Po Siddhartovi jsem čekala podobný příběh o duševním zrání, který se ovšem nedostavil. Respektive žádný vývoj jsem z Harryho nevnímala. Zpočátku vše začínalo slibně popisem podivína, jeho deníkem, postupně se ale setkáním s Hermínou začaly dít věci až moc divné na to, aby byly uvěřitelné. Nejspíš to měly být symboly, obrazy, jimiž spisovatel vystihoval hrdinovu duši, mně ale nic neříkaly. Konec byl už dočista pomatený.... celý text
Siddhártha
2003,
Hermann Hesse
Miluji příběhy o tom, jak člověk postupně dosáhl v našem materiálním světě duševní vyrovnanosti, přestože se celou dobu rozhodně nechoval jako světec. Krásně napsaná, krátká próza, plyne jako řeka.... celý text
Sekerezáda aneb Zima lesních lidí
1980,
Edward Stachura
Úžasné! Nemám slov, abych popsala zážitek z knihy. Každé slovo, věta, odstavec jsou na svém místě a přede mnou dokonalý obraz všecho, co chtěl autor říct. Stachurovy prózy bych mohla číst pořád dokola.... celý text
Kniha snů
2017,
Nina George
Hezké, poetické, pobízející k zamyšlení nad životem a smrtí a jejich hranicí. Na můj vkus příliš romantické, sentimentální, přeplněné emocemi.