Michail Jurjevič Lermontov

Upřímně - nikdy jsem nečekala, že mě může někdo z ruských autorů, kteří mi vždy přišli svým myšlením něčím vzdálení, takto zaujmout. A pak jsem narazila na Démona, který mě naprosto okouzlil a přes něj jsem se dál a dál dostávala k dalším básním, které tento talentovaný spisovatel za svého krátkého života stihl napsat a nezbylo mi nic jiného, než ho všem doporučit. Také se mi nelíbí vše - hlavně takové ty oslavy krajiny v Rusku a podobné věci, které se asi od zástupců romantismu očekávaly, ale v jeho díle se dá určitě nalézt velká spousta kvalitní a přemýšlivé tvorby.

"Na jaře, kdy se ledy hnou
a plují řekou neklidnou,
kdy místy holá země vnadí
svou černí louky budoucí,
kdy pole teprv čeká mládí
a mlha se v nich převrací,
má to v mé nahé duši snadné
to neblahé zlé tušení,
dívám se, jak příroda mládne,
a zda je mládnutí jen v ní.
Ruměnec, nedotčené rysy,
to všechno bere čas a jde,
a ten, kdo tolik trpěl kdysi,
už lásku v srdci nenajde."